hana1070

Příspěvky

MetroartMetroartJ. Šrejma

Knížka pro všechny milovníky pražské podzemky, zejména pro zájemce o umění ve veřejném prostoru. Graficky "vymazlená" - například vtip s předními světly soupravy v tunelu baví ve všech variantách. Autor knihy občas pořádá i tematické procházky/projížďky pražským metrem - doporučuji!

09. ledna


Nevyhnutelná opotřebovanost citůNevyhnutelná opotřebovanost citů. Zidrou (pseudonym)

Nevyhnutelná opotřebovanost citů je velmi zvláštní kniha, zvláštní v tom, že se věnuje tématu, které se tak často nahlas neventiluje. Stáří, samota, smutek, sebelítost, rezignace - to se ještě sem tam v médiích objeví, ale vztah starých lidí, ošklivost stárnoucího těla v kontrastu s touhou po citu, lásce a sexu? Co by tomu řekli lidi?! Tohle všechno je v téhle knize podáno velmi citlivě, poutavě, s humorem. Dobře napsaný scénář (i když konec mi trochu vyrazil dech) je dílem sedmapadesátiletého Belgičana jménem Zidrou, za grafickou podobu (a podíl na scénáři) je třeba poděkovat jedenatřicetileté Holanďance Aimée de Jongh. Inu, v Belgii a v Nizozemí má komiks velkou tradici a rodí se tu tím pádem i díla značně neotřelá. Hořkosladký příběh, který vás zasáhne, i kdybyste se tomu bránili... Víc knih tohohle druhu...

07. ledna


Běhej, mami, běhejBěhej, mami, běhejL. Davies

Dozvíte se, proč běhat a jak začlenit běhání do programu, jak zapojit děti, partnera i psa. Prostor je věnován technickému vybavení, vše je ale vysvětleno jednoduše a pozornost se zaměřuje na specifické části výstroje typu sportovní podprsenka. Zajímavá je kapitola o tom, jak se rozběhnout a pak se postupně zlepšovat – tj. používání indiánského běhu či využití osvědčených metod pro trénink pěti kilometrů. Tréninkové plány na 5, 10 km, půlmaraton a maraton budou rozhodně patřit k nejužitečnějším částem knihy. Čtenářky se dozví i o zdravém stravování, získají informace o tom, jak posilovat a předcházet tak zraněním, či odpovědi na výše uvedené citlivé a ryze ženské otázky.

České vydání knihy je doplněné o tipy moderátorek talkshow v běhu Kilák Báry Hlaváčkové a Terezy Tobiášové, jsou tu i odkazy na českou běžeckou komunitu, nicméně primárně je text určen hlavně anglosaskému publiku. A to je asi jediná výtka, kterou mám - nadužívání anglických termínů a britských reálií: jeffování, trénink c25k, ceny v librách a odkazy na populární britské běžecké podniky, které česká běžkyně moc nevyužije.

29.12.2019


To je metro, čéče!To je metro, čéče!M. Rezková

Hlavní hrdina Karel Kroupa nejmladší je desetiletý kluk, kterého strašně nebaví chodit do družiny. A tak napíše dopis Ježíškovi, jestli by s tím nešlo něco udělat. Šlo - každou středu začne Karla hlídat jeho dědeček, Karel Kroupa nejstarší, zvaný Krtek. Dědeček je trochu svéráz, hlavně ale dlouholetý zaměstnanec a fanda pražského metra, který se rozhodne, že svou vášeň předá i vnukovi. Těšte se tedy na pravidelná středeční dobrodružství, při kterých tato nesourodá dvojice prozkoumá všechny linky a stanice, navštíví depa, tunely i stanoviště dozorčích, potká se s řidiči, uklizečkami i s tajemnými specialisty, kteří metro hlídají a připravují na případné mimořádné události. To je metro, čéče, je kniha obrázková, ilustrace v ní ale neslouží jen jako obrazový doprovod, ale velmi často přebírají vyprávění děje. Formou komiksu z nich poznáváme výzdobu jednotlivých linek a stanic, typy vagónů metra, najdeme tu i plánky a obrázky představující původní orientační systém a jednotný vizuální styl metra.

