Vyhoďme ho z kola ven

2 17. května

Divadelní inscenaci jsem viděla před dvěma roky. Musím uznat, že dle mého názoru, ji kniha několikanásobně překonala. Děj má spád, kniha se čte sama, dialogy a především psychologie postav jsou velmi dobře zapracované do kontextu. Při čtení vás obklopují vlny reálných pocitů - bezmoci, smutku, nespravedlnosti, zlosti, hrůzy, ale i štěstí, empatie, náklonnosti - závěr zůstává na subjektivním zhodnocení jedince. Opravdu mocný Kombajn vyhrává tuto bitvu?

2 13. května

Osudové setkání s nejodpornější literární postavou všech dob - vrchní sestrou Ratchedovou, dopadá pro člověka, který si je plně vědom ceny své svobody, jen jedním možným, fatálním, způsobem. Svázán na stole ve tvaru kříže, hlava „přizdobená korunou z elektrických jisker“ a po hlasitém „Prásk“ mozkem projede elektřina za pět centů - léčebná kúra - která z pětatřicetiletého muže vytvoří „slintajícího idiota“, který si močí do kalhot nebo „nemyslící organismus“, jenž dokola křičí: „Doprdele se starou“.
Psychiatrická nemocnice, ve které se bláznovství pacientů nedá srovnat s šílenstvím personálu a lidí mimo ústav, je peklem na zemi, jehož satanem je vrchní sestra, která se vyžívá v tortuře a ponižování svých svěřenců. Posednutá je vyhlazením člověka - uvnitř každého z těch, kteří se jí dostanou pod ruku. Její souboj s vtělenou svobodou a volnomyšlenkářstvím McMurphym je vrcholem nespravedlnosti a totálního pominutí, leč končí tragicky, slouží jako rozbuška pro ty, kteří ještě nezapomněli na to, jaké je to skutečně žít.
Ken Kesey to čtenářům nasázel bez patosu a klišé, bez sentimentality, s černou ironií, která dotváří prostor, kde je natěsnáno všechno absurdum světa. A do toho všeho vypravěč, který navzdory svým halucinacím působí jako poslední princip pořádku a smyslu v naprosto šíleném chaosu.
Kniha, jež si zaslouží deset hvězd z pěti.

„Pro tebe taky nemůžu nic udělat, Billy. Však to víš. Nikdo z nás ti nepomůže. Musíš pochopit, že jakmile člověk někomu podá pomocnou ruku, vydává se tím všanc. Člověk si musí dávat majzla, Billy, to bys měl vědět, ví to přece každý. Co bych já pro tebe moh udělat? Nemůžu tě zbavit kaoktání. Nemůžu ti setřít ze zápěstí jizby po žiletce, ani ty cigaretové spáleniny na hřbetech rukou. Nemůžu ti dát novou mámu. A jestli po tobě bude sestra dál takhle rajtovat, strkat ti nos do tvé slabosti, dokud tě nepřipraví o všecku důstojnost, co v tobě zbyla, dokud se samým ponížením nescvrkneš do ztracena, ani proti tomu nic nezmůžu. U Anzia jsem viděl svýho kámoše přivázanýho u stromu jen padesát metrů ode mě, řval, že chce pít, obličej spálený sluncem. Chtěli na mně, abych mu zkusil jít na pomoc. Přeřízli by mě vpůli tam z toho statku.“

„Každá ta tvář jako by nesla nápis, podobně jako ty cedulky „Jsem slepý“, co si věšeli kolem krku harmonikáři v Portlandu, jenomže na těchhle stojí „Sem unavenej“, nebo „Mám strach“, nebo „Umírám na prochlastaný játra“, nebo „Jsem v moci strojů a lidí, co mě pořád někam postrkují“. Přečtu je všechny, i když jsou tím nejdrobnějším tiskem. Některé z těch obličejů se po sobě otáčejí a taky by si mohly přečíst, co je na těch druhých napsáno, kdyby se jim chtělo, ale k čemu by to bylo? Míjejí mě a zapadají do mlhy jako konfety.“

3 18. dubna

Pacienti na psychiatrickom oddelení trpia despotickou nadvládou ,,Veľkej sestry'', ich každodenný život je jednotvárny, pravidelný a bolestivý. Toto ale naruší výnimočný, nespratný a divoký, no absolútne príčetný McMurphy, ktorý sa sem dostal, pretože dúfal, že mu bude poskytnutá lepšia starostlivosť ako vo väzení. Onedlho medzi ním a hlavnou sestrou začína boj na život a na smrť. Veľa smiechu cez slzy. Ustavične vyčkávate, čo nové vyvedie a bojíte sa ČO sa mu môže stať. Pacienti sú stále šťastnejší a odvážnejší a McMurphy sa navidomoči stráca a bledne. Záver sa dá teda vytušiť, je bolestivý, ale dobro zvíťazilo. Postava náčelníka Bromdena a jeho smutného detstva dodáva príbehu odraz westernu. Film je výborný, chýba mi tam McMurphyho ranné pobehovanie v prvý deň na oddelení aj jeho opakované rozbíjanie skla, no inak som veľmi spokojná. Jack Nicholson podal úžasný výkon (môj obľúbený herec :D) a vlastne ho podal aj každý, kto sa vo filme len mihne. A samozrejme koniec v knihe je smutný, koniec vo filme je KATASTROFA, spôsobil mi záchvat plaču !

3 03. dubna

V podstatě odkazuji na svůj komentář ke knize "PAHOREK" - leč opomenul jsem pár věcí:
-geniální překlad zřejmě jednoho z nejlepších překladatelů z AJ, Jaroslava Kořána, vždyť on je (byl) o 1000 % lepší překladatel, než byl primátorem Prahy (sorry pane Kořáne),
-náčelník Bromden - zhmotněný až ve Formanově filmu, jím podaná story nemá chybu a je dobré, že si čtenáři uvědomí indiánskou moudrost,
- Mc Murphy odchází tam, odkud není návratu, ale jeho parťáci jsou o něco poučenější. Nejen, že na něj do smrti nezapomenou, ale z bezútěšné apatie v "blázinci" jim možná někde na konci tunelu prosvitne i sluníčko...
Velký náčelníku Bromdene - howgh !

1 24. března

Skvelá kniha, samotný príbeh aj postavy prepracované do najmenšieho detailu. Snáď nemám ani čo vytknúť. Dávam päť hviezdičiek z piatich.

16. března

Dal jsem si trochu odstup na hodnocení, ale šel bych možná i o stupeň níže. Samozřejmě si uvědomuji, že každé hodnocení je čistě subjektivní, nechci nikoho odradit.
U mě je to otom, že jsem si neudělal k těm postavám žádný vztah. Ten děj je vyprávěn dost lhostejným stylem. Přijde mi nudný a nezachránila to ani ta výprava na ryby, což je asi nejlepší část knihy, kde jsem se i celkem zasmál.
Konec knihy se úplně vymyká tónu děje celé knihy. Přišlo mi to trochu jako by se autor už unavil vypravováním a chtěl to co nejrychleji ukončit.
Díky knize jsem si přečetl i něco o lobotomii a jsem z toho ještě zmatenější. Většina lidí co ji podstoupila to nejen přežila, ale neprojevily se u nich žádné výraznější poruchy. Nebo alespoň ne větší než ty po šoko-terapii :) Proč ho teda udusil polštářem. Jestli to byl teda vůbec on, ten konec knihy mi přijde prostě divný.
Léčebna je spíš takovej menší koncentrační tábor, nedělám si iluze že to bylo v Americe místo kam by se lidé chtěli dostat, ale také mi to přijde pro účely knihy přehnané.

3 02. března

Snad nejlepší knížka, jakou jsem kdy četla / jeden z nejoblíbenějších filmů, ke kterému se ráda vracím.

4 24. února

Poutavé, strhující, propracované. Pomsta McMurphyho na vrchní sestře je úžasně popsaná a je to podle mě jeho největší vítězství (za ten trest, který ho pak postihne, to stojí). A konec s Náčelníkem je perfektní, utlačovaný nakonec vítězí nad trýzniteli.
Všem doporučuji, úžasná, i když dost dramatická záležitost.

4 18. února

Jedna z nejlepších knih. Film jsem viděla už dávno, pamatovala jsem si jen, že skončí špatně. Ale stejně jsem tomu zrzkovi fandila, sestru nesnášela a úplně cítila ten mráz, jak se hrne oddělením. Chechtala jsem se, byla dojatá, naštvaná a zničená spolu s hrdiny knihy. A nakonec to vlastně až tak špatně neskončilo, protože ty dva prostě nedostala. Nádhera!

5 10. února

Formanovu filmovou adaptaci u roku 1975 jsem viděla několikrát a postava McMurphyho v podání Jacka Nicholsona patří mezi mé vůbec nejoblíbenější. O knižní předloze jsem věděla, ale ani nevím proč, nějak jsem se jí roky vyhýbala. Ale teď na ni došlo. A já jsem za to moc ráda, protože to byl nádherný čtenářský zážitek. Knížku jsem vždy odkládala vyloženě nerada a to i přesto, že kniha se od filmového příběhu liší jen v několika málo detailech.Užívala jsem si podrobnější vykreslení charakteru ostatních postav (pacientů). Postava Náčelníka (Bromdena) dostala díky jeho vzpomínkám z dětství a doby před hospitalizací úplně nový rozměr. Co jsem si ale užila nejvíc, bylo napětí ve vztahu McMurphyho a vrchní sestry Ratchedové - to je v knize vykresleno opravdu brilantně. A ten boj kdo z koho, je napínavý až do samého konce.
Z motivu absolutní moci, nemoci a toho NE moci běhá mráz po zádech. Každopádně to stojí za to.

Jednu extra hvězdičku v hodnocení by si zasloužil báječný překlad.

2 06. února

Příběh jsem četla mnohem déle, než jsem od sebe očekávala. Často jsem knížku odkládala s pocitem nechuti, nespravedlnosti nebo zlosti nad událostmi, které autor popisoval. O to více se mě příběh dotknul. Smrt v závěru příběhu nevidím jako prohru, ale naopak jako vítězství - od McMurphy, který se systému již nikdy nepostaví, přebírají pomyslný štafetový kolík ostatní, kterým svým jednáním otevřel oči. Vzpoura tak může pokračovat dál.

2 31. ledna

Páni... Tak to byla síla. Neuvěřitelně perfektně propracovaný příběh. Doporučuji

3 27. ledna

Antihrdina, ke kterému jsem si v průběhu čtení vytvářela stále pevnější vztah, nakonec dopadne tragicky. Což se dalo čekat, že jo. Knihu jsem už četla v dřívějším vydání asi před 30. lety a tenkrát jsem byla na špatný konec opravdu naštvaná. Je zvláštní, že dnes mi to tak už nepřipadá, a má nejmilejší postava je Náčelník. Ale možná je to jen taková sebeobrana, když už vím, co bude... ;-) Každopádně to nutí k zamyšlení. Co byste dělali? Zvolit "svobodu, nebo smrt", to chce velkou odvahu.

2 05. ledna

Doporučuju

4 10.12.2017

Kniha se mi četla těžce, pro mě měla takový těžkopádný styl, do knihy jsem se popravdě musel nutit. Po obsahové stránce nebyla špatná.

Do psychiatrické léčebny nastupuje McMurphy, který se odlišuje od ostatních pacientů. Je plný života, má nápady na změny pro zlepšení kvality života pacientů, ale naráží na odpor Velké sestry.

Líbilo se mi, jak zorganizoval výlet na lodi a "noční párty", ačkoliv došlo k porušení řádu. Byl bezprostřední, byl svůj.

Závěr knihy byl smutný.

Film Přelet nad kukaččím hnízdem se mi líbil více než kniha.

2 09.12.2017

Přečetla jsem po zhlédnutí filmu a obě verze se mi moc líbí.

3 04.12.2017

McMurphy je mimořádně sympatická osoba. A mlha se mi též zamlouvá. A Velká Sestra je paralelou ke všem náčelnicím starého kmene Duševně chorých. Dobrá směsice chaosu, bláznovství a naděje na trochu všeobecně uznávaného normálna. Jenže jak se v tom normálnu vlastně chovat, to nikdo z nás asi pořádně neví. A tak to řešíme každý po svém - někdo mlátí ženu, někdo pije do němoty, někdo spí se štětkami, další pracují až moc, a jiní ani trochu.
Než nás všechny semele Kombajn. Anebo náruč Velké Sestry.

2 15.11.2017

Bohužel nedočteno. Líbil se mi film s Nicholsonem a oblíbila jsem si postavu Bromdena, tak jsem si myslela, že i kniha bude pro mě podobně zajímavá, ale bohužel jsem ji vůbec nemohla dočíst do konce. Vadil mi specifický jazyk i způsob vyjadřování. Pro léčebnu psychicky nemocných a nějaká šedesátá, sedmdesátá léta byl asi vhodný, ale pro mě to byl nepřekonatelný problém. Ale jinak mě to bavilo, jen asi ne dost.

1 11.11.2017

Krásný a hrozný zároveň..

3 10.11.2017

Nejprve jsem viděl Formanův film a ač chápu výtky jak autora této knihy, tak některých zdejších čtenářů, týkající se právě "chyb" či nesrovnalostí filmu oproti předloze, myslím že jinak, natož lépe by to natočit nešlo. Hlavně co se pozice vypravěče týká. Ono právě hlavní postava vypravěče, kterému na oddělení říkají Náčelník, by nemohla být ústřední postavou filmu už jen pro to, jakým stylem je knižní příběh podán. A McMurphy si stejně strhává nejvíc pozornosti na sebe v obou dílech.

Krom ohromné lidskosti s jakou indián příběh vypráví, a kterou si film zachoval, jsou v předloze taky mírně za vlasy přitažené jeho vlastní představy a halucinace, které v knize svůj nepopiratelný smysl a myšlenku mají, kdežto na plátně by vůbec nemusely mít takovou hloubku jako v psané podobě. Naopak dopad na mé myšlení měly jak kniha pana Keseyho, tak snímek pana Formana obdobný. Ačkoli kniha se mi ve výsledném porovnání líbila o něco více, protože je zde více místa pro vykreslení jednotlivých charakterů, z nichž některé v Přeletu dostaly méně prostoru, než by si byli oni "pacienti" zasloužili.

2 07.11.2017

Vynikající četba, skvělý příběh, výtečný film...za pět.

2 31.10.2017

Přečteno jedním dechem. Vykreslení povah hlavních hrdinů a myšlenek náčelníka je poutavé, k zamyšlení a zároveň ne nudné a zdlouhavé

4 30.10.2017

Jedním slovem - WOW
Viděla jsem divadelní představení (Přelet nad kukaččím hnízdem) a za mě jednoznačně jedno z nejlepších divadelních představení, a tak když jsem viděla knihu v kánonu na maturitní četbu, ani jsem nemusela přemýšlet a bylo jasno! A panebože, totálně skvěle napsané dílo, kde se objevují motivy kamarádství, hazardu, sebevědomí!
Za mě dílo, které určitě není zbytečné a je to rozhodně kniha, kterou jsem nečetla naposledy!
Divadelní hra, jak už jsem psala, byla dokonalá a nečekala jsem, že by jí kniha mohla překonat, ale s čistým svědomím můžu říct, že překonala a to hodně!
Joooo, jsem cíťa, ale na konci (nebudu psát v jaké části, abych někoho nepřipravila o dojemný konec) mi slzička ukápla a uvědomila jsem si, že to, co se stalo, by udělal jen pravý kamarád, který umí naslouchat.
MUST READ BOOK

6 23.10.2017

Vyhoďme ho z kola ven jsem si původně chtěl přečíst pouze v rámci povinné četby, ale s každou další přečtenou stránkou jsem se do knihy ponořil jako do žádné jiné v posledních několika letech. Kesey vás vezme na cestu plnou slz a smutku, ale i naděje. McMurphymu prostě musíte fandit, ať se děje cokoliv. Plus je tady Bromden, jeden z nejsympatičtějších vypravěčů, jakého jsem kdy zažil. Mohl bych vypsat spoustu dalších nezapomenutelných postav a jiných výborných aspektů, ale sami uděláte nejlépe, když si tohle mistrovské dílo přečtete. Nebudete litovat.

2 17.10.2017

Knížka i film - skvělé!

11 25.09.2017

Bezvadný, načtený skvělým stylem, neboť každá, opravdu každá věta vás udrží v naprostém napětí po celou dobu četby. Film nemůže poskytnout niace myšlenkových pochodů, takže kniha, je za mě lepší. Ani se nedivím výběru M.Formana pro scénář k filmu, má hodně co říct o společnosti.
Byla to výzva uveřejnit, pohled indiánského amíka, přeživšího válečné střety a uklizeného do ústavu pro narušené k vůli, pro společnost zvláštní nekomunikativní psychice, ( pro niž měl své skutečností nabyté důvody), s provokativním příchozím, plným nakažlivé živočišné lidskosti, která dovedla na chvilku systém Kombajn převálcovat, a ukázat i těm Kombajnem postiženým, že je život pozoruhodný.
Citace :" Ještě jsem si nikdy neuvědomil, že duševní choroba může v sobě obsahovat jistý aspekt moci."
Další v citátech.

1 20.09.2017

Povinné čítanie.

2 25.08.2017

Miluju film " Přelet nad kukaččím hnízdem" proto jsem chtěla přečíst i knihu, která sloužila jako předloha. Mě osobně se film líbil daleko víc. Docela mi dělalo problém, si neustále uvědomovat, že v knize je jakoby ten co ten příběh vypráví "náčelník" a ne Randle.

2 25.08.2017

Je třeba dát si pozor na kombajn, který semele vše co mu stojí v cestě.