První začnu věcmi, které se mi líbily. Kniha má naprosto perfektní obálku a obecně se graficky velmi povedla. Nemůžu popřít, že pár hlášek se povedlo a pousmála jsem se nad nima. A rozhodně oceňuji zapojení Harryho Pottera nebo slovní spojení “tepelný komfort”. A jako poslední velké plus hodnotím možnost napsat si svoje jméno do děkovačky.
A teď pojďme na to, co je na této knize vlastně špatně. Jako obrovské mínus hodnotím to, že se autorka chlubí tím, za jak krátkou dobu knihu napsala. Není se čím chlubit. Jde to neskutečně poznat a ráda bych podotkla, že ani Rowlingová nebo King své knihy nepíšou tak krátkou dobu. A jde to poznat.
Autorka není vypsaná. Je to neskutečně kostrbaté a nejpovedenější jsou rozhovory přes zprávy. V knize samotné se téměř nevyskytují dialogy. Většina je o myšlenkách Mei. A to knížce taky nepřidává.
Velké mínus jsou takové dovysvětlivky v závorkách, které opravdu nejsou třeba. Jako vážně.
Kniha se velmi špatně drží. Bolely mě z knihy ruce a četlo se to fakt blbě.
A teď pojďme k postavám. Nejvíce se povedla malá Liz. Která se jako jediná nechová na 12, i když ji 12 je. Liam, Ava a Travis ještě ušly. Ale Mei? Pane bože. Nikdy jsem se nepotkala s horší hlavní hrdinkou. Její velkým mínusem je to, že veškerý chyby se snaží shodit na někoho jiného. Myslí si, jak je skvělá, vtipná a hustá, ale bohužel je spíše trapná, sebestředná a neskutečně špatná “kamarádka”. Nechtěla bych ji mít za kamarádku ani za milion.
Tenhle příběh by byl na 3-4* na Wattpadu. Na knihu ale rozhodně nemá. Přímo z něj dýchá ten Wattpad, kam by fakt skvěle zapadl. Takže pokud si chcete přečíst příběh kvality, jako je tato kniha, tak jděte na Wattpad. Ušetříte a o nic nepřijdete.
Nikdy jsem nenapsala takhle špatnou recenzi. O to víc mě mrzí, že je to u české autorky. Přitom ten nápad není vůbec špatný! Stačilo by té knize věnovat více času a opravdu ji vyšperkovat.
Kniha by se mohla líbit slečnám 10 - 15 let, pokud už nemají něco načteno.
Knihu jsem přečetla za 2 hodiny. Bylo to silné čtení. A vůbec nebylo veselé. Autorka perfektně napsala naprosto otřesný příběh.
Příběh vypráví příběh jedné rodiny. Hysterická matka, prazvláštní otec, starší “perfektní” dcera Katka a mladší, umělecky nadaná, ale “nedokonalá” mladší dcera Bára.
Příběh je vyprávěn z pohledu Báry a z pohledu matky. A příběhu to dodává na uvěřitelnosti. Střídání pohledů příběhu velmi prospívá
Kniha je uzounká a je to jen a jen dobře. Její obsah je devastující a hrozivý i v malém rozsahu.
Velmi se mi líbil minipříběh vrán, po kterých se kniha jmenuje. Dodalo to příběhu jistou poetičnost.
A ten konec? Musela jsem ho vydýchat, ikdyž mě příliš nepřekvapil.
Nejděsivější na tom všem je, že by to vůbec nemusela být fikce. Může se to dít za zavřenými dveřmi. A nikdo si toho nemusí všimnout. Je mi úzko. Cítím bezmoc. A tak velký smutek. A hlavně obří vztek.
Pokud si z knihy máme něco odnést tak to, abychom byli pozorní ke svému okolí. Naslouchali. A nepřehlíželi varovné signály.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu. Má první audiokniha a hned klenot - i hlasový. Audiokniha se opravdu povedla.
Hanu jsem si chtěla přečíst od chvíle co vyšla. Dostala jsem se k ní ale až teď.
Kniha je rozdělená na tři dějové linky. Mě osobně nejvíce bavila ta druhá a třetí. První byla pro mě slabší, ale stále nadprůměr.
