Hotovson komentáře u knih
Je pravda, že je všechno vysvětleno až na konci, ale srozumitelně, takže mi to nevadilo. Rozhodně si nemyslim, že by to bylo překombinovaný. Já se v tom vyznal, i když samozřejmě v průběhu čtení nemůže člověk nic tušit, nakonec do sebe všechno zapadne.
Při čtení některejch pasáží mi běhal mráz po zádech.
A ještě, že je tam ta mapka. Bez ní bych byl ztracen, díval jsem se do ní poměrně často :)
Musim říct, že příběhově se mi to líbilo, tam tomu nemam co vytknout.
Ale měl bych technickou poznámku k 1. vydání z r. 2002. Tolik překlepů a chyb jsem v jednej jedinej knížce ještě neviděl! Stává se celkem běžně, že je někde tu a tam chybka, chybí písmenko atd., ale tohle to už hraničí s fušérstvím při korektuře nebo kdo má za finální podobu zodpovědnost. Nevim, jak probíhá tisk, jak se to sází (pokud vůbec v dnešní době), jestli je to chyba už VV, pokud je to psaný v počítači, ale snad je ve vydavatelství zodpovědná osoba, která má toto na starosti.
Kdybych měl hodnotit příběhovou část samostatně, dal bych tam bez váhání 5*, ale teď to prostě nejde, nemůžu si pomoct, ale tohle mě tak nasr***, že to musim snížit o jednu.
Já chápu, že je to hezky, poutavě a zábavně napsáno, ale taky by to mělo nějak vypadat a mít nějakou úroveň. Než něco vydam v tisícovejch nákladech, tak si to předtim proboha přečtu!!! A to by měla být samozřejmost, ne výjimka!
Ten konec je opravdu takovej náhlej, zvláštní. Má to ale místama dobrý pasáže - ve druhej půlce. V první se toho moc nestane, než se dostanou do minulosti.
Sympatická hlavní postava Maji Lisy a o to větší mrcha byla macecha. A pěknej závěr, kde se ukázalo, že domov neni domovem úplně doslova.
"Je to velký hřích porazit strom v rozpuku, když je tak plný síly, že ani nemůže umřít. Je to strašné, když mrtvý nemůže najít v hrobě klid. Mrtví už nemohou prožívat lásku ani štěstí, ti si mohou přát už jen klid v hrobě. Jak bych neplakala, když říkáš, že břízka nemůže umřít, protože myslí na svého vraha. Je to tvrdý osud pro člověka, který byl zbaven života, když nemůže v klidu odpočívat a musí pronásledovat svého vraha. Mrtví, ti mají už jen odpočívat v pokoji."
Jo, přesně tak to je.
Sice jsem čet komentáře, než jsem se pustil do čtení knížky samotný, ale ono se tam opravdu za celou dobu nic nestalo, když pominu operaci slepáku, zmizení osmi koláčků nebo debaty oficírů v jídelně. Je to popis toho, co kdo a kde dělá na jadernej ponorce. Aspoň moh Merle nějak dokončit, jak to teda dopadlo s tou Sophií, i když je to asi zbytečný a na celek jako takovej to nemá vliv.
Amundsen tu hodně píše o Eskymácích, jejich zvycích, oblečení, způsobu lovu atd.
Nádherný čtení! Mam rád Vernea a když si to dovolim porovnat se Zemí kožešin, tak ta je samozřejmě verneovsky idealizovaná, všechno dobře dopadne, ledy se rozestupujou a tak dále. Tady ne. Tohle je realita a to se stalo. Nezbývá než obdivovat tohoto člověka a jeho skupinu. V těch podmínkách opravdu neskutečný výkony na - a kolikát podle mě i za hranicí lidskejch možností.
Neskutečný, co všechno tenhle člověk dokázal a žádná překážka pro něj nebyla dost velká.
Chtěl se stát námořníkem, potom polárníkem, nakonec se stal obojím a zároveň k tomu i vědcem, aby dal svým výpravám smysl. Když ho předběhli v dobytí severního pólu, tak se rozhod, že dobude jižní. V roce 1913 uviděl v Německu prvně letadlo, tak se stal prvnim norskym pilotem, protože v tom viděl snadnější cestu k severnímu pólu. Nakonec tam doletěl vzducholodí. Vskutku člověk mnoha dovedností a zároveň obrovský a nezlomný vůle!
Mě to právě bavilo, protože je to tak trochu jiná detektivka. A Waltari se tam nezapře. Vypravěč, spolu s komisařem Palmu hlavní hrdina, se chová k opačnému pohlaví tak trochu jako osel, stejně jako hrdinové Waltariho dalších románů, i když tady to neni tak výrazně, spíš okrajově.
SPOILER: A co musim napsat, tak sem měl neskutečný zadostiučinění v knize Hvězdy to řeknou, když tomu malýmu praseti, co ustřelilo schválně vráně zobák, pak ustřelil omylem hlavu vlastní fotr!
Nemam rád Olbrámka, prostě ne, je to hajzl.
Další pěkná knížka ze série s Oldřichem z Chlumu. Je dobrý, že se dají číst na přeskáčku, protože jsou i na přeskáčku napsaný.
Oldřich z Chlumu je tentokrát odsunut tak trochu na vedlejší kolej, resp. pod zámkem, takže Ota s Divišem si musí poradit sami. Což se mi na tom líbilo, že to tentokrát nestálo jenom na Oldřichovi, i když se nakonec dobral stejnýho závěru.
Takový oddychový čtení, nic náročnýho. Víc se mi líbila ta část s Oldřichem z Chlumu.
Musim se přiznat, že na tohle sem se těšil celkem dlouho, ani ne snad proto, že bych četbu nějak záměrně odkládal, ale prostě nebyla v knihovně. Když sem se konečně dočkal, tak sem měl celou knížku přečtenou ani ne za 48 hodin, vzal sem to doslova jednim dechem.
Opět se mi potvrdilo, že Vondruška prostě umí psát tak, aby to čtenáře bavilo a vtáhlo do děje a ten se pak nemůže odtrhnout.
Líbí se mi, že je knížka pojatá tak, že sledujeme osudy obyčejných lidí různých povolání a názorů na pozadí doby, která je alespoň pro mě hodně zajímavá. Samozřejmě, že je to i o šlechtě, ale kdyby to bylo jenom o ní asi by mi to tolik nebavilo.
Další velmi čtivá knížka ze série Hříšní lidé. Panoš Ota se tu k mému překvapení držel dost nečekaně zkrátka :-)
Prvních 100 stran se mohlo klidně smrsknout na třetinu a nestalo by se vůbec nic. Prokousat se přes ně bylo pro mě vcelku utrpení. Ve zbytku už to má spád a děj pěkně utíká, jenom škoda, že to nepřišlo dřív.