Hypatia1010
komentáře u knih
Zlatá jehla aneb Dobrodružství mezi světy
Julia Golding
Předčítala jsem to synovi a oběma se nám příběh hodně líbil. Námět je zajímavý, děj má náboj i spád a dostatek akce i zvratů. Jedná se o fantasy pro starší děti a teenagery, takže jsem dopředu žádná velká očekávání neměla. Ale nebyla jsem knihou vůbec zklamaná. Samozřejmě se nejedná o všeobecně "profláknutý" titul, a určitě má určité rezervy, ale celkově bych knihu dětem ke čtení doporučila.
Nevěsta z kláštera
Manuela Schörghofer
Německy píšící autory jsem si zatím příliš neoblíbila, ale tento titul mě velice příjemně překvapil a nadchl. Ačkoliv se jedná primárně o milostný příběh zasazený do historie, ocenila jsem že autorka dobře vykreslila peripetie spojené s přípravami a realizací křížové výpravy za osvobození Jeruzaléma z rukou muslimů ve 13. století. Samozřejmě má příběh i určité drobné nedostatky, ale celkově jsem si čtení tohoto titulu velice užívala a jsem ráda, že jsem na knihu narazila.
Franka i Wulf mi byli od začátku velice sympatičtí. Nijak mě nepřekvapilo, že i přes Wulfovi snahy zaměnit podstrkovanou nevěstu za její sestru se nezdařilo, i když mě to samozřejmě mrzelo. Frančina sestra Melinda mi totiž k srdci nepřirostla, byla sobecká, sebestředná a rozmarná. France nesahaly ani po kotníky. Nakonec se ale projevila pozitivně, když zařídila zneplatnění svého manželství s Wulfem, aby si mohl vzít její sestru, kterou celou dobu miloval. Detektivní zápletka navíc příběh pěkně zpestřila.
Knihovna mého srdce
Freya Sampson
Musím se přiznat, že jsem čekala od knihy něco víc. Zaujala mě anotace, tak jsem si ji nechala rezervovat v knihovně a moc jsem se těšila, až se do ní pustím. Jenže začátek mi vůbec nepřipadal zajímavý, vlastně se mi zdál celkem těžkopádný a naprostý nedostatek akce mě málem od dalšího čtení odradil. Nicméně jsem vytrvala a asi v polovině se to zlepšilo, děj dostal spád a nakonec i překvápko příběh oživilo.
Zpočátku se June jevila docela nemastná-neslaná, ale postupně, jak se začala vynořovat ze své ulity a čím dál víc zapojovat do akcí na záchranu knihovny, byla mi víc a víc sympatická. Jen dějová linka Junina milostného vztahu byla méně propracovaná než by se mi zamlouvalo.
Celkově hodnotím knihu 3,5 hvězdičkami.
Sanditon
Jane Austen
V porovnání s jinými tituly Jane Austen byl tento dost netypický svým stylem i vlastním příběhem. Faktem sice je, že knihu autorka nedopsala a větší část knihy tedy dokončil někdo jiný, ale téměř nebylo poznat, kde už se jedná o nastavení nedokončeného příběhu. Sandition, malé přímořské městečko, které se snaží zviditelnit a proto si zřídí lázně. A právě v této době se v něm ocitne Charlotta a seznámí se tu se Sidneym, který přijel podpořit svého nešťastného přítele. Pravdou je, že ani já bych si Sidneyho nejspíš nevybrala. Prostě Darcy je Darcy, co si budeme namlouvat. A na Charlottě mě rozčilovalo, že se tak snadno vzdala, že nebojovala a jen vyčkávala, jestli se Sidney náhodou nedá dohromady s jinou. Ale trochu si mě usmířila svým pohotovým jednáním při únosu.
Každopádně četlo se to docela dobře, ačkoliv na Pýchu a předsudek to zdaleka nemá. Spíš tak trochu lepší průměr.
Notting Hill pod sněhem
Jules Wake (p)
Čekala jsem další příjemné oddechové čtení plně v souladu s romantickým žánrem. A svým způsobem to kniha splňuje, nicméně příběh je celkem netypický a nejen proto že on je vlastně zadaný a k tomu otec malé holčičky. Kniha je psána čtivě a zajímavě. Violino dilema mě nutilo se zamyslet, jak bych v takovém případě asi reagovala já sama, jak bych se zachovala a jak bych řešila následky. Takže jsem se díky příběhu ponořila i do vlastního nitra a ještě si mírně zafilozofovala. Potěšilo mě, že nakonec našla odvahu změnit přístup své rodiny, kterou se dlouho nechávala v podstatě využívat.
Každopádně jsem si čtení moc užívala a rozhodně doporučuji.
