Na začátek - Pokud jste nikdy dark romance nečetli, tak nedoporučuji začínat touto knihou! Zkuste například sérii Mount Trilogy.
A na druhým začátek bych chtěla říct, že jsem to čekala horší. Autorka má docela čtivý styl psaní (ikdyž podle komentářů ze zahraničí přemýšlím, zda ji v tomto nepomohla naše překladatelka) a příběh je i o něčem jiném než o sexu. Ale je to teda dost dlouhý a navíc zbytečně dlouhý. Proč to lidi tak fanaticky milují nechápu a to z mnoha důvodů.
Začátek knihy mě mile překvapil. Postupné poznávání hlavních i vedlejších postav, žádný úplný extrém a příběh člověku plynul před očima, ikdyž je třeba říct, že tady by to šlo zkrátit. Je znát, že autorka si nedělala žádný výzkum než něco dala na papír (když se vám dostane beton do očí, tak ta bolest vás poměrně jistě ochromí), ale to bych dokázala přejít.
U události zhruba v 35 % knihy jsem ale měla první větší problém. Chápu, že je to dark romance. Jsem v tomhle žánru v pohodě s hodně věcma. Stalkerství, vraždy z lásky, vyhrožování a tak dále. Ale tohle? To bylo trochu moc. Kdo četl, tak asi ví o jaké události mluvím. Zbytek událostí už nebyl takový extrém. Ale rozhodně se tu ještě objevily další dost pochybné (i na dark romance) situace.
Nechápejte mě špatně. Chalpu proč se označuje dark romance za dark. Ale nevím jak bych měla fandit vztahu, kde jeden jde i přes slzy, bolest a prosbu ať přestane.
Co se týká sexu, tak popis scén docela ušel. I když byl značně přehnaný a těžko uvěřitelný. A některé ty věty a slova byly vyloženě jedno velký bleh.
Příběh samotný byl obohacen pohledy z obou stran a to dost knize prospívalo. Docela mě bavila vedlejší příběhová linka s deníky a nevyřešenou událostí. Ikdyž jsem viníka odhalila docela brzo. Kromě dopisů mě bavilo i zaměstnání Z.
Všimla jsem si ale častých nesrovnalostí typu, že Day do sebe hodí sklenici margarity na dva loky a za pár vět tu samou margaritu dopijí Addie, protože svoji už nemá. A takových věcí je tam víc.
Ohledně postav… Dost jsem si oblíbila Dayu a vlastně i ostatní vedlejší postavy byly dobře napsané a vyvolávaly takové emoce, které měly.
Hlavní postavy už jsou větší oříšek. Začneme u Adeline. Absolutně nechápu její myšlení, její chování a to, co má být na ni tak úžasného. Je dost otravná a chová se strašně hloupě. Je tak rozporuplná a nevyrovnaná, že je těžké si ji oblíbit a prožívat ten příběh s ní. A její vnitřní monology jsou… hrozný.
Z. je složitější. Asi chápu, že jeho vzhled je lákavý a děsivý zároveň. Jeho práce je nebezpečná. Riskuje tam svůj život pro dobrou věc a opravdu mu na tom záleží. Ale zase se tu pozastavuji nad tím, jak by člověk, co dělá tuhle práci pro dobrou věc, byl schopen zároveň dělat to, co dělá Adeline. Celkově je pro mě tahle jeho část těžko uvěřitelná. Na jednu stranu spasitel, ale na druhou velmi krutý muž k někomu o kom tvrdí, že ho miluje. Zároveň neprojevuje žádnou něhu nebo laskavost… Já nevím. Kdyby byl jen majetnický, stalker, měl radši tvrdší sex a nevím co ještě, tak dobrý. Ale užívání si toho, že jde i přes nesouhlas? U člověka co prý miluje? To mi nesedí. A i autorka si tenhle rozpor uvědomuje, protože ho tam sama, prostřednictvím Z., zmiňuje. Jinak byla ale tahle postava napsaná lépe jak Adeline.
Ufff… Hodnotit tuto knihu je těžké. Na jednu stranu to nebylo to nejhorší, co jsem kdy četla. Na tu druhou to nemohu ani označit za průměr. Zbytečně zdlouhavé, některé části příběhu neustále dokola jen trochu jinak, žádný romantický aspekt, hlavní postavy nic moc a na sex si počkáte poměrně dlouho. A když už se dočkáte, tak to taky není zas tak úžasný jak bych čekala podle toho povyku kolem.