Knihou vás provází Mira, Hana a několik dalších postav. Každá z nich je velmi propracovaná a máte u nich pocit, že je znáte a můžete je kdykoliv potkat. Vše je vyprávěno buď z pohledu Miry nebo Hany. A oba pohledy mají něco do sebe. U obou postav uvidíme tu postupnou změnu a pochopíme, proč se to tak stalo.
Příběh se zaměřuje na tři místa - Valašské Meziříčí, Terezín a Osvětim.
Tato kniha je prostě klenot a přečíst by si ji měl rozhodně každý. Není to lehké téma. Ale příběh je napsaný s lehkostí. Vyvolá ve vás vztek, nevíru, radost a neskutečné opovržení nad tím, co jedna lidská osoba dokáže udělat jiné. Zasáhne vás a rozhodně na tuto knihu jen tak nezapomenete.
Hana je jedna z mála knih, která si svou slávu zaslouží. A já už si teď brousím zuby na další knihu úžasně talentované Aleny Mornštajnové.
“Láska je podivuhodná věc. Dostaví se úplně znenadání.
A přesně takhle se dostavila i má láska k této knize, která se zařadila mezi mé nejoblíbenější knihy, co jsem za celý život přečetla.
A jaká tato kniha je? Co ji vystihuje ze všeho nejlépe? Především je lidská. Je jako laskavé pohlazení mozolnatou rukou. Její kouzlo a síla se nedá popsat. To prostě musíte zažít, abyste to pochopili.
To, že kniha popisuje něco, co mnoho lidí považuje za tabu neznamená, že je to brak. Sex a celkově erotika do života patří a lidé by se měli přestat bát o tom mluvit. Kniha je napsaná dobře a čtivě. Erotických knih existuje spoustu, ale jen tato vyvolala takové pozdvižení. Právě díky tomu stylu psaní. Za mě je to fajn oddechová knížka.
Nemám slov. Velmi trefné a bude to bavit i mladší ročníky. Ale na druhou stranu je to smutný příběh.
Tak jako tak je to jedna z knih, která za přečtení opravdu stojí.
Na začátek chci říct, že tahle kniha je naprosto skvěle a chytlavě napsaná a já si ji moc užila.
Postavy
Na začátku knihy mi trvalo se začíst a pochopit hlavní detektivku Eriku. Její chování, způsob myšlení a povahu. Myslela jsem, že ji nebudu mít ráda. Nakonec se ukázalo, že si ji zamiluju právě proto jak nedokonalý člověk, ale skvělý detektiv je. Je odvážná, tvrdohlavá a je jí jedno proti jak mocnému člověku stojí. Jedná se všemi stejně a maximálně důvěřuje svému instinktu. Občas je dost otravná a nemá skoro žádný osobní život. Není dokonalá. A právě proto je tak skvělá.
Mossovou a Petersona jsem si oblíbila poměrně snadno. Obzvlášť Mossovou potom, co jsme mohli nahlédnout do jejího soukromého života. A taky potom, kdy se rozhodla plně věřit Erice. Peterson si mě získal později, ale na konci exceloval.
Ostatní postavy… Někteří kolegové jsou zlatíčka, ikdyz nedostali prostor se pořádně ukázat. Ale šéf Eriky mi tedy dost pil krev.
Co se týká ostatních postav mimo kolegy, tak musím říct, že se mi líbila ta různorodost postav - jejich povahy, styl života i místa, kde bydleli. Všechny postavy měly svou osobnost a té se držely. Za mě super.
Příběh
Nechybí zde napětí. Naopak zde naštěstí chybí vyplňující prázdné části.
Děj ubíhá rychle a dost mu pospíchá občasná kapitola z pohledu vraha. Čtenář se určitě nenudí a rozuzlení se ukazuje tak postupně, že čtenář může hádat vraha stejně jako detektivové. A pokaždé, když si člověk myslí, že už to má, tak často se ukáže něco, co člověka zase znejistí.
Vrahy jsem měla vytipované dva. Ale docela slušně mi to zamotalo hlavu.