Snoubenec mé sestry
Rachael Anderson
Musím říct že tento titul mě docela mile překvapil. Příběh je psaný čtivou formou, děj má spád a celkově jsem knihu četla téměř na jeden zátah, jak jsem si vývoj vztahu mezi Prudence a Brandem užívala. A docela chápu, že si Brand vybral raději nebojácnou a aktivní až živelnou Prudence, než její sestru Sophii, která se tady jevila jako nemastná-neslaná a bez jiskry. Scéna, kdy Prudence špehuje sestřina skoro snoubence ze stromu, mě velmi pobavila, ale vlastně mě bavil celý příběh.
Pravda o lásce
Laura Lee Guhrke
Docela příjemné oddechové čtení. Příběh je celkem zajímavý, psáno přijatelné čtivou formou, najdou se v hojné míře vtipné pasáže a interakce hlavních hrdinů dodává ději šťávu, hlavně seznámení a počátky jejich známosti mě bavilo číst. Ale občas se autorka nechává příliš unést rozvláčnými popisy, které trochu nudí. Neodpustím si poznámku, že jsem nakonec docela fandila Henryho matce, když připustila, že si nedělá velké iluze o charakteru svého milence a přesto si ho rozhodla vzít, aby zažila štěstí podle svých představ a nežila jen podle diktátu společnosti a jejích konvencí.
Rande s knihomolkou
Emma Hart
Je to sice příjemná oddechovka, ale přece jen jsem čekala něco trochu lepšího. Děj je od samého začátku celkem předvídatelný, což by zase tolik nevadilo. Jak už tady zaznělo v předchozí recenzi, nedovedu si představit skutečného knihomola, který by takto zacházel s knihami. Od raného dětství mě učili se ke knihám chovat s úctou a respektem, a pořád tak činím, chovám se hezky dokonce i k těm knihám, kde se nachází velké množství pravopisných chyb a překlepů.
Josh mi byl velice sympatický, ale Kinsley jsem občas nepobrala. Kterého chlapa by zajímala docela obšírná přednáška o ženských měsíčních potížích? Nehledě na to, že se hrdinka považovala za introvertku, ale podle mě se tak moc nechovala. A také jsem v příběhu očekávala trochu víc akce. Příběh samotný nebyl špatný, i když mohl být trochu víc propracovaný. Hodnotím jako lepší průměr, kniha celkem pobaví a je to celkem fajn oddechovka.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Musím říct, že tento žánr moc nečtu, ale u královny detektivek vždycky ráda udělám výjimku. Kniha je napsána čtivou formou a je v ní vše, co má správná detektivka mít, včetně napětí prakticky od začátku do konce. Příběh je dostatečně akční, aby se čtenář nenudil. Postavy jsou charakterově velmi vytříbené a uvěřitelné. Ocenila jsem, že se na vyšetřování podílela celá skupina "obyčejných" lidí.
Nicméně jsem vraha odhadla brzy, takže mě nemile překvapila jeho smrt. Ale nakonec se vše vysvětlilo, takže jsem se ujistila, že jsem se nespletla. Akorát jsem se nedokázala úplně smířit s vrahovým motivem. Myslím, že by žádný člověk neměl brát spravedlnost do vlastních rukou a trestat, tím spíše smrtí, jiného člověka bez soudu. Na druhou stranu je asi pochopitelné, že nepotrestaní viníci, vzbuzují v okolí touhu učinit spravedlnosti za dost.
Pygmalión
George Bernard Shaw
Moje úplně první setkání s touto hrou bylo už v dětství prostřednictvím filmového muzikálu My fair Lady s Audrey Hepburn. V rámci povinné četby na střední škole jsem pak četla scénář této hry. Nedávno jsem se k titulu znovu vrátila a oživila si jej. A zase mě nezklamal. Hra je vtipná a dobře se čte. Přestože hlavním motivem je oslava jazyka a spisovné mluvy, charaktery postav jsou také velice dobře vykreslené. Lízino rozčarování, když splnila svůj úkol a profesor jí upřel jakékoliv zásluhy, bylo naprosto pochopitelné. A stejně tak její dilema, kam teď vlastně zapadne a co si má počít dál se svým životem.
Jenže v původním scénáři nechal autor tak trochu otevřený konec, aby si divák sám zvolil, jak to s protagonisty dopadne. A možností je několik. Ale já bych se v duchu své povahy přikláněla k tomu zakončení, které nám zprostředkovává My fair Lady.
