hanpari komentáře u knih

R. Merle nechal svého Jindřicha III. prohlásit: "Špatný styl, špatný člověk!"

Já se naopak nedávno rozčiloval, proč překládáme mizerné šunty, když si je umíme psát sami.

Podtrženo a sečteno, je to špatný, době poplatný šunt, ale je náš.

Opravdu netuším, zda autor myslel cokoliv z toho, co napsal, vážně, ale asi ano.

Tohle veledílo mi doporučil kamarád, který víc střílí než čte, a byl z něho nadšený. Co mu teď povím? Doporučil mi Kroniku zániku Evropy se slovy, že kdyby měl čas, napsal by celou věc lépe. Trochu jsem pochyboval, ale nyní, když jsem zjistil, že pan Vondruška nasadil laťku proklatě nízko, myslím, že tak docela nelhal - pokud by ovšem někdo opravil jeho bídný pravopis.

Pokud se čílíte na židli, můžete si udělat malé srovnání: přečtěte první kapitolu od J. M. Simmela z Láska je jen slovo a pak si projděte podobnou první scénu pana Vondrušky. Ten rozdíl bije do očí.

Mírně politický komentář
Ještě jednu věc bych rád dodal. Pokud se nad Evropou opravdu stahují mračna, nemyslím, že by si to nezasloužila.

Sotva kdo mne může podezírat ze sympatií k dnešní politice, ale pokud toto je alternativa, pak jsme se dostali to bezvýchodné situace. Na obou dvou stranách barikády polovzdělaní bezmozci, kteří se domnívají, že jsou intelektuální elita.

Jak ostatně dokazuje kolega nade mnou, který jen proto, že nejsem z této Kroniky celý říčný, nabyl okamžitě dojmu, že jsem sluníčkář a člen pražské kavárny, nejspíš jeden z těch, co pomáhají nelegálním imigrantům z lodi a ještě je balí do deky.

A propos, oč tu vlastně jde? Netvrdí jistý Fukuyama, že liberální demokracie znamená konec historie, protože jde o systém, který nelze zdokonalit? Nejsou západní země "developed", zatímco my ostatní jsme "developing"? Ach pardon, my už jsme také patřičně rozvinutí, takže blahosklonně zhlížíme na Divoký východ.

Nežijeme v nejlepší možné době, jak nám nezapomínají tvrdit naši čelní představitelé? Není na západ od nás všechno skvělé, zatímco na východ všechno špatné? Není okupace 1968 tragédie, zatímco okupace v Afghanistánu, Iráku, či Sýrii jen malá cena za demokracii a svobodu?

Jak praví okřídlené rčení: Kapela hrála, když se Titanic potápěl. A někteří lidé jsou připravení si prostřílet cestu do záchranných člunů.

16 26.01.2020

Dnes, když MeeToo hnutí se pomalu ztrácí, nahrazené postupně BlackLivesMatter, Covidem a nyní hrozbou jaderné války a hladomoru, se může zdát kniha méně aktuální. Ale nebojte se, všechno se vrací ve vlnách, takže si za pár let můžeme Merleho varování připomenout.

Naše nezaujatá média a milované korporace si vždycky najdou příležitost, jak nás poštvat proti sobě.

11 14.05.2022

Nejlepší české sci-fi světové úrovně?
Ale kdepak! Nikdy bych V. Kadlečkovou neurazil tím, že bych ji srovnával se žabaři, kteří kralují anglosaské sci-fi.
Srovnání s čínskými nebo japonskými online novelami taktéž neobstojí, i když tyhle zůstávají tím jediným, co se poslední dobou dá číst. Ale její styl je zkrátka jiný.
Bohužel nebo bohudík zůstává V. Kadlečková naprosto jedinečná a nezaměnitelná.
Dlouho jsem přemýšlel, co mi její styl připomíná. Kromě několikrát zmiňované Duny mi přišly povědomé i dialogy. Až u šestého dílu jsem na to přišel. No jistě, Cesta slepých ptáků L. Součka. Takže v podstatě sloučení toho nejlepšího na poli české a světové sci-fi.
Šestý díl Mycelia mne nezklamal, i když jsem na něj čekal opravdu dlouho, dvoje Vánoce tuším.
Děkuji a těším se na další díly.

10 07.10.2021

Sakiho zářivý klenot hodnotilo 120 uživatelů, 50 odstínů šedí (nomen omen) přes 6500. Co si o tom myslet? Pokud jsem kdy pochyboval, že je lépe být misantropem než filantropem, pak dnes už nepochybuji.
Jestliže by nás kdy zaměřila nějaká nepřátelská vesmírná síla, tak jí budu držet terč, aby se lépe trefila.