Za mě skvělá kniha, kterou jsem si užila a doporučuji všem, co mají rádi dobré detektivky plné napětí a kvalitních postav.
Kapitoly jsou psané z pohledu Summer i Cola a tím pádem nám kniha dává možnost příběh prožít z obou pohledů a lépe pochopit jejich chování. Kniha má pomalejší rozjezd, ale zpětně ho velmi oceníte a na konci získáte odpovědi na všechny své otázky. Čte se hezky a kapitoly jsou spíše kratší než delší a tak stránky utíkají pod rukami.
Summer je sympatická hrdinka. Není dokonalá. Dělá chyby a není vždy usměvavá a příjemná. V minulosti provedla něco, kvůli čemu se stala vyvrhelem ve svém vlastním městě. A přesto má to NĚCO, co Cola oslní. Cole je pro ní osinou v zadku. Celé bláznovství kolem filmu ji ale hraje do karet.
Cole je zezačátku typický idiot, ale jakmile se mu člověk dostane trochu pod kůži, tak si k němu najde tu cestu. Má spoustu chyb. Ale není to zlý člověk. Dokonce se ukážem že má výborný smysl pro humor. Stejně jako Summer. A Summer mu vyřeší spoustu problémů, i když jiné mu vytvoří.
I vedlejší postavy v člověku zanechají své stopy a mají v knize své důležité místo. Dodávají příběhu uvěřitelnosti a i díky nim lépe poznáváme hlavní hrdiny.
Obecně jsou postavy velmi dobře napsané. Jsou uvěřitelní. Nejsou dokonalí. Mají klasické strachy, slabosti a emoce.
Jak už jsem řekla. Příběh má pomalejší rozjezd, ale pak chytne rychlost a už nezastavuje a naprosto člověka pohltí. A hlavně na konci dá odpovědi na všechny otázky.
Je to pohádka pro dospělé, ale ty dospělé postavy se opravdu chovají úměrně svému věku. Aspoň většinou.
Od autorky si ráda zase někdy něco přečtu. Umí popsat i sexuální scény tak, aby z toho člověku nebylo trapně. A to se jen tak nevidí.
P.S. Velký palec nahoru pro překladatelku! Popasovala se se vším velmi dobře.
Na začátek musím říct, že jsem ke knize přistupovala s velkou nedůvěrou. Většinou jsem z knížek, kterými jsou zahlcené socky, strašně zklamaná.
A po Krutém princi jsem konečně narazila na další takovou sérii, která si tu slávu absolutně zaslouží!
Tahle knížka má potenciál přivést ke čtení více lidí.
Moje rada? Neztrácejte čas čtením recenzí a PŘEČTĚTE SI TO!
“Jsem si otravně vědom všeho, do děláš…”
A já si jsem otravně vědoma toho, že ještě není venku 4. A 5. Díl a to čekání mě zabije.
Proč vůbec trvalo tak dlouho než někdo zahrnul draky do své fantasy série? Je to tak osvěžující po všech ten vílách, upírech a vlkodlacích (který ale všechny taky žeru).
Absolutně miluju, jak jsou tady draci vlastně výš než lidi. Líbí se mi způsob jejich života, jejich rozhodování, schopnosti a osobnosti. Protože v této knize je každý drak osobnost. A každý drak s jezdcem spolu mají velmi blízké pouto.
Další věc. Kvadranty. Vlastně takové pojetí fantasy školy. Téma stokrát omílané a přesto originální a zajímavé.
A kvadrant jezdců je velmi nelítostnou… fakultou. Řekněme. Smrt je tu na denním pořádku a nikdo se tu s nikým nemaže. Tvořit si zde přátele se nevyplácí. Nebo je to snad jinak?
Je to taková ta kniha, kdy si po každé kapitole řeknete, že dáte ještě jednu.
Najdete tu napětí, chemii, škádlení, provokaci a vše, co mezi hlavními hrdiny chcete.
Příběh rozhodně dokáže v člověku vyvolat emoce. Vztek, radost, úžas i smutek. Nebudu lhát. Ukápla mi i slzička.