Jeho banán
Penelope Bloom
Kniha mě zaujala na první pohled. Četla jsem ji na dovolené a splnila mé očekávání. Vtipný a svižný příběh. Mezi hlavními hrdiny to jiskří od první chvíle, a protože nejsem puritánka a nebudu si tu hrát na pokrytce, erotické scény do této knihy prostě patří a já s tím nemám problém. Koneckonců bylo jasné, že střety a napětí mezi hrdiny musí vykrystalizovat, tak je celkem pochopitelné, že nakonec dojde i na sex.
Natasha byla okouzlující a upřímně si myslím, že ta její nešikovnost a sklon přitahovat drobné katastrofy ji činily zajímavou. A Bruce zase polidšťovala jeho obsedantně kompulzivní porucha.
Každopádně jsem si čtení tohoto titulu moc užila. Samozřejmě je to oddechový žánr, ale to je někdy právě potřeba, aby člověk vypnul a hodil na chvíli starosti všedního dne za hlavu.
Sluha dvou pánů
Carlo Goldoni
Sice jsem hru s panem Donutilem v divadle neviděla, ale živě jsem si ho v roli Truffaldina dokázala představit. Úžasně propracovaná interakce postav a skvěle zapracována zápletka dodávají hře svižnost. Vtipné scény provází prakticky celou hru. Čtení scénáře jsem si dokonale užívala od začátku do konce, ačkoliv tomu možná napomohla i vlastní představivost.
Rozhodně doporučuji. A sama doufám, že se mi někdy poštěstí shlédnout skutečné divadelní představení, i když ne zrovna s Miroslavem Donutilem v hlavní roli.
Máj
Karel Hynek Mácha
Je zvláštní, že si nevybavuji své pocity z prvního setkání s tímto klasickým dílem na základní škole v rámci povinné četby. A rozhodně jsem ji tehdy četla poprvé, protože já patřila k těm, kteří povinnou četbu poctivě četli a zpracovali. Ale z druhého setkání s lyrickou básní na střední škole už mám ucelenou představu. Už tehdy se mi líbila, ale teprve nyní v dospělosti jsem možná dokázala plně pochopit, co nám svým dílem chtěl autor sdělit.
Popis přírody kolem Bezdězu je opravdu úžasně vykreslen. Akorát jsem se úplně nedokázala ztotožnit s přístupem Jarmily, která tak rychle vyměnila jednoho milence za jiného. Nakonec tím způsobila tragédii velkých rozměrů.
Báseň patří ke klasickým dílům romantismu a rozhodně stojí za přečtení. Ale jak už zde zaznělo, určitě ho lépe pochopí dospělí, než děti na základní škole.
Carnac a další megalitická místa v jižní Bretani
Crowhurst Howard
Titul jsem si vybrala na základě doporučení. Celkem srozumitelně napsaná knížka pro laiky. Já mám akorát problém s čísly a těch je v svazku dost a dost. Nicméně jsem se dozvěděla i několik nových informací. Není to nijak obsáhlé dílo, vlastně přesně naopak, ale i tak splnilo má očekávání. Za mě by se tématu mohl autor klidně věnovat obsáhlejším dílem a také bych více ocenila barevné ilustrační fotografie.
Její třešničky
Penelope Bloom
Po Jeho banán(u) trochu zklamání. Ale ne zas moc velké. Penelope Bloom svým příběhům prostě umí vtisknout zajímavý náboj a humor. William je trochu nepředvídatelný a střelený, navíc jeho kleptomanie příběh ozvláštňuje. Hlavní hrdinka mě zas tak moc nebrala, za to její babička byla naprosto úžasná a dokonalá. Kéž bych si v tomhle věku dokázala udržet takový nadhled a smysl pro humor. Mám ráda rozpustilé stařenky, které vymýšlí různé relativně neškodné neplechy.
Kniha je příjemným oddechovým čtením, které však nemá nijak hlubokou myšlenku. Neurazí, ale také nenadchne. Snad nebudou další díly série podobně průměrné.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Tragický příběh první lásky dvou mladých lidí z naprosto odlišného prostředí, kteří by se za normálních okolností ani nepotkali. Ale v komplikované době první světové války bylo všechno jiné než normální. Oba hrdinové se sotva přehoupli do dospělosti a začali se seznamovat se světem kolem, když do jejich životů vstoupila válka. Petr právě obdržel povolávací rozkaz a je nešťastný, protože si uvědomuje, že se z fronty nemusí vrátit a přitom si ze života ještě příliš neužil a hlavně nepoznal lásku. Právě v této době potká Lucii. Samozřejmě se do sebe zamilují. Jenže v této době je snad ani nemůže potkat šťastný konec.