Kdyby to nebylo tak zdlouhavé nebo tam bylo aspoň trochu laskavosti, tak zaokrouhlím nahoru.
Já vážně nerada hodnotím poezii. Je to více subjektivní jak u jiných žánrů.
Kačku a její slovní hrátky a hluboké texty znám už několik let. Na Instagramu ji sleduji už od začátku roku 2018 a zamilovala jsem si její cit pro podání hlubokých i složitých myšlenek tak nějak jednoduše.
Spoustu textů z knihy jsem už znala. Spousta textů z knihy mě zasáhla. Spoustu z nich jsem četla několikrát dokola. Mám tu i své oblíbence.
Na druhou stranu je tu také spousta textů, co mě nezaujaly. Co mě nijak nezasáhly. Co bych klidně nechala jen na Instagramu a netahala do knížky. A to je to, proč nerada hodnotím poezii. Je poměrně jasné, že jiní považují právě tyto texty za ty nejlepší a nejdůležitější.
Nakonec chci vypíchnout grafické zpracování, které mi přijde svěží a zajímavé.
Tohle není explicitní klasický horor. Autor v této knize velmi postupně vytváří velmi znepokojivou atmosféru plnou tísnivých okamžiků. A začíná to hned od prologu, který je skvěle napsaný a nešetří na krutosti. Zároveň autor píše dost neosobním stylem, který tu celou temnou atmosféru krásně podtrhuje.
Mimo to tu máme jen pár opravdu důležitých postav a ještě méně důležitých vedlejších postav. Skvělé je, že je to celé postaveno na vlivné rodině. Nejde o obyčejné lidi. Jde o velmi zámožné a mocné lidi. A to příběhu dodává určitou jiskru.
Thorn a Jennigs jsou nakonec těmi postavami, které mě bavily ze všeho nejvíc.
Celý příběh je postaven na kvalitních postavách, dobrých dialozích, tísnivých okamžicích a pomalu zhoršujících se událostech. A to všechno tvoří perfektně znepokojivou atmosféru, která člověka ovlivňuje po celou dobu čtení.
V knize je hned několik drsných okamžiků u kterých člověk skoro nedýchá, ale ty malé mrazivé okamžiky jsou to, co dělá tuto knihu tak dobrou. Navíc kniha je krátká a díky tomu zde nejsou hluchá místa.
Námět příběhu a celé provedení zrození ďáblova potomka je nechutné, zvrácené a velmi kruté ke všem zúčastněným. A zároveň to není zas tak neuvěřitelné. Když na chvíli vezmeme v úvahu, že by Bůh i Ďábel existovali, tak by se vlastně celý tento příběh klidně stát mohl.
A nakonec. Já vím, že atmosféru jsem už zmiňovala. Ale musím říct, že takhle úzkostné pocity, které ve mně vyvolala tato kniha, ve mně naposledy vyvolalo TO od Kinga.
Varování na začátku knihy jsou dostatečným lákadlem, aby po této knize spousta lidí sáhlo. A já nejsem výjimkou. Mám ráda knihy, co se neberou moc vážně a jsou jiné. A tato kniha do této kolonky zapadá. Kde jinde jsou hlavními hrdiny sérioví vrazi, kteří loví jiné sériové vrahy?
Člověk do příběhu vklouzne snadno a velmi rychle se zorientuje v postavách i příběhu. Překvapením pro mě bylo, že celá kniha je vlastně rozložena do několika let. Dalším překvapením je, že autorka neplýtvala postavami a čtenář poznal každou postavu jen tak jak si zasloužila a díky tomu rychle pochopil, která postava je důležitá a která je jen doplňková. To je poměrně sympatická věc a byla bych ráda, kdyby si tuhle dovednost osvojili i další autoři.
Chtěla bych ještě ocenit střídání pohledu. Normálně to u knih ráda nemám, ale tady to bylo potřeba pro dokreslení celého příběhu a lepšího pochopení chování postav.
A naprosto miluju, že celý vztah postav byl postaven na přátelství. Vzájemné důvěře. Chtíč byl příjemným bonusem.
K postavám samotným.
Sloanne je sympatickou, i když lehce nejistou, hlavní hrdinkou. Je pro mě fascinující jak je sebevědomá, když jde o vraždění, ale ohledně vztahů je nejistá a plachá. Fascinující, ale uvěřitelné. Oblíbila jsem si ji i přesto, že mi někdy lehce brnkala na nervy.
