hajrys
komentáře u knih
Kéž bys tu byl
Jodi Picoult
No, co k tomu říct. Typická Jodi. Miluji její knihy, ale tady dávám o jednu hvězdu méně. Přiznávám, že na téma "covid" jsem trochu alergická.
Nemesis
Jo Nesbø
Další díl ze série. Za mě osobně lepší než Červenka. Nenašla jsem slabší místa. S malou přestávkou se těším na další díl.
Rozlučka na ostrově
Lucy Clarke
Nevím, jestli lze knihu označit za thriller, za mě spíš oddychové čtení. Bylo hezké sledovat, jak se osudy všech postav postupně prolínají. Nevěřte všemu, co vidíte. Každý má své tajemství, které dovede dokonale skrýt.
Červenka
Jo Nesbø
Trochu pomalejší rozjezd, střídání dějových linek a spousta jmen mi na začátek moc nevyhovovalo. Ale stačilo se pouze začíst a nemohla jsem knihu odložit. Rozhodně budu pokračovat další knihou v sérii.
Utajená dcera
Kelly Rimmer
Mám z knihy trochu rozporuplné pocity. Rozhodně je to velmi zajímavé téma. Násilné adopce jsou strašné. Trauma ženy - Lily, která takto přijde o dítě, se nedá ničím zahojit. Ale chápu i druhou stranu - Megan. Dokázat říct adoptovanému dítěti pravdu chce opravdu odvahu. Situace je těžká pro všechny zúčastněné strany. Chápu i Sabinu, protože taková informace by zamávala asi s každým.
Závěr knihy byl podle mě moc rychlý. Zajímal by mě příběh sbližování obou matek.
Čaroděj
Wilbur Smith
Taita se vrátil a opět byl skvělý. Ve světě, kde nic není nemožné nebo lépe, vše je možné. Příběh plný napětí, lásky a kouzel. Již to není historický román, jako první díl. Ani akční thriller jako díl druhý. Je to prostě krásná pohádka, kde dobro opět zvítězí.
Zapomenutá tajemství Prahy
David Černý
Čerpám z ní stále, když hledám místa nových procházek. Krásná kniha.
Ó Jeruzaléme!
Dominique Lapierre
Není to beletrie a trvalo mi dost dlouho ji dočíst. Jednak je plná faktů, které ale jsou nesmírně zajímavé. A jednak jsem se dost ztrácela ve zmiňovaných postavách. V tomto případě je chyba na mé straně. V kontextu této šílené doby jsem ráda, že jsem ji přečetla. Odhalila mi mnohé a snadněji se mi aktuální dění chápe.
Švábi
Jo Nesbø
Noooo, druhá kniha byla lepší. Děj se již tolik nevlekl, ba naopak. Ubylo alkoholových opojení a krom té hrůzy, která byla kolem příběhu, to bylo docela fajn. Asi mu dám ještě šanci.
Netopýr
Jo Nesbø
Táhnoucí se děj, hodně reálií a anglických vět. Od severské detektivky a takového "čtenářského fenoménu" jsem čekala víc.
Vyhoďme ho z kola ven
Ken Kesey
Přiznávám bez mučení, že jsem vůbec netušila, že je to předloha Formanova filmu.
Skvělá kniha a skvělý pan Zavřel. Díky čtenářská výzvo!
Řecký poklad
Irving Stone (p)
Mě to prostě nechytlo. Možná je to tím, že jsem měla v poslední době po ruce spoustu čtivějších knih. Třeba jí dám ještě někdy šanci.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Dlouho ležela v knihovně. Záměrně jsem se vyhýbala mediálnímu poprasku. Neměla jsem tušení, do čeho jdu. A popravdě, kdybych to věděla, asi bych ji nečetla. Ne pro kvalitu, kniha jsem skvělá. Autorčin styl miluji. Její knihy mají vždy silný příběh. Jenom tohle už na mě bylo moc. Tolik deprese, tolik beznaděje a tolik zničených životů. A za vším tím je jeden jediný člověk. Nejhorší na tom všem je, že to vlastně není fikce. Kolik takových příběhů se odehrává a nikdo o nich neví. A nebo ještě hůř. Dostanou se na světlo a oběť je označena za viníka.
Nesuďme, dokud zcela jistě nevíme!