10 22.07.2019

Díky svým dětem, které člověk musí obsloužit až pod nos, jsem se dostal do dětské knihovny. Uvítal jsem to s nadšením, protože mám dojem, že v té záplavě amerických šuntů (vážně, projděte si regály!) si vedou lépe autoři pro mládež.

Jak se přihodilo, že jsem narazil na Školu dobra a zla, netuším, a jsem si jistý, že obálka v tom nehrála roli. Na chlapce mé věkové skupiny obvykle míří méně oděné krasavice.

Přesto jsem se nezalekl, knihu prolistoval a slavnostně přinesl dceři domů, abych sklidil naprostý nezájem.

Nu což, ať si trhne, ta nádhera! Tatík vybral a tatík přečte. Tak se také stalo.

A povím vám, že to nebylo špatné. Jeden příjemně strávený večer v Bradavicích (ne zcela, tak silný zážitek to bohužel nezanechalo) mne přesvědčil, že bych mohl sáhnout (a také jsem sáhl) i po dalším dílu.

Kdybych měl srovnávat s jinou autorkou, kterou jsem nedávno četl, totiž s Naomi Novikovou a jejím Smrtícím vzděláním, pak by Soman Chainani zvítězil na plné čáře. Možná nemá takový tah na branku, jako čtenářsky líbivá Noviková, ale jeho postavy jsou o dost přesvědčivější, stejně jako děj.

9 07.02.2022

Jistěže bych mohl mít připomínky. Místy vyznívá text poněkud do ztracena, odkazy na původního Saturnina čtenáře spíš ruší a autor jakoby se inspiroval ve sbírce anekdot.

Ale na druhou stranu, klobouk dolů před panem Mackem. Ten nevděčný úkol, kterého se ujal, zvládl na výbornou. Spousta podobných podniků dopadla mnohem hůř. Maně mne napadá pokračování Jihu proti severu a řada dalších, méně známých zbabraných titulů - a to někdy nešlo o jiného spisovatele. Řada autorů dokázala zprznit i své vlastní dítě.

9 02.09.2018

Podívejte se. Když hodnotíme Stopařova průvodce, musíme si uvědomit, že vyšla v časech, kdy na Divokém východě spolu souložila Blbost se Zločinem, aby nám jejich děti mohly vládnout dodnes.

Většina knih, které do té doby byly nepřeložené, tak mohly zůstat, aniž by to ovlivnilo intelektuální rozvoj našeho obyvatelstva, které dohání naše západní vzory co může.

Nevím, proč Stopařův průvodce získal své kultovní postavení, ale jsem si jistý, že ne pro své mimořádné kvality. Pokud se nepletu, četl jsem několik (rádoby) humorných sci-fi, které se řídily jeho odkazem, takže můj nejlepší odhad je, že D. Adams měl prostě to štěstí, že s žánrem začal mezi prvními.

Pokud nebudete čekat žádné zázraky, možná se pobavíte. Nesmíte zkrátka laťku nastavit příliš vysoko.

8 03.04.2022

Takže se uklidníme a složíme poklonu jednomu z mnoha, leč možná prvnímu, z celé řady takzvaných "motivational speakers".

Promiňte, že nepřekládám do češtiny, ale nemám ponětí jak.

Ne snad že bych se starým pánem nesouhlasil, ale anžto jsem viděl a četl spoustu jemu podobných, zůstává mi z nich v ústech nepříjemná pachuť.

Shrnul bych to asi takto. Není složité někomu dobře poradit, složité je se tou radou důsledně řídit.

A tohle se těmto dobrým lidem nikdy nepodaří. Jejich knihy či přednášky ukončíte s předsevzetím, že začínáte nový život - ale zítra ráno je všechno při starém. A to dost zásadním způsobem devalvuje hodnotu peněz vložených do těchto pánů či madam.

Pan účetní by možná prohlásil, že to, co tihle lidé píší, je jen velkolepá ... Ale já tak neučiním, páč mi v tom brání vrozený útlocit.

Pokud vám čtení podobně pozitivních knih změnilo život, a to ne způsobem, že jste se jejich nákupem finančně zruinovali, pak vám blahopřeji a považujte můj komentář za bezpředmětný.