Rowan je vrah s energií zlatého retrívra. Minimálně tak na mě působil. To jeho instantní zamilování mi moc nevonělo, ale nebylo to tak dráždivé, abych to s ním kvůli tomu vzdala. A dobře jsme udělala. Miluju ho. Jako hlavní hrdina byl dostatečně šílený a posedlý. A jeho trpělivost ohledně Sloanne obdivuhodná.
Jeho bráchové a nejlepší kamarádka Sloanne jsou příjemné vedlejší postavy, které v příběhu hrají svou důležitou roli. A já osobně jsme si je oblíbila.
Co je pro mě méně uvěřitelné je to, že by na ně nikdo nepřišel. Že by neměli ani stopu. Vlastně obecně mi trochu vadí vynechání jakékoliv vyšetřovací linky nebo stranu z usvědčení - klidně by stačilo, že se o tom píše. Takhle to vypadalo, že Sloanne a Rowan zavraždili vraha a nikde po tom neštěkl ani pes.
Strašně jsem se bála do této knihy pustit. Když je kolem nějaké knihy takové halo, tak jsem většinou nakonec dost zklamaná. A jsem moc ráda, že zklamání se nedostavilo. Obecně mě knížka bavila. Fakt hodně. Měla svižné tempo, odhalovala postupně minulost postav a bylo zde několik zajímavých zvratů. Vražd i sexu bylo za mě tak akorát. A vtípečků taky.
Ale teda určitá slova byla velmi těžké číst a úšklebek jsem si neodpustila. ALE čeština je v tomto prostě lehce neobratná a překladatelé to nemají u sexuálních scén lehké.
Více takových temných romantických komedií prosím! A velmi se těším na další díly, které si určitě přečtu.
Nerada kritizuju knihy. Každý příběh má svého čtenáře. A každý hledá u knihy něco jiného. Já hledala pohodovou četbu k moři. To jsem sice dostala, ale… Já asi potřebuji ke spokojenosti trochu víc uvěřitelnosti.
Kniha se ale opravdu čte rychle a snadno. Kapitoly jsou krátké a příběh člověku docela utíká. Problém u příběhu je, že velká část příběhu se vůbec neodehrává v Řecku. Dalším problémem je, že se autorka věnuje často představovaní i úplně zbytečných vedlejších postav u kterých by stačilo znát jméno. A posledním problémem je, že kniha láká na letní romanci, ale v knize je lásky a romance opravdu velmi málo. Vůbec nečekejte randíčka, polibky nebo dokonce něco víc. Byli byste zklamaní jako já.
Ale! Kniha má i svoje plusy. I jiné než to, že se kniha čte snadno a rychle. V knize je znát, že autorka zná jak Anglii tak Řecko a tak člověk může objevovat nové místa, jídla i zvyklosti. Zároveň se mi velmi líbila řecká vesnice do které je příběh zasazený. Taky oceňuji celé to téma přechozených vztahů z kterých vyprchal život - zpracováno je to poměrně dobře. Fáze smutku, smíření, naděje, rozumí i štěstí - to vše tu je.
Co se týká postav, tak moc nevím, co k nim vlastně říct. Je jich dost. Většinu člověk nemá šanci ani pořádně poznat a jsou jen do počtu. On člověk pořádně nepozná ani muže, kteří hýbou životem Mandy. Což mi přijde docela nešťastné. A samotná Mandy ve mně nic moc nezanechala.
Velkým úskalím je i samotný konec, který s reálným životem má pramálo společného. Příliš mnoho šťastných náhod.
Suma sumárum ve mně tato kniha nic moc nezanechala. Žádnou velkou emoci ani ohledně postav ani ohledně příběhu.
P.S. V české verzi je opravdu dost chyb jako jsou chybějící uvozovky a tak. Dost to ruší při čtení, ale nechtěla jsem to v hodnocení příběhu zohledňovat. Za zmínku to ale stojí.
Krátká verze: Tahle knížka je skvělá! Určitě stojí za to si ji přečíst!
Dlouhá verze:
Nikdy bych neřekla, že takovýto retelling si potřebuji přečíst. A vůbec. Já nejsem velký fanoušek retellingů. Ale tohle? Tohle bylo výborný! Skvělý příběh, postavy i prostředí. Opravdu by mě mrzelo, kdyby mě tento kousek minul.
