Vyhoďme ho z kola ven

6 06. února

Neskutečně dokonalé dílo. Jak svým tématem, tak způsobem zpracování. Autor zde dokonale vykreslil snahu moderní společnosti vychovávat konformní jedince bez individuality i to, jak se zbavovat jedinců, kteří se nějakým způsobem odlišují. Prostě a jednoduše z nich udělat blázny nebo zločince. Krásná je k tomuto popisu náčelníkova metafora Kombajnu, všudypřítomného nástroje moci, a „léčebna je fabrika pro účely Kombajnu. Je tady k tomu, aby napravovala chyby, ke kterým došlo v místě bydliště a ve školách a v kostelích; k tomuhle je nemocnice. Když se pak dokonalý výrobek vrátí zpátky do společnosti, bezvadně opravený, dočista jako nový, někdy i lepší než nový.“

Nezapomenutelné jsou hlavní postavy. Problematický McMurphy vám může zpočátku připadat jako grázl, jako namyšlené hovado, ale brzy pochopíte, že je spíše symbolem nespoutanosti a svobody. Bojuje sice za vlastní výhody, ale zároveň tím ukazuje ostatním, že tak je to správné. Může tak být vzorem pro ostatní na cestě za vnitřní svobodou. Tu vnější totiž většina pacientů vlastně má, neboť jsou v léčebně dobrovolně. Velká sestra jeho protivník a protiklad. Nástroj systému, kterým je udržována poslušnost. Autoritářská, manipulativní, zlá. Není náhodou, že si její jméno Kesey vypůjčil od Orwella (Velký bratr). A konečně indiánský náčelník Bromden. Ten představuje typ člověka, který zjistil, že je pohodlnější se přizpůsobit. A tak je po celou dobu velmi pasivní a drží se jen svého koštěte. Dokonce zpočátku dlouho McMurphymu nedůvěřuje, protože se je snaží dostat ven z Mlhy, kterou je Velká sestra pravidelně zaplavuje. Ale on se v Mlze cítí v bezpečí a nechce vytáhnout ven do nejistoty.

Tím se dostávám i k tomu způsobu zpracování. Sledovat vše očima „hluchoněmého“ indiána je úžasné. Sledujete nejen, co vidí, ale i jeho myšlenky, úvahy, a tím poznáváte jeho osobnost velmi niterně. A protože je schizofrenik a trpí halucinacemi, občas není zcela zřetelné, co je skutečnost a co jen výplod jeho mysli.

Bylo by toho ještě mnoho, o čem by se dalo povídat. Kniha je kritikou zastaralých praktik v psychiatrii – šoková léčba, lobotomie. Kritikou chování americké vlády k indiánům a k přírodě. Atd.

Knihu doporučuji všem, zvláště mladým, kteří se zde mohou ztotožnit s revoltou proti společnosti. Jakmile se do ní začtete, už vás nepustí. Komu se kniha asi nebude líbit, jsou podle mě takoví ti až příliš velcí slušňáci. Pohledem autora ti, co jsou pohodlní a lehce se přizpůsobí a podřídí. Ale rozhodně zanechá silnou stopu v každém, kdo si ji přečte.