Hypatia1010
komentáře u knih
Poslední interview
Sandra Brown
Knihu bych asi ohodnotila jako trochu lepší průměr. A opravdu bych ji zařadila mezi červenou knihovnu. Prostě takové oddechové čtení pro pohodu a dobrou náladu. Žádnou hlubokomyslnou myšlenku v něm nehledejte. Byly dokonce chvíle, kdy jsem si pomyslela, že se Andrea chová vyloženě hloupě. Ale číst se to dalo.
Zimní moře
Susanna Kearsley
Byla to první kniha autorky, po které jsem sáhla vlastně čirou náhodou. Ale příběh se mi moc líbil. Mám ráda historii a děj zasazený do prostředí Skotska je pro mě prostě dokonalá kombinace. Téměř se zatajeným dechem jsem prožívala radosti i starosti hlavních hrdinek i jejich protějšků. A už se těším, až se pustím do dalších knih této autorky.
Beznadějný osud
Susanna Kearsley
Tato kniha mě nadchla. Prolínání dvou dějových linek mi obvykle moc nesedí, ale tentokrát to bylo naprosto v pohodě. Příběh je na tom vlastně postavený a navíc mu to dodalo náboj. Oboum hrdinkám jsem moc fandila. Od autorky jsem přečetla i další knihy, ale tahle je za mne zatím jedna z jejích nejlepších.
Poslední velký den
Tammy Robinson
Od začátku mi bylo jasné, že tentokrát se happy endu nedočkám. Nicméně mě zaujala anotace, proto jsem se pro knihu rozhodla. Myslím, že navzdory smutnému tématu, které autorka zpracovala, je to velice citlivě napsaný příběh. Kniha se mi moc líbila, i přestože jsem si u ní, já citlivka, pořádně poplakala. A už se těším na další knihu od této autorky. Na Avě jsem oceňovala, že se rozhodla bojovat za svůj největší sen přes nepřízeň osudu. Sice z toho málem sešlo, když Jamese přiměla, aby přijal pracovní nabídku a na ni nebral ohledy, dokonce se s ním kvůli tomu rozešla, ale James si nakonec uvědomil, že raději stráví s Avou těch posledních pár měsíců, které ji zbývají a pomůže jí splnit její sen.
Lichožrouti
Pavel Šrut
Zábavné, neotřelé a dostatečně akční, aby to zaujalo dnešní děti.
Zahrada
Jiří Trnka
Jako dětem nám ji kdysi četla mamka. Po letech jsem ji četla já svému tehdy asi šesti letému synovi. Celkem ho i zaujala, i když nejspíš některé pasáže úplně nechápal. Ovšem nedlouho poté si zamiloval filmové animované ztvárnění. Z dětství jsem si toho z knihy moc nepamatovala, ale na zlomyslného kocoura, trpaslíka ani velrybu jsem nezapomněla.
U všech čertů
Jiří Kahoun
Musím dát za pravdu uživateli efka.saf. Četla jsem ji synovi, když byl malý. A ne jen jednou. Když ji po mně chtěl číst po třetí během půl roku, vzbouřila jsem se a nakonec jsme se dohodli na kompromisu (ještě pár let po sobě jsem mu ji musela číst alespoň v předvánočním čase). Byl z ní prostě nadšený, ovšem musela jsem měnit hlas (každý čert měl svůj) a občas to bylo poněkud namáhavé pro mé hlasivky. A jak už poukázala efka.saf, jako uspávanka to vůbec nefungovalo.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
Trochu jsem se tohoto titulu obávala, přestože mi ji hned několik lidí z mého okolí doporučilo. Nakonec jsem se odhodlala a do knihy jsem se pustila. A překvapivě jsem nelitovala. Sice jsem ji občas musela odložit, protože chvílemi to bylo celkem depresivní čtení, ale příběh byl velmi fascinující a téma bylo dobře zpracované. Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
S hlavou v oblacích (pejru)
Kateřina Petrusová
Tuhle knihu jsem přečetla takřka jedním dechem. Ano, příběh byl v podstatě nekomplikovaný a od první chvíle bylo zřejmé, že to skončí happy endem, ale děj byl svižný a vtipný. Hrdinka se občas chovala trochu praštěně, ale to právě bylo na příběhu okouzlující. A že ženy v těhotenství přichází o nějaké ty mozkové buňky, to jsem si ověřila na vlastní kůži.
Moje (tak trochu) utajené dítě
Penelope Bloom
První kniha autorky, která u nás byla vydána mě zaujala už svou neotřelou obálkou i anotací. Z navazujících titulů jsem přečetla ještě asi dvě nebo tři další a žádná z knih mě zatím nezklamala, i když bych všem příběhům nepřidělila v hodnocení stejný počet bodů. Nicméně Moje (tak trochu) utajené dítě jsem zhltla během pár dnů a byla jsem docela nadšená. Příběh už od svého začátku je svižný, vtipný a nepostrádá určitý zvrat, který děj okoření. Hlavní hrdinka mi imponovala svým mnohdy impulzivním jednáním.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Poprvé jsem knihu četla v pubertě. Už tehdy mě příběh zaujal. I když jsem zpočátku nemohla panu Darcymu přijít na chuť. Znovu jsem se ke knize vrátila nedávno. A přestože nyní v dospělosti asi přistupuji k příběhu kritičtěji, stále mě tato nesmrtelná klasika baví a určitě to nebylo naposled, co jsem po knize sáhla. Od autorky jsem už četla tři tituly a čtvrtý mám rozevřený, ale Pýcha a předsudek je za mne určitě její nejlepší román.
Zachraň se
Mona Kasten
Od autorky jsem přečetla celou sérii "Znovu", tak jsem se s chutí pustila i do nové série. První díl mě nezklamal, jen ten konec mě trochu zarazil, ale právě proto jsem se musela začíst do druhého dílu. Byl trochu slabší než ten první díl, nicméně stále natolik čtivý, že jsem se těšila na každou volnou chvíli, kdy ho budu moct vzít zase do ruky, abych se dozvěděla, jak to bude pokračovat dál s hlavními protagonisty i jejich přáteli. A zase jsem se dočkala jen velice překvapivého konce. Takový zvrat mě překvapil, takže se samozřejmě musím brzy pustit do třetího dílu.