Je to dojemný příběh, psaný čtivou formou. Nicméně některé pasáže mi připadaly nedotažené a charakter hlavních hrdinů málo propracovaný. Na druhou stranu sbližování a postupně se probouzející láska mezi protagonisty bylo vykresleno velice citlivě a celkem uvěřitelně.
Její tajemství
Penelope Bloom
Docela příjemné, oddechové čtení, akorát mi vadilo, že do značné míry kopíruje titul Moje (tak trochu) utajené dítě, který jsem četla dříve. Jenže tady nebyla interakce mezi hrdiny tak atraktivní a vtipná jako tam.
V normálním životě bych si Petera asi zamilovat nedokázala. Z celé knihy mě nejvíc bavila Zoey, Violetina dcera. A samozřejmě opět babča s Williamem nezklamali se svými vylomeninami.
Bílá nemoc
Karel Čapek
Dramata tohoto typu mě obvykle moc nelákají, nicméně Karel Čapek patří ke klasikům naší literatury a k nejoceňovanějším divadelním autorům. Proto jsem se konečně odhodlala a mám se v úmyslu jeho dílem postupně propracovat. Jako první jsem se rozhodla pro hru Bílá nemoc, a doufala, že to nebude ztráta času. A nebyla. Překvapivě se mi hra moc líbila a mrzí mě, že za nás ještě nebyla začleněna do povinné četby k maturitě.
Autor v díle zapracoval velmi silné téma, které je stále aktuální a bohužel nejspíš vždycky bude. Pevný a veskrze kladný charakter doktora Galéna v kontrastu s charakterem jeho nadřízeného je velice imponující. Ačkoliv jeho téměř naivní odhodlání zamezit válkám tím, že si jako rukojmí vezme ostatní nemocné ve mně vzbudil poněkud rozporuplné reakce. Jeho neblahý konec mě překvapil.
Celkově jsem byla z díla docela nadšená a rozhodně doporučuji.
Divá Bára
Božena Němcová
(SPOILER) Kdysi jsme ve škole asi ve čtvrté třídě četli Babičku na pokračování a měla jsem z ní tehdy rozporuplné pocity. Na druhém stupni jsme měli Divou Báru jako povinnou četbu a tehdy jsem se na ni moc netěšila. Ale pak mě příjemně překvapila. Znovu jsem po ní sáhla až nedávno, abych si ji oživila a také porovnala s filmem s Vlastou Fialovou v roli Báry.
Příběh vykresluje způsob života na venkově zhruba v 1. polovině 19. století. Zbožnost se tu střetává s tmářstvím a pověrčivostí. Kdo vybočuje, je automaticky označen za podezřelého nebo je nařčen z čarodějnictví.
Bára svým jednáním a odvahou imponuje hned několika mladíkům, nicméně jejich rodiny nedokáží překousnout její nízký původ, chudobu a také smělost, kterou se Bára vyznačuje, a kvůli které ji mají za dítě Polednice. Nakonec je však nejvíce pohorší způsob, jakým se vypořádá s problémem své nejlepší přítelkyně. Když ji obyvatelé obce v čele s rychtářem zavřou za trest do márnice, zachrání ji myslivec, který má Báru už nějakou dobu rád a chce si ji vzít.
Je to celkem jednoduché a nenáročné čtení, ačkoliv samozřejmě někomu může trochu činit potíže zastaralý jazyk díla. Nejspíš bych povídku nezařadila mezi to nejlepší, co může naše česká klasická literatura nabídnout, ale v podstatě se mi tento příběh líbil. Je nekomplikovaný a mně osobně se postava Báry líbila. Oceňuji její charakter, oddanost a ochotu pomoci kamarádce v nesnázích.
Léto divokých květin
Kathryn Taylor
Už předtím jsem přečetla minisérii Hrad Dunmore, která se mi moc líbila. Takže když jsem na tento titul narazila v knihovně, řekla jsem si, že to určitě bude stát za přečtení. A nemýlila jsem se.
Zoe se hned na začátku dozvídá závažnou diagnózu, a protože vyhlídky nejsou zrovna optimistické, chce, naprosto pochopitelně, ještě stihnout uzavřít nevyřešený problém související se smrtí svého bratra a zpřetrhané vztahy se svou kamarádkou a jejím bratrem, který byl současně první láskou Zoe.
Že bude příběh postavený na známém úsloví "stará láska nerezaví", to bylo zřejmé od první chvíle, co se Zoe vrátila do míst, kde se poprvé zamilovala. Přesto se v příběhu vyskytly i nečekané zvraty. Ovšem konec mi připadal trochu uspěchaný, ne dost propracovaný, ačkoliv v duchu tohoto typu literatury jasně očekávaný. A za překvapivé rozuzlení smrti jejího bratra každopádně bod k dobru.