Na začátek musím říct, že tato kniha se čte sama. Kdykoliv jsem ji vzala do ruky, tak se mi ji nechtělo odkládat. Stránka minula stránku a já potřebovala vědět, co bude dál. Nebýt dospěláckých nudných povinností, tak ji mám přečtenou za jeden večer. Dost tomu nahrává fakt, že kniha je psaná po poměrně krátkých kapitolách, což přispívá svižnosti příběhu. A nesmím zapomenout na mnoho skvělých myšlenek, které jsou směrované ke čtenáři velmi hezkým způsobem.
Příběh běží vážně svižným tempem. Žádné zdržovačky. Je nabitý akcí, dobrodružstvím, láskou a magií. A toho všeho je v knize tak akorát. Příběh vyvolává emoce a hlavně potřebu číst dál a dál. Snadno si člověk najde své oblíbence i své záporáky.
Postavy jsou skvělé. Za prvé je u nich vidět postupný vývoj. Za druhé jsou uvěřitelné. Mají svoje slabé i silné stránky. A za třetí… Hlavní hrdinku si nakonec fakt zamilujete.
Isabelle je silná hrdinka, která má spoustu špatných vlastností. A právě i díky tomu ji může čtenář tak snadno pochopit. Protože je lidská. Není ani dobrá ani špatná. Je komplexní. To ji asi vystihuje nejlépe.
Její obě sestry i další vedlejší postavy projdou během příběhu velkou změnou. Uvěřitelnou změnou. Navíc jsou všichni napsaní tak, že dříve či později je chtě nechtě pochopíte a začnete jim vlastně fandit.
Teda… objevují se tu i postavy, co fakt mít rádi budete, ale na to si už musíte přijít sami.
Každá dívka, slečna i žena by si měla tento příběh přečíst. Příběh o tom, že jde o víc než o to, aby byla žena krásná.
O tom, že v každé z nás se skrývá mnohem víc než můžou jiní vidět.
O tom, že stojí za to jít za hlasem svého srdce.
O tom, že nevadí být jiná.
Isabelle je přesně ta hrdinka, která se mnou zůstane. Jako inspirace. Jako múza. Jako imaginární přítelkyně.
Wow. Moje první knížka v angličtině, co není komiks. I díky tomu to bude vždycky kniha, co bude mít v mé knihovně místo. Ale hlavním důvod je její kvalita.
Tuhle knihu by si měl přečíst každý, kdo se ve vztazích ztrácí. A je jedno jestli je single, ve vztahu nebo v manželství. Tahle kniha má v sobě spoustu zajímavých poznatků a myšlenek, co stojí za to. Mimo jiné nabízí také hned několik užitečných “návodů” a pomůcek, které člověku pomohou si ujasnit co chce a nechce a dopomohou tak člověku si někoho najít nebo udržet. Díky poznatkům z behaviorální vědy je tato kniha opravdu užitečná jak pro single lidi tak pro lidi ve vztahu.
Ale kniha má i svoje mouchy. Autorka jde na některé věci příliš přes logickou stránku věci a zároveň v mnoha případech opomíjí fakt, že člověk je 50 % vztahu a tu druhou půlku ovládat nemůže. Některé části se možná trochu zbytečně opakují a délka některých kapitol by se dala zkrátit, ale to už je spíše detail.
Tak jako tak kniha za přečtení stojí a sama se k některým jejím částem někdy vrátím.
“Každý z nás je tak trochu Noemova archa. Chvíli jsme takoví a pak zase jiní, změna je nevyhnutelná a kdo se jí bude vyhýbat, tomu hrozí pohroma. Možná není lepší nevědět, ale být ochotný vyjet ze zajetých kolejích vlastní mysli.”
Rád bych, ale nechce se mi. Naprosto dokonalý název pro knihu, která je tak krásně obyčejná až je neobyčejná.
Pohlazení po duši, které občas každý potřebujeme. Každá stránka skrývá něco jiného. Některá nás rozesměje, jiná nás donutí k zamyšlení, u té další si řekneme “Přesně!” a u té následující se budeme potutelně usmívat nad tím, že nejsme jediní, co občas přemýšlí o kravinách a které občas sabotuje vlastní hlava.
