hana1070 komentáře u knih

Ilustrace jsou rozhodně výborné. Ale ten příběh... Připadá mi to jak Paul Coelho pro nejmenší. Já vím, že má miliony obdivovatelů, ale tohle já nějak nedávám...

"Kamkoliv se vydáš, kohokoliv potkáš a cokoli na světě zažiješ, zůstaň vždy sama sebou. Tvé srdce tě povede správným směrem. Je to kompas našeho života. Naslouchej mu, Gerdo, a jistě nalezneš, co hledáš."

5 19.06.2018

Doppler je speciální norská série. Z prvního dílu jsem byla naprosto unesená, druhý mě dost zklamal. Třetí díl je jiný, než ty předchozí. Na začátku to ještě vypadá nadějně, zdálo se mi, že humor prvního dílu je zpět. Doppler se zase snaží glosovat realitu naší doby: krysí závody, růžové bloggerky, mašinerii konzumu, komentáře na sociálních sítích. Jenže to nestačí. Je čím dál tím depresivnější sledovat, jak moc se Doppler ve své realitě plácá. Jak je sobecký, lže, jak škodí nejbližším. Naštvaný chlápek středního věku, který se snaží svalit odpovědnost za svůj neuspokojivý život na společnost, která ho obklopuje. Navíc stejně jako ve druhém díle i tady autor s knihou zachází, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Pornografie a porno průmysl, párkové recepty, příprava na konec světa (prepperství), války a násilné řešení konfliktů, drogy, acidofilní mléko, lokální politika v Brazílii a posunutá aura. To vše a mnoho dalšího vás čeká a nemine. Do hlavy se mi vkrádá myšlenka Proč to všechno?

18.06.2018

Malované dějiny Evropy - od lovců mamutů až k Evropské Unii. Pobaví i poučí. Primárně pro děti, ale zaujme i dospělé. Jen se tam na můj vkus střídá moc ilustrátorů.

1 06.06.2018

Poustevník. Opět výborná detektivka z pera norského autora, bývalého policejního vyšetřovatele. Hledá se sériový vrah, který ukradl cizí identitu a jako poustevník se skrývá před spravedlností. William Wisting a jeho dcera Line v akci.

Tak tohle byla detektivka pro mě. Žádné otřesné detaily z jednotlivých vražd, ale podrobné pátrání, včetně odhalování souvislostí a popisu fungování norské společnosti v průběhu několika desítek let. Mé genderové já si přišlo na své, největší práci v téhle knize odvede Wistingova dcera Line, byť je její jednání na konci na hranici uvěřitelnosti. Baví mě, když si autor se čtenářem hraje, trousí příběhem nenápadné stopy, aby pak na konci bylo všechno úplně jinak. Já si byla tentokrát vrahem tak jistá! Všechno tak zapadalo. A houby…

2 31.05.2018

Nesbøho Macbeth se od toho Shakespearova moc neliší. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že to Nesbø prostě celé opsal. Nebudou daleko od pravdy, celé je to totiž o tom, že tenhle příběh je totálně nadčasový. Je jedno, jestli je Macbeth nejprve generálem a pak králem, nebo šéfem speciálních jednotek s aspirací na místo starosty. Čarodějnice se klidně může stát transvestitou pracujícím v drogovém byznysu – omámit dokáže v každém případě. Touha po moci, po získání neomezených prostředků a přízně davů, ta je stejná jak v roce 1606, kdy Shakespeare tragédii Macbeth napsal, tak v roce 2018. Jen si to v těch téměř současných kulisách umíme lépe představit. Macbeth se čte jako skvělá detektivka, byť spíš než krimi se jedná opravdu o žánr tragédie či psychologický román. Temné prostředí, detaily, které Nesbømu tak jdou, krutost a zlo. Dobré.

7 30.05.2018

Musím uznat, že se Christopheru Paolinimu podařilo vytvořit obdivuhodný svět, který je zabydlený spoustou nadpřirozených bytostí, plný čar a kouzel. Elfové, trpaslíci, ra´zakové, kočkodlaci, urgalové, pochopitelně draci, kouzelníci, čarodějnice, stínové… Celé to překvapivě dává smysl, je to promyšlené, byť samozřejmě vzhledem k žánru trochu schematické. Je jasné, kdo je dobrý a kdo je zlý, děj se dá taky trochu předvídat, ale čte se to velmi dobře. Dobrodružná cesta mladého hrdiny plná nástrah a protivenství, neobyčejný vztah mezi chlapcem a drakem, pátrání po tajemství vlastní minulosti i historie celé země, boj dobra se zlem, do toho magie, to je prostě něco, co musí mladého čtenáře zaujmout. A to i přesto, že příběh samotný přece jen není úplně originální, pokud máte trochu načteno, určitě najdete inspiraci třeba Pánem prstenů, podobný motiv mají ale třeba i Hvězdné války, stejný typ hrdiny je vlastně i Harry Potter, sám autor udává jako inspirativní staroanglický hrdinský epos Beowulf.