To je metro, čéče, je báječně vypravená knížka nejen pro zvídavé kluky a holky, ale i pro dospělé, které zajímají dopravní prostředky nebo historie a současnost hromadné dopravy v Praze. A vlastně si touhle knížkou rád zalistuje asi každý, kdo se někdy pražským metrem svezl:-)

28.12.2019


Čas pro světloČas pro světloP. Kovář

Helena Illnerová v této knize shrnuje svůj život - dětství ve smíšené česko-židovské rodině, složitou situaci po válce, problémy s přijetím na vysokou školu, založení rodiny. Velký prostor věnuje své vědecké kariéře, byť tahle část knihy mi jako jediná přišla až moc odborná - jako popularizátorka vědy je Helena Illnerová skvělá, o tom se můžeme přesvědčit ve velké spoustě rozhovorů, tady jsem se ale trochu ztrácela. Shrnutím její práce je to, že se svým týmem jako první na světě zjistila, že tvorba melatoninu, tj. spánkového hormonu, je řízena biologickými hodinami, které je možno ovlivňovat intenzitou světla a že biologické hodiny savců jsou modelovány délkou dne, a tedy roční dobou. Zajímavé byly i další osudy spojené s vědou a působením na veřejnosti - vedení Akademie věd, odmítnutá kandidatura na prezidentku (čehož tedy osobně dost lituji), členství ve Velké porotě pro Descartovu cenu EU za výzkum, neúspěšná kandidatura do Senátu za Stranu zelených. Helena Illnerová byla také od malička skautka, když byla její dcera malá, tak založila a vedla turistický oddíl, ve skautském hnutí se angažuje dodnes, stejně tak jako třeba v tom, že doučuje děti ze sociálně znevýhodněného prostředí v rámci Člověka v tísni. Helena Illnerová také podporuje ženy ve vědě, byť se za své velmi umírněné feministické názory v knize pomalu omlouvá, celý její život je také prodchnut ideály humanity, profesionality a etiky.

Je fajn číst o životě někoho, kdo šel celý život svou vlastní cestou, nikdy nevstoupil do komunistické strany a přesto se dokázal prosadit. A pokud se navíc jedná o moudrou ženu, která dokázala skloubit jak rodinu, tak vlastní vědeckou práci, je to ještě mnohem inspirativnější.

19.11.2019


Smrtící bíláSmrtící bíláR. Galbraith (pseudonym)

Jestli jste se těšili na detektivku, tak tentokrát přijdete trochu zkrátka. Celou knihou se totiž krom řešení složitého případu prolínají hlavně vztahy. V určité míře to tak bylo i v předchozích knihách, nicméně v tomhle svazku je romantická linka rozhodně na vzestupu. Robin se zřejmě vdala za toho nepravého, Cormoran se zase nechce uvazovat v trvalém svazku, do toho ingerují jejich partneři (a expartnerka), samozřejmě vzájemné jiskření mezi Robin a Cormoranem - to vše je zábavné, ale když to má v detektivce navrch, je něco trochu špatně. Já teda musím přiznat, že jsem si to poměrně dost užila (a se mnou zřejmě spousta dalších čtenářek), chápu ale, že ne každému to musí vyhovovat.

05.10.2019


Jakou barvu má pondělíJakou barvu má pondělíC. Cariello

Carrie Cariellová se v této knize pokouší přiblížit, jaké to je vychovávat dítě s poruchou autistického spektra, a to ve velké rodině s celkem pěti dětmi. Pojímá to velmi optimisticky (ach to americké nadšení...), na vše se dívá z té lepší stránky, zdůrazňuje jedinečnost, osobitost a kreativní myšlení lidí s touto poruchou, zmiňuje sice i negativa, ale zároveň se domnívá, že autismus změnil jejich rodinu k lepšímu.

Musím přiznat, že je to kniha tak trochu z jiného světa. Fascinovalo mě to americké otevřené prostředí. Zatímco tady se rodiče autistických či jinak speciálních dětí pomalu bojí vyjít na ulici, aby někoho nepohoršili, inkluze je sprosté slovo a z internetových diskusí má člověk pocit, že by bylo nejlepší, kdyby se podobné děti opět zavřely do speciálních škol a ústavů v pohraničí, v Americe je to jiné. Rodina nemá problém brát své problematické dítě do restaurací, do bazénu, poslat autistického syna na kurs karate, do kostela ke svatému přijímání nebo výlet se všemi dětmi na dovolenou na lodi Walt Disney, a to i přesto, že jejich syn nesnáší postavy v převlecích. Většinou jsou lidé tolerantní, milí a chápou, že dítě má nějaký problém. Čte se to jako zázrak.

"Většina lidí se chová velmi, opravdu velmi laskavě k malým chlapcům s autismem."

