Honzeecheck komentáře u knih

Týhle knihy jsem se vždycky bál, nakonec jsem, stejně jako třeba u Kafky, zjistil, že nejlepší je zahodit za hlavu všecky předsudky a jít do toho s čistou hlavou. Přes svojí komplikovanost se to totiž čte víc než dobře, základní myšlenka je poměrně srozumitelná a že člověk něco tak úplně nepochopí naopak dává možnost interpretovat si to po svém. Ve svých 30 letech jsem asi dokonalej prototyp měšťáka (z vesnice :-), nemam potřebu zkoumat svoje hranice - naopak, mám rád svůj klid... přesto jsem si z knihy vzal dost. Marně vzpomínám, kdy jsem naposled šel tak "do sebe"... tohle je osobní, každej ať se s tim popasuje po svym, nemam potřebu přidávat sem další obecný plky. Rozhodně ale nadčasová kniha, vždyť utápění se v bezobsažný zábavě nebo devalvace reprodukované hudby se zhusta řeší i teď. Samotnej konflikt "zvířecí" osobnosti vs. civilizační vrstvy je taky věčnej ať už tomu zvířeti v sobě řikáte stepní vlk nebo gorila (V518)

14 28.11.2014

Třetí kniha, třetí zásah přímo na komoru. Přiznám se, že jsem se nikdy nehrnul do knih od spisovatelek. Ne proto, že jsem sexista, ale pro to, že jsem nikdy nepotkal tu pravou. Až do nedávna...
Na Oksanen miluju to jak vše relativizuje a zpochybňuje. Nepíše jednoznačně kladný postavy, nesvádí lidský svinstvo jen na politický režim, neříká že dřív bylo vše špatně a dnes je vše dobře. A tak to mám rád, protože když se řekne A musí se říct i B, jinak je to jen propaganda a dávat rovnítko mezi fašismus a komunismus je nesmysl, každej se na lidech podepsal jiným způsobem...
No nic, k věci - čtení Očisty není žádná velká radost, atmosféra strachu, hnusu, nenávisti a lidský ubohosti odkapává z každý stránky, přičemž scény z Německa jsou jednoznačně vrchol. Příběh v podstatě bez hrdiny, kde daným postavám fandíte spíše jen proto, že už si vytrpěly dost, než že by přirostly k srdci. Krátký, časově rozházený kapitoly jen zvyšují napětí, chladnej zápisníkovej konec pak jen umocňuje celkovej dojem. Trochu mi to připomíná Gerthu od Tučkový, ale nevím, ta mi přišla až taková moc ublížená. Jednoznačný doporučení a já běžim pro Holubice.

Ještě si teda kopnu do doslovu, který je na poměry téhle edice od Odeonu neuvěřitelně banální a v podstatě jen zopakuje děj knihy. Z tohohle hlediska velký zklamání, protože zajímavější lidé na stejném místě často dokážou nabídnout úplně nový úhel pohledu. No nic...

10 12.03.2015

Mě jen mrzí, že spousta lidí neví, že Orwell jen rozvedl a přepracoval knihu My od Zamjatina (na kterou psal recenzi 3 roky před vydáním 1984), která byla napsaná skoro 30 let předtím. Nezpochybňuju kvality knihy ale štve mě když se o Orwellovi mluví jako o vizionářskym géniovi a 1984 je často hodnocená jako nejlepší kniha všech dob.

10 04.03.2014

Tohle je asi největší brak, jakej jsem za posledních pár let četl. Miluju ho :-) Anotace mluví asi za vše, v podstatě je to variace na klasický béčkový příběhy o hlavním hrdinovi, který zachraňuje svět před zlotřilym vynálezcem. Jen místo zbraněma se tentokrát bojuje sexuálníma pomůckama. Některé scény jsou až parodický - á la zombie apokalypsa, výcvik z kung fu filmů, závěrečný souboj s bossem včetně správně debilní pointy. Celý je to napsaný na Palahniuka nezvykle "obyčejným" stylem, což mě v kontrastu s dějem, kde dvousetletý vědmy masturbujou udělátkem z kostí a parůžků a vzduchem lítaj hořící vibrátory několikrát poslalo smíchy do kolen. Ano, celý je to samozřejmě trochu hlubší a jde to dál než obyčejná kritika konzumní společnosti. Zaujala mě myšlenka "post-feminizmu" nebo jak tomu říct, stejně tak, že sex v reklamě nemíří jen na ty nejblbější ale naopak na ty nejchytřejší, protože odhalený kozy prostě smetou jakoukoli intelektuální bariéru. O videohrách a internetovém pornu radši pomlčím :-) Každopádně je to ale královská zábava!

