Hotovson
přečtené 695
Sweeney Todd: Šňůra perel
2008,
Thomas Peckett Prest
Kdyby byla kniha napsána v dnešní době a ne před 180 lety, dovedu si živě představit, co by to bylo za brutální řezničinu. Takhle si člověk může jenom domýšlet, takže vše je na fantazii čtenáře. Co se týče toho, co se tam všechno semlelo, tak mi to bylo jasný v podstatě hned od začátku co, jak, kudy a kam :D Ale stejně jsem si to užil, konec byl předem jasnej, akorát (nechci spoilerovat) mi nebylo jasný, kde a za jakejch okolností se dotyčná osoba zjeví. Je to zkrátka dost předvídatelný, ale asi to neni na škodu, je to příjemný počtení a možná právě proto, o jak starou knihu se jedná je vhodnější pro širší okruh lidí, i těch, co se jinak tomuhle žánru vyhýbají.... celý text
Severní nádraží
1958,
Adolf Branald
Mam rád vlaky. Mam rád starý lokomotivy. Dokonce mam rád i nádraží a železnici všeobecně, i když nejsem žádnej šotouš. Zajímam se i o 2. sv. válku a načteno a nakoukáno o ní mam dost. Ale tuto byla tak brutální nuda a doteď mi neni jasný, jak se dá takhle skvělý téma takhle zazdít. Čet jsem jiný knížky, odehrávající se v protektorátu, chápu, že kupříkladu atentát na Heydricha je asi akčnější téma, tady je obsažena doba od začátku protektorátu až do konce války. Ale proboha, je to odboj, to mi neřikejte, že to nemůže bejt trošku akčnější a zábavný (pro čtenáře). Další co mi úplně odrovnalo, je počet postav. Naprosto šílený. Chápu, že na železnici před 80 lety pracovalo asi tak 10x víc lidí než dnes, páč prostě byli třeba. Ale co neni třeba, je každýho jmenovat. Proč proboha. Pár hlavních postav a mělo by to spád. Další co mi dostávalo, kdo tam tomu vlastně šéfoval, páč hlavní náckové se tam střídali jak na běžícim páse, na jednej straně je tam nějakej Rähmke, nebo jak se jmenoval a na další straně už to má za sebou a to prosim pěkně zařval někde na druhym konci Evropy. To všechno bez jedinýho odstavce. Člověk, kterej nezná data 2.sv, aspoň nějak přibližně, ten z toho bude úplně v prdeli a ztratí se v ději do padesátý strany. O odbornejch ajznboňáckejch termínech, ještě ke všemu 80 let starejch ani nemluvě. To nemůže znát nikdo. Leda železniční historik, půlka těch povolání už prostě neexistuje a věci s tim spojený jsou už historie (tady to ale neni chyba autora, vzhledem k roku vydání, jenom chci říct, že dnešní čtenář bude ztracen). Nevim no, ono by to asi nebylo špatný, číst to před 50 lety, ale tady je na místě říct, že knížce prostě ujel vlak. A to si troufam říct, že čtu i dost starý knížky, mnohdy starší než tohle a psaný i tehdejšim jazykem a je to v pohodě, ale tady se prostě někde stala chyba a je mi to líto, ale nemůžu to hodnotit líp.... celý text
Planeta Lykantů
1992,
Jean-Pierre Garen (p)
Tentokrát jsme se obešli bez rytířů a soubojů na meče, ale zase se tu objevili dinosauři a inteligentní chobotnice. Mark Stone je dočasně povýšen na generála, jelikož jeho nadřízený měl podezřelou nehodu, a vůbec všichni okolo tak nějak mizí, čimž se rozjíždí pátrání, kdo a proč za tim všim stojí. Dopadne to jako vždycky, pác když má někdo skoro superschopnosti, tak je téměř k neporažení :) Dobrá knížka na zabavení při nudnej noční.... celý text
Lágr vyděděnců
1992,
Jean-Pierre Garen (p)
