Hanina61 komentáře u knih

Oblíbená kniha mého mládí, kdy jsem sama chodívala za "frajárku" v překrásně vyšívaném kyjovském kroji. I dnes si v ní často ráda zalistuju a zavzpomínám.

3 21.02.2016

Jedna z nejpozoruhodnějších a "nejemotivnějších knih", které jsem v poslední době četla a kterou budu mít ještě hodně dlouho v hlavě. Ač sama lezu po skalních štítech jako pouhý "ferratolezec", moc dobře vím, jaké to je dívat se na svět seshora, z míst, kam se jinak než vlastními silami a díky možná bláznivé odvaze nedostanete, nicméně se zážitky skutečných horolezců je to jen "slabé kafe". Nemá smysl klást si otázku: "Proč to proboha dělají?" když je to tak strašně nebezpečné a tolik jich přitom zahyne... To vědí jen oni, jak těžko se odolává "vábivému tichu výšek"... Po "Pádu do ticha" moje druhá kniha od Joea Simpsona, ke které mě vlastně přivedl dokument "Vzývající ticho", mapující tragický výstup horolezců na Eiger v roce 1936. Dokument skvělý, kniha mi ale samozřejmě dala mnohem víc, i když některé pasáže byly tak silné, že jsem je musela přečíst několikrát, než jsem byla schopná vstřebat hrůzu té které konkrétní situace. Na zadní straně obálky stojí "... tato kniha není pro slabé nátury..." Je to pravda. Vyváženo emotičností a poetičností popisů hor a horolezecké duše spisovatelem, který na svoji vášeň také několikrát málem doplatil životem. Obdivuju ho.

5 18.02.2016

Taky se k této knížce opakovaně vracím a vždycky se krásně "tetelím strachy", snad nejvíc při Gogolově povídce "Vij", která je ve staré ruské literatuře naprosto bezkonkurečně strašidelná. PS. Hlavně neotvírat oči, nebo vás Vij uvidí a bude s vámi konec... :-)

6 09.02.2016

Jako první jsem shlédla film "Pád do ticha" a ten mě zaujal natolik, že jsem si vzápětí půjčila knihu, a dobře jsem udělala, protože film zdaleka nemohl pojmout vše, co se odehrávalo, hlavně v Joeově mysli, zachytit jeho strach ze smrti i odhodlání dokázat něco takřka neuvěřitelného. Nedávno jsem si při pádu na motorce ošklivě poranila koleno (i když rozhodně ne tak zle jako Joe) a dodnes si pamatuju tu strašlivou bolest, kdy pro mě dlouho bylo nemožné na nohu byť jen zlehka stoupnout nebo se jí jakkoli dotknout, tudíž jsem se o to víc dokázala vžít do jeho pocitů bolesti a tím víc obdivuju to, co dokázal. Úžasná kniha, takřka neuvěřitelný příběh o přežití.

4 08.02.2016

Překrásně strašidelné spojení mých dvou oblíbených svátků - Halloweenu a Vánoc. A ty obrázky... Ráda bych jela do Halloweenska na výlet... ale pak zase zpátky. Tim Burton je jedna z mých "jedniček"... :-)

4 04.02.2016

Hodně těžký, hodně silný příběh... přemýšlím o něm z pozice matky, a nechápu, jak se Isabellina matka se svou opičí láskou mohla takto chovat ke své dceři, aniž by si uvědomovala, jak strašně jí ubližuje... Přemýšlím o ní z pozice holky, která se sama kdysi potýkala s poruchami příjmu potravy a která ví, jak strašně obtížné je vymanit se z tohoto vzorce chování... A přemýšlím o ní z pozice člověka, kterému je moc líto zmařeného života úžasné a nesmírně statečné mladé ženy, Isabelly Caro...

5 04.02.2016

Začínám číst, nejdřív trochu kulím oči, pak se začnu přiblble usmívat a vrnět blahem a takto to vydržím až do poslední stránky. Ach ano, tohohle pána opravdu miluju a jeho říkanky a obrázky též... :-)

James

Jaký to nerozum od Ježíška,
přinést Jamesi medvídka.
Zřejmě si nevzpomněl,
jak byl hošík grizlim poraněn.