8 23.12.2021

Myslím, že Pýcha a předsudek je objektivně lepší, ale kupodivu jsem měl vždycky raději Rozum a cit.
Austenová je neuvěřitelně nadčasová spisovatelka, nikdy mi nebylo dost jasné, proč by ji měl někdo srovnávat se sestrami Bronteovými, které jsou co do literárních kvalit (alespoň podle mne) o dost slabší.

8 27.01.2020

Přiznejme si to. Sanderson má větší tah na branku než Jordan. Ale i on nedokázal zkrotit rozbujelé monstrum páně Jordanovy fantazie. Pokud hovoříme o fantazii, berte to s nadsázkou. Nejde v zásadě o nic jiného než o totéž stále dokola.

Všechny ženské postavy mají pocit nadřazenosti nad mužskou části populace, zatímco všechny mužské postavy mají problém porozumět ženám. Tolik k mezilidským vztahům. Pak zde máme chrabré bojovníky, kteří nemají nic lepšího na práci než splnit povinnost a padnout v epické bitvě.

Ženy se pro změnu pletou do politiky; vykazují v tom podobný talent jako naše současné reprezentantky, tj. umění diplomacie si vykládají jako umíněnou povýšenost. Svým způsobem byl tedy pan Jordan prorokem věcí příštích.

Ne snad že by zde neexistovalo něco jako čtenářský zážitek, ovšem vyžaduje buď čtenáře zarputilého, tedy takového, který se nenechá odradit tunami bezvýznamného balastu - anebo naopak čtenáře motýlkového typu, tedy takového, který rozmarně přeletuje z pasáže na pasáž, činíc tak z megalomanské bichle hodinovou jednohubku.

Záleží jen na vás, zda hodláte obětovat svůj drahocenný čas pro pár vrcholných okamžiků, nebo se poohlédnete jinde. Zdejší vysoké hodnocení možná odráží prostou skutečnost, že Jordanova epopej je možná nudná, ale v ranku (epické) fantasy chybí konkurence. Čili platí okřídlené přísloví, že i hloupé kuře zrnko najde.

Ne snad že by byl pan Jordan hloupý. Ale vzpomínám si na slova Sama Hawkinse, který Old Shatterhandovi napovídal, aby vytrval, protože "pilný hlupák to dotáhne dál než líný chytrák." A tím se pan Jordan bezvýhradně řídil.

Čest jeho památce.

7 16.12.2022

Je to takové (s)prosté.

Na druhou stranu, všechno rychle odsýpá, takže pokud potřebujete zabít pár hodin času (a jste mladá osoba ženského pohlaví,) pak neváhejte.

Doufám, že můj komentář nevyzní genderově nevyváženě, ale přece jen se nedomnívám, že by společnost (alespoň ta naše) dospěla do stavu, kdy by i muži dávali přednost Barvě půlnoci před veledíly, kde se míhají sekery a tečou potoky rudé krve.

Když píši tento komentář, cítím se jako misionář, který dobrovolně vstoupil mezi divochy.

Ale i já obcoval s ženami domorodých kmenů. Nejspíš nikoho nepřekvapí, že přece jen dávám přednost Jane Austenové, popřípadě Kushielově střele od J. Carey z fantasy ranku. Kdysi dávno jsem také četl Sametovou sérii od Jude Deveraux a celou řádku románů, které jsem v knihovně půjčoval pro svou milovanou matičku.

Proto se také cítím povinen vás upozornit, že pokud se vaše starší příbuzné necítí být vysloveně "cool", nejspíš bych doporučil jim jako dárek vybrat jinou knihu.

7 30.01.2022

Přečteno ne poprvé a pravděpodobně ne naposledy. Napadlo mne několik postřehů.

Za prvé, člověk by měl skoro dojem, že ve Spojených státech kdysi žili slušní a vzdělaní lidé (tedy pár let potom, co vyvraždili indiány a zotročili černochy, že ano). V každém případě Wilder popsal společnost, která nemá moc co společného s tou hlučnou a hysterickou sebrankou, co nám diktuje popkulturu ze všech stran.

Za druhé, pokud některé kapitoly, které se týkaly hřbitovní hlídky, dědečků a krásných mladých dam, neinspirovaly Zděňka Jirotku k napsání Saturnina, tak sním lopatu. Škoda jen, že Zděnek Jirotka ve své další tvorbě neřídil víc T. Wilderem namísto P.G. Wodehousem.

