Hobo komentáře u knih
Čekal jsem na vyústění a zatím jsem se dobře bavil dějem. A nakonec byl v první chvíli zklamán; přišlo mi, že svést všechno na nepolepšitelnou lidskou povahu je příliš beznadějné. V druhé chvíli jsem si však vzpomněl na Norberta a uvědomil si, že autor ukazuje jedinou možnou cestu. A není jí ani cesta pravdu vědoucího, leč rezignujícího Tomši, ani cesta otcovského, leč pravdu tajícího vychovatele. Ta cesta je u patnáctiletého kluka, který sice zatím neví, co s tím, ale jednou vyroste. Pravdu je nutno znát, abychom se dokázali vyrovnat s Norberty a Bohdany!
Knihu mi anoncovala jiná kniha o autismu Císař ve světě Lenky Linhartové. To je ovšem popis druhé strany, zatímco tato je přímou výpovědí nositele Aspergerova syndromu. A nutno říci, že hodně drsná výpověď. Hodně jsem o autismu přečetl, ale žádnou tak syrovou, v tom souhlasím s LucyA7. Nutno podotknout, že jsem v jisté fázi chtěl čtení nechat, pak však nastal (poněkud náhlý) předěl, který mě až překvapil. A nakonec mi pochopení doplnil doslov matky.
Pokud takto budou pokračovat i ostatní díly, už se těším na čtenářský zážitek.
O Husa jsem se začal zajímat už někdy před třiceti-čtyřiceti lety a byl jsem dost překvapen odlišnými hodnoceními. Byly to buď zjevné tirády, nebo přesný opak. Tak byl kacíř, nebo nebyl? Samozřejmě se výklady lišily podle vyznání autorů, na internetu jsem našel výčet Husových kacířských myšlenek a i když jsem některým hluboce teologickým problémům nerozuměl, některé omyly z toho byly zřejmé i mně laikovi. A pak jsem narazil na Slezákovu historiografii. Bylo vymalováno.
Jednoznačně vynikající a detailní přehled.
Víceméně zklamání. Už anotace, která lákala na něco, čeho jsem se nedočkal. Především jsem brzy narazil na jisté rozpory, kdy např. Praotec Čech měl přijít do Čech, kde už přitom žili slovanské kmeny, nebo přijetí teorie stěhování národů (včetně samozřejmě Čechů) bez ohledu na genetické výzkumy, které ukazují něco jiného. A jako jiným čtenářům, nesedly mi ani literární vložky, jež rozdělily knihu na texty různé úrovně.
Fakt je, že takhle jsem se na román nepodíval. Děkuji, Dandulko.
Havlíček byl génius. Nezapomenutelné verše.
Čítanka pro všechny ekoaktivisty. Samozřejmě ty, kteří zapínají i tu hmotu, co mají nad krkem.
Porozuměl jsem jedinému: že po přečtení na mne padla deprese.
Tehdy prostě byl anarchista... Ale nejsou to nezajímavé verše, byť občas mám problém s pochopením.
Text z anarchistického období Neumannova, čistě novinářského charakteru, zaměřený politicky proti utlačování prostých dělníků. Věcný, jdoucí po podstatě.
Taková typická anglosaská pohádka ve stylu bratří Grimmů, vymykající se milé české, případně slovanské tradici s našimi víceméně lidskými vodníky, vílami a jinými strašidly. Českému čtenáři nepřipadají tyto pohádky dětské, ale z podoby celé fantasy literatury je zřejmé, že vznikla právě na západě.
Doprovozeno velmi pěknými ilustracemi.
Výborná jednohubka, která potěší.
Nejprve jsem byl fascinován brilantním stylem a vtipem, později však poněkud unaven neustálým psychiatrizováním, navíc většinou nekonkrétním. V závěru jsem pár pasáží i přeskočil (např. astrologické) a víceméně s ulehčením knihu odložil. Ale nelze popřít, že portrét DH i VH je zřejmě věrný.
Velmi dobře napsaná detektivka. Reálně popsané prostředí a uvažování lidí v 16. století.
Pjakinovy knihy jsou prostě informačně výtěžné, i když v podtitulu jsou označeny jako poznámky.
Proč je tolik čtenářů, kteří ty problémy nevidí?
Po víc jak padesáti letech vrátil jsem se k Hakimovi, abych zkonstatoval, že jediné, co jsem si pamatoval, byl zvláštní pocit z četby. Tehdy jsem založil HAKIM, klub mladých, který cca dva či tři roky provozoval svou nesvazáckou mládežnickou činnost, aby posléze zahynul na úbytě po mém založení rodiny a odstěhování. Zůstaly vzpomínky. A tak jsem si to obnovil. Jsem rád, že radost z knihy se nezměnila.