9 26.01.2016

Knížky o slavných hollywoodských osobnostech většinou nečtu, nicméně tato mne opravdu zaujala. Když ji autorka napsala, bylo jí 72 let, a její vzpomínky z osobního i pracovního života už byly opravdu přebohaté. Snad nejvíc mne zaujalo líčené jejího dětství a mládí, život v rodině s despotickým otcem a milovanou matkou, počátky její herecké kariéry. Některé kapitoly jsem přeskočila (například tu o líčení, protože mi to nic neříká), jiné jsem zase doslova "hltala". Celkově se mi knížka jako již starší čtenářce a především matce (vztahu Raquel a jejích dětí je zde věnováno dost prostoru) opravdu líbila víc, než jsem čekala. Upřímná a otevřená. Tu paní si zkrátka zamilujete. :-)

2 26.01.2016

To jsem tak jednou na chvíli uvízla na vlakovém nádraží. A při čekání na další spoj mě zaujala malá knihovnička s několika desítkami svazků k vypůjčení pro cestující. Padla mi do ruky zrovna tahle knížka, s tím, že se na ni jen podívám a hned ji zase vrátím. Jenže jsem se začetla, odjela jsem s ní vlakem domů a během následujících pár dní ji doslova zhltala. Velmi mě zaujalo líčení poměrů v socialistickém a posléze kapitalistickém Bulharsku, několikanásobně umocněná divočina toho, co se dělo po revoluci tady. No a osudy samotné Galiny? Při představě, kolik dívek padlo a stále padá za oběť obchodníkům s lidským masem, a co se s nimi proti jejich vůli děje, je mi zle... Neskutečné, třebaže skutečné, neuvěřitelné, brutální, chce se mi z toho brečet...

"Když se ohlížím zpátky, s ohromením si uvědomuji, jakou necitelnost ve mně takový život vypěstoval. Stala jsem se stejná jako on. Už jsem necítila vůbec nic. A to mě dodnes trápí ze všeho nejvíc. Nejenom že mě mlátil, znásilňoval a připravoval o důstojnost tím, že mě nutil celá léta k prostituci. Taky mě zbavil všeho lidského, co ve mně zbylo. Připravil mě o všechny city. Udělal ze mě stvůru. Přetvořil si mě ke svému obrazu."

4 28.12.2015

Z edice "česká povídka" už jsem kdysi četla povídkové soubory Šťastné a veselé a Štastné a veselé 2, tudíž toto bylo jen logické pokračování v dalším vánočním období. A protože čas Vánoc je i pro mě z osobních důvodů obdobím spíš smutným, uvítala jsem tyto poněkud netypické a neveselé vánoční příběhy a s chutí si je přečetla. Žádné rolničky, rolničky, ale spíš přemítání o smyslu života v tomto pro emocionálně vypjatém období roku. A může o něm přemítat i vánoční kapr...

3 28.12.2015

Knížky Haliny Pawlowské moc nečtu... ale tahle mě od začátku chytila za srdce a nepustila, úsměvná i dojemná zároveň, a při čtení posledních kapitol mně opravdu nebylo lehko. Obdivuju autorku, že to vůbec dokázala napsat, psát o svém muži po jeho smrti bych nedokázala, sama bych se asi utopila v zármutku. Na druhé straně chápu, že to pro ni byl druh terapie. Člověk si po přečtení možná tím víc začne vážit skutečnosti, že má někoho, koho má rád. A ano: "Já jsem tak šťastná, že tě mám!"

9 17.12.2015

Zvoleno jako oddychovka mezi dvěma díly ze série o drsňákovi Harrym Holeovi, a zvoleno dobře, tím spíš, že se pomalounku, polehounku blíží svátky. Z knížky dýchá překrásná atmosféra zim a Vánoc dávno minulých, plných sněhu a prostého kouzla, doby, kdy si lidé vážili obyčejných malých radostí a dětem stačilo pod stromeček pár jablíček a ořechů. Provázeno krásnými ilustracemi.

2 22.11.2015

Brandon Sanderson: Stíny pro Silence v Lesích Pekla ... tak to je tedy "nářez"... Strašlivější horor jsem nečetla hodně dlouho... Ostatní povídky jsou taky zajímavé, ale tahle je podle mě "nejsilnější ze všech"... Osobitou kapitolu samozřejmě představuje poslední povídka, od G.R.R.Martina, ta je naprosto úžasná, a měl by si ji přečíst každý fanoušek ságy Píseň ledu a ohně.

3 14.11.2015

Tak tohle byl opravdu nářez!!! Mám sérii přečtenou od Sněhuláka až do konce, teď se vracím k předchozím dílům. Sice jsem se ze začátku v ději "Pentagramu" trošku ztrácela z důvodu neznalosti předchozích dílů, nicméně za chvíli jako bych přestoupila z osobáčku do rychlíku, ve kterém to byla parádní jízda až do konce! Nelze než dát pět hvězdiček. A vzhůru na "Spasitele"... :-)

5 13.11.2015

Dočteno jest... Konec byl dost překvapivý a já doufám, že nejde rovněž o "dokonáno jest" u série s Harrym Holem, že nezmizí společně s Ráchel ruku v ruce na pozadí zapadajícího slunce někde za obzorem, poněvadž by se mi po - NĚM - docela stýskalo. Jinak příběh samozřejmě jako vždy velmi čtivý a napínavý, ač mě brutalita některých výjevů vražd vždycky nutila zastavit se, chvilku to vstřebávat a teprve pak pokračovat. Osobně se s Harrym nicméně neloučím, protože jsem sérii začala číst od Sněhuláka dál, takže se teď vracím na samý začátek, a těším se na to. :-)

7 29.10.2015

Nedá mi to nevyjádřit se krátce ke komentáři pode mnou... isha8409... když Vás takové věci neberou, proč takové knížky vůbec čtete? Kdybyste se sama ocitla v podobné situaci, byla byste možná za takovou knížku vděčná. Naprosto souhlasím s komentářem Barbanky... nejde sice o žádný strhující lierární počin, ale z hlediska osvěty je opravdu dobře, že takové knížky vycházejí. Navíc se skutečně četla dobře.

4 16.10.2015

Velmi zajímavý pohled na jedno období nizozemských dějin, ohledně kterého jsem doposud měla nemalou mezeru. Ničím nepřikrášlený pohled na rozporuplnou osobu vladaře Filipa II., vyprávěný z pohledu osoby mu velmi blízké, učence Marnixe de Veer, muže, který jej ctil, obdivoval i nenáviděl zároveň, je zároveň příběhem jejich osudové celoživotní lásky ke stejné ženě.
"Neboť já, který se narodil v roce 1528 a na základě tohoto letopočtu si přiřkl dokonalý trojúhelníkoý vztah, nemohu než potvrdit, že Felipe, Isabela a já jsme spolu nerozlučně spojeni."
Čtenářům historických příběhů vřele doporučuji.

2 12.10.2015

S knížkami o bylinkách a alternativním léčení se v poslední době roztrhl pytel, pokud možno v nich nesmí chybět barevné fotografie na luxusním křídovém papíře. Tahle knížka je ale klasika, kterou jsem objevila se svými prvním bylinkářskými pokusy někdy před třiceti lety a od té doby na ni nedám dopustit, vracím se k ní a hodněkrát mi pomohla s různými zdravotními problémy. Moc hezky zpracovaná, informativní, s překrásnými ilustracemi pana Jindřicha Krejči. :-)

9 12.10.2015

Ano, je to tak. Maminky synů jsou smutné, jak píše autorka v jedné z kapitol... Jako by psala o mém vlastním životě... Jinak jsou moje pocity z knížky dost rozporuplné. Příběhy jsou zajímavé, to ano... většinou o tom, jak kruté a nemilosrdné může být stáří, a také jak krutí a nemilosrdní mohou být sami staří lidé, ať už důsledku své povahy nebo vinou nemoci. Autorka nicméně při psaní zážitků svých i zprostředkovaných jinými pečovatelkami vychází z německých/rakouských reálií. Aneb kdo si u nás může dovolit zaplatit soukromou ošetřovatelku na 24 hodin denně? Také mne příliš nenadchl styl psaní. V každém případě mi kniha určitě něco dala...

2 10.10.2015

Když jsem byla malá, maminka mně mnohé z nich zpívávala před spaním a já si některé stále pamatuju zpaměti... Překrásná lidová poetičnost, krasosmutno, nádherné ilustrace...

4 08.10.2015