Za třetí, na přebálce jsem si přečetl, že Thornton Wilder získal za svou tvorbu Pulitzerovu cenu, což mne donutilo ronit hořké slzy rozkoše, jelikož jsem si vzpomněl na nešťastníka (jistý Greer a jeho Less), který ji nedávno získal také, a demonstroval tak všeobecný úpadek záoceánské velmoci.

Za čtvrté, když už hovoříme o všeobecném úpadku, může mi prosím zdejší obecenstvo vysvětlit, jak může mít Devět měst 48 hodnocení a 10 komentářů, když například takové Saeculum tady má 573 hodnocení a 167 komentářů, přičemž obě knihy se nachází v rozmezí báječných 80-90%?

(Saecolum jisté U. Poznanski uvádím jen proto, že mi často vyskakuje mezi hodnocenými knihami. K Devíti městům žádný vztah nemá.)

Můj čtvrtý bod by měl jaksi dokazovat, že nemáme důvod se smát kašparům na západě, protože děláme všechno proto, abychom je dohnali a předehnali v umění, kterému Francouzi nadávají dekadence.

Causa finita est!

6 03.04.2022

Prosím udělejte z toho povinnou četbu. Hašek popsal minulost, jako by to byla současnost. Ti samí uřvaní pitomci jako elita politických stran, ti samí ukřivdění intelektuálové, ti samí...

Bohužel mi už Haškovy povídky splývají, takže si nedokáži vybavit kde jsem co četl, ale Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona by mohli nahradit soudobý tisk od všech těch pisálků, co předstírají, že rozumí politice.

Čtěte a plačte, neboť nic se na světě nezměnilo.

6 02.02.2020

Když se Duna Franka Herberta zkřížila s béčkovou vysokou fantasy, kde nemají nic lepšího na práci, než zachraňovat svět před zkázou, vzniklo Kolo času. Jen místo Bene Gesseritu se tu plouží Aes Sedai a místo Fremenů divošští válečníci, jejichž název jsem jaksi pozapomněl. Snad mi odpustíte.
Pochopte, celá série by nebyla vůbec špatná, kdyby ovšem pan Jordan byl býval lepší spisovatel. Nebo alespoň ne tak děsivě ukecaný.
To ostatně můžete posoudit sami, protože konec série za zesnulého Jordana dopisoval Brandon Sanderson, který má rozhodně solidnější tah na bránu. A podle mého skromného názoru to je znát.
Tak či tak, série se s časem stává zajímavější, protože čtenář se lépe orientuje v nabídnutých postavách a někdy, alespoň v mém případě, vydrží číst, popřípadě přeskakuje, aby se dozvěděl, jak to tedy dopadne.

Navíc se prý na Západě chystají Kolo času zfilmovat, aby měli další potravu pro nenáročné diváky, co hladoví, když jim skončila Hra o trůny. Pokud se ovšem toho chopí stejní nazdárci jako ti, kteří pozoruhodným způsobem zprznili Zaklínače, pak nebohý pan Jordan bude v hrobě rotovat.

Čest jeho památce.

6 29.01.2020

Podobné knihy mi dávají naději, že občas lze najít i něco dobrého ke čtení.

6 23.01.2020

Skoro jsem začal jásat, že se narodil nový Jules Verne, ale nadšení mne pozvolna přecházelo, až se změnilo v čiré utrpení. Opravdu mi nevadí věcné chyby, ani to, že americký autor prakticky nezmínil ruský vesmírný program (jakoby snad neexistoval), ale ten hollywoodský konec nepřekousnu.
Hodnotil jsem i tak vysoko, protože rozjezd mne hodně bavil. Ale ruku na srdce, potom, co jsem četl autorovo další dílko, se obávám, že ty podařené pasáže byly spíš štěstí než záměr.
Pokud chcete poradit, přečtěte si půlku a o zbytku předstírejte, že ho sežral křeček.

6 09.06.2019

Jako pár jiných přede mnou jsem se musel do knihy trochu nutit. Ale že je místy nudnější se dá odpustit. Holt reálný svět, byť zamořený celebritami, ma daleko do Bradavic. Na dlouhé zimni večery ideální.
Ale abych nezapomněl, má to do tuctové detektivky stejně daleko jako Země k nejbližší hvězdě. A Země je zatraceně daleko i od Slunce, kdyby tu byl nějaký hnidopich.

6 28.02.2019

Pod vlivem korejského seriálu a pár sklenek slivovice, rozhodl jsem se vrátit k Deníkům Bridget Jonesové.

