ijcro komentáře u knih

Tuto knihu jsem dostal jako dárek, coby dítko školou povinné. Mohl jsem být tak ve čtvrté třídě. Tahle kniha pro mne byla něco jako svátost, byla velká, do postele jsem ji tahat nesměl, takže se dala důstojně číst jen u stolu.
A byla to paráda, skvěle dokreslená ilustracemi Věnceslava Černého (Ilustroval také raného Vinnetoua, když byl ještě Winnetou).
Miloval jsem Žita a jeho kousky, zlobil se nad Ctiradovou hloupostí, ač to bylo okouzlení, sdílel lítost v loučení Českých bratří s rodnou hroudou, nebo se bál ve Faustově domě.
Teprve v odrostlejších časech jsem začal chápat rozdíl mezi historickými freskami a nepříliš akčních pohádek pro dospělé, zahalené do hávu starobylejšího jazyka, který sice nenadchne soudobého čtenáře, ale připomene hrdost těch minulých.
Je přece nádherné nechat se při vyprávění příběhů unášet představami, jaké to tehdy asi bylo a kde se zaleskne zrnko pravdy.
A když už nic, tak alespoň připomínka, že jsou to staré české pověsti, vyprávěné všem, kteří jim s hrdostí chtějí naslouchat.
Doporučuji :)

49 04.02.2022

Piknik je už podle jména nadčasové dílko, které dalo světu nový odstín žánru.
Jak prosté... jako když roztočíte globus a párkrát na něj z dálky vystřelíte. A vzniknou zóny!
Autoři dali ve svých náznacích velký prostor čtenářově představivosti, ale je tam cítit ta široká ruská duše i s nějakými temnějšími záblesky sovětského povětří. Bohužel k tomu patří i to částečně sklouznutí k úvahám o životě, bytí a nebytí, štěstí i neštěstí...

Doporučuji :)

(ovšem méně již těm, kteří jsou zvyklí na spektákly hollywoodského střihu s bombastickými happyendy)

41 12.04.2022

Nedalo mi to, abych knihu nevytáhnul znova z knihovny a začetl se do pošťácké či vodnické pohádky. Je to naprostá, kouzelná klasika, psaná vytříbeným jazykem, u kterého si ovšem už nejsem jist, jestli dnešní menší čtenář rozumí všem výrazům. Už ve své době vzniku byly trochu modernistické a jako náměty pro televizní inscenace či filmy byly více než modernizované. My je četli jako děti ve třetí třídě s paní učitelkou a už tehdy jsme s ní diskutovali o slovech, která se nám zdála divná nebo úplně neznámá. Prostě na vás dýchne ta doba dávno minulá (já si vždycky představím tak dvacátá/třicátá léta minulého století) se svými kulisami a lidičkami, a pak se mi snadno čtou i povídky z jedné anebo druhé kapsy :)

Ale kdo se nepokusí knihu ani otevřít, ten jednoduše ducha doby nezažije... :)

41 20.01.2022

Je to naturalistický detektivní thriller o bezbřehé nenávisti a šílející pomstě plynoucí v poklidném vyprávění. Děs je vyvažován specifickým humorem, který zas až tak humorem není. K toku příběhu je potřeba najít cestu a správně ho uchopit. Některé věci nejsou přímo vyslovené, ale o to větší zájem vyvolávají a je těžké si vůbec představit, že tohle by se v Dánsku mohlo skutečně odehrát.

39 09.03.2023

Vždycky, když si vzpomenu na tuto knížku, vidím obrázek Josefa Čapka z obálky (ve stejném stylu jak z Devatera pohádek). Krásná vzpomínka, která dneska zůstala zasunutá někde v zadu v knihovně. Přinesla s sebou zvláštní kouzlo doby stejně jako Bosí rytíři od Oty Šafránka, které jsem četl v ten samý čas, coby třeťáček, v té době stále zápasící s krasopisem a plnicím perem...

Srozumitelnost ale klesá s časem, a dnešní děti už asi nic z příběhu nedocení, pokud mu vůbec porozumí.

34 22.08.2022

K jejím vzpomínkám jsem se dostal až po mnoha létech. Knížku si koupil můj tatínek, a já si ji loni bez dovolení vypůjčil a přečetl, on snad tam nahoře nad tím přivře oko.

Adina byla prostě svá a ta její sžíraná prostořekost a způsob života dráždila tehdejší kritiky a nešla pod nos ani pozdější avantgardě.

Svým upřímně jednoduchým, přímočarým způsobem nastavila zrcadlo celé společnosti, která se pod vlivem událostí postupně zavírala sama do sebe s naprostou neschopností odpustit a nechat žít.

