Dneska už se tomu směju

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Do světa filmu bývalou manekýnku a fotomodelku Adinu Mandlovou uvedl Hugo Haas, který byl jistou dobu jejím intimním přítelem. Zprvu byla obsazována do rolí mondén a zhýčkaných slečen, postupně se vypracovala v dobrou představitelku charakterních rolí. Její herectví vyniklo ve filmech O. Vávry (Panenství, Cech panen kutnohorských, Kouzelný dům), M. Friče (Kristián, Okouzlená, Těžký život dobrodruha, Katakomby, Hotel Modrá hvězda). Velký ohlas získala za roli bardámy Kiki ve filmu Františka Čápa Noční motýl (1941). V roce 1942 přijala nabídku hrát v německém filmu s populárním Heinzem Rühmannem (Ich vertraue dir meine Frau). V Berlíně se stýkala s umělci a také nacistickými prominenty včetně Goebbelse. Současně se v Čechách šířila fáma, že je milenkou K. H. Franka. Již od roku 1939 zkoušela Mandlová štěstí i jako divadelní herečka (Divadlo Na poříčí, Uranie). V roce 1943 využila svých styků s Němci při jednání o znovuotevření Vinohradského divadla, obsazeného německými filmaři. Hrála zde především Nevlastní dceru v Pirandellově komedii Šest postav hledá autora, a svou dráhu české divadelní herečky zakončila v roce 1944 titulní rolí Schillerovy Marie Stuartovny. Poté nacisté divadla uzavřeli. Hned v květnu 1945 byla Mandlová zatčena revolučními gardisty a vyšetřována za kolaboraci s Němci, ale nakonec byla bez soudu propuštěna. Ještě před rokem 1948 sňatkem získala britské státní občanství a odešla do Velké Británie. Na rozdíl od Lídy Baarové se jí nepodařil návrat k filmu. Začátkem 60. let se poprvé vrátila na krátký čas do Československa. V roce 1966 s ní jednalo vedení Hudebního divadla v Karlíně o hostování v titulní roli muzikálu Hello, Dolly!, ale ačkoliv přijela do Prahy a začala v divadle zkoušet, z hostování na zásah komunistických orgánů - ale i díky opozici některých hereček - sešlo. Mandlová se pak stáhla do soukromí a usadila se na Maltě. Obsahuje poprvé zveřejněné dopisy Adiny Mandlové Lídě Baarové. Tento dokument vypovídá nejen o ní, ale i o době, o hereckém prostředí a povaze národa. Publikace je doplněna mnoha nikdy nepublikovanými obrazovými materiály. ...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57550/dneska-uz-se-tomu-smeju-57550.jpg 4.5433
Žánr
Literatura naučná, Biografie a memoáry
Vydáno, XYZ (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (100)

Kniha Dneska už se tomu směju

Přidat komentář
MilanCFC
22. února

Několikrát jsem měl během četby jakýsi pocit, že Mandlová byla takový chlap v sukni. Každopádně to byl nesmírně zajímavý pohled do nesmírně zajímavého prostředí v těžkých časech. Filmy s ní jsou v drtivé většině výborné, a tak je fajn přečíst si o tom všem z jejího vlastního pohledu. A moc se s tím nepárala a naopak ona sama byla pochopitelně hvězda největší :-) Ale že se jí po válce ta smůla lepila na paty, že? … Líbila se mi také vložená pasáž s jejími dopisy ze Švýcarska, ty o ní také hodně řekly.
Trefně to v doslovu pojmenoval Škvorecký - "Všechno je vždycky tak trochu jinak."

petulik330
22. února

Autobiografie mě moc nebaví, ale život Adini Mandlové zaujal. Patří mezi mé oblíbené herečky tehdejší doby.
Kniha byla napsána s vtipem, což se mi moc líbilo. Byla jsem překvapená, kolik komplikací musela paní Mandlová ve svém životě ustát a jak to nakonec zvládala.
Obzvláště se mi líbila pasáž o tom, jak ji obviňovali z kolaborace s Němci a to jen proto, že se uvolnila natáčet film v Německu. V knize to paní Mandlová napsala výstižně. Nejvíce udávali ti, čl měli nejvíce másla na hlavě.


etell
21. února

Knihu odporúčam, dala som ju na jeden dych. Pokiaľ by to nebolo rozprávanie z reálneho života, tak ani neriešim a poviem si super román. Ale keďže ide o životopis a spomínajú sa veľké mená, tak som veru po každej kapitole chvíľu vstrebávala informácie. Zaujímal by ma aj pohľad z druhej strany (ľudí spomínaných v knihe), asi sa pustím do životopisov viacerých osobností z čias pred 2 sv. vojnou.