Vítězové
Fredrik Backman
Jak jsem se na něj těšila. Tenhle díl není ani tak o hokeji, jako o psychologii a o emocích. A tohle Backman opravdu umí. Tolik slz a úsměvů při čtení. A vlastně je to úplně obyčejný příběh kteréhokoli městečka. Jenže to by o něm nemohl psát zrovna on. Nic není černobílé, nikdo není jenom dobrý nebo zlý. A jak málo stačí, aby se život otočil jiným směrem.
Z knih si moc nepamatuji příběhy a postavy, ale emoce, které ve mně kniha vyvolá. A tuhle, stejně jako předešlé v sérii, si budu rozhodně pamatovat.
Tak jo. Je konec a nebo ne?
Řeka bohů II
Wilbur Smith
Pomalejší rozjezd, ale potom to byla opět jízda. Tento díl, jsem si na rozdíl od prvního po těch letech, již tolik nepamatovala. Za mě první díl rozhodně o něco lepší, ale asi proto, že mám ráda historii :-)
Řeka bohů
Wilbur Smith
Čteno podruhé po mnoha a mnoha letech a opět jsem knihu nemohla odložit. V tomto případě nepátrám po faktech, neřeším historické nepřesnosti ani Taitovi superschopnosti. Za mě je tam vše, co má dobrý román mít. Prostě jsem si ji užila.
Kniha dvou cest
Jodi Picoult
Zase mě dostala. Myslela jsem si, že už mě nemůže ničím překvapit a stalo se.
Kniha dvou cest je plná protikladů. Dva vědecké obory - egyptologie a kvantová fyzika, život a smrt, rozum a láska, zodpovědnost a touha, přítomnost a minulost. A mohla bych pokračovat dál a dál.
Rozhodně to není jednoduché čtení. V pasážích o umírání jsem občas polykala slzy. Je nabitá spoustou informací z egyptologie a kvantové fyziky. A právě ty sem podle mě patří. On totiž náš život je kvantová fyzika, jenom se na to díváme pohledem obyčejných lidí.
Jeden náhodný impuls, jedna naše myšlenka změní běh života a další ho otočí zase jiným směrem a tak to jde stále dokola. Každou vteřinu máme na výběr a každou vteřinu činíme rozhodnutí, které vedou náš další život. Co by se stalo, kdybych se rozhodla jinak. Byla bych šťastnější? Úspěšnější? Spokojenější? Mám právo svým rozhodnutím ovlivnit život někoho jiného? Třeba někoho mně velmi blízkého? Mám právo být šťastnější na úkor někoho jiného? Existuje život po životě? Kam putuje duše po smrti a budeme po zásluze odměněni? Jak vypadá umírání? Tato témata se jistě honí hlavou nejen těm, kterým dochází čas.
Kniha dvou cest, stejně jako Joditiny ostatní knihy, nutí přemýšlet. Nad životem i nad smrtí. Na otázky si každý musí odpovědět sám. Neexistuje univerzální odpověď. A kdyby se mě na některé otázky někdo zeptal za dvacet let, asi by odpověď byla jiná. Vlastně na jednu otázku již teď odpověď znám a nemyslím si, že se změní.
Víš, že Řekové věřili, že lidé byli stvořeni se dvěma hlavami a dvěma těly? Ale Zeus měl obavy z toho, jak mocní by mohli být, a tak lidi rozdělil na dva. Tak místo aby činili problémy jemu, stráví zbytek svého života snahou o nalezení druhé poloviny.
Spřízněná duše, pronesla jsem.
Já ji totiž vedle sebe mám a každý den za ni děkuji.
Archa knih
Jan Tománek
Hodně zvláštní kniha. Upoutala mě obálka a recenze tady na Databázi. Vlastně nevím, jak své pocity popsat. Píši s odstupem několika dnů a mám velmi smíšené pocity. Absolutní nadšení trochu vyprchalo. Konec mi přišel trochu jako slon v porcelánu. Asi by si zasloužil trochu lepší zpracování.
Jinak je kniha opravdu nadčasová, až z ní mrazí a lidstvo je bohužel nepoučitelné.
V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku
Tim Marshall
Není to klasická beletrie, spíše bych řekla, že je to taková příručka pro čtenáře, kteří nemají s geopolitikou žádné zkušenosti. Podle mých znalostí ze studií bych řekla, že to platilo v historii. Základy státního uspořádání světa rozhodně byly podmíněny geografií, ale v současném světě už to tak docela neplatí. Některé kapitoly jsou zajímavější, některé méně, něco je úplně v knize pominuto. Velkou škodou jsou malé a černobílé mapy.