hana1070 komentáře u knih

Musím říct, že mě tahle knížka velmi překvapila. Námětem se blíží Faberově Knize zvláštních nových věcí, ale známými reáliemi mi byla mnohem bližší. Blízko má i k Marťanovi, a to humorem i osudem osamělého vesmírného poutníka. Poetikou a vztahem k minulosti mi pak připomněla Foerovo Naprosto osvětleno. Ačkoliv knihu napsal vlastně mladík - Jaroslavu Kalfařovi je osmadvacet – vůbec to na ní není znát. Najdete tu všechno – humor, absurditu, místy až filozofické rozmluvy, znalost české historie i nadhled třinácti let prožitých v USA. Bavily mě návraty do dětství a na český venkov (jen si budu muset najít originál a podívat se, jak se anglicky popisuje taková typická česká zabijačka s jitrnicemi a jelity), hovory o lásce i smrti, reálie Prahy, jiný pohled osamělé manželky Lenky i fantomová ruská raketa. Konečně soudobý český román, byť netradičně z žánru sci-fi. Tleskám a díky.

9 29.05.2017

Dr. Nešpor pečlivě zkoumá jednu emoci po druhé: např. laskavost, vděčnost, pokoru, hrdost, klidné štěstí, okouzlení, soucit, úlevu, velkorysost, respekt... Při výkladu ale nečekejte žádné složité konstrukty a myšlenkové vzorce. Vše se probírá na příkladech z každodenního života, na obecně známých příslovích a pořekadlech, inspirativních myšlenkách, příhodách ze života historických postav. Krom toho autor vede pomyslný dialog se svým alteregem, skeptickým společníkem panem Jasoněm, který chce mít ve všem jasno.

Kniha obsahuje i řadu návodů, které mohou zlepšit Váš každodenní život, patří mezi ně drobné rituály, meditační techniky, relaxační cvičení, jednoduché tipy. Zapsala jsem si hesla: krátké přestávky, emoce pro tento den, informační skromnost, ždímám hadr:-).

04.05.2017

Příručka určená profesionálům – sociálním pracovníkům, terapeutům, asistentům v přímé péči. Zajímavé kapitoly o praktickém přístupu k sexualitě lidí s mentálním postižením v zařízeních péče o lidi s mentálním postižením/autismem. Velmi potřebná kapitola věnovaná sexuálnímu zneužívání mentálně postižených lidí.

08.04.2017

Nečekejte žádné hlubokomyslné úvahy či exkurse do afgánské historie. Šebek je hlavně doktor, praktik, který o Afgánistánu píše prostřednictvím svých chirurgických a ortopedických výkonů. Občas se pokouší dívat se na vše očima svých pacientů, velký prostor věnuje svým kolegům, ať už těm domorodým afgánským, nebo expatům ze všech koutů světa, kteří na mise Lékařů bez hranic jezdí. Knížka je tvořená krátkými deníkovými záznamy uvozenými vždy tematickým nadpisem, bavilo mě, jak jsou některé záznamy vypointované, jiné sebekritické, další srší černým humorem.

3 08.03.2017

Knížka vypadá výborně, musím ale přiznat, že jazyk, kterým je napsaná, mi úplně neseděl. Nevím, zda je to otázka překladu (z anglického originálu přeložila Radka Klimičková), nebo jde opravdu o autorčin autentický rukopis, ale pro mne jsou věty typu: „Abychom utkali látku pohody, spřádáme mnoho vláken“ či „Každý rodinný život je lemován vzpomínkami, památkami, zvyky a tradicemi, které tvoří naši obživu“, nebo „V jádru každé rutiny je disciplína, která ponechává prostor pozoruhodnému ve všednosti“, na hranici snesitelnosti…

3 08.03.2017

Zajímá Vás, o čem může být kniha s názvem Připoutej se, nebo umře jednorožec? Věřte, nebo nevěřte, ale je to kniha triků, kterými je možné obelstít zlobivé a nespolupracující dítě. Sepsali je zoufalí rodiče, kterým tyhle, no přiznejme si to, většinou podlé, nápady minimálně jednou vyšly. V je popsaných celkem 100 minipříběhů, které jsou pak následovány trikem, který zabral. Nejčastěji se řeší situace kolem osobní hygieny, zlozvyků, neochotě udržovat si pořádek ve svém pokoji či neschopnosti odpoutat se od internetu a dalších technologií. Jednotlivé příspěvky jsou někdy více jindy spíš méně vtipné, autory knihy jsou totiž dva otcové, z nich jeden z nich píše pro rozhlas a televizi, druhý je bývalý sloupkař a aktuálně mediální poradce. Tito dva sebrali dohromady „veselé příhody“ svých známých a kamarádů, a ejhle, vznikla z toho zábavná příručka. Její humor je tedy občas dost křečovitý a úroveň poměrně kolísá, ale to už je zřejmě úděl příruček tohoto typu.

Kdo by tuhle knihu rozhodně neměl číst? Rozhodně ne rodiče, kteří věří v moderní výchovně-vzdělávací trendy, ve kterých se dětem nelže a jedná se s nimi jako s partnery (ala montessori, nevýchova atd.) – tyto rodiče by totiž mohlo z téhle příručky klepnout.

2 08.03.2017

Musím přiznat, že jsem se těšila na román z doby revoluce a počátku francouzské republiky, nakonec se ale většina příběhů odehrává na britském venkově, resp. v Londýně. První část knihy se vleče, druhá polovina knihy je akčnější, zároveň ale komplikovanější a méně přehledná. Část indicií je nutné hledat v minulosti, čtenář se ale rozhodně nesmí nechat uchlácholit napohled předvídatelným vývojem děje, mohlo by se stát, stejně jako hlavním hrdinům, že něco přehlédne... Román zaujme zajímavým dětským hrdinou, strhující historickou detektivkou, kterou slibuje oficiální anotace, bych tuto knihu ale asi nenazvala.

08.03.2017

Napětí, rychle plynoucí děj, střídání prostředí, pohrávání si s detaily, pohyb na hraně mezi reálnem a vykonstruovaností, strach. Zaujala psycholožka Jeanette, která opravdu netradičně řeší otázku budoucího mateřství:-) Prostě - výborné, jako vždy.

5 08.03.2017

Můj první Bernard Minier: Zkurvenej příběh. Jsem z toho poněkud rozpačitá, je to takové překombinované, moc mi to nesedlo. Jsou tam ale dobré pasáže o informační společnosti a zneužívání informací.

4 08.03.2017

Mám slabost pro Nory. Pro dětské romány Jo Nesboa (a vlastně i ty pro dospělé), pro seriál Okupace, pro Oslo, kde jsem v létě strávila týden a nejradši bych se tam odstěhovala. A nejnověji mám slabost pro Dopplera. Nora, který býval pilný. Vydělával peníze, vychovával děti, díval se na televizi, nakupoval a zařizoval koupelnu. Jako všichni. Pak ale jednou spadl v lese z kola a po mnoha měsících mu v hlavě přestaly znít melodie z dětských pořadů, které jeho malý syn sjížděl pořád dokola. Už žádný Pingu, Teletubbies, Mašinka Tomáš ani Bořek stavitel (bože, jak já ho chápu…). Doppler se rozhodl, dal výpověď a odstěhoval se do lesa. Do stanu. S Bongem, losím mládětem, které se od něj odmítlo hnout poté, co Doppler z hladu zabil nožem jeho matku. Doppler je vážně vtipná kniha. Jsou tu výborné sarkastické glosy – často hluboce pravdivé postřehy na téma udržitelnosti životního stylu, návratu k životu v přírodě, krize středního věku, které ovšem pronáší muž bydlící ve stanu s losem. Doppler mi naprosto neplánovaně zvedl náladu. Jestli máte rádi divné hrdiny, je dost velká šance, že ji zlepší i Vám

6 08.03.2017

Tahle kniha mě nalákala svou anotací. Thriller? Drsná, ale krásná aljašská příroda? Psychodrama? To si chci přečíst. Jenže ze samotné knihy jsem nakonec víc než rozpačitá.
První třetina knihy naprosto splnila má očekávání. Děj měl spád, autorovi se podařilo přiblížit tíživou atmosféru divoké zimní krajiny i vykreslit šíleného násilníka, který se nezastaví před ničím, navíc je tu i poměrně vtipný překlad Karolíny Ryvolové. Zajímavé byly i reálie o Aljašce, zejména o tom, jakou hrála roli v době studené války. Opravdu napínavá pak byla druhá třetina knihy, kde jsou líčeny veškeré strasti, které Nina ve svém vězení prožívá – fyzické trýznění, sexuální zneužívání i psychické útrapy, nehostinnost prostředí, zimu, špínu, hlad. Nina trpí, zároveň se ale snaží co nejvíc ze situace vytěžit, získat maximum informací k přežití. Útěk Niny je každopádně vyvrcholením celého příběhu. Pak se to ale zlomí… O poslední třetině knihy se už rozepisovat nebudu, nechci nic prozradit, musím jen konstatovat, že jsem to vlastně vůbec nepochopila. Kde se vzal, tu se vzal, byl tu najednou konec úplně jiné knihy, než kterou jsem celou dobu četla…

6 10.09.2016

Ač nemám povídky moc v oblibě a vlastně se jim úspěšně vyhýbám, v případě Pyramidy jsem udělala výjimku, které vůbec nelituji. Musím konstatovat, že Henning Mankell dokáže rozehrát dobrý příběh i na menší ploše a ani tato úspornost nic neubírá na čtivosti a zajímavosti knihy. Vybrané kriminální případy jsou jako vždy zajímavé a Wallander je hrdina, kterému prostě musíte fandit (zvlášť, když se znáte tak dlouho:-). Pro milovníky série nezbytný dílek celé skládanky.