9 02.10.2015

Seru na první pravidlo, o Klubu rváčů budu mluvit a to asi do konce života. Palahniuk vytáhl na všechno všechnu tu frustraci, zklamání, nenaplněný touhy co si každej uvnitř nosíme a stydíme si jí přiznat sami před sebou. Fascinuje mně, že kniha má takovej úspěch, znamená to, že fakt, že to takhle nejde dál, si uvědomujem všichni. Zapálit Louvre a vytřít si prdel Mona Lisou asi nebude správný řešení, ale jaký ano? Zásadní kniha západní civilizace konce 20. století!

9 16.06.2014

Při vší úctě k autorovi, tohle by mělo zůstat jako zmínka pod čarou v čítance, v dnešní době je to už fakt jen pro fajnšmekry. Měl jsem to zahodit během halucinogenního začátku (horší start knihy už jsem dlouho neviděl), samotný gró Krakatitu ale není v protiválečný agitce jak jsem čekal ale v mileneckých eskapádách hlavního hrdiny. Inu proč ne, to by to ale nesmělo bejt napsaný takhle oslizlym a polouchylnym stylem. Postavy přehrávaj jak na divadle, chvíli jako že jo, chvíli jako že ne, u toho dělaj rozmáchlý gesta, kdy chtěj níčit svět, mlátěj hlavou do zdi a pak se zase na sebe vrhaj a "drtí si rty o zuby" (jsem sám komu nepřijde ani trochu přitažlivý?). Prokop skáče na každou, která se kolem něj mihne, pokaždý to bere vskutku osudově, jen aby o dvě strany dál už stejným způsobem prahl po jiný, celkový "poučení" z příběhu je nebetyčně banální i na předválečný období. Ne všechno co nese jméno Čapek by se mělo zvelebovat, oproti takovejm mlokům nebo kapesním povídkám je to brak!

8 01.04.2015

Tak nejdřív, tady je ten obrázek https://lh4.googleusercontent.com/-aH_4Wxn2laY/VLzDFIqsqNI/AAAAAAAAAVg/PChp9l1Oxq0/w426-h237/opice.jpg který marta níže vyhodnotila jako přirovnání opic k židům. Jseš vůbec normální????

A teď k věci - o tomhle konfliktu už bylo napsáno asi vše, z každýho myslitelnýho pohledu a nevyřešilo to absolutně nic. Delisle není a nechce být Sacco (na což několikrát vtipně naráží), nedělá ze sebe novináře a proto není jedinej důvod, proč by se musel snažit bejt objektivní a snažit se dát ke všemu pohled lidem z druhý strany. Stejně jako v předchozích knihách prostě popisuje co viděl během ročního pobytu v cizí zemi. Zatímco Barma a Pchjongjang jsou z vašeho pohledu jednoduchý, protože vás jen utrzovaly v už dávno hotovým názoru, tady jste najendou konfrontovaný s realitou (a snad nebudeme zpochybňovat, že Delisle píše jen o tom co opravdu viděl), která není tak jednoduchá jak by si člověk přál. V dnešní době, kdy každej řádnej českej buran, kterej hranice svýho kraje překročil jen když jel na megakoncert Kabátů, trdí, že Islám představuje zlo a ohrožení tradičních křesťanskejch hodnot se nějak nehodí popisovat jak jsou arabové ve vlastní zemi občany druhý kategorie setrvale šikanovaný z oficiálních míst i od běžných lidí. Jednoduchá pravda v tomhletom konfliktu prostě neexistuje, vždycky je to o lidech. A tady platí princip kolektivní viny a protože se tamhle palestinec odpálí tak to nikomu nedává právo jinýmu palestnci zbourat barák. Kniha ukazuje spoustu naprosto absurdních situací - ulice, kde každý etnikum smí chodit jen po svém chodníku, sítě na odpadky aby si je lidi navzájem neházeli na hlavu, malý komunity usazený v nepřítelskym prostředí, který hlídá víc vojáků než je osadníků samotných, ultraortodoxní fanatiky, který nesmí mluvit s ženama atd. Ano, některý případy vyznívají zcela jednoznačně, viz zabírání domů po palestincích, nebo jejich odstřižení od proudu apod. Není to ale proti židům obecně ale proti konkrétním lidem.