Autor je moc sympatický průvodce knihou. Skvělý vypravěč, co neztrácí lehkost i u komplikovanějších pasážích. Úžasný hlavní hrdina, co se nebojí rýpnout si i sám do sebe. A z knihy je cítit, že jedním z cílů bylo napsat pohodovou knihu. Knihu plnou různých životních trapasů, co zažil skoro každý z nás. A to se rozhodně povedlo. Člověk u knihy zapomněl na vlastní starosti. A moc bych chtěla ocenit schopnost pobavit. Napsat knihu tak, aby člověka rozesmála v místech, kde člověka rozesmát má, není jednoduché. Ale autorovi se to povedlo. Minimálně podle mě.
Knihu jsem četla dlouho. Protože jsem se každou stránkou blížila ke konci a já ten konec tak strašně nechtěla! V jedné recenzi jsem četla, že tato kniha je jak pokec s kamarádem a pod to se chci podepsat. Protože lépe bych to nenapsala.
Knihu doporučuji všem lidem, kteří si chtějí trochu odpočinout a zhluboka se nadechnout. Já ji odkládám s úsměvem na tváří, lehkostí na duši a s myšlenkou na to, že musím nakreslit jak si představuju brďo!
Tak jo. Pojďte mi někdo vysvětlit takhle dobré hodnocení. Protože tohle nemělo hlavu ani patu natož mozek.
Autorka se snaží o hlubší témata než jen o sex. Ale sexu je tu přehnaně moc a je to na úkor toho příběhu, který by mohl být vlastně fajn. A kdyby aspoň ty sexuální scény byly popsané dobře a bylo to sexy… Ale není. Většinu času jsem kroutila očima, zvedala obočí, vzdychala nad stupiditou a nebo jsem vyprskla smíchy.
Dám pár příkladů, abyste mě pochopili (většina je doslovný přepis):
- Na okamžik jsem si myslela, že by mě mohl přivést k orgasmu jen tím, že bude dostatečně dlouho mluvit.
- … rytmické pleskání jeho velkých koulí o křivku mých hýždí.
- …. brutálně tlustým kusem masa.
- Jsem tak hluboko v tobě. Cítím to až v břiše.
- Jeho sperma se ze mě vylilo po celé podlaze.
- Jediná buchtička, kterou chci, je tvoje.
- Jsi kanec.
- ….dominantní svévolná přírodní síla
- Jsi pro mě stvořená, Evo. Nevydržíš mě v sobě nemít dlouho.
Jako vážně má být tohle sexy?! Bleh.
No a kvůli tomu velkému množství sexu tu máme jen malé kousíčky ze všech těch zápletek z minulosti postav, co tam autorka chce nacpat. A tak jen skáčeme z jednoho na druhé až to člověka přestane vlastně zajímat. A když už se něco otevře, tak se to probere na dvou stránkách a vyřešeno. A samozřejmě se pak postavy vzbudí v noci kvůli extrémní nadržeností, kterou potřebují ukojit. A to ani nemluvím o tom, že chování postav je většinu času přehrocené a rozčilující. Jsou ufňukaní, sebestřední, melodramatičtí a celé je to prostě fraška.
A teď k samotným postavám.
Gideon
Záhadný, pohledný a bohatý muž. A samozřejmě ho všechny ženy milují. Klišé jako prase, ale v pohodě. Až na to, že absolutně u něj pak nechápu ten jeho obrat ohledně žen. Je to podané způsobem - uviděl jsem ji a hned jsem věděl, že ji chci za ženu. I když ji v prvních rozhovorech tvrdí jak vztahy nevede. Tak co se sakra změnilo? A proč se to hlavně změnilo lusknutím prstu?!
Jeho minulost a celá jeho rodina by mě docela zajímala, ale tady dostaneme jen drobky. Ale autorku chápu. Potřebovala materiál pro další 4 (!!!) knihy.
Eva
Zezačátku jsem si říkala, že je dobrá. Sympatická s nějakou špatnou minulostí. Ale… To se docela rychle změnilo. Většinu času jsem ji chtěla za její uvažování a chování proplesknout. Neskutečně mě rozčilovala. Já chápu, že má za sebou nějakou minulost a má to své následky, ale je to podané tak nešikovně a neuvěřitelně, že se s ní prostě nedá soucítit.
Vedlejší postavy jsou vlastně docela fajn. Třeba šéf Evy Mark a jeho partner Steven. Její nejlepší kámoš Cary byl taky jakž takž v pohodě. Ale vyskytují se tam žalostně málo.