4 01.07.2016

Špatně zařazeno, patří pod druhého Jaroslava Balvína...

04.04.2016

Musím se přiznat, že s ohledem na titul jsem byla ke knize zprvu poněkud skeptická. O to větší ale bylo moje překvapení – Válka proti Superkrávám je příjemné čtení, se zajímavou hrdinkou i příběhem. Albínka Anne Bea, na první pohled outsider, dokáže využít své jinakosti i svého nadání a nakonec zjistí, že má víc fanoušků, než by se vůbec odvážila kdy doufat.

1 04.04.2016

Svižné vyprávění, nečekaně barevné (ale nepřibarvované), o době, která hýřila hlavně šedí. Pro mě velmi překvapivé svědectví o době, kterou jsem nezažila, ale o které jsem měla úplně jiné představy. Pražská bohéma šedesátých let a sedmdesátých vůbec nebyla úzkoprsá… :-) Memoáry se velmi dobře čtou, autorka píše vtipně otevřeně, nevynechává ani známá jména, samozřejmě, že trochu bulvár, ale z let normalizace, takže už spíš retro bulvár.

1 15.02.2016

Bohužel v originále vyšlo v roce 1998 a ty roky jsou na knížce znát, zvlášť když tu dost důležitou roli hrají technologie...

2 13.02.2016

Kam se poděla Elizabeth je knížka, která by se dala asi přirovnat k Muži z ostrova Lewis či Podivnému případu se psem: i tady má hlavní vypravěčka určitý hendikep ve vnímání světa, i tady se prolínají dávné události s aktuální současností, i tady je v pozadí mystérium, které čeká na vyřešení. Hlavní je ale v této knize téma stárnutí a stařecká demence.. Hlavní hrdinka Maud je popletená, ale jinak vcelku sympatická stará paní, některé příhody jsou vlastně i vtipné. Snažíme se jí pochopit, je nám jí líto. Na druhou stranu si ale čtenář uvědomuje, jak náročná je péče o takového člověka, jak moc je smutné, když člověk přichází o sebe sama. Poté, co jsem si to vyzkoušela v kůži Maud, bych se podobného konce nechtěla dožít...

5 17.01.2016

Zdá se, že jsem dětským knihám přestala stačit... V knize pro věk 10+ kluci prohlížejí pornografické časopisy, okukují opalující se nahé slečny a komentují jejich přednosti... Asi jsem se zasekla u Malého Mikuláše a Trosečníků z Vlaštovky... Jinak jsou ale Percyho tenisky celkem vtipná kniha, docela originální jsou i doprovodné černobílé obrázky. S hlavním hrdinou se mohou čtenáři i ztotožnit, vždyť kluků, kteří nemají talent na sport, nebo mají protivného staršího bráchu, bude určitě dost.

05.01.2016

Šifra mistra Leonarda na Slovensku? O praktikách státní bezpečnosti si nedělám iluze, Krauz a jeho kolegové v pohodě jako vždy, ale romány o templářích a jejich pokladech tak úplně nemusím… Mistr z pavlače, gestapo slídící po pokladech, samopalové přestřelky mezi stranami dobra a zla, kterých si navíc skoro nikdo nevšimne, to na mě bylo trochu moc. Úplně by mi stačil exkurs do fungování církve a StB za socialismu…

4 22.12.2015

Petr Pan mě příjemně překvapil. Patřím do generace, která na jeho příbězích nevyrostla, přesto se mu ale povedlo mě okouzlit. Moc se mi líbil poetický jazyk (věděli jste, že víly vznikly z dětského smíchu, který se rozsypal na milion kousků?) i samotný příběh o dětství plném fantazie, která se s přibývajícími roky vytrácí. Trochu mě překvapilo, že řada příhod je dost drsných, o mrtvé piráty či indiány tu není nouze, na druhou stranu právě tahle „opravdovost“ asi děti baví. Zvlášť když dobro vždycky zvítězí. A nejnovější vydání Slovartu má naprosto kouzelné ilustrace od Petera Uchnára. Moc se mi ta knížka líbila.

2 18.12.2015