8 19.01.2015

Můj první Cunningham, absolutně jsem netušil co čekat. Je to krásná kniha, trefila se mi do nálady, i když po pravdě nevím proč, protože jsem jí přečetl během tří dnů na svatební cestě :-) Těžká melancholie dokonale prokreslenejch hlavních postav, který v podstatě nic moc zajímavýho nedělaj, jenže jejich myšlenkový pochody mi byl\ neskutečně blízký. Psát k tomu podrobnější komentář je nad mý síly, já vlastně neznam nikoho, komu bych tu knih mohl doporučit. Jakoby to napsal přímo pro mě :-)

6 24.08.2015

Teprv druhá kniha od Hollinghursta a už v jeho díle spatřuju jasnej vzor. Opět dlouhá kniha s takřka minimem děje, která se spíš soustřeďuje na popisy a myšlenkový procesy hlavního hrdiny. Pro mě nijak zvlášť lákavý prostředí snobské rodiny ve starý dobrý anglii 80. let. Postavy hrajou hodně na efekt, rádi se poslouchaj a řešej věšinou uplně zbytečný píčoviny. Pardoxně ale tahle extrémní vzdálenost od skutečných lidí a skutečných problémů mě na knize hodně bavila. Tahle společenská vrstva byla posedlá sama sebou a především svým vlastním obrazem v očích druhých dávno před vznikem facebooku. Hlavní hrdina tím vším tak nějak proplouvá, hrozně rád by chtěl být součástí ale na druhou stranu si hýčká iluzi, že je ve skutečnosti mnohem lepší a hlubší než všichni okolo. Po dlouhý době jsem měl zase pocit, že čtu "velkou literaturu", Hollinghurst je prostě rozenej spisovatel. Booker Prize zcela zasloužená, když porovnám s Atlasem Mraků (s nímž se ten rok o cenu přetahovali), tohle je jiná liga. Novodobá klasika bych řekl...

6 01.07.2015

Typickej produkt dnešní doby, aneb když nemáme talent ani nápad, musíme zamakat na marketingu. Reklamě na tenhle bulšit prostě nešlo uniknout, ke mě se kniha dostala zdarma díky nákupu HW na czc... Navzdory očekávání je to nejkontroverznější na celý knize zřejmě její obálka - nahá holčička v kozačkách se k tématu knihy (zneužívání dětí) celkem hodí, nálepka Jen pro silné povahy ale rozhodně ne. Snaha šokovat a pobouřit je natolik samoúčelná a prvoplánová, že je mi za oba autory trapně. Mnohem horší je ale chatrná konstrukce celýho románu. Jedna hrdinka policistka absolutně netuší co má dělat, ze zoufalství stříli na slepo a pak se diví, že jí nadřízení nedovolí někoho obvinit na základě nulových důkazů (viz ten voják). Druhá hrdinka psycholožka si zase nedovede uspořádat vlastní život, svejma klientama pohrdá a u jejich výslechu usíná. Ono to ale nevadí, protože to celý směřuje ke zničujícímu zvratu ve stylu "jsem svůj vlastní bratr".
Ještě mě zaujalo na koli kfeministická kniha to je, vzhledem k tomu, že to napsali dva muži. Že jsou hybatelem děje jenom ženy, zatímco muži jsou buď neschopný milý idioti (manžel, kolega), úchylové, nebo aspon lháři a pdovodníci, nad tim bych ještě mávl rukou, přeci jen knih v opačnym gardu asi bude mraky a nijak se and tím nepozastavím. Když si ale hlavní psotavy notují, že za všechny problémy světa můžou jen muží, tak už je to na pováženou. Jo a anvíc kniha nemá konec, protože se jedná o první knihu ze tří, což z obálky taky asi nepoznáte.
Zkrátka a dobře nebejt masivní reklamní kampaně a momentální vlny severských detektivek neštěkl by po týhle knize ani pes.