Počáteční žertovný nadhled pomaličku pozbýval humoru, a tak jak se čas nachyloval, poznenáhlu nabýval spíš polohy posmutnělé ironie s kapkou hořkosti.

Adině lze vytýkat leccos v tunelu černobílého vidění světa, samozřejmě, měla svoje chyby, za které zaplatila, ale rozhodně ji nemůžeme vinit, že by měla špatné srdce. Byla to hrdá žena, která si uměla vyrobit nepřátele svou třeskutou upřímností, přesto si zachovala glanc, který byl úplně jiný než načinčané a namyšlené, sobecké pozlátko Lídy Baarové.

Knížce by možná pomohlo pár faktických poznámek pod čarou, třeba k názvům, jménům anebo k uváděným historickým skutečnostem (ideálně od zkušených historiků) a důkladnější korekce textu (já v tom vidím jen ten životní příběh, nikoliv chyby v textech).

Každopádně doporučuji, třeba načíst jen pár kapitol z osobité zpovědi osobnosti, která si už na nic nehrála.

32 26.10.2021

Četl jsem ji jako školáček, rozsekanou do kapitolek v časopise - tuším, že to byl Ohníček, ale nejsem si jist - a byla to fajn jízda. Když jsem ji četl z knihy po letech svým dětem, mělo to pořád určité kouzlo a přece jenom už vyprchala ta zvědavost, s jakou jsem ji poprvé četl sám. Prostě se na to dívám jen jako na veselý, nekonvenční (a to byl už i ve své době) příběh malé vydrzlé holky, která je svá a kašle na nějaká pohlouplá společenská pravidla a se svým fan klubem zažívá neobyčená dobrodružství, která se ale jiným očím mohou zdát jen sledem prostých lumpárniček.

Doporučuji (samozřejmě v tom správném věku)

:)

29 29.04.2022

Je to báječná knížka jako vzpomínka na mé dětství. Je tam všechno! Příběh, milí lidé, rozverná mluvící zvířátka... Tak nechápu, proč to moje děti nechtěly číst? Jo, je tlustá, ale je napsaná ohromě přívětivým jazykem! A navíc, ty nesmrtelné, ale naprosto charakteristické ilustrace! Byla supr tehdy a je supr i dneska! Já rozhodně doporučuji ostatním nejen díťatům ;) když svým už nemůžu vůbec nic...

28 02.02.2021

Je to takový románový vzor. Udržet si povědomí kdo-je-kdo je umění nejen u Agathy Christie, ale i v tomto románu. Než jsem se pustil do čtení, a to je už hrozně dávno, to jsem ještě studoval grafické techniky na II. stupni LŠU, tak jsem už měl za sebou jistý historický exkurs do renesanční Itálie, alespoň co se týká všeho kolem tehdejšího umění.

A tuto knížku není možné číst po pár listech, po kapkách. Musí se přečíst na jeden zátah. Já tomu obětoval dva víkendy, to abych ji přečetl dvakrát a lépěji porozuměl.
Ta obsáhlost je možná na škodu, autor se snažil zasáhnout co největší prostor kolem Mistra. Jako když se ptáčník trefuje brokovnicí do hejna s projektily na drobné ptactvo.
Tím pádem je Michelangela v díle méně než slibuje anonce.

Je to prostě něco jiného než dnešní přímočaré životopisy, které jisté aspekty života taktně pomíjejí. A proto to za přečtení stojí! Dávám plus!

27 01.11.2023

Dějová linka příběhu pro mladší náctileté sic, ale mířící i na starší čtenářstvo, je přímočará, bez nějakých vedlejších smyček a zákrutů či – nedej bože – filozofických obratů. Svým způsobem uvěřitelný svět proměňujících se daemonů, jako průvodců lidí, mluvících ledních medvědů a bytostí jiných sfér, je umně vyprávěný a velmi plastický. Skvěle se čte a plyne jak horská bystřina. Rozhodně doporučuji sdílet s Lyrou její cestu za pravdou a poznáním třeba i do jiného světa.

Film bych asi s knihou nechtěl nesrovnávat, poněvadž rysy aktérů dostávají až příliš konkrétní rysy a příběh sám ztvrdne do filmových kulis, ať je jakkoliv skvěle vizuálně povedený. Ale je to jen přiohnutý derivát příběhu, který už bez ohledu na hvězdné obsazení nedošel k pokračování, i když nakročeno pootevřeným koncem měl vrchovatě.