Stejně zajímavé je sledovat, jaké možnosti se dětem s autismem v USA nabízejí - raná intervence, logopedie, kognitivní rozvoj, sociální příběhy, senzorická integrace a řada dalších terapií. Je evidentní, že péči, včetně té speciální, přebírají hlavně instituce. To se ale v Česku buď vůbec nekoná, nebo se péče vyskytuje ve formě nahodilé, zpravidla privátní (a tedy draze rodiči placené), práce s dítětem velmi často není ani systematická ani systémová. Závidím.

Co se týče samotné knihy, literární kvality v ní moc nehledejte. Příběh příliš nedrží pohromadě, je evidentní, že se jedná o kompilát z jednotlivých článků či esejí psaných pro jiné příležitosti, které se snaží autorka doplnit a uspořádat do nějakého konzistentnějšího tvaru. Nechybí tu úryvky z rodinného deníku, dopisy, které matka píše dětem k narozeninám, jednu kapitolu má na svědomí i Jackův starší bratr. Překlad do češtiny není úplně stoprocentní (postkolumbovský svět - dle kontextu míněn zřejmě svět po střelbě v Columbine high school, cvik jumping jack u nás známe spíš jako skákacího panáka než tajtrlíka apod.) Není tu vždy zachována časová souslednost, což čtenáře mate, občas se člověk ztrácí ve jménech dětí, překvapení přinášejí i další americké zvyklosti - neexistence rodičovské dovolené, jednoduchost stěhování, mnohočetnost rodiny (nepoužívání antikoncepce?).

"Když bylo Charliemu šest týdnů, začala jsem pracovat na část úvazku a Joey (2,5 roku) a Jack (19 měsíců) se oba vrátili do školky."

Kniha je určena široké veřejnosti, která se chce seznámit s problematikou autismu (i z toho důvodu je zřejmě na konci knihy výkladový slovník s odbornějšími pojmy). Knížka by mohla pomoci s destigmatizací tématu zdravotního postižení, je pozitivně laděná, plná lásky a silných rodinných vazeb, je z ni cítit snaha zajistit, aby všichni členové rodiny byli šťastní a spokojení. Inspirativní by mohla být i pro rodiče speciálních dětí - třeba v tom, po jakých terapiích se pídit, či jakým způsobem s dítětem pracovat a fungovat.

Nečekejte ale, že se po přečtení stanete odborníkem na poruchy autistického spektra, takové ambice kniha Jakou barvu má pondělí určitě nemá. Je to ale vcelku příjemné čtení, které nikoho neurazí a spíš potěší. Kniha na noční stolek a krátké čtení před spaním.

02.10.2019


Probudím se na ŠibujiProbudím se na ŠibujiA. Cima

S Probudím se na Šibuji jako byste se ocitli v románu Haruki Murakamiho - magický realismus jak vyšitý, ovšem s českým humorem, ironií a a také s českými reáliemi.

26.09.2019


Jaké to je být jiná?Jaké to je být jiná?D. Schreiter

Stínka je rozhodně knížka, kterou by povinně měli číst rodiče, sourozenci, příbuzní, učitelé a spolužáci dětí s autismem. Ač autorka knihy opakovaně zdůrazňuje, že každý autista je jiný, že neexistuje "ten jeden správný autista", tahle kniha se dotýká potíží, které mnoho lidí s poruchou autistického spektra denně pociťuje. Senzorická integrace, komunikace, specifické zájmy - to vše velmi jednoduše vysvětleno, dokonce s humorem a nadhledem. Komiks je navíc forma, která informace zpřístupní i lidem/dětem, které jinak čtení moc nedají. Knihu si ale samozřejmě užijí i ti, kteří (zatím) s autismem neměli co do činění - mohou ji brát jako takový neobvyklý výlet k "mimozemšťanům".

19.09.2019


Mami, kdy už konečně umřeš?Mami, kdy už konečně umřeš?M. Rosenberg

Dost depresivní kniha - nejen o umírání, ale také o těch, kteří o umírající pečují.
Německý sociální systém versus pečující - v Německu se kniha stala bestselerem a určitě má potenciál oslovit čtenáře i u nás - hledejme tu odpovědi na otázku, jak bychom chtěli prožít své vlastní stáří, ale také inspiraci v tom, jaké sociální služby bychom měli chtít a jak by to také mohlo tady u nás lépe fungovat.