Myslím, že kdybych tuhle knížku četla někdy ve čtrnácti, byla bych nadšená, ohromená, natěšená pustit se do dalších dílů. Přece jen, kniha od vrstevníka, která odráží jeho pohled na svět... O třicet let později mě knížka pobavila a zaujala, za životní román ji ale už asi považovat nebudu.:-)

7 28.05.2018

Zdá se, že ve Skandinávii mají speciální názvy pro všechno. Po hygge a lagom teď dobude svět döstädning. Ve švédštině to znamená „zbavovat se nepotřebných věcí a zkrášlovat a uklízet domov, když se začnete domnívat, že se přiblížil čas vašeho odchodu z tohoto světa“. Lakonicky – uklízení před smrtí. Vtipná kniha o tom, jak toho po sobě na světě moc nenechat....

3 11.04.2018

Osvěžující čtení, ať již jazykem, nebo tématem. Je prima, když si taky občas přečteme něco o světě tam venku (Pánek a princ Ládík, naši dva vyslanci:-), a to z nadhledu člověka, který už něco zažil, má díky svému vzdělání a věku rozhled a celé to dokáže vtipně glosovat. Stereotypy, xenofobie, nemožnost zakotvení ve světě, který se tak zmenšil, ztráta pocitu, že jste někde doma. Kniha Josefa Pánka mě bavila, byť jsem tedy neměla při čtení pocit, že právě hltám knihu roku. Přišlo mi to občas maličko povrchní, chyběla mi sevřenost literárního útvaru, připojení zážitků z Islandu bylo trochu násilné... Nicméně, v českém literárním prostředí jde o knihu, která má originální téma i formu, a to se cení. Blahopřání k Magnesii Liteře v kategorii próza!:-)

6 05.04.2018

Moc milá knížka pro předškoláky a menší školáky. Prvňačka Jana a její brácha Dan prožívají každý den něco nového - jedou vlakem na hory, chytají s dědou ryby, učí se lyžovat. Ale také probírají s rodiči otázku trochu jiného spolužáka ve třídě, koupi mobilu nebo posmívání se slabším. Jedna stránka na trénink čtení je vždy tak akorát a povídat o přečteném se dá dlouho...

1 08.03.2018

Čtu o Alzheimerovi, abych zjistila, co mě čeká... Mělo to být tragikomické, ale humoru jsem tam moc nepostřehla. Taková směs vzpomínek, pečování a občasných intelektuálních hříček. Úplně mě to nenadchlo.

3 27.02.2018

Kniha podává velmi podrobný popis poměrů v sovětských věznicích a sibiřských táborech nucených prací během druhé světové války a v letech po ní. Není to klasická krásná literatura, ale spíš velmi detailní deník a dokument doby. Praktiky sovětské KGB, poměry ve věznicích, byrokracie, život v lágru. Je neuvěřitelné, co vše si Walter Ciszek dokázal zapamatovat, je šílené, co musel prožít. Pomohla mu v tom víra v Boha, se kterou všechna protivenství a útrapy snášel. Drsné.

5 26.02.2018

Alistair Hicks koncipoval svého průvodce svérázně a poněkud netradičně. Rozhodl se, že nechá fungovat svůj „soukromý kompas“ na umění, takže výběr umělců je vyloženě subjektivní záležitostí. Prostě si z každého kontinentu – kniha je rozdělena podle světových stran na Jih (Afrika), Sever (Evropa), Západ (obě Ameriky) a Východ (Asie a Austráli) – vybral umělce, které zná pokud možno osobně ("To jistě znáte Salvadora Dálího." „Já je znám všechny osobně, pane architekte“ – Světáci), a jim dává v knize prostor a často i slovo. Konkrétního vybraného autora v knize vždy velmi krátce představí a uvede nějaké jeho dílo, které mu přijde typické, anebo ještě spíš, které sám viděl. Pokusí se ho trochu zařadit do kontextu, ale spoustu prostoru zabere i líčení toho, kde se s danou osobností potkal, jaký večírek, bienále či performace stála u jejich seznámení. Velmi často dostane slovo i samotný umělec (kniha je prošpikována citacemi z rozhovorů z uměleckých časopisů, ať už tištěných či elektronických, často se také jedná o hovory, které vede s umělcem sám autor). Díky tomu se kniha velmi dobře čte, ale nějaký ucelený přehled o současném umění to (alespoň mě) nedává.

2 18.01.2018

Upřímně? Čekala jsem to daleko, daleko horší. Parazitování na pověsti? Rozhodně. Ale chvílemi je to i vtipné, pobaví, neurazí.