Všiml jsem si množství kritik, které prý srážejí český překlad na úroveň dětské literatury a mnozí předčtenáři doporučují číst v originálu. Tohle posoudit nedokážu, ale zřejmě se to týká více knih, kdy překlad dostatečně nevystihuje podstatu příběhu (stačí jen vzpomenout české překlady jmen v HP). Na druhou stranu v tom lze možná vidět tak trochu zdokumentovaný úpadek překladatelské činnosti, selhání jednotlivce, nicotnost našeho jazykového prostoru a ekonomickou neschopnost některých nakladatelů v honbě provozních úspor zajistit výstižný překlad.

25 23.06.2022

Mrtvé oči nejsou úplně mrtvé a v nezapomenutelném, ale vytříbeném, byť mnohdy úsměvném jazyce dvacátých let dvacátého století (četl jsem předválečné vydání) vytváří nezapomenutelný kolorit laciných příběhů té doby, kdy ženy byly ještě dámy, o které by se každý pořádný gentleman postaral stejně dobře jako o anděla spadlého z nebe.

Vyznání lásky je víc než zvláštně romantické a jen dokresluje jistou společenskou úroveň (samozřejmě v kontextu doby, kdy se ještě dbalo na dobrou pověst). Pokud tento příběh někdo řadí mezi brak (a jisté znaky brakovky to má), tak je to brak sepsaný víc než dobře, skvěle se čte, některé jazykové obraty jsou dneska poněkud neobvyklé a jako v každé podobné storce dobro zvítězí nad zlem a láska bude naplněna mírou jistě vrchovatou.

Prostě je tam všechno: láska, romantika, dobrodružství, zauzlované tajemství, bezmezné až šílené zlo, zlověstné kulisy vražedného domu, věhlasný detektiv i krásná a chytrá žena..., co více si přát?

Doporučuji :)

23 15.04.2022

Naprosto nejúžasnější bichle s překrásnými fotorealistickými obrázky, ilustrujícími živočišstvo jako takové. Prostě taková wiki svého předinternetového věku. Bohužel, jako kniha byla ve své době extrémně drahá, naprosto nedostupná a bylo jedno v jakém knihkupectví, postě podpultovka jen pro vyvolené a na objednání. Ale vzpomínám na ni rád. V městské knihovně byl jeden výtisk a vedle něj dlooouhý jmenný pořadník pro výpůjčení a to jen na jeden týden...
Zasloužila by si dozajista aktualizaci pro případnou reedici, ale kdo to dneska udělá?

23 23.03.2022

Když jsem před léty četl knihu, měl jsem jen mlhavé představy jak vypadá třeba takový morlock... Jenže když jsem uviděl film s Guy Pearcem a Jeremy Ironsem (ten hraje parchanty snad všude), tak rázem všechny představy ztvrdly a ač je ztvárnění poněkud vizuálně tendenční, nenaplnilo zcela očekávání. Něco tomu chybí, ano, film tomu dal hlubší příběh, některé kulisy jsou i uvěřitelné, ale jiné poněkud nesrovnatelné s předlohou a jejím jazykem.
Je dobré zkusit obého, knihu a pak film a položit si otázku, co víc plní čtenářovy představy. Já je budu mít před očima napořád tak, jak mi je předložilo duo Wells-Verbinski ve filmu, ale k příběhu v knize se budu vracet raději.

Doporučuji.

A mimochodem, válka světů je přece jiný příběh než stroj času...

23 09.02.2022

Je to úžasná kniha, kterou jsem četl až když jsem jí slyšel z rozhlasu v přednesu Františka Filipovského (v jeho podání je to fantastické!)
Škoda, že jsem neviděl seriál, který podle této knihy vzniknul, takže nemohu posoudit věrnost literárnímu vzoru (tedy, hlavně kvůli jazyku). Fakt doporučuji!

21 17.01.2019

Velmi nápaditá klasika, která se třeba v budoucnu může stát i skutečností. Na zfilmování to asi nebude, bylo by tam málo sexu, akce, krve a vůbec..., asi jako kdybychom se dívali na nějaký přírodopisný film o líhnutí motýlů za polárním kruhem a ještě za vydatného sněžení.