13.09.2019


Miss exitusMiss exitusA. Palán

Miss Exitus je náročná kniha, nejen svým námětem - umírání v přímém přenosu se u nás moc knižních děl nevěnuje, ale i formou. Autor zvolil pro celou knihu tzv. du-formu - vypravování ve druhé osobě jednotného čísla a navíc zásadně nepoužívá uvozovky, takže je velmi obtížné rozpoznat řečníka i samotnou přímou řeč. Dá se na to zvyknout, ale pár desítek stran mě to stálo (a chápu, že tenhle způsob psaní dokáže od knihy řadu čtenářů odradit). Trochu rozpačitá jsem byla i z linky vracející se do minulosti, otázka privatizace a divokého podnikání mi přišla na příběh nějak násilně naroubovaná, vč. černobílých hrdinů/zloduchů. Udělat z tohohle příběhu "detektivku" asi nebyl úplně nejlepší nápad.

Samotný popis umírání, posledních chvil člověka a pomoci v podobě hospicové asistence je ale podán velmi vkusně a citlivě. Myslím, že je dobré podobná témata otevírat a přibližovat veřejnosti, smrt je totiž něco, o čem se ve společnosti nemluví, něco, co se nejčastěji odehrává za zdmi nemocnic či ústavů, a to i přesto, že většina z nás si přeje jinou, dobrou smrt - doma, mezi nejbližšími. V tomhle ohledu pro mě román znamenal docela osvětu, paliativní a hospicová péče v první linii, představení toho, jak to také může fungovat. A nebylo to zdaleka tak depresivní, jak jsem původně čekala (mimochodem, pokud by Vás tohle téma zaujalo, pak rozhodně doporučuji knihu Průvodce smrtelníka od Ondřeje Nezbedy).

07.09.2019


Z lásky k PrazeZ lásky k PrazeG. Deitch

Docela milá kniha, více viz recenze.

04.08.2019


Sněžný měsícSněžný měsícM. Klevisová

Sněžný měsíc mě příjemně překvapil. První polovina knihy vlastně není ani moc detektivka, autorka nás poměrně obšírně uvádí do situace, čekejte spíš společenský román (trochu mi to připomínalo třeba Želary), vyšetřování se rozjede až v druhé části (to už jsem začínala váhat, jestli se tu ten Bergman nakonec vůbec objeví). Z knížky jsem měla až filmový pocit, třeba se námětu někdo ujme (Beskydy nejsou televizním Doktorem Martinem zdaleka vyčerpány).

31.07.2019


Ten žena a ta mužTen žena a ta mužP. Kohout

Musím přiznat, že mě kniha "Ten žena a ta muž" vcelku příjemně překvapila. Je to poměrně vtipné, celkový dojem umocňuje jazyk a originalita projevu postav, to je myslím jedna z předností Kohoutových knih (alespoň co si pamatuji ze svého mládí - četla jsem třeba Katyni nebo Nápady svaté Kláry). Užila jsem si hlavně začátek a samotný závěr knihy, ta část z doby polistopadové mi nějak moc evokovala někdejší satirické pořady se Zuzanou Bubílkovou a spol.

18.06.2019


VzplanutíVzplanutíJ. Březina

Vzplanutí jsem si nechala na zcela optimální dobu: včera i dnes se teplota pohybovala kolem + 35 stupňů Celsia ve stínu a já měla několikrát pocit, že k samovznícení mám opravdu blízko:-).

Ale vážně, musím říct, že se mi tahle kniha četla velmi dobře. Měla poměrně neobvyklou zápletku (i když samovznícení se loni objevilo i u Petra Stančíka a jeho nosorožic v Nulorožci - synchronicita?:-), předností je i úsporný styl, dobře napsané dialogy, navíc řešení se nedalo úplně odhadnout. Poměrně sympatický mi je i hlavní hrdina, není to žádný tvrďák či zkušený profík, ale spíš nejistý kluk, který má občas dobré nápady, hodně si toho ale poctivě odpracuje (i když: stejně pořád vzpomínám na dvojici pátračů z debutu Na kopci, tuhle dvojku bych si jako hlavní hrdiny detektivní série opravdu přála). Pobavil mě způsob rozuzlení a odhalení pachatele, jen jsem trochu zaváhala, jestli doma něco takového (a dávno propadlého) taky nemáme... :-) Jako bonus beru, že tu nejsou žádné brutální a krvavé scény, prostě příjemná kniha na páteční večer, nebo na letní dovolenou. Jednoduše: bavilo.