Čtvrtej Mark Stone přečten a pokaždý to bylo trošku jiný, i když zároveň stejný :D Tady se mi líbil úvod s tim lágrem a různejma bojůvkama v něm (což mi připomnělo Hozovu sérii se Strašákem), akorát byla škoda, že to nebylo víc rozvedený a hned sme byli z lágru venku. Středověku sme si sice taky moc neužili, ale zato dostal pořádně napráskáno jeden hajzl, takže všechno při starym :D Jo a zase se tady lítá v Merkuru :D... celý text
Astronef Merkur
1992,
Jean-Pierre Garen (p)
Jako super, ale tady jsem se trošku zamotal do nelogický smyčky, když Mark Stone dostal Astronef Merkur od éterickejch bytostí v tutom díle, když už ho v přechozim díle, kde byl na planetě Nexa u telepatickejch rostliňáků, měl. Zároveň je v knížce právě tohle dobrodružství zmíněno...chvíli jsem si tim lámal hlavu, než jsem to za ní prostě hodil a řek si, ale co.... ...takže jsem se vrhnul do dalšího dobrodružství na primitivní planetě, kde vývojově zatim uvázli zřejmě v něčem jako středověk na Zemi. Nastala teda (asi klasicky) rubačka se všim možnym i nemožnym, než se ke konci dozvíme, s kym že vlastně máme tu čest. Místní vládce Nosfer, je pěknej tyran, a zároveň zas tak moc místní neni. Vzalo to na muj vkus docela rychlej konec, čekal jsem, že to bude větší kabrňák, ale Mark a Ray jsou přecejenom jiná liga. Na konci nemoh chybět sex, předpokládam, že tahle šablona se bude opakovat tak nějak plus mínus stejně i dalších knížkách. Takže kašlat na logiku, deme porubat dalších pár emzáků v následujícim díle :D... celý text
V zelené pasti Rhulů
1991,
Jean-Pierre Garen (p)
Skvělá vesmírná kovbojka, abych tak řek :D Sehnal jsem to z knihobotu asi za 20 kč a po přečtení přikoupil dalších deset dílů ze série, přičemž nejdražší mi přišel na astronomickejch 152 kč!!! Nedá se než souhlasit s téměř všemi komentáři zde. Je to sice blbost, ale zábavná blbost a naprosto na pohodu se to četlo v práci, když zrovna nebylo co dělat (a možná se to bude číst dobře, i když zrovna bude co dělat :D) Tuten díl v kostce: Mark Stone - hrdina non plus ultra s pomalu nadpřirozenejma schopnostma, kdy hravě strčí do kapsy Stallona se Schwarzeneggerem dohromady a jeho parťák android Ray, kterej umí lítat, takže si se Stonem v ničem nezadá a zdá se bejt pro změnu kombinací komandanta Data s Krytonem. Dějištěm je nepřátelská planeta plná masožravejch kytek a stromků, z nichž z jedněch (těch výjimečně nemasožravejch) se vyklube inteligentní rasa. Zápletka jednoduchá. Všechny dobráky zachránit, nepřátele nekompromisně postřílet, popřípadě jinak zlikvidovat (tady to bylo celkem pestrý). Veselo začlo bejt, když se do toho po pár zradách přimíchali vesmírný piráti. No prostě hrozná slátanina a děsná zábava k tomu, proto jsem nemoh jinak, než dát pět hvězdiček, ale žádnou intelektuální zábavu od toho nečekejte, prostě přímočará akce, dobro vítězí, nic víc, nic míň.... celý text
Postřižiny
2020,
Bohumil Hrabal
Muj první Hrabal. Nevim jestli to neni trochu ostuda, ale když jsem nad tim tak přemejšlel, tak asi ne. Film jsem viděl asi 3x, naposled asi před dvaceti lety a že by mi uchvátil, se nijak říct nedá, možná to ale bylo tim, že jsem na to ještě v tej době neuzrál. Tudíž si z filmu pamatuju pár útržků, jako třeba lezení na komín a příchod stýce Pepina. Takže knížku jsem v podstatě rozečet s čistym štítem, rámcově jsem teda tak nějak tušil o čem to bude. Byl jsem ale příjemně překvapen, jak moc se mi to zalíbilo. Zpočátku jsem se trochu lek těch naprosto šílenejch souvětí i z několika desítek vět, ale kupodivu mi to postupně sedlo a celkově se to k vyprávění hodilo. Takhle květnatou