A ano. Některé z odhalení na konci nejsou překvapivé a člověk je tuší už nějakou dobu. Ale jiné vám zas vyrazí dech. To vám slibuju!
Violet je hlavní hrdinka, kterou si nejde neoblíbit. Má spoustu slabých míst. Spoustu nevýhod oproti ostatním. A přesto se nevzdává a vydrží víc než jiní. Dělá chyby za které občas platí. Je ale urputná, drzá, schopná, soucitná a neskutečně tvrdohlavá. Navíc má v hlavě mozek, který umí i používat. To je dost osvěžující. A jako bonus se nám přímo před očima mění v sebevědomou ženu.
Xaden je přesně takový ten šedý hrdina, který je opravdu šedý. Je ochranářský, ale není příliš majetnický. Drží si od ní odstup, ale zařídil pro ní spoustu věcí. Je abnormálně sexy nejen svým vzhledem, ale i svým vystupováním a vším. Je krutý a zároveň pozorný. Je nelítostný a přitom ohleduplný… A nemůžu napsat nic dalšího, aniž bych šla příliš do spoilerové části.
Absolutně ho miluju!
Vedlejší postavy jsou tu úžasné. Nezapomenutelné. Některé budete nenávidět a jiné si oblíbíte. A u některých přejdete z jedné emoce do druhé. Oblíbila jsem si hned několik vedlejších postav a jsem zvědavá, co se z některých z nich vyklube v dalších dílech. V této knize totiž i vedlejší postavy září svým vlastním světlem a povyšuji tento příběh na vyšší úroveň.
A draci? Absolutně miluju! Jsou teda kurevsky děsiví, ale miluju je. Už jsem je tu zmiňovala, ale chtěla bych jen zopakovat, že jejich role v tomto příběhu je skvělá. A absolutně miluju, že je každý osobnost a jejich řeči je prostě skvělý!
Kniha má svoje mínusy. Některé dialogy jsou slabé. Jiné se opakují. A postavy se často nechovají úplně na svůj věk (je jim přes 20 proboha). Některé věci nejsou úplně domyšlené a drakům by prospělo trochu více prostoru. Ale víte co? Mně to je jedno. Ta kniha to jinými kvalitami dohnala. A hlavně je to po dlouhé době kniha, co mě donutila číst do 3 do rána a kdybych nešla do práce, tak čtu klidně do 7.
Chtěla bych ale vytknout jednu věc. V knize je opravdu hodně postav. Spousta z nich má dost zvláštní jména a některá si jsou i podobná. Zároveň má každý nějakou schopnost a hodnost. Takže by se hodilo mít na konci nějaký souhrn postav, aby si to vše člověk mohl připomenout, když se náhodou ztratí.
Konečně jsem narazila na další knihu o které můžu mluvit hodiny a hodiny a která mě absolutně pohltila. Rozhodně si zaslouží místo mezi mými oblíbenci a s chutí si ji přečtu znovu.
A otázka nakonec: Kdo bude žít a kdo zemře?
Poznámka pod čarou:
Absolutně nesnáším Daina. Od prvního setkání. Jsem divná?
Na začátek - Pokud jste nikdy dark romance nečetli, tak nedoporučuji začínat touto knihou! Zkuste například sérii Mount Trilogy.
A na druhým začátek bych chtěla říct, že jsem to čekala horší. Autorka má docela čtivý styl psaní (ikdyž podle komentářů ze zahraničí přemýšlím, zda ji v tomto nepomohla naše překladatelka) a příběh je i o něčem jiném než o sexu. Ale je to teda dost dlouhý a navíc zbytečně dlouhý. Proč to lidi tak fanaticky milují nechápu a to z mnoha důvodů.
Začátek knihy mě mile překvapil. Postupné poznávání hlavních i vedlejších postav, žádný úplný extrém a příběh člověku plynul před očima, ikdyž je třeba říct, že tady by to šlo zkrátit. Je znát, že autorka si nedělala žádný výzkum než něco dala na papír (když se vám dostane beton do očí, tak ta bolest vás poměrně jistě ochromí), ale to bych dokázala přejít.
