Hledam94 komentáře u knih
(SPOILER) Posloucháno jako Četba s hvězdičkou na Vltavě. Chválím zpracování, zvlášť různorodé hudební vsuvky. Jen škoda, že Nina nemluvila ženským hlasem. Nevím, proč nevhodné pro děti a mladistvé. Zde zmiňovaný explicitní popis sexu se v četbě neobjevil; ale to hodnotí jiní...
Nehodlám zde psát, zda je mi hlavní hrdina knihy sympatický, či nikoliv; zda jde skutečně o autorův život či fikci.
Ale teď ke knize: ta mě velmi oslovila. Po dlouhé době jsem poslouchal něco o současnosti a nedávné minulosti. Hrdinové se potýkají s problémy, se kterými se potýkají i lidé v mém věku a v mém okolí (nebo i já); jen namátkou: špatné sociální postavení doktorandů, provoz gastro služeb na venkově, nekonečná příprava na budoucí život (a kdy ten život začne?), možná závislost na pornografii a problémy se sexem a řada dalších. Vypravěč (ale i Nina) se hodně zabývají četbou a mluví a přemýšlejí o různých knížkách, ale je to jejich život (ona literaturu studuje, on v ní pracuje).
Knížka má i určitou jazykovou originalitu, i když ta asi nevynikla v rozhlasovém zpracování tak jako v knize samotné.
I přes to, co jsem tu napsal, dávám 5* Více takových knih.
Knížka se mi velmi líbila, ale asi hlavně proto, že jsem podobný blázen jako Wintenberg a autor. Příběh i styl psaní je hodně originální, místy trochu únavný, ale moc se mi to líbilo.
Zbývá mi ještě navštívit mnoho míst, o kterých se tu píše :-)
(SPOILER) Výborné. Kromě kladů zmíněných v dalších komentářích oceňuji i autorův sarkasmus v řeči vypravěče i některých postav. Zvláště rouhání starého Kyliána v závěru knihy, kdy se těší, že přežije svého synovce Pavla. A nepřežije.
Z dnešního pohledu je zajímavý ideál krásy na konci 19. století, kdy blahobytně vypadající Štěpka nemohla najít žádného ženicha z lásky. Možná to bylo dáno spíš její povahou, ale autor to nepíše jasně - jako v životě je to nevyřčené.
Posloucháno jako četba na pokračování - svělý Oldřich Kaiser doplněný historickými záznamy opravdového Jiřího Rašky. Ota Pavel vnáší do textu řadu poetických až pohádkových prvků (havrani, růže) atd.
(SPOILER) Posloucháno jako četba na pokračování na ČRo, stejně jako jiným i mě projev herce příliš nevyhovoval. Jinak výborné a nezvyklé téma - kolektivizace venkova + i současnost venkova, periferie atd. - viz hlavní hrdina a jeho blízcí. Mrzí mě jen, že v díle (ale i v jiných vzniklých po roce 1990) nevystupují žádní kladní funkcionáři či příznivci režimu - to nežili? Ale je to volba autora a jako čtenář / posluchač ji musím resptektovat.
(SPOILER) Miluji oba seriály vzniklé podle pentalogie a dobral jsem se konečně i ke knihám. Souhlasím s řadou komentářů a sám bych přidal dva postřehy.
Vždy jsem měl pro Martina Nedobyla docela slabost, pro jeho praktičnost a tah na branku. Překvapilo mě, ale i jak přezíravý a tvrdý byl vůči rodičům, když je neplánoval zajistit na stáří. A zasáhnout musela paní Valentina.
Překvapilo mě, jak rozporně se autor dívá na Pecoldovu účast na Žižkaperku. S ohledem na rok napsnání (1957) musím tento autorův přístup velmi ocenit.
Zasloužených pět hvězd a těším se na další díly.
Posloucháno jako rozhlasová hra. Ta i předloha jsou výborné, zvláště, když zohledníme, že jde o nejstarší zachovanou hru ČRo z roku 1937.
Oceňuji to, co jiní - velká čtivost a množství faktů. Přidal bych i to, co tu asi nikdo nezmiňuje: naznačení obtížnosti práce historika a informace o zdrojích poznatků o starověkém Římě. To mě vždy překvapovalo, jak víme tolik o konkrétních lidech, co žili tak dávno.