a přesto tak tenkou knížku už jsem dlouho nečet (pokud vůbec). Popsat tak pěkně, poeticky a do detailu něco, z čeho by se mi jinak asi zved kufr (zabijačka), tomu bych asi řek umění. I celkově popis pivovaru a jeho různejch součástí, to srdíčko zaplesalo. Navíc já si tu dobu hrozně idealizuju, takže to byla taková pěkná exkurze do 20.let (doufam, že se nepletu, nikde tam neni zmínka, ale tak nějak mi to z různejch náznaků vyplynulo) a nakonec jsem se i dozvěděl, co že jsou to ty postřižiny. Jinak teda paní správcová Maryša měla pěknej splávek, normálně jsem u toho dostal chuť na pivo :D... celý text
Holčička, která měla ráda Toma Gordona
2021,
Stephen King
Dočteno. Sice to mělo bejt za odpoledne, ale nějak jsem musel i do práce a jednou u knížky usnul. Dítě se ztratilo v lese. Pominu rozsah lesa, v USA jsou holt větší. Nepominu způsob ztracení. V devíti letech? Takovy způsobem? Jako vážně? A seběhnout z cesty a pak se ztratit tak, že dolezu pomalu do Kanady? Tady to napadá na obě nohy. Jestli je teda dítě tak dezorientovaný, že nedoleze dvacet metrů zpátky na cestu a nedoběhne mámu s bráchou, tak nechápu, jak potom může v lese přežít další tejden, nebo jak dlouho to bylo. Další věc - bukvice. Měl jsem za to, že se to nedá žrát. Trochu jsem googlil a nedá, pokud člověk neni divoký prase. Ale zase to vysvětluje u holky ty nevolnosti a halušky, takže tady přimhouřim oko. Třetí věc. Medvěd. Jestli jsem to dobře pochopil, tak to byl nejspíš baribal, proto ty vosy (pokud to nebyly halušky) a nějak neútočil, jinak si nedovedu představit, že by se po zimě (zmíněno v knize), jakejkoliv jinej medvěd zdržoval přemejšlenim, jestli daleko menší oběť sežere nebo ne, bez ohledu na komický baseballový postoje a házení walkmana. Suma sumárum tak 3,5*, zaokrouhlim to nahoru, ale je to o medvědí chlup :)... celý text
Tommyknockeři
2013,
Stephen King
Geniální! Místy možná trošku přitažený za vlasy, spíš trošku víc, zvlášť když obyvatelé městečka postihla prostřednictvím Tommyknockerů mánie bastlit z čehokoliv naprosto úžasný a ulítlý vynálezy poháněný monočlánkama :D Hlavní postava, básník a notář Gard byl naprosto skvělej a hroznej sympaťák, ač mu teda nedělalo problémy zpíjet se pravidelně do němoty, jeho kamarádka spisovatelka Bobbi byla taky fajn, dokud se jí teda nezmocnili emzáci, pak už jsem jí teda nefandil. Čimž bych se dostal k tomu asi 100+ stránkovýmu úvodu. Dalo by se říct, že se nic nestalo, ale já si myslim, že to bylo důležitý, protože právě tady jsem si oblíbil Garda, když se King prostě rozepsal o něm a o Bobbi, a nepřišlo mi to nudný, naopak kdyby to chybělo, nevěřim, že bych si k postavám vytvořil takovej vztah. Do tuhýho začlo jít možná až tak v půlce celý sedmisetstránkový bichle a že to pak byla jízda. U Kinga mi ten rozsah prostě nevadí, já si tady užíval každou stránku. Z ostatních postav bych ještě zmínil dalšího týpka s ocelí v hlavě a to dědu Everetta Hillmanna, kterej se ukázal jako těžkej frajer, škoda, že nedostal víc prostoru, páč na konci teda fakt zabodoval. A když už jsem u konce, tak jsem měl trošku obavy, aby to nebyl třeba takovej WTF konec jako Pod kupolí, z nějž jsem byl trošku rozpačitej, ale tady si myslim, že to King zvládnul jako king. Spokojenost. Sice šílená fantasmagorie, ale neskutečně zábavná. Tip: Pokud přečkáte ten začátek, což chápu, že někdo dá těžko a někdo ne, tak potom je to fakt jízda :D... celý text