18.06.2019


Zlámané kostiZlámané kostiA. Marsons

I tentokrát nás čeká několik příběhu v jedné knize. V Black County někdo brutálně zabíjí prostitutky a před policejní stanici se našlo opuštěné miminko. Indicie v případě nalezence vedou k rumunské komunitě, která v Británii přežívá v opravdu nelidských podmínkách. Ale ani případy zavražděných prostitutek nejsou černobílé - jedna je z velmi dobré a bohaté rodiny, druhá se zase stará o malé dítě a o jejím povolání nemá nikdo ani potuchy. Proč se zrovna tyhle ženy dostaly na šikmou plochu? Jako bonus je tu pak příběh mladičké Ellie, která se rozhodla vyřešit konflikty s matkou útěkem z domova, netuší ale, co jaké šlamastyky se jí podařilo namočit. Kim Stone se při řešení případů bude zase muset vrátit do svého neradostného dětství, které strávila po pěstounech a dětských domovech, ve velmi dobré formě je ale i její tým v pevném složení Stacey, Dawson a Bryant (+ jedna posila zvenčí).

Asi se budu opakovat, ale bylo to skvělé. Jediné, co mě u této série trochu mate, jsou překlady. Chápu, že je těžké sehnat někoho, kdo by dokázal překládat tak rychle, jak tyto knihy u nás vycházejí, ale opravdu je nutné to takhle střídat? Jana Kunová je po Ludmile Hanzlíkové a Tatjaně Jandourkové už třetí překladatelkou, z jejího pera je již předchozí díl (Pohřbená pravda) a po pravdě nemůžu říct, že bych byla úplně nadšená z toho, jak jí to jde. Nechce mě nakladatelství Kalibr donutit číst v originále, že ne? Za sebe hlasuji pro Tatjanu Jandourkovou...

17.06.2019


NavrátilkaNavrátilkaD. d. Pietrantonio

Navrátilka je rozsahem nevelká kniha, ale příběh vás rozhodně zasáhne. Už jen ta představa - tohle se dělo v Itálii docela nedávno? Vždyť je to doba, kterou jsem už zažila! Ty holky v knize se chodily koukat k sousedce na televizi na Sandokana! A i když ze samotného tématu mrazí, tak je popsán velmi poutavě. Každý z nás v pubertě prochází krizí identity a hledá si své místo na světě, hlavní hrdinka knihy tohle ale zažívá v intenzitě, kterou si neumíme představit. (více https://naskokjinam.blogspot.com/2019/06/donatella-di-pietrantonio-navratilka.html )

05.06.2019


DědinaDědinaP. Dvořáková

Knihu tvoří čtyři kapitoly, které vyprávějí příběh několika rodin z jedné vesnice na Vysočině. Orientace v osobách není úplně jednoduchá, všichni se tu jmenují v lepším případě Jarin, Jiřin, Pavlin, Maruna, Heluna, v horším pak mladá Smejkalová či prostřední Moravcová. A všichni tu spolu a vedle sebe žijí a mluví nářečím, což je tedy mimochodem skvělý nápad a hlavní deviza knihy. Slovníček pojmů ze začátku knihy jsem nepotřebovala (tedy až na kotouček = kolečko), ale za jazykovou invenci dávám sto bodů.

Co se ale týče obsahu, tam už se takové nadšení nekonalo. První kapitola je o pětileté neposedné Petruně, kterou hlídá babička ze staré školy. Schválně, kdo může za to rozšláplé kuře? Hlavním hrdinou druhé kapitoly je Laďa, který se svou Marcelou čeká čtvrté dítě a chodí si přivydělávat jako řezník na zabíjačky. Jitrnice, jelita, prejt, rum, pivo, krev, sex, závist a nenávist... "na pívem politých stolech najít sebevědomí...". Třetí část mapuje rodinu Brabcových, dříve statkářů, dnes zase statkářů. Starý Josef chce znovu vybudovat to, co kolektivní hospodaření zničilo, jeho žena Maruna prodává v konzumu, s každým chce být zadobře a všechno dělá postaru, jak byla zvyklá z domova (vtipná historka o ořezávané sekané). Jejich syn Zbyňa má už všeho dost, chce se mít dobře a nechce se mu dřít (a hlavně nechce dojídat k večeři potraviny, kterým končí záruka a které by Maruna v konzumu neudala). Každý si něco myslí a myslí si, že ten druhý si něco myslí, ale velmi často to ten druhý tak nemyslí (to je pěkná věta, co?) - u Brabců spolu totiž nemluví, oni si "rozumí" beze slov, uff. Je to vidět.... No a co teprve u starých Vavírků... To je v kostce (bez odboček k provdaným dcerám, proradným snachám, nemocným psům a nevděčným kočkám) děj celé knihy. Čekala jsem, jestli se to nakonec nějak propojí, ale nedočkala jsem se.

