Láska v době globálních klimatických změn
Josef Pánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327159/bmid_laska-v-dobe-globalnich-klimatickyc-Pix-327159.jpg
4
220
75
V životě jste nebyli v Indii, představte si to. Teď se ocitnete v indickém Bangalore, uprostřed kraválu, smradu, vřavy dopravy a lidí, a nemáte proti tomu obranu. Jste v bezpečí hotelu a konferenčního centra, a přesto jste vyděšenej jak malej králík. Odvážíte se ven a dojdete do slumu. V nepřehledném davu žen v sárí uvidíte indickou dívku v obyčejném triku a džínách. Vyfotíte si ji, protože je to jediné, co vás neleká. Ona si toho všimne a řekne vám plynnou angličtinou, ať její fotku okamžitě smažete. Pokrčíte rameny, vyhovíte jí a hodíte celou příhodu za hlavu. Novela Láska v době globálních klimatických změn vypráví o globální vesnici zvané Země, ilogičnosti rasismu i nevyzpytatelných cestách srdce, a hlavně o tom, jak se všichni bojíme změn, zatímco ta největší z nich se odehrává kolem nás a nad našimi hlavami.... celý text
Přidat komentář
"Tohle je o lásce. O globálních klimatických změnách. Atd. Láska v době globálních klimatických změn fakt."
Už tři roky jsem nečetla nic českýho, co by mě takhle zaujalo. Co by mě přinutilo přemýšlet, nakolik je to jenom póza a na kolik je to fakt dobrý. Anebo blbý. Už minimálně pět let jsem nečetla nic českýho, co by mě takhle zaujalo. Tak klaustrofobního, že jsem se musela ujistit, jestli mi tady, v Praze, jdou ještě pořád otevřít okna. Něco tak iritujícího, že jsem doteď nepřišla na to, jak to s tou pózou a (ne)dobrostí jako nakonec je. Už dobrých osm let jsem nečetla...
Anebo možná jo.
Kdo ví?
Když nic jinýho, vím, že se na Islandu dá stopovat.
A že v Čechách fakt vznikaj knihy, který dokážou překvapit. Hurá. Bum ho.
Posloucháno jako audiokniha. Dost mi vadily ty rušivé zvuky dokreslující stacatto děje. Dostal jsem jako dárek, sám bych si to určitě nepořídil. První půlka knihy mne moc nezaujala, v podstatě se pořád opakuje dokola stejná základní myšlenka kolem které je nabaleno trochu děje.
V druhé půlce, kde se vypráví o cestě na Island, to už bylo lepší a zlepšilo to moje celkové hodnocení knihy.
myslím, že forma tu úplně přehlušila obsah, první mě čtenářsky vytáčí (du-forma v tomto podání a kvantitě už není pošťuchovací, ale agresivně řvoucí) a druhé nezaujalo
Z počátku mě trochu štvala syntax a rozháranost vypravěče, potom se s tím můj mozek srovnal a začala jsem si příběh o hledání domova a spřízněné duše užívat.
Oceňuji styl psaní, 2. osoba množ. čísla dává pocit, že se autor obrací přímo na mě. Někdy trochu drsné. Opakování frází, domněnek, myšlenek nepůsobilo rušivě, dodávalo důraz a zároveň odlehčení. Vážná témata vedoucí k zamyšlení, reflexi, přitom psané s humorem, sebekriticky. Nahlédnutí do jiné kultury, jiné mentality.
Pro mne asi nejlepší kapitola o zážitcích z Islandu, zvláště popis speciálních plátěných tenisek do sněhu. Dnes by řekli ekostyl a minimalismus, tehdy však nic jiného nebylo.
Poslouchala jsem jako četbu na pokračování, výborně načteno!.
14/2021. Shodou okolností jsem v roce 2017 (?) strávil asi měsíc v Bangalore v Indii, takže můj čtenářský požitek byl zcela ovlivněný tím, že jsem autorův příběh srovnával se svou vlastní zkušeností.
Poslouchala jsem jakou audioknihu a vlastně moc nevím. Bylo to rychlý, tok myšlenek a opakujících se frází... ale zároveň v tom bylo něco, co mi dávalo smysl, co se mě dotýkalo a co se mi líbilo. Hlavní postava občas na proplesknutí, popisy cest (Island) za mě pěkný. Na zpříjemnění sobotního odpoledne je to fajn.
Nevíte, jak a proč, ale ten neustávající nával slov, nepřetržitý monolog, který staví čtenáře doprostřed Bangalore, Indie, funguje. Čtete a máte pocit, že na vás někdo mluví a ne a ne přestat, ale zároveň vám nevadí ho poslouchat, protože ten příběh je komický, paradoxní, erotický, podivně modernistický, kritický a sebereflektivní, a i když máte pocit, že nekonečné věty vyprávění rychle ženou útlou knihu ke konci, alespoň vám umně navozují atmosféru života v Bangalore, Indie, který je pro vás, jako pro čtenáře přicházejícího z postkomunistické země, naprosto nepochopitelný a neúnosně nepřehledný. Jo. A s růstem průměrné světové teploty vlastně ten příběh moc společného nemá. Snad jen Bangalore, Indie.
Tuto knihu vřele doporučuji literárním kritičkám s romantickou duší a neukojeným knižním pannám.
Už jen to, že hlavní postava je molekulární genetik, mě natolik upoutalo, že snad i ty drobné recyklace myšlenek překousnu.
Naléhavě a především svérázně (druhá osoba, když čtete tuto knihu) líčený příběh vědce, kterej se během svých toulek zatoulá i do Indie. Jenže Indie není Střední Evropa, takže pochopitelně naráží na kulturní odlišnosti. Na jakousi lásku dojde též a globální klimatickým změnám moc prostoru nezbylo, což je drobet škoda.
Zato zabudované předsudky, absurdita rasismu či střet společenských kultur je zobrazen perfektně, zejména díky tomu unikátnímu stylu – takové ty toky vět, že 4 strany nenarazíte na odstavec / tečku, to je laskomina. Všudypřítomný kontrast - špína a čistota, sucho a zavlažovaný trávníky, nabubřelost a křenící se Indové na snídani.
Pánek trochu může připomínat Hrabala, kupříkladu opakování větných konstruktů. Opakování myšlenek už zas tak slavné není, ale dalo se to, těch 150 stran je fakt akorát.
A úplně bych zapomněl na skvělé vyprávění s 3 kebaby v Paříži a stopování na Islandu, to byla taková sympatická vsuvka.
Čtivo je to solidní a Magnézka zasloužená.
(...) a řekněte mu, vidím na křižovatce pod náma nepřehledný, šílený zmatek a jednu nehodu a smrt za druhou, které se ale nestanou, jak to...? a Ind vám vysvětluje, není to zmatek, ale chaos s pravidly, která neznáme, a která proto nedodržujeme, a proto nemáme proč bourat a umírat.
(s. 139)
Líbilo se mi to, velmi, po všech stránkách: neobvyklý vypravěčský styl ve 2.os.mn.č., hned jsem si na něj zvykla, autentický příběh odehrávající se během pár dní v Indii, protkaný myšlenkami, kterých by mohlo být klidně víc, další příběh v příběhu odehrávající se na Islandu, který měl zase úplně odlišnou atmosféru a ze kterého jsem se už ale těšila na návrat do toho indického a vedle toho ještě pár dalších menších příběhů z jiných koutů vsazených do vyprávění...neotřelý, poutavý a působivý text, který mě bavilo číst a který se mnou hodně souzněl.
Zajímavý styl vyprávění ve druhé osobě množného čísla.
Hlavní hrdina je vědec, který přijíždí na konferenci do Bangalore, Indie. Procestoval kus světa, žil na několika kontinentech. A najednou se cítí vykořeněný, přemítá o životě, o lidech které opustil. Svět je jedna velká vesnice. Hodnoty jednoho vyznává druhý, zatímco první je opouští. Zaprděné čecháčkovství. Jak se má pak člověk cítit doma tam, kde vyrůstal, když poznal kus světa?
Příběh se mi líbil, reflektuje dnešní dobu světoběžnictví, světoobčanství.
Poutavý byl vsazený příběh o cestě na Island na začátku devadesátek, to jsem četla jedním dechem.
Magnesiu Literu si kniha zasloužila.
Nám konferenci v Indii sice zrušili, ale aspoň jsem si díky ní přečetla tuhle záležitost, po které bych jinak nesáhla. Což by byla škoda.
Asi budu nosit dříví do lesa ... Nicméně: Magnesia Litera není vždy zárukou skvělého čtenářského zážitku.
1. Zajímavý styl, ale spíše na efekt...
2. Střídání prostředí Indie a Islandu nebylo pro vnitřní vývoj, stavbu nebo dynamiku děje nijak zvláštním přínosem...
3. Výborně "napsaná" atmosféra Indie - dvakrát jsem tam byl, ze stránek ty pachy občas dávaly dýchnout...
4. Těch asi 160 stran je rozhodně lepších než třeba 400...
5. Knížka je už taky zdramatizovaná, dávají to někde na prknech, také asi v poněkud experimentálním tvaru...
Tož tak nějak.
Kniha mě nalákala svým názvem a tím, že získala Magnesii Literu. Bohužel ve mě nenašla svého čtenáře, možná pokud bych se k ní vrátila za pár let (což se pravděpodobně nestane), tak bych na to pohlížela jinak. Většinu část knihy jsem se nedokázala za číst, přišlo mi, že je jednoduché se v textu ztratit. Chytlo mě jen (jak řadu komentátorů níže) vyprávění o Islandu, i když ani v něm mi hlavní hrdina nebyl sympatický. Vadilo mi neustálé se navážení do Čechů, české vědy či Česka samotného. Nicméně oceňuji originálně zvolené vyprávění v druhé osobě.
Na první stránce se autor nadechl, aby "jednou nekonečnou větou" vychrlil všech 150 stran...bezohledně. Ani ta islandská anabáze nezachránila tik z jeho překotného stylu:).
Štítky knihy
rozhlasové zpracování Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2017 |  Láska v době globálních klimatických změn |
| 2022 | Jsem jejich bůh |
| 2013 | Kopáč opálů |
Kniha Láska v době globálních klimatických změn je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 299x |
| Čtenářské výzvě | 67x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 44x |
| Chystám se číst | 128x |
| Chci si koupit | 17x |
| dalších seznamech | 4x |
Kniha, ve které nejdříve bádáte nad tím, co má tohle probůh znamenat, a pokládáte si okřídlenou otázku: "To je dneska moderní?"
Následně se smíříte s tím, že lepší už to asi nebude, ale děj se kupodivu přeci jen trochu pohne vpřed a znenadání vám naservíruje i ten slibovaný globalizační sex (když už láska absentuje). No nic, aspoň jsem se dozvěděl něco o Islandu. Každopádně ve výsledku vlastně vloženého času nelituji. Když už nemůžu knihu nazvat dobrou, řeknu aspoň, že je zajímavá. Jen ten hlavní hrdina (autor?) je tak nějak naprosto nesnesitelný. Nechtěl bych žít ve světě, kde všechno působí tak hnusně, jako jeho optikou.