Číst další díly určitě nebudu. Děkuju pěkně. A vám doporučuji tuto knihu taky nechat u ledu, protože to za ten čas nestojí. Buď se budete smát té stupiditě nebo se budete chtít trefit mezi oči.
1,5* - aspoň jsem se pobavila, ale teda slovo štěrbinka je rozhodně jedno z nejhorších slov vůbec
Spoiler:
Jako vážně? Gideon znásilňující Evu ve spánku? Vážně?! A napraví se to ranním sexem?! A další ráno ji vyloženě vzbudí tím, že do ní proniká zezadu a ona to prohlásí za svůj oblíbený způsob procitání?! WTF?!
Přiznám se hned na začátku, že tento díl mě bavil o něco málo méně než díl první. Ale mám k tomu, podle mě, docela dobré důvody.
Tentokrát jsem vraha chápala. Naprosto jsem chápala proč to dělá a proč to dělá zrovna těmto lidem. Neschvalovala, ale chápala. Což je trochu děsivé a pravděpodobně to bylo i cílem. Má k postavě vraha dost rozporuplný vztah. Je mi ho líto. Soucítím s ním. A zároveň ve mně vyvolává velmi nepříjemné pocity.
Eriku jsem si oblíbila. Je jiná. Nedodržuje pravidla a věří svému instinktu. Nutno podotknout, že obojí dělá oprávněně. V tomto díle ji lépe člověk pozná a tím pádem pochopí. Je to správná ženská, kterou bych rozhodně chtěla mít na své straně. I když je občas trochu otravná.
Peterson a Mossová jsou stále mými oblíbenými vedlejšími postavami. Crane si taky získal me sympatie.
A Isaac Strong? Ooo ano! Tento muž je rozhodně jedna z postav, které bych ráda nechala zhmotnit v reálném světě.
A teď ke dvoum postavám, co mi pily krev v minulém díle a tady se to jen a pouze znásobilo.
Marsh a Oakley, postrach policie, protože kdyby to bylo jen na nich a jejich víře v nesprávné lidi (protože muži všechno ví nejlépe), tak by nikdy neuzavřeli ani jeden případ. A místo aby bylo vděční Erice, že se nebojí se jim postavit, tak se oba zachovají jak největší hlupáci pod sluncem. Pěstí bych jim oboum nejraději dala.
Samotný příběh má ale spád a to až překvapivě velký vzhledem k počtu stran. Právě ten objem stran nám dovoluje poznat lépe vraha. A tentokrát měl v knize vrah mnohem větší prostor. Což příběhu prospělo. Co na příběhu oceňuju nejvíce je jistá originalita vyprávění, kdy čtenář velmi brzy zná identitu vraha.
Na knihách R. Bryndzy mě fascinuje ta promyšlenost, ucelenost a nečernobílnost postav.
Těším se na další knihy s Erikou a doporučuji všem, kteří mají rádi dobře napsané krimi/detektivky.
Kraťoučká knížka bez které bychom se obešli, ale s ní je to o něco lepší.
Tato knížka nám ukazuje střípky ze života Cardana. Před, během i po ději trilogie. Ukazuje nám jaké události Cardana formovaly i jaké vztahy s ostatními měl. Jaké měl touhy a proč se změnily.
Důležitou postavou je zde trolí žena Aslong, které ublíží nejen otec Cardana a která vypráví příběh a kletbě. Příběh, který se mění stejně jako se mění Cardan sám.
Také je zde několik příběhů z doby Krutého prince, kde hlavní roli mají Nicasia a Locke. Nicasia je rozmazlená princeznička, která ale v zásadě udělala jen pár špatných rozhodnutí. Locke nám potvrzuje prázdnotu svého srdce a svou vlastní verzi krutosti.
A nakonec se posuneme do světa lidí s Jude po boku.
Bylo to milé zakončení tohoto příběhu. Ne nutné, ale taková tečka za příběhem je to hezká. Ale možná… Možná bych přece jen ocenila více plnohodnotnou knihu z pohledu Cardana.
Nemůžu uvěřit tomu, že už je konec. A nemůžu uvěřit tomu, že jsem tenhle díl přečetla za jeden PRACOVNÍ den.
Po prvním díle bych nevěřila tomu, že řeknu, že tahle série se zařadila mezi oblíbené. Ale stalo se tak. Od druhého dílu to byla jízda a třetí díl s námi moc slitování taky neměl. Ani jedna stránka oddechu. A tak to mám ráda.