Na druhou stranu - četlo se to samo, četlo se to skvěle, atmosféra jak u Petry Soukupové nebo Jiřího Hájíčka, k tomu to nářečí, no kam se hrabe Radka Třeštíková se svým Veselím. A samozřejmě: obraz české vesnice jak vyšitý - už tam skoro 20 let nebydlím a pořád se mi to zdá málo... Jen teda osobně doufám, že těch starých lidí plácajících se mezi kuřinci a vzpomínajících na to, že líp už bylo, přece jen taky trochu ubývá (i když někdo toho Zemana holt volit musí, že?) Vesnička má, středisková: kniha, která zaujme líčením konfliktů mezi mladými a starými, mezi tradicí a dnešní náročnou dobou, nepochopením mezi pohlavími, prostě zobrazením reality každodenního (a nejen venkovského) života. Jako román (nota bene dle anotace humorný) to ale na mě nefunguje, možná spíš jako sbírka čtyř více či méně samostatných (a tragikomickým) povídek.

02.05.2019


Malý pražský erotikonMalý pražský erotikonP. Hartl

Kniha o tom, jak jsou v té Praze promiskuitní. Pobaví, ale v hlavě moc dlouho nezůstane....

24.02.2019


Zlatý věk: s Janem Tůmou o životě a díleZlatý věk: s Janem Tůmou o životě a díleJ. Anderle

Zlatý věk je knížka, která vyšla u příležitosti malířovy retrospektivní výstavy Panoptikum / Cabinet of curiosities, která se uskutečnila za velkého zájmu návštěvníků v Obecním domě v Praze na přelomu let 2016 a 2017. Zaznamenává tři setkání Jiřího Anderleho s rozhlasovým režisérem a moderátorem Janem Tůmou (pokud jste někdy poslouchali rozhlasovou stanici Vltava, tak jeho hluboký hlas určitě znáte). Oba staří pánové rozprávějí nad vybranými obrazy a grafickými listy a ve spojení s uměním samozřejmě přijde řeč i na životní osudy Jiřího Anderleho - na mládí, bydlení na Novém Světě na Hradčanech, na cestování po světě s Černým divadlem Jiřího Srnce i na setkání s mnoha inspirativními lidmi. Některá díla či příhody jsou pak východisky k hlubším úvahám nejen nad životem.

02.02.2019


VdovyVdovyL. La Plante

Kniha se odehrává v roce 1984 v Londýně a je docela příjemné přenést se do doby, kdy se chodilo telefonovat do telefonní budky a kdy bohaté dámy dělaly charitu pečováním o sirotky v klášteře. Zrovna tak je zábavné pozorovat vztahy mezi ženami, které oscilují od různě se měnících spojenectví až k nedůvěře, ba nenávisti, to vše klidně v řádech několika minut. Různé sociální zázemí žen přináší další komické situace, napětí do knihy pak vnáší válka mezi gangstery a policisty, která v mezidobí zuří - o vyražené zuby, přeražená žebra či dokonce mrtvoly tu není nouze. Našim hrdinkám ovšem nelze než držet palce a i když o překvapivé situace není v knize nouze, vše se chýlí k očekávatelnému konci.

01.02.2019


Pohřbená pravdaPohřbená pravdaA. Marsons

Skvělé, jako vždycky. Zbožňuju tuhle detektivní sérii a na další díl jsem se neskutečně těšila. Kim je v nejlepší formě, interakce s bývalým kolegou vnášejí do knihy humor a i samostatné vyšetřování osiřelého týmu je zajímavé. Jak osvěžující je číst názory britských policistů na témata, jako je rasismus a nenávist k menšinám. Tak odlišné od české reality... Potěšilo mě také, že kniha se tentokrát nepitvá v Kimině minulosti a že prostor nedostala ani ona psychopatická psycholožka, která naši lehce autistickou kriminalistku tak nenávidí. Nic proti těmto dílům, ale čistá kriminalistická práce mě baví víc.

19.01.2019


Průvodce neklidným územím IIPrůvodce neklidným územím IIO. Horák

Co vás v tomto Průvodci čeká? Můžete se těšit na nejznámější jména české architektury i na nejvýznamnější realizace v tomto oboru v období od začátku minulého století až do současnosti. Odborným spolupracovníkem této knihy byl Adam Gebrian, což je jméno které mluví samo za sebe.

niha je rozdělena do tří chronologických částí Ta první pojednává začíná rokem 1894, kdy se do čela vídeňské umělecké akademie dostává architekt Otto Wagner, učitel většiny velkých jmen české architektury. Jeho žáci, mezi jinými např. Jan Kotěra, Josef Hoffmann, Jože Plečnik, Pavel Janák, Josef Chochola, ti všichni najdou svá vlastní hesla na dalších stránkách knihy. Autoři se věnují jak významným mezníkům z jejich životopisů, tak nejvýznamnějším stavbám. Ty jsou představeny ve fotografické příloze, která je ale výtvarně stylizovaná - černobílé fotografie jsou doplněny jakýmsi jednotným barevným filtrem, příp. je některý detail na fotografie barevně zvýrazněn. První část knihy, která končí rokem 1937, je tak stylizovaná do oranžova. Druhá část knihy je víceméně ohraničena začátkem druhé světové války a koncem socialismu v Československu v roce 1989. Tato část se více věnuje realizovaným stavbám. Černobílé fotografie v této části jsou dokreslovány zelenou barvou. Nejkratší, třetí část knihy, mapuje uplynulých 30 let. A i když i tady se najdou velmi zdařilé stavby (Tančící dům, oranžerie na Hradě, lounská galerie Benedikta Rejta, Národní technická knihovna, přestavba Dolní oblasti Vítkovice apod.), je to spíše smutné čtení o promarněných šancích (Nouvel a další). Současnost je v barevném pojetí Vojtěcha Šedy žlutá.

Musím říct, že mě knížka hrozně bavila a přečetla jsem ji s velkým nadšením. Postřehy o vývoji architektury na našem území jsou psané lehkým perem a vtipně, kniha je jak edukativní, tak zábavná, není nutné ji číst soustavně, obstojí i jako pastva pro oči:-) Pokud Vás moderní architektura zajímá a baví, pak tuhle knížku nemůžete minout.

07.01.2019


Jeden kopeček šmoulovýJeden kopeček šmoulovýM. Doležalová

Je to kniha o devadesátkách - o devadesátých letech minulého století, kdy Marie prožívala své dětství a mládí (je ročník 1987). Můžete se těšit na vyprávění o rodičích, o vyrůstání na sídlišti na malém městě, o nechuti ke sportování ve městě, kde sportují všichni (Trutnov), o seriálech, které v té době letěly (Beverly Hills 90210), o tehdejší módě, o dětských nemocích, dovolených, vánocích... Každá část knihy se věnuje jedné části rodiny, vzpomíná se na babičky, dědečky a jejich zvyky, na rodinné sešlosti, svatby či pohřby, dovolené a výlety, na veselé příhody, které se děly možná ve všech rodinách. Možná je to někdy trochu víc osobní, ale to už je na autorce, co všechno chce ze svého soukromí sdílet.

Marie má zvláštní dar, dokáže do každé všední vzpomínky vtělit něco milého, nostalgického, neobyčejného a tím vyvolá vzpomínky i v hlavě svých čtenářů. Devadesátá léta byla asi tou poslední dobou, kdy se lidé dívali v televizi na stejné pořady, kdy ještě nebyl internet či mobilní telefony, a tak vzpomínky autorky rezonují i v nás, kteří jsme v té době žili, byť nám bylo už třeba mnohem víc.

01.01.2019


Panda v nesnázíchPanda v nesnázíchM. Lukášková

Musím, říct, že jsem si tu knihu docela užila. Oceňuji návrat do padesátých let, to není často otevíraná kapitola dějin. Z té současné polohy příběhu je vcelku zajímavý popis Tereziných psychických stavů, který je vlastně poměrně osvětový. Ne každý člověk s psychickými problémy je blázen, ne každý člověk, který normálně vypadá, také opravdu normální je.... Bavily mě tedy jak Marie, tak Tereza, které se ve vyprávění po kapitolách střídaly (krom reálií to bylo poznat i na použitém spisovném/hovorovém jazyce), zajímavé byly ale také vsuvky a kursívou psané komentáře jejích rodičů. Možná proto, že tahle dějová linie nakonec měla docela závažný dopad na celý příběh?

Panda v nesnázích je takové trochu lepší čtení pro ženy, což nemyslím nijak pejorativně. Je tomu přizpůsobená i grafická podoba knihy, přiznávám, že kdyby mi tuhle knížku v Albatrosu nevychválili, asi by mě ani nenapadlo vzít ji do ruky. Pokud si chcete užít lehké a příjemné čtení s překvapením na konci, zkuste Pandu v nesnázích. Možná to bude lepší nápad, než podlehnout vánočnímu shonu:-)

03.12.2018


Lukáš a profesor NeptunLukáš a profesor NeptunP. Štarková

Lukáš a profesor Neptun je kniha, která má ukázat malým čtenářům, co to znamená autismus, v případě Lukáše asi konkrétně Aspergerův syndrom. Potíže v komunikaci a se sociální interakcí, lpění na režimu a těžko přijímané změny, neobvyklé zájmy, snadné senzomotorické přetížení a z toho plynoucí afektivní záchvaty, to jsou symptomy, které děti z knihy nenásilně poznají jako součást diagnózy PAS (porucha autistického spektra). Pochopí, že i jejich divný spolužák ze školy možná touží mít kamarády a že své chování prostě někdy nedokáže korigovat. Dostane se jim i rady, jak s takovými lidmi komunikovat, či na co je potřeba si dávat pozor. Kniha ukazuje, jak by se asi ideálně mělo s lidmi s poruchou autistického spektra jednat a jak řešit problémy, které mohou nastat.

26.11.2018


Ledaže se spletuLedaže se spletuM. Třeštík

Tak jsem konečně objevila nejvtipnějšího seniora na Facebooku, Michaela Třeštíka. Netušila jsem, do čeho v případě téhle knihy jdu, těšila se na román, ale nakonec jsem byla docela příjemně překvapená. Vtipné, sebeironické a vypointované facebookové statusy prokládané fejetony. Už jsem si ho na tom FB taky přidala:-)

24.11.2018


Trosečník sibiřskýTrosečník sibiřskýS. Glaserová

Máte rádi "malé dějiny"? Příběhy obyčejných lidí, kteří žijí v převratné době? A zajímá Vás jak to vypadalo v Rusku těsně před vypuknutím druhé světové války? Pokud jste odpověděli 3x ano, pak mám pro Vás zajímavý tip: knihu Trosečník sibiřsky, která přibližuje léta 1925-1940 očima malého kluka.

Musím říct, že mě takhle kniha potěšila, bylo to moc příjemné čtení. Je to takový mix historického dokumentu o málo známých okolnostech českých dějin a dobrodružného příběhu malého kluka v exotických končinách. Kdybych to měla s něčím srovnat, tak třeba s Transportem za věčnost Františka Tichého, který letos dostal Magnesii literu za dětskou literaturu. Je tedy pravda, že pro klučičí dobrodružný příběh mi tu trochu chyběl dramatický oblouk s pointou na konci, ale vzhledem k tomu, že to je vlastně opravdovská autobiografie (Světlana Glaserová zpracovala autentické zápisky svého otce Václava), tak se s tím dokážu smířit.

Knížku mohou číst jak dospělí, tak dětští čtenáři, ta druhá kategorie navíc ocení i vcelku milé ilustrace samotné autorky. Trochu jiný pohled na historii, než jak ji známe z hodin dějepisu, si ale užijí všichni.

08.11.2018


Ženy 60+Ženy 60+P. Frýdlová

V knize najdete v deseti vyprávěních portréty celkem 11 zajímavých žen, které již přesáhly onu pomyslnou šedesátku v názvu knihy. Pro výběr osudových žen této knihy je příznačné, že jsou to ženy velmi aktivní, které se realizují v oblastech, které je baví, v komunitách, které jsou jim blízké. Jejich životní naladění je dovedlo k aktivitám v neziskových organizacích, k působení v ochotnických spolcích, ke komunální politice, ekologii, nebo ke cvičení jógy či včelaření.

Je to čtení nesmírně zajímavé a poučné. Je jasné, že výběr žen není žádným reprezentativním vzorkem generace žen 60+, ale je skvělé vědět, že takové ženy tady jsou a jejich počet se zvyšuje. Ženy z této generace se už nechtějí "obětovat" rodině, manželovi, chtějí si naplnit také své vlastní ambice, dělat to, co je těší, pomáhat tam, kde se svými zkušenostmi pomoci mohou. Takových žen je hodně, ale málo se o nich mluví. Knížka mi trochu připomíná zhruba patnáct let starou sérii knih Olgy Sommerové O čem sní ženy?, byť je tedy výrazně méně feministická. Povzbudivé čtení vzhledem k vlastním ubíhajícím rokům.

13.10.2018


Láska a věda:  PamětiLáska a věda: PamětiJ. Vilček

Zajímavá autobiografie významného slovenského mikrobiologa Jána Vilčeka, objevitele léku, který zmírňuje příznaky autoimunitních onemocnění (např. Crohnovy choroby, Bechtěrevovy choroby, psoriázy).

10.10.2018


1