H.A.R.R.Y.
komentáře u knih
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Souhlas s falcon9. Na to, že je to hard sci-fi, to bylo do očí bijící. Poslední třetina jak z Ricka a Mortyho. Jinak mě ale prostřední část ve Třech tělesech hodně bavila a čekal jsem, co z toho vyleze. Celkově byly ty sumarizace fyzikálních problémů a přemejšlení nad nima ohromně zajímavý stejně jako výbornej styl psaní (stránky utikaly jedna za druhou), jen škoda že mi byly postavy úplně volný (stejně jako autorovi - a stránky mi utikaly ještě rychlejc při tom přeskakování, kdy mě zas něco chytne) a že fungovaly jen jako prostředek k tomu, aby se tam ty vědecký věci mohly nějak objevit. Další knížku už s největší pravděpodobností číst nebudu.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Dobrá kniha s vynikajícím nápadem. Měl jsem ovšem problém s hlavní postavou, která mi přišla nezajímavá, místy opravdu podivně se chovající, na něhož samozřejmě čeká překrásná mladá dívka, která se do něj zamiluje. Ačkoli je zprvu zcela soběstačná, ke konci už hlavního hrdinu bezmezně miluje. Čemuž jsem kvůli okolnostem v knize nevěřil.
Jatka
Lee Child
Při četbě by mě ani nenapadlo, že Jack Reacher někdy dostane tvář Toma Crooze:-D
Jiný svět
Dmitrij Rus
Výborná kniha. Autor zkušeně kroutí pravidly fantasy literatury, když do klasického fantasy světa pošle sympatickou a chytře mazanou postavu, která o něm vše ví. Úplnou spokojenost mi zkazil poněkud nemastný a krátkozraký konec. I tak je to ale jedna z nejzábavnějších knih, jaké jsem četl, a druhý díl vyčkávám dychtivě!
Pod rouškou noci
Dennis Lehane
Hammettovky jsou mnohem živější studií zločinu, snad proto, že autor sám dobu zažil. Lehane sice hezky vypráví, ale nijak zajímavě. Vše, co v knize je, už jsme četli v každé gangsterce. Lehane se nevyhýbá klišé. Naopak. Nejsou ale využita s vědomím, že jde o klišé. Jen naplňuje klasickou šablonu gangsterky a nepřidává do ní nic nového. Prostředí slunného jihu zajímavé je, ale ne to, co se tam děje. Nic překvapivého, nic nového. Jen odškrtávání nezbytných položek, sázka na jistotu. V tomto případě je tedy adorující anotace na přebalu knihy naprosto selhávájící a jen pouhou obchodní maškarádou. Mistrovského není na románu nic. Ani příběh, zpracování ani stylistika.
Je to gangsterka se vším, co ke gangsterce patří. Jako kdyby si ale Lehane pouze přečetl, z čeho se gangsterka skládá a jaké jsou její hlavní body, a ty splnil. Napsal dobrou knihu. Ne mistrovskou studii zločinu, ale dobrou knihu. Nic navíc.
Pravidla moštárny
John Irving
Dobrá kniha s vynikající Homerovou linií. Ale zbytečně se od ní Irving odklání k vedlejším postavám (otravná a zcela zbytečná Melony, která neposouvá děj ani o píď, a dokonce na něj nemá pražádný vliv) a kvůli tomu silný příběh tolik nevyzní. Jako kdyby chtěl navázat (což byl koneckonců jeho záměr) na tolik obdivovaného Dickense a schválně přidával postavy kvůli počtu stran. Skvělou práci odvedl Irving na scénáři k filmu, osekal zbytečnosti, zkrátil děj a hned mu vylezl nádherný, silný a hlavně ucelený příběh.
Nebe nezná vyvolených
Erich Maria Remarque (p)
Skvěle napsané. I když jsem tak docela nevěřil náhlému zlomu v Clerfaytově chování ke konci knihy. Ale to je, možná, jen má chyba. A je zajímavé sledovat, jak jeden miluje, když druhý ne a naopak, a s láskou druhého mizí láska prvního.
Profesionál
Ed McBain
První část je senzační. Zajímavý hlavní hrdina, příběh má nadhled a geniální ironii, přesně v tradici Sjöwallové a Wallööho. Jakýpak Kepler nebo Nesbo, oba nudní až na půdu. Druhá část začala vršit jedno klišé na druhé a dočítat se mi ji nechce. Třeba jednou zjistím jakým hlupákem jsem byl.
Vrah policistů
Per Wahlöö
Vrah policistů se mi dostal do rukou jako první z celé série a ihned si mě získal skvělým minimalismem a velmi drsným ironickým humorem dokonale vykreslujícím bezútěšnou situaci švédského policejního systému. Zbytek knih o Martinu Beckovi je stejně vydařený. Kam se na autory hrabe dnes tak opěvovaný Jo Nesbo nebo Lars Kepler.
Chlapec, který rozdával sny
Luca Di Fulvio
Pěkná knížka. Linie s Billem ovšem zbytečná, stejně jako Ruth a Cetty. Linky příliš nalajnované, hezky jim všem všechno vycházelo. Nejzajímavější a nejlepší linie Christmasova, která se opravdu povedla a jako průvodce dobou by bohatě stačila. Dobrý večer, New Yorku...
Afterdark
Haruki Murakami
Zajímavý styl a zajímavě zvolená forma. Právě kvůli ní jsem četl dál, jelikož mě samotný příběh nedokázal zcela vtáhnout (a nepomohl tomu ani zmatený doslov, který je pouze překladatelovou interpretací, navíc nejednoznačnou a pouhým odhadem). A forma nakonec zklamala. Zvláštní jevy zůstaly nevysvětleny (muž s maskou, zrcadlo - překladatelův názor, že jde o hříčku neberu, není v čem by spočívala, než ve snaze navodit napětí), forma pouze sama o sobě. Někdo musí vždy vyprávět. Nejde vypravěče zvolit jen tak, bez těla a bez vědomí. Někdo vypráví někomu. Zde tomu tak není. Škoda.
Ostrov Fulakona
Eric Lambert
Stejně jako u všech Lambertových románů. i zde vítězí lidskost. A vzhledem k tomu, že se jedná i o jeho poslední román, má poslední věta opravdu symbol jeho víry a tím i plní hlavní myšlenku jeho děl: Život zvítězil.
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
Závidím všem, kdo si knihu užili a zasmáli se u ní. Já jsem se nedostal přes šedesátou stranu, protože jsem zkrátka tolika absurdnostem odmítl uvěřit.
Pán Prstenů: Oficiální filmový průvodce
Brian Sibley
Krásná kniha se zajímavostmi ohledně natáčení. Ano, i z téhle jsem se jako kluk mohl zbláznit:-)
Kouzelný svět Pána Prstenů
David Colbert
Pouze výčet zajímavostí o knize Pán prstenů. Pro ty, kteří o nich nic nevěděli, výborná, pro ty, kteří jsou dnes nalepeni na interfernetu, zbytečná záležitost.
Mafie v Praze
Michal Viewegh
Vyloženě nepovedená snaha o gangsterku, byť snaživě toužící po ironické reflexi. Dialogy jsou směšné a humorné pojetí gangsterů smutné. Připočtěte si vyloženě geniální změnu jmen hlavních protagonistů a dostanete nezajímavou knihu, nad kterou se vám autora i sželí. To aby mu to příště vyšlo.
Zavátý život
Josef Augusta
Jako malý jsem knihu bezmezně miloval a doplňující perokresbu Burianovu jakbysmet.