Zdařilá kombinace, vřele doporučuju. Mám rád slivovici, už méně pak jižní Korejce a jejich tvorbu; z kulturního trojúhelníku tří civilizací mne jako jediní neoslovili.

Vězte, že japonská anime a čínské online novely budou vládnout světu. Pokud neznáte ani jedno, pak nevím, proč se namáháte dýchat v jedenadvacátém století.

Teď se možná ptáte, jakým způsobem to souvisí s Helen Fieldingovou a její Bridget? Obávám se, že Fieldingové nediktoval první díl série talent, ale démon alkoholu, který z ní vymáčkl jiskru.

Stručně řečeno, když ještě nebyla slavná, Fieldingová Bridget psala pod vlivem. Když se pak stala slavnou a zodpovědnou, psala střízlivá a výsledek stojí za pendrek.

A nyní, než se s vámi rozloučím, dovolte démovi, aby ze mne vymáčkl pár jedovatých slin.

Také vám vadí, že jsem v recenzi nepopsal, o čem ta Bridget vlastně je? Je to svým způsobem dojemné, kolik zdejších recenzí se stává vzpomínkou na paní učitelky češtiny a jejich naléhání, aby si žáci psali čtenářské deníky.

Popsat děj jako by mne někdo podezříval, že jsem snad Bridget Jonesovou nečetl nebo neviděl? Obávám se, že ne. Už mnoho vody uplynulo od dob, co jsem s lehce ťáplou Bridget obcoval. Vzpomínám si, že měla ráda vodku. To schvaluji. Další podrobnosti si nepamatuji.

Tuto recenzi bych rád věnoval své sestře, protože má ráda jihokorejské seriály a Bridget Jonesovou. Obojí je, obávám se, pochybné kvality. Ale jak se říká, jednooký mezi slepými králem.

5 22.08.2023

Čím jsem starší, tím méně chápu, proč herce nebo herečky zbožňovat či stavět na piedestal.

Alan Rickman mi ovšem nevadí. V době, kdy jsem se ještě dokázal dívat na západní filmy, jsem ho viděl ve dvou (Past a Hood) a v obou mi byl jeho výkon sympatický.

A ne, i když mám rád (jako všichni - ani si neumíte představit, kolik fanfikce inspiroval) postavu slovutného Severuse Snapea, nejsem masochista natolik, abych ho viděl ve filmech.

Rickmanovy Deníky dokazují, že kromě toho, že byl slavný, mohl to být i slušný nebo alespoň výjimečný člověk.

Co se týče literárních kvalit, pak tuším, že Rickman musel znát vynikající Wittlinovo Vádemékum pro...**

Jerzy Wittlin zde radí, aby slavní lidé psali zkratkovitě, protože někdo vždycky vysvětlí, o co jim šlo. A to se díky poznámkám pod čarou podařilo.

Závěrem?

Když je autor slavný, lidé koupí i jeho nákupní seznamy, vydal-li by je někdo.*

Větší čtenářský zážitek ovšem nečekejte.

Poznámky pod čarou:

* Abych své nové plivnutí do tváře čtenářské obce ospravedlnil, chci upozornit, že Wittlinovo Vádemékum, které vyšlo v roce 1975 má třináct hodnocení, kdežto Rickmanovy Deníky nasbíraly přes sto hodnocení, a to ještě neskončil rok jejich vydání. Ergo rada pro začínající autory: Nemusíte psát dobře, ale musíte být slavní.

** Jde o volnou asociaci. Vádemékum se mi vybavilo, když jsem četl Rickmanovo lakonické zhodnocení dne.

Koupil jsem do sbírky jako investici.
Nečekal jsem žádný zázrak, takže musím přiznat, že jsem příjemně překvapený.
Tři příběhy ve stylu dřevní sci-fi, spoře oděná hrdinka a nadprůměrná kresba.
Dialogy haprují, ale uznávám, že jsou funkční.
Doslov je svým způsobem zázrak sám o sobě. Autoru doslovu k mému pobavení přiznává, že ho dlouhé bubliny nudily, takže je přeskakoval. Neměli by lidé, kteří píší doslovy, hýkat nadšením?
Kniha vytištěná na kvalitním papíře, který by jen těžko sloužil účelům, které oceňoval kapitán Černá zmije. Přijde mi příliš tvrdý, abych do něj utíral to, co Druuna nabízí nonstop.
Pokud jde o milostné avantýry hlavní hrdinky a její kulatý zadek, povězme, že v dnešní zkažené době vyznívají spíš cudně a zdrženlivě.

5 16.07.2023