6 23.02.2015

Fascinující, že je kniha víc než 120 let stará a přesto je zábavná. Po pravdě humoristickou literaturu vubec nečtu, maximálně tak Vonneguta, ale pokud si někdo dokáže dělat srandu především sám ze sebe, tak je mi to blízký. Spousta vtipů už zlidověla (práce mi nevadí, vydržím se na ní dívat několik hodin v kuse), pár jich vyjde na prázdno ale vzhledem k hubenosti knihy bych to doporučil každýmu.Hodně mě překvapili ty poetický pasáže, jasně je to nuda, nicméně fakt dobře napsaná. Jsem rád že Jerome nepodlehl týhle spisovatelský onanii a po pár stránkách barvitejch popisů to neváhá shodit blbym vtípkem.

6 03.09.2014

Mam slabost pro podobný absolutní braky, ale když dva dělají totéž.... však to znáte. Upocená, nedomrlá, nevtipná kopírka už dávno vymačkanýho Kulhánka, která zaujme snad jen mimořádně špatnejma ertockejma scénama a debilníma přerovnáníma. Jestli je něco horšího než použít slovo štěrbinka tak je to přirovnání "roztála jak hrudka másla na hlavě beduína cestujícího po saharské poušti". Celý to připomíná šuplíkovou tvorbu pubertálního onana. Sorry ale punk je jinde. Jinak první digitální kniha, kterou jsem kdy přečetl.

6 03.03.2014

Že by to bylo nějak extra čtivý, jak tu všude píšete, tak to bych byl opatrnej. První část je vyložená nuda, kde se po většinu jen hrabe v ruznejch statistikách... nic proti, ale v týhle části dost haprujou zkoumný vzorky, který jsou pokaždý jiný. Když udělají průzkum na tisíci lidech tak fajn, jenže informace, že 10% vrahů je koprofilních nekrofilů a pak se ukáže, že N=10 mužů starších 40 let, zatčených za vraždu ve východním Německu mezi léty 55-60. Já chápu, že je těžký sehnat dostatečnej přísun správnýho vzorku, ale tohle tomu opravdu nepomáhá. Druhá věc, která m i v teroetický části dost vadí, jsou autorovy narážky na justiční procesy - fajn, každej máme názor, taky nejsem uplně proti trrestu smrti, ale nejsem si jistej, jestli by to mělo být součástí "odborný" knihy.

Druhá část je zajímavější, stránky seriovy-vrazi.cz znám, přesto mě občas dokáže lidstvo pořád šokovat. Jsou to jen krátký medailonky, který prakticky postrádají jakýkoli emocionální náboj, možná jsem uchyl ale občas jsem se musel i zasmát. Jako třeba vrah, kterej se prozradil tím, že šetřil a obětem nekupoval zpáteční jízdenku. Nebo žena vraha, která se jím nechávala každodenně vyzvedávat z práce, aby jí nikdo nic neudělal... Ale v úvodu jsem si přečetl, že je to normální. Že žijeme v bezpečný době, z který skoro vymizely hrůzy a ta fascinace zlem je prostě v nás. neznamená to, že jsme divný... fakt!

5 28.02.2017

Vynikající kniha o typickejch jižanskejch buranech. 90% knihy se odehrává na dvorku, kde se odnikud nikam plácá rodinka naprosto vylízanejch individuí. Tohle nejsou žádný sympatický prostí lidé, tohle je nefalšovaná vidlácká lůza. Není to prvoplánovitě vtipný, někoho by mohly ty věčně opakovaný dialogy, kdy nikdo nikoho neposlouchá a placá si furt to svoje asi brzo začít srát, já se bavil královsky. Celou dobu mě napadalo, že by to byla výborná divadelní hra, což mi doslov potvrdil. Ale srandu stranou - smutný je, že i v současnosti hraje spousta lidí stejnou hru, jen v jinejch kulisách. Naprosto nulový ambice, nepřijmutí odpovědnosti za vlastní život, závislost na pomoci druhých, drobná kriminalita, žádný vzdělání, brzkej sex, hromady dětí o který se nedokážou postarat, nulový plánování... pokračovat nemusím, abyste pochopili.