Velmi zvláštní pocity to v mně vyvolává, čtu-li starší zprávy o doutníkovém asteroidu Oumuamua. Vědci se nedokážou shodnout, jestli je to kus nataveného železa, horniny, odštěpku z jiného většího tělesa nebo zdali by to mohla být poškozená mimozemská loď, třeba tak trochu podobná Clarkově... jenže, už je fuč (tedy zatraceně daleko) a peláší si to furt dál a dál. Ale špekulovat se bude ještě celá léta o tom, že to je "naprosto přirozené těleso, jehož původ lze jednoduše vysvětlit", neboť se z té hyperboly už nikdy nevrátí ;)

Ale za mě, doporučuju přečíst si o obém! ;)

(SPOILER) Nevím, jestli dojemný či znepokojivý, ale určitě je to smutný příběh, kde dějová linka nejprve stoupá jako po hraně paraboly, aby dosáhla svého vrcholu a pak, zvolna a stále rychleji začala klesat tak, jak se Charlieho mysl vracela do svého výchozího bodu. Je to vlastně potvrzené poselství, že budoucnost je vždycky nejistá a to, co se nám dneska zdá jako neotřesitelná jistota, může být za pět minut hluboká minulost, na kterou si už nikdo ani nevzpomene.

Pro mne je ale nejsilnější okamžik, kdy se hlavní hrdina rozhodne vymanit se z pout své mysli, chce se prostě stát chytřejším, aspoň na pár chvil, a to i za cenu možného návratu do temnoty. On chce víc než jen najít sám sebe. Na druhou stranu je to, cynicky řečeno, zkazka o špatně ověřeném lékařském zákroku a neodpovědném jednání odpovědných na subjektu se sníženou inteligencí.

Četl jsem pouze krátkou verzi v povídce, takže nemohu posoudit románovou podobu. Ale rozhodně doporučuji. Dávám plus.

20 26.08.2020

Je to skvěle do češtiny převedené jazykové dílko o strastech a slastech výuky jazyka. Viděl jsem i hru s O. Víznerem (pravda, tak před deseti lety) a bylo to naprosto skvěle interpretované! Doporučuji dostatek obého!

20 06.11.2019

Knížku jsem četl několikrát, poprvé snad ještě jako školák a ohromně se mi líbil působivý průchod skupinky věčně navztekaných pidižvíků kosmickou lodí, ve které bylo pro ně všechno velké, aby nakonec zjistili kdo jsou a kde vlastně jsou. Doporučuji!

20 08.01.2019

(SPOILER) Je to příběh cílevědomé ženy Juliette, která ví, jak věci fungují, a tak nějak podvědomě tuší, že něco není ve společenství, ve kterém žije, v pořádku. Příběh se rozjíždí pomaleji, ale důkladně vykresluje aktéry, z nichž někteří vědí, že pro nevědomé dobro jiných musí konat zlo, a detailní prostředí, které je nutnou kulisou. Příběh má spád a neobsahuje až tak moc nelogičností, i když některé věci vůbec nevysvětluje (např. objev dětí bez rodičů v Silu 17, a únik Juliette ze Sila 17) či některé skutečnosti zvláštně zkresluje (úprk přes kopec).
Příběh běží po linkách určených poznáním hrdinů k bodům zvratu, které možná nejsou zas až tak moc exciting, ale jsou logickým vyústěním bezvýchodných situací.
Zrůdnost systému ovládání lidí v silu je založená na zamlčování klíčových informací a rozdělení lidiček do oddělených "stádeček", aby se prostě nedomluvili (systém jako opsaný ze stranických předpisů sovětských politruků).

Přečetl jsem to za tři dny, takže mi souvislosti zas tak moc neutekly a ani jména se příliš nemotala...
Ale jo, čtení super, překlad dobrý a za mě doporučuju :)

18 01.01.2022

Kniha je zvláštně pojatá – dva protagonisté dumají nad výpověďmi rozličných svědků z okolí zmizelého doktora a z těchto jejich střípků vyprávění skládají mozaiku, ze které se nakonec vyloupne překvapivé jádro – osobnost člověka, který utíká sám před sebou, skrývá svou pravou tvář (identitu), prchá před svým Osudem a který nemá nikde na Zemi stání.

Příběh také nepřímo vypovídá o době svého vzniku, o dobových socialistických reáliích, ve skoro pozapomenutých zkratkách a s tendenčními poznámkami, které současné generaci skoro nic neřeknou.

Ale je to rozhodně silný příběh, který nutí k zamyšlení, co by nastalo, kdyby to byla pravda... Podle mého jsou všechny možné scénáře víceméně tragické a doktor Karpeta by dozajista v dnešním světě neobstál, neměl by klid, ani šanci na vlastní rozhodnutí. A kdoví, jestli by přežil, neboť nějak výjimeční lidé poutají i výjimečnou pozornost (a když už ne médií, tak rozhodně jiných komunit nebo agentur soudobého fragmentovaného světa).

Dávám plus +++ a rozhodně doporučuji!
-------
A dodatek - skvělá rozhlasová dramatizace:
https://www.youtube.com/watch?v=KOkSKxzImf8

18 23.11.2021