5 16.01.2018

Záhada maltézských hodin by se mi v určitém věku asi hodně líbila. Vždycky jsem měla ráda knihy, ve kterých vystupuje parta dětí řešící nějakou záhadu. Detektivní série CLUE je určena pro mladé čtenáře ve věku 9–14 let, byť já bych to viděla spíš v té dolní hranici. Je to čtení docela jednoduché, přehledné, kniha dokonce obsahuje na předsádce náčrtky a mapky, což je pro orientaci super. Jediné, co mohu vytknout, je délka – přišlo mi to nějak krátké a hrozně rychle vyřešené, takové čtení na jedno odpoledne. Ale tak už dnes knihy pro děti asi vypadají.

1 11.01.2018

Jedna z nejdivnějších knih, kterou jsem loni přečetla. Těžko říci, o čem vůbec je. Možná je o rasismu, kdy se americká společnost učila žít s množstvím somálských muslimských přistěhovalců. Možná je to ale kniha o sourozeneckých vztazích, partnerství a rodičovství. Stejně tak je to ale možná kniha o odcházení a návratech do míst dětství, či příběh krize středního věku. Nesedlo mi to...

2 11.01.2018

Jerúldelger, aneb „ten, kterého vychovali šaolinští mniši“ a Ojún, „ta s jizvami na těle i na duši“, mají další případ. Z nebe padají mrtvoly lidí i zvířat, aby se zase vzápětí vypařily… A do toho je Jerúldelger obviněn z vraždy své bývalé spolupracovnice, prostitutky Colette. Podaří se mu sice vymanit se z narafičeného obvinění, ale stejně jsou mu v patách… Kdo? To se vlastně zatím neví…. Připravte se na třeskutý mráz, smogem pokryté hlavní město, zvláštní mongolské pokrmy, uhrančivou přírodu, vlčí smečky i helikopterové honičky, to vše při teplotách -20 až -30 stupňů Celsia. Čtení do letního parna jak dělané.

3 15.08.2017

Noční dravec je docela napínavá knížka, která čtenáře zavede do světa tajných služeb i do reality současné Číny. Vysoká politika v kontrastu s prostředím čínského venkova i nepřehledný Peking plný bezejmenných přistěhovalců z venkova. Bavila mě ta představa člověka, který se "probudil" ve světě, který je pro něj nesrozumitelný. Samotnou zápletku, která měla dost společného s kyberšpionáží, nedokážu úplně docenit, přece jen na průniky do zabezpečených sítí nejsem specialista. Moc se mi nelíbil překlad, ale nebylo to úplně tragické.

2 01.08.2017

Jedna trochu depresivní dětská knížka aneb jak naučit děti vyrovnat se se ztrátou... Ideální kniha pro večerní čtení rodičů s dětmi a následné povídání – o smrti, o ztrátě, o smutku, o emocích. Určitě ne pro úplně malé děti, spíš už tak pro školáky, kteří se mohou s hlavním hrdinou Lukasem identifikovat. Originální ilustrace Martiny Matlovičové Králové.

2 30.06.2017

Žádná detektivka, ale téměř poetický příběh - o stáří, smutku, naději a globálním oteplování.

2 26.06.2017

Kam nás zavede Východ? Je to celkem nabíledni – do Ruska, do Mongolska, do Číny. Autor tam hledá své kořeny, cesta mu pomáhá pochopit, v čem žili jeho prarodiče, kteří přišli po válce z venkova do města a vrací mu i jeho mládí prožité na venkově v socialistickém Polsku na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Na cestě nachází místa, která dobře zná: poloprázdné obchody, staré ženy, rozpadlé chalupy na straně jedné, plastové kýče a barvami hýřící čínské výrobky doby současné na straně druhé. Andrzej Stasiuk svou cestu na Východ doprovází i historickými exkursy – do historie vlastní rodiny za druhé světové války a těsně po ní, do doby mongolské nadvlády Čingischána, do osidlování Sibiře, do dějin historické Říše Středu, nevynechá ale ani koncentrační tábory v Polsku za války či podivnou postkapitalistickou současnost.

Autor se zaměřuje především na detaily, drobnosti, na vlastní pocity a myšlenky, které ho na tom kterém místě napadají, vše se ale snaží zasadit do nějakého, často nečekaného kontextu. Někdy je to pro čtenáře dost komplikované čtení. V knize se moc nehraje na odstavce, chybí nějaký jednotící prvek, proud vět plyne a plyne... Pustíte-li se do této knihy, připravte se na velmi pomalé čtení, na úplně jiný rytmus, než současné knihy nabízejí, na zpomalení do klapotu ubíhajících kolejnic či tlukotu srdce.

1 19.06.2017