U události zhruba v 35 % knihy jsem ale měla první větší problém. Chápu, že je to dark romance. Jsem v tomhle žánru v pohodě s hodně věcma. Stalkerství, vraždy z lásky, vyhrožování a tak dále. Ale tohle? To bylo trochu moc. Kdo četl, tak asi ví o jaké události mluvím. Zbytek událostí už nebyl takový extrém. Ale rozhodně se tu ještě objevily další dost pochybné (i na dark romance) situace.
Nechápejte mě špatně. Chalpu proč se označuje dark romance za dark. Ale nevím jak bych měla fandit vztahu, kde jeden jde i přes slzy, bolest a prosbu ať přestane.
Co se týká sexu, tak popis scén docela ušel. I když byl značně přehnaný a těžko uvěřitelný. A některé ty věty a slova byly vyloženě jedno velký bleh.
Příběh samotný byl obohacen pohledy z obou stran a to dost knize prospívalo. Docela mě bavila vedlejší příběhová linka s deníky a nevyřešenou událostí. Ikdyž jsem viníka odhalila docela brzo. Kromě dopisů mě bavilo i zaměstnání Z.
Všimla jsem si ale častých nesrovnalostí typu, že Day do sebe hodí sklenici margarity na dva loky a za pár vět tu samou margaritu dopijí Addie, protože svoji už nemá. A takových věcí je tam víc.
Ohledně postav… Dost jsem si oblíbila Dayu a vlastně i ostatní vedlejší postavy byly dobře napsané a vyvolávaly takové emoce, které měly.
Hlavní postavy už jsou větší oříšek. Začneme u Adeline. Absolutně nechápu její myšlení, její chování a to, co má být na ni tak úžasného. Je dost otravná a chová se strašně hloupě. Je tak rozporuplná a nevyrovnaná, že je těžké si ji oblíbit a prožívat ten příběh s ní. A její vnitřní monology jsou… hrozný.
Z. je složitější. Asi chápu, že jeho vzhled je lákavý a děsivý zároveň. Jeho práce je nebezpečná. Riskuje tam svůj život pro dobrou věc a opravdu mu na tom záleží. Ale zase se tu pozastavuji nad tím, jak by člověk, co dělá tuhle práci pro dobrou věc, byl schopen zároveň dělat to, co dělá Adeline. Celkově je pro mě tahle jeho část těžko uvěřitelná. Na jednu stranu spasitel, ale na druhou velmi krutý muž k někomu o kom tvrdí, že ho miluje. Zároveň neprojevuje žádnou něhu nebo laskavost… Já nevím. Kdyby byl jen majetnický, stalker, měl radši tvrdší sex a nevím co ještě, tak dobrý. Ale užívání si toho, že jde i přes nesouhlas? U člověka co prý miluje? To mi nesedí. A i autorka si tenhle rozpor uvědomuje, protože ho tam sama, prostřednictvím Z., zmiňuje. Jinak byla ale tahle postava napsaná lépe jak Adeline.
Ufff… Hodnotit tuto knihu je těžké. Na jednu stranu to nebylo to nejhorší, co jsem kdy četla. Na tu druhou to nemohu ani označit za průměr. Zbytečně zdlouhavé, některé části příběhu neustále dokola jen trochu jinak, žádný romantický aspekt, hlavní postavy nic moc a na sex si počkáte poměrně dlouho. A když už se dočkáte, tak to taky není zas tak úžasný jak bych čekala podle toho povyku kolem.
Kdyby to nebylo tak zdlouhavé nebo tam bylo aspoň trochu laskavosti, tak zaokrouhlím nahoru.
Přiznám se hned na začátku, že tento díl mě bavil o něco málo méně než díl první. Ale mám k tomu, podle mě, docela dobré důvody.
Tentokrát jsem vraha chápala. Naprosto jsem chápala proč to dělá a proč to dělá zrovna těmto lidem. Neschvalovala, ale chápala. Což je trochu děsivé a pravděpodobně to bylo i cílem. Má k postavě vraha dost rozporuplný vztah. Je mi ho líto. Soucítím s ním. A zároveň ve mně vyvolává velmi nepříjemné pocity.