Intriky jsou temnější, smrt je cítit ve vzduchu, krve teče víc než dřív. Tohle už je vyloženě vysoká hra, která nikoho nešetří. Přátelé se stávají nepřáteli a nepřátelé přáteli. Figurky se začínají pohybovat.
S koncem knihy jsem v zásadě spokojená. Autorka to vyřešila hezky a uzavřela vše, co bylo potřeba. Ale nezlobila bych se za povídkovou knihu typu “za 10 let”
Cardan
Absolutní král. Víc Cardana by neuškodilo, co si budeme. Jeho minulost vysvětluje mnohé. A taky ukazuje jakou vnitřní sílu má. A laskavé srdce. Ikdyž to nechce slyšet.
Jude
Absolutní královna. Nebezpečná, obětavá, smrtící a milující. Absolutně ji miluju. Rozhodne jedna z nejlepší hrdinek, co jsem kdy v knihách potkala. Její uvědomění si své vlastní hodnoty. Odvaha pustit někoho k sobě. A zatvrzelá tvrdohlavost to nevzdat… Ano. Tohle je hlavní hrdinka jak má být.
Taryn
Její proměna se mi líbila. Ale nedá se říct, že bych si ji zamilovala. Rozhodně nejméně zajímavá postava, co v tomhle díle dostala zbytečně moc prostoru.
Locke
Kdo si jak ustele, tak si taky lehne. Co k tomu říct.
Vivi a Heather
Bála jsem se, co s těmito postavami bude a nejsem zklamaná.
Grima Mog
Absolutně úžasná.
Madoc
Madoc mi zlomil srdce. Několikrát. Ale nemůžu se na něj zlobit. Řídil se svou přirozeností a přesto miloval své dcery. I ty lidské a koneckonců pro ně chtěl šťastný konec. Svým způsobem.
A Jude? Tu miluje velmi. A ona miluje jeho. A přesto, nebo právě proto, spolu tolikrát zkříží meč. Jsou jak rub a líc té stejné mince. Srdcervoucí, ale nádherné.
Nicasia
Rozmazlená princezna, co přišla na to jak se tato hra hraje.
Šváb a Puma
Jsou moje oblíbené vedlejší postavy a naprosto je zbožňuju.
Závěrem?
Je to lehce slabší jak druhý díl. První část byla skvělá. Úžasná. Milovala jsem to na maximum. Ale ta druhá… Ta byla slabší. A epilog byl lehce kýčovitý. A přesto je to dobrá kniha.
Hodně se mi líbila část, která řešila kolik různých vztahů v životě člověk má a jakou mají cenu. Jude je pro nás takovou průvodkyní na které nám autorka názorně předvádí jaké vnitřní boje může člověk bojovat, i když se to na první pohled nezdá.
Vidět vývoj vztahu Jude a Cardana bylo kouzelné po celé tři knihy. Vztah Jude a Taryn byl pevný a křehký zároveň. A vztah Jude a Madoca? Ach. Dynamika těchto dvou postav a jejich složitý vztah je tím pravým pokladem této série.
Je vidět, že autorka to měla opravdu dobře promyšlené a všechny nitky příběhu chytře propojila a klubko záhad rozmotala. Miluju to. A jsem si poměrně jistá, že si tuto sérii pořídím i fyzicky.
Za mě doporučuji…
Všem, co mají rádi spíše šedé hlavní hrdiny než vyloženě bílé a černé.
Všem, co mají rádi komplikované postavy.
Všem, co rádi objevují nové světy.
A hlavně všem, co mají rádi intriky a překvapivé zvraty.
A ano. Je to spíše temnější kousek. Mrtvoly, krev, podlost na každém kroku.
Tohle bylo rozhodně mnohonásobně lepší jak první díl. Nemohla jsem se odtrhnout.
Kniha je plná intrik, zvratů, překvapivých událostí, emocí a nebojí se trochu (čtěte - hodně) krve.
Příběh vás nenechá vydechnout. Jak by taky mohl, když předchozí kniha skončila tak jak skončila. A konec této knihy? Ach-můj-bože! Doufám, že se nemýlím ohledně důvodu tohoto vyústění!
Postavy
Postavy se zde rozhodně vyvinuly a my je lépe poznaly. U mnohých se mi potvrdila má podezření, další se naopