Vyhoďme ho z kola ven

1 29. března

Jsem asi jedna z mála, koho to příliš nenadchlo. Do čtení jsem se musela nutit, trvalo mi to dočíst, chvílemi jsem nedokázala určit, co jsou Náčelníkovy vidiny a co je realita, takže jsem kolikrát byla ztracená.
Asi by mě to bavilo víc z McMurphyho pohledu. Toto sice bylo originálnější pojetí, ale chyběl mi tam náhled do McMurphyho myšlenek, což je podle mě škoda, jelikož je to bez pochyb nejzajímavější postava a ráda bych odhalila jeho pohnutky a myšlenkové pochody.
Jinak je to samozřejmě silný příběh se silným koncem a má to něco do sebe... ale bohužel nic pro mě.

1 17. března

Knihu jsem si vybrala už k maturitě, teď jsem četla podruhé, protože se mi opravdu líbila. Podruhé to pro mě bylo srozumitelnější, když jsem jí četla dřív, ztrácela jsem se v tom, co se děje v hlavě Náčelníkovi.

3 12. března

Kniha je výborná, opravdu VÝBORNÁ!! Pak jsem ale viděla film... Poprvé a naposledy kdy se mi stalo že by film byl lepší než předloha.

25. února

Nemohu si pomoci, ale zdá se mi, že mnohem více dosáhl pocitu beznaděje a hrůzy asi film. Kniha není špatná, ale čtená po filmu nic nového, co film nezachytil, nepřináší. Myslela jsem si, že bude zajímavá tím, že to vypráví Náčelník, ale žádné velké překvapení se nekoná.

4 05. února

Jedna z knih, u kterých nevím zda je lepší kniha nebo film...

7 04. února

Knihu jsem přečetla před návštěvou divadelního zpracování, které bylo opravdu výborné. A stejně tak kniha, příběh vyprávěný očima indiána náčelníka Bromdena není lehkým čtením, přesto za přečtení rozhodně stojí. Život v ústavu duševně chorých, mašinérie systému a excelentní konec s přesahem. Vzhledem k tomu, že na film jsem slyšela pouze kladné ohlasy, jeho shlédnutí se bránit nebudu.

8 26. ledna

Dokonalá kniha a dokonalej film o naprosto nedokonalém systému, ať už je to ústav pro choromyslné nebo jiná instituce, která nad osudem člověka a jeho svobodou přebírá moc. Vím, že psychiatři tuto knihu nemají rádi a my čtenáři si o to víc můžeme mnout ruce nad tím, že něco podobného krátkodobější zaměstnanec na psychiatrii, mladý Ken Kesey, napsal. Napsal to fantasticky a byl to skvělej spisovatel, ale že by alespoň částečně nevycházel z toho, co zažil, odposlouchal a viděl, tomu nevěřím. Kniha ze života, kde se vše nemusí brát doslova a v níž se dá číst mezi řádky, je právem skvostem světové literatury.