Posloucháno pouze výborné rozhlasové zpracování, vysoce oceňuji i předlohu.
Posloucháno jako audiokniha. Byl jsem trochu překvapen obsahem, očekával jsem, že některá témata (rozbor společenské situace, rozdíly v každodenním životě mezi ČR a USA) dostanou v knize větší prostor, naopak některá (pohled do zákulisí práce televizního reportéra) menší. Martin zpracoval několik příběhů voličů Donalda Trumpa, ale žádný příběh voliče Hillary Clintonové. To je podle mě škoda.
Musím ocenit profesionalitu a odstup autora od situace, Martin ten který názor neupřednostňuje a otevřeně nestraní nikomu stejně jako v televizi.
Celkové hodnocení 80 %.
Posloucháno jako audiokniha. Kromě toho, co bylo zmíněno v komentářích oceňuji i značnou otevřenost autorky (píše i o intimnostech, penězích atd.), překlad některých metafor do češtiny (kdy vysvětlovala, že jim těžko rozumí).
Mrzí mi jedině, že nebylo doplněno nějaké poučení o reáliích života a školství v Německu, o jejich řešení inkluze dětí, vysvětlení rozdílů mezi gymnáziem, základkou, reálkou atd.
Diagnózu nemám, ale v řadě rysů jsem se poznal.
(SPOILER) Oceňuji hlavně autorův styl vyprávění, které má určitý odstup od "hrdinů" a s ironií popisuje jejich poklesky.
Za všechny zmiňuji dvě scény.
Když Born potká Hanu, ta mu přijde velice krásná a diví se, že ještě není vdaná. Zcela vážně uvažuje, že má dřevěnou nohu nebo nějaký podobný hendikep, který to vysvětluje.
Opět Born se po několika letech setkává se svým "skoro" tchánem Nedobylem a v první chvíli ho považuje za kočího, protože tak vypadá a chová se.
Těším se na další díly.
Výborný přívažek k Winterbergovi, navíc v krásné grafické úpravě.
Výborný román i rozhlasové zpracování, hodně romantické a hodně smutné, ale život takový byl. A je.
I dnes skvělá hra poslouchána ve skvělém zpracování ČRo.
Netradiční kniha, trochu o životě a trochu o metru v Berlíně, které mělo (stejně jako celé město) dost pohnutý osud. Před dvěma lety jsem tam byl na dovolené a nad stránkami si znovu připomněl část toho, co jsem viděl.
Kniha je trochu otevřenější v oblasti erotiky a trochu devadesátková, proto jsem jednu hvězdičku ubral.
Posloucháno jako rozhlasová hra. Dílo je poměrně statické, bez velkých a překvapivých zvratů, o to více vynikne originální jazyk a jemné významové náznaky. Oceňuji nejvíce postavu faráře Hory, tak citlivého a chápavého kněze i člověka bych chtěl potkávat i ve skutečnosti.
Knihu jsem četl v době karantény. Dříve jsem se Jiráska docela obával, čekal jsem (jako někteří další), že bude složitý, popisný, nudný. Opak je pravdou, román se mi četl velmi dobře, měl spád, obsahoval hodně dialogů, které děj rychle posouvaly kupředu. Musím ocenit užití chodského nářečí v přímé řeči, které na mě velice dobře působilo. Přišlo mi ale, že se na scéně objevilo velké množství postav, které byly v ději spíš "statisty", spíš ozdobami, bez nějakého vlastního příběhu a vývoje. Trochu jednostranný mi přišel pohled na Lamingera. I tak ale hodnotím 80%.
Přečteno na střední škole k maturitě a teď posloucháno jako audiokniha od ČRo (jako jedna z mála není krácená; zde by to ani nešlo). Po deseti letech jsem řadu bodů vnímal trochu jinak a v budoucnu budu vnímat zase jinak. Hlavně jsem byl ochuzen o překvapení a paradoxy, které jsem si pamatoval z četby.
Posloucháno jako audiokniha.
Oceňuji velkou empatii vůči všem zúčastněným, citlivý jazykový projev spisovatele a pro mě řadu nových a nečekaných poznatků.