Katka2382
11. února

Pěkná kniha,jen si taky říkám do jaké míry je to vše pravdivé.Každopádně je prima že po tom všem co paní Adinu potkalo nezahořkla.

zdenaR
10. února

Knihu jsem četla již před několika lety, nyní jsem si příběh zopakovala v podobě audioknihy. Opět jsem si uvědomila, jak se historie opakuje, že každá doba si hledá své "oběti".

boxas
28. ledna

Jaká vlastně byla Adina Mandlová?
Lehkomyslná, naivní, poživačná, prospěchářka, na chlapy? Nebo prostě jen v jádru hodná holka se zlatým srdcem, která když měla, dala, a když mohla, pomohla? Taková ta co na srdci, to na jazyku?
Těžko říct, jaká byla. A mně k hodnocení nepomohl ani tento její vlastoruční životopis.
Brala prostě život, tak jak přicházel. Uměla ho nejen přežít, ale i prožít a užít. Když byla na vrcholu, zářila tak silně, že vyvolávala závist až nenávist. Mnozí jí to pak dali "vyžrat", když to s ní šlo z kopce.
Byla to určitě velice silná žena. A měla vlastní žebříček hodnot.
Pro mě zůstane už napořád tou okouzlující Zuzanou Rendlovou z Kristiána nebo lehkou holkou Kiki z Nočního motýla. A myslím si, že právě tyto dvě postavy, to byly dva protipóly skutečné Adiny Mandlové.
Kniha mi ji velice přiblížila.

Pár citátů:
"Baarová má oči mandlové a Mandlová má oči barové."

"Myslím, že nejsem nespravedlivá, ale domnívám se, že kdo za německé okupace nebyl v podzemí, v zahraničí nebo ve vězení či koncentračním táboře, byl do určité míry kolaborantem a mohl být lehce z kolaborantství nařčen."

"Nikdo nezatkl celou českou filharmonii, ale dirigent Talich seděl na Pankráci, herci divadla Vlasty Buriana netrpěli za to, že u něho za okupace měli dobré bydlo a žádný je neodmítl, ale Vlastu sebrali a uvěznili hned první dny revoluce."

"Žádný z mých kolegů se nesnažil mi pomoci, protože jednak mnohdy sami měli máslo na hlavě a báli se, jednak žárlili na moje úspěchy a v duchu si mnozí, "přátele" nevyjímaje, mysleli: "Dobře jí tak, svini, byla nahoře dost dlouho, ať teď trpí!"

A ještě jedna věta z roku 1975:
"Slunce svítí, nebe je modré, v zahradě všecko kvete, a když se ráno probouzím, jsem zase jednou ráda na světě."
A já jenom dodávám, že toto jsem jí moc přála...

Sarah01
28. ledna

Tuto knížku jsem dlouho sháněla, nakonec se podařilo v antikvariátu a jsem ráda, že ji mám. Adina Mandlová je moje nejoblíbenější prvorepubliková herečka, její herectví bylo přirozené, civilní, nepřehrává, nedělá že sebe pitomého diblíka, není toporná jako jiné hvězdy. Že byla v soukromí taková, jaká byla, to už bohužel vyplynulo z její výchovy v dětství, rodiče si nikdo nevybíráme. Sama k tomu na konci života došla, když si prožila svoje v emigraci.
Nedá mi, abych to nezmínila.... cituji: "pořádali jsme večírky, chodili do divadel a restaurací a jezdili po Evropě na dovolenou."
Tak dnes by měla smůlu, ani jedno z toho nám není dovoleno.

Radka1727
23. ledna

Adina Mandlová byla prostě svá ...... ironií a cynismem zřejmě maskovala své nelehké dospívání, poté co její bezstarostné dětství brzy skončilo smrtí milovaného otce (který ji rozmazloval tak, že jí její starší bratři museli vykat). Krátkou slávu prvorepublikové hvězdy si užila se vším všudy (několik továrníků, kteří ji zahrnovali luxusními šperky, auty a kožichy prý kvůli tomu vyhlásilo bankrot) a hvězdou zůstala až do své smrti.... Na ženu její generace je to velmi otevřená zpověď.

1