Hobo komentáře u knih
Už jen z hodnocení jednotlivých čtenářů je dobře znát hodnota této publikace. Neexistují neutrální hodnocení, jen pro/proti. Kvalita knihy je tudíž zcela zřejmá. My burani ji chápeme, ti chytří ji zavrhují. A je jasno!
Velmi svěží styl, který je nad věcí. Děj rychle ubývá, nezdržuje se u popisů a pádí vesele k závěru. Na pozadí dnešního zkostnatělého multikulturalismu neotřelý. Odpočinul jsem si.
Temno řadím mezi nejlepší Jiráskova díla. Silně na mne zapůsobilo už v cca 18 letech.
V průběhu čtení byl můj pocit, že úvahám cosi podstatného chybí, stále silnější. Až jsem v samotném závěru narazil na tvrzení, kterým mé podezření formuloval sám autor: "Výhradně demokracií a právním státem, jediným politickým systémem, který přerušuje řetěz nenávisti a pomstychtivosti a konflikty řeší v přesně vymezeném rámci..." Okamžitě se mi vybavil Voltairův Candide se svým přesvědčením, že "žijeme v tom nejlepším světě". Takový výchozí postoj brání univerzálnímu a do hloubky jdoucímu poznání, neboť omezuje danými hranicemi. Náš svět je vlastně v pořádku, jen sem tam něco nezafunguje... Opravdu? Já si nejsem tak jistý. Aniž bych pohrdal demokracií, potažmo právním státem, neodvažuji si své pojetí světa postavit do takto vymezených hranic.
A tak ačkoliv mnohé nastíněné myšlenky jsou velmi přesné, chvílemi i zžírající, doplňoval jsem si je i svými pochybnostmi. Zejména kapitola "Nevinnost kata (Viktimářská identita v srbské propagandě)", která nejvýrazněji přebíhá od filozofie k politologii, je nejslabší, neboť zřetelně fandí jedné straně (a Srbové to věru nejsou). Taková přesvědčení, vycházející z Candidova vědomí o nejlepším z možných světů, jsou roztroušena v celém textu.
Nicméně toto neubírá na zajímavosti myšlenek, knihou se nesporně lze inspirovat a určitě si zaslouží věnovat jí čas.
Opravdu dobrá kniha o okultismu a tajných naukách, která nespočívá na senzačních odhaleních, ale na solidní práci.
Jen si na rozdíl od Sajdemana nemyslím, že "snad jen poslední kapitola je úlet." Ale to dělá pravděpodobně jen rozdíl deseti let, který nás v napsání komentáře dělí a během kterého se změnil pohled na světové dění nejednoho čtenáře. Můj teda určitě.
Takže považuji poslední kapitolu za pochopitelný výsledek vývoje v USA. Zřetelnější než byl v době napsání knihy. 40 let historie ukáže holt své.
Dobře popsaná epizoda z občanské války USA a několik nepublikovaných textů autora. Jedná se o 4 příběhy z Otazníků nad hroby, jež nebyly z neznámých důvodů zahrnuty v původním vydání, studie o Pablu Picassovi a obsáhlejší vyprávění o malíři Kamilu Lhotákovi Železný chléb očí - ta zejména mě zaujala.
Samozřejmě, jsou to politické projevy, ale přesto mě překvapilo, že to není pouhé plácání "o ničem". Každý ten projev je jiný, ačkoliv zaměřený k té jediné slavnostní události, vždy to má hlavu a patu i k danému roku.
Pro běžného čtenáře končí Habsburkové Františkem Josefem I. a postava císaře Karla I. ve vírech světové války skoro zanikla. Přitom tento nešťastný král byl pozoruhodnou osobností, která si zapomnění nesporně nezaslouží. Svůj osud si nezasloužil a jen velmi těžko jej mohl vlastními silami odvrátit.
Kniha, která překvapivě nezastarala. Snad jen v předposlední "počítačové" kapitole už je trochu mimo, nicméně i v tomto případě jsou závěry v pořádku.
Výhrady mám jen k úvaze o potratech. Jako by zde zapomněl na mravní stránku věci.
Dovedu si představit, že nakladatel chtěl využít autorova slavného jména a trochu vydělat, ale už vůbec si nedokážu představit, že by s vydáním Souček souhlasil. Okolnosti, proč nedošlo k vydání ještě za jeho života, nejsou vysvětleny, ale celé to vypadá na prvotinu, kterou je nejlépe zasunout hluboko do spodní zásuvky.
I já musím vyjádřit vděčnost za Čtenářskou výzvu. Nezapomenutelný příběh, rozložený na půltisícovku stran, s nezvykle reálným pohledem na rasové otázky v Americe (byť možná občas trochu přecitlivělým - což se ale dá pochopit), s popisem na realitu Nigérie, který se s vysokou pravděpodobností hodně liší od pohledu běžného Čecha. A navíc velmi čtivý.
Dílo, které má zdánlivou idealistickou rovinu vyvolává i několik otázek. Tušila autorka o svém skutečném původu, pokládala si otázku, proč se její dětství tolik lišilo od dětství ostatních dětí z její třídy? Jaké náznaky lze v Babičce ještě nalézt?
Pro Čecha jak poleno roztomilé verše. Jen si nejsem zcela jist, jestli jsem nevnímal víc hanáčtinu než obsah, ale nešť. Ono se to příště poddá.
Ano, ivulko15, to je právě to, proč je kniha škodlivá a proč ji hodnotím tak nízko. Po přečtení si řada čtenářů zamne ruce s vědomím, jak se máme dobře... Máme?
Aldous Huxley zůstává prorok i 50 let po smrti a má zabezpečeno nejméně dalších 50 let.
Kdysi jsem měl brožurku s obdobnými výroky Palackého, takže ani ten Štúr mě nepřekvapuje.
Tohle mám rád. A bez výzvy by to asi prošlo kolem mne a byl bych ochuzen, aniž bych to tušil.
Po Malém pražském erotikonu druhá kniha Patricka Hartla a nezbývá mi než konstatovat, že se zařadil mezi mé nejoblíbenější současné spisovatele. Hluboká poklona.