Eriku jsem si oblíbila. Je jiná. Nedodržuje pravidla a věří svému instinktu. Nutno podotknout, že obojí dělá oprávněně. V tomto díle ji lépe člověk pozná a tím pádem pochopí. Je to správná ženská, kterou bych rozhodně chtěla mít na své straně. I když je občas trochu otravná.
Peterson a Mossová jsou stále mými oblíbenými vedlejšími postavami. Crane si taky získal me sympatie.
A Isaac Strong? Ooo ano! Tento muž je rozhodně jedna z postav, které bych ráda nechala zhmotnit v reálném světě.
A teď ke dvoum postavám, co mi pily krev v minulém díle a tady se to jen a pouze znásobilo.
Marsh a Oakley, postrach policie, protože kdyby to bylo jen na nich a jejich víře v nesprávné lidi (protože muži všechno ví nejlépe), tak by nikdy neuzavřeli ani jeden případ. A místo aby bylo vděční Erice, že se nebojí se jim postavit, tak se oba zachovají jak největší hlupáci pod sluncem. Pěstí bych jim oboum nejraději dala.
Samotný příběh má ale spád a to až překvapivě velký vzhledem k počtu stran. Právě ten objem stran nám dovoluje poznat lépe vraha. A tentokrát měl v knize vrah mnohem větší prostor. Což příběhu prospělo. Co na příběhu oceňuju nejvíce je jistá originalita vyprávění, kdy čtenář velmi brzy zná identitu vraha.
Na knihách R. Bryndzy mě fascinuje ta promyšlenost, ucelenost a nečernobílnost postav.
Těším se na další knihy s Erikou a doporučuji všem, kteří mají rádi dobře napsané krimi/detektivky.
Krátká verze
Kdybych zjistila, že to napsala autorka ve svých 15 letech, tak by to začalo všechno dávat mnohem větší smysl. Nebylo to prostě dobrý.
Dlouhá verze
Postavy
Ava - No já nevím… Není nijak přehnaně otravná. Ale je to prostě jak kdyby ji napsala holka, která prožívá svou první lásku a romantizuje si všechno a všechny.
Alex - Extrémně toxický. Ale extrémně. Ano. U této literatury člověk očekává toxického hlavního hrdinu. Ale taky by měl bylo trochu na úrovni a ne být takhle jednoduchý a prostě… Nemám slov.
Josh - Nemastný neslaný, ale v zásadě v pohodě.
Kamarádky - Tady nemám asi žádnou výtku. Normální holky. Je asi každému hned od začátku jasné, že když jsou 4 kamarádky a 4 knihy, že každá bude o jiné. Nejvíc zvědavá jsem na princeznu.
Příběh
To bylo něco tak strašně nereálného a překombinovaného… Já ani nevím, co k tomu říct… První zvrat byl asi úplně zbytečný. A docela špatně zvládnutý. Druhý zvrat by byl dobrý, kdyby byl víc rozepsán, nepřišel po tom prvním. Takhle byl prostě už trochu navíc.
A ten závěr? No… Nebudu spoilerovat, ale za mě to nebylo povedené vybruslení ze situace.
Styl psaní
Některé rozhovory byly tak strašně na sílu, že to snad ani víc nešlo. Z jiných rozhovorů mi bylo zase extrémně trapně jako hrozně bizarní byly. Opravdu jak z hlavy nějaké puberťačky.
Sexuální scény… Nejlepší byly jen ty naznačené. Ty popsané i s pocity byly dost přehnané a nevím. Četla jsem mnohonásobně lepší i v podobné literatuře.
Obecně byl ale styl psaní čtivý a je to asi ten jediný důvod, proč jsem knihu dočetla. Pravdou ale je, že občas jsem měla nutkání sem tam nějaký text přeskočit a z některých scén a rozhovorů se mi kroutily všechny prsty.
Výsledek
Kniha se četla dost snadno, ale většinu času jsem měla jen pocit trapnosti a myšlenky na to, jak moc nereálné to je. Bylo to vlastně tak moc nereálné jak to snad jen šlo. Nemůžu říct, že to je nejhorší kniha, co jsem kdy přečetla, ale určitě bych ji nikomu nedoporučila. To nadšení upřímně nechápu.
Do dalších knih se pustím, když už je mám. A budu jen doufat, že budou lepší.
Na začátku jsem neměla žádné očekávání. Vlastně jsem měla po prvních pár stranách pocit, že jsem šáhla vedle. Ale musím upřímně uznat, že tahle krásná a roztomilá jednohubka je pohlazení po duši, které jsem potřebovala.
Sophie je skvělá hlavní postava s úžasně praštěnou rodinou! A její babička je babičkou, kterou by měl mít každý. Ano, ano. Ze začátku se v její rodině budete ztrácet, ale to ničemu nevadí. A rozhodně si jejich praštěnost užijete na plno.
Ano. Skoro od začátku budete vědět jak to asi dopadne. A ano. Je tam spoustu klišé. Ale je to tak skvěle napsané a tolikrát se u knihy pobavíte, že ji to odpustíte stejně jako já.
Doporučuju knihu všem, kteří si chtějí u příběhu odpočinout, zasmát se a hlavně se jím nechat pohltit.
#rereading 2023 - Tahle kniha je ještě lepší než si pamatuju! Absolutně ji miluju. Už dlouho jsem se takhle u knihy nenasmála.
Tohle byla strašná hovadina. Nepravděpodobný bizár. A přesto je to jedna z mála knih, co mě upřímně rozesmála. A to hned několikrát.
Poppy je fajn hlavní hrdinka. Smůla se ji lepí na paty a reálně není možné, aby někdo byl až takhle nešikovný. Přesto je sympatická. Ryan je také fajn postava, která se vyvíjí a rozhodně dokáže Poppy do života přinést aspoň nějaký řád. A ona jemu zase nějaké to uvolnění a smích.
Za mě tedy fajn oddechová kniha na zvednutí nálady. Ale člověk nesmí mít vysoká očekávání od kvality příběhu.
Já jsem si tuhle knížku užila. Je napsaná stejně čtivě jako všechny díly Stmívání.
Každopádně pojďme na mínusy a pak si zlepšíme náladu plusy.
Za prvé, a za to nemůže kniha, ale české nakladatelství, tolik překlepů, chyb a nesmyslných vět jsem ještě snad neviděla.
Za druhé, Edward je trošičku tragéd a v klidu bych přežila, kdyby pár jeho myšlenek bylo vynecháno (ty opakující se). Ale nebylo to nic strašnýho. Podle recenzí jsem to čekala mnohem horší.
A pojďme na plusy!
- Jak už jsem zmínila. Kniha je neuvěřitelně čtivá. Nemít povinnosti, tak ji mám za 2 dny přečtenou.
- Konečně jsme mohli trochu více poznat rodinu Cullenů. Jejich myšlenky i osobnosti. Mnohem víc miluju Alice! Oblíbila jsem si i Emmeta a Jaspera. Rosalie furt nesnáším, ikdyž ji trochu víc chápu.
- Znát myšlenky některých postav bylo opravdu poučné. A teď myslím lidských postav.
- Pochopili jsme i stopaře. Jeho myšlenky i osobnost.
- Edward není špatnej a ten hejt si úplně nezaslouží.
- Konečně jsme poznali příběh i z druhé strany. A dost ho to obohatilo. Aspoň pro mě. Osobně bych si ráda přečetla i další díly z Edwardového pohledu.
Za sebe musím říct, že kvalita je srovnatelná s prvním dílem. A věřím, že napsat tuhle knihu bylo náročné. Udržet dějovou linii, vyprávět stejný příběh, ale trochu jinak a hlavně nic nepomotat.
Doporučuju všem milovníkům Stmívání. Ale pokud jste silní v aj, tak jděte do aj.
Nejhorší na této knize je, že se tohle všechno nedělo zas tak dávno. Není to dávná historie. Je to konec 20. Století.
13 let, 14 let, 15 let… Jak moc dospělí jsme si v tomto věku všichni přišli? A jak moc jsme se všichni pletli? Tato kniha je jen dalším důkazem toho, že v tomto věku svět teprve lidé objevují. Učí se. Poznávají co je správné a co ne. Taková mladá mysl je tak neskutečně snadno zmanipulovatelná až je mi z toho trochu úzko.
Co se týká literární stránky knihy, tak kniha je skvěle rozvržena. Jak na jednotlivé úseky, tak na jednotlivé kapitoly. V jednotlivých kapitolách skáčeme mezi předtím a teď. Ten skok je ale tak přirozený a dobře zakomponovaný, že to čtenáře to nijak neruší. Napsané je to prostě skvěle. Přesto se kniha nečetla lehce. Uvědomění, že to vše v knize není smyšlený příběh, ale je to příběh, co někdo zažil, je těžké a přináší to určitou pachuť.
Možná… Možná bychom se znovu všichni měli zamyslet i nad sociálními sítěmi/ internetem a nástrahami, co na těchto místech jsou a nedostatečnou vzdělaností dospívajících, i mnohých dospělých, v tomto směru.
Tato kniha by měla přijít do rukou všech. Není to jen o partnerských vztazích. Vztahy máme i s přáteli či v rodině. A ani na to tato kniha nezapomíná a ukazuje to nejčastěji na příkladu vztahu rodič-dítě. A dává to smysl. Tento vztah je pro většinu první vztah vůbec.
Teorie s citovou nádrží je zajímavá a když se nad tím zamyslím, tak to dává dokonalý smysl.
V knize je spousta zajímavých myšlenek proložených příklady z reálných vztahů. I proto se kniha čte defakto sama.
Jazyky lásky jsou revolučním objevem, který může mnoho vztahů zlepšit a vystřelit na neobvyklou úroveň. Stačí je jen objevit.
Důstojné zakončení série. Erotické romány této autorky mají prostě úroveň.
Začátek tento knihy je jiný. Celá tato kniha je jiná. Ale je skvělá. Plná napětí, rozvoje postav a hlavně plná nečekaných zvratů. Nestačila jsem zírat. Ale nakonec do sebe vše krásně zapadlo. Ráda bych napsala víc, ale bojím se, že bych prozradila něco důležitého. Líbí se mi jak autorka pracovala s jednotlivými postavami, a to i těmi vedlejšími, i samotným příběhem.
Kniha je opět velmi čtivá a vzrušující. O to nás autorka nepřipravila. A já jen musím říct, že když jsem v této sérii tak důkladně poznala některé postavy, tak si s chutí někdy znovu přečtu Mount Trilogy znovu.
Kane byl něžnější a lidštější než v předchozí sérii Lachlan Mount. Mount si více bral, co chtěl. Byl více arogantní a dominantní. Temperance a Kieru mám ráda stejně. Každou pro něco trochu jiného. Nutno podotknout, že Mount Trilogy, která u mě malinko vede, je více o sexu a chemii mezi hlavními hrdiny a Savage Trilogy je více zaměřená na příběh a zápletka je mnohem více propracovaná. Sérii to rozhodně prospělo.
Autorka mě nezklamala a řadím ji mezi mé oblíbené autorky erotických románů, které v sobě skrývají i nečekaní příběhy a skvělé hrdiny.
Lepší než první díl. Za sebe přiznávám, že hlavní hrdinové první série mě bavili o něco více, ale přesto jsem si našla cestu i k těmto.
Příběh získává na obrátkách. Sexu malinko ubývá a do popředí se dostává příběh. Temperance je naprosto skvělá hlavní hrdinka. Má své kladné i záporné stránky a díky tomu je neuvěřitelně uvěřitelnou postavou. ON je dobrá hlavní postava a my konečně zjišťujeme kdo je. A jaký je. A je úplně jiný. Než by člověk čekal. Temperance se v tomto díle rozvíjí, získává přátele a začíná konečně žít. Stejně jako první díl je to velmi čtivé a já to zhltla za den. Chemie mezi hlavními hrdiny funguje a hlavní příběhová linka taky. A ten konec? Co prosím?
P.S. Oceňuju lepší popisy sexuálních scén než jaké byly v prvním díle.