5 15.09.2014

Nejslabší King jakýho jsem kdy četl. Začátek fajn, ale jakmile začnou aury jde to celý do háje. King umí napsat skvělý postavy a vymyslet výbornou zápletku, problém nastává když to má celý ukočírovat a dát tomu smysluplný zakončení. Na to jsem si už zvykl a počtal jsem s tím i ted, problém je, že tady nemá ani dobrou zápletku. Nespavost fajn, barvičky a skřítkové opravdu ne. Prostě a jednoduše extrémně protažená povídka - ve výsledku nuda, i když se to čte dobře.

5 22.07.2014

Naprostá banalita a ještě k tomu příšerně napsaná. Je to jak pracovní verze nějakýho většího románu, kde si potřebovala rozepsat pro formu jednotlivý charaktery a pak to někdo omylem vydal. Ble, pro mě jen ztráta času.

4 01.09.2018

Literární majstrštyk. Jednoduchý příběh, který od první stránky směřuje k nevyhnutelný tragédii (přesto konec částečně překvapí). Charaktery jsou pevně daný, žádný vývoj se nekoná, on by byl i kontraproduktivní. Poselství je smutný, leč pravdivý - někdy prostě ani dobré úmysly a spousta snahy nestačí. Steinbeck je Pan Spisovatel, když teď koukám, že tohle zvládl napsat v podstatě v mým věku, tak si přijdu nějak zbytečnej... Pět nedám jen proto, že jeho tlustější knihy toho při stejných kvalitách nabízí ještě víc.

4 17.01.2017

Hezké vydání všech pěti dílů v jedné knize, navíc za celkem sympatický peníze. Kdysi dávno jsem četl první tři díly, tak jsem to chtěl doklepnout. Trochu mi to zkazilo vzpomínky, první tři díly jsou totiž diametrálně lepší než ty zbylý... typicky "vtipný" čtení - místama se člověk skvěle baví, pak přijdou trapný pasáže a na konci si člověk říká o čem že to vlastně bylo. Celkově ale spokojenost, konkurenci představuje tak max Trpaslík

4 01.12.2016

Zatímco Gaider se zuby nehty držel klasickýho žánrovýho kýče s jasným rozdělením na dobro a zlo + pár akčníma scénama aby se neřeklo, Weekes to vzal od podlahy. Trochu mě vyděsilo úvodní poděkování LGBT komunitě, bál jsem se, že to budou přehánět, ale nakonec dobrý. Postavy se chovají uvěřitelně, záporák je perfektní a hlavně racionální, žádný bezdůvodný vraždění ale prostě vlastní pohled na věc. Michel, Celene i Briala jsou pěkně propracovaný a na hlavní hrdiny mají docela komplikovanou osobost. Skok v kvalitě oproti předchozí trilogii je neuvěřitelnej, navíc mě kniha bavila o dost víc než druhej a třetí díl hry, což už je teda na pováženou. Škoda že nepsal i pětku...

4 15.02.2016

Což o to, napsaný je to výborně a ze začátku mě ty kraťoučký úderný věty ke štěstí stačily samy o sobě, jenže jak se člověk prokousává příběhama bez výraznější pointy dál a dál, dostal by chuť i na nějaký to výraznější sdělení. Cynismus a letargie je taky způsob jak se z dnešního světa úplně neposrat a po pravdě je mi to mnohem bližší než vysoký ambice, zdravej životní styl, osobní rozvoj a podobný píčoviny, kterejma se ohání každej druhej „úspěšnej“ člověk. Ale marná sláva, Hakl není Bukowski či Palahniuk aby dokázal prostým plácáním všednodenních banálností a bizarních historek utáhnout celou knihu. I tak vcelku spokojenost, současnou českou literaturu moc nečtu a pokud někdy narazím na Haklův delší ucelenější příběh (román), tak po něm sáhnu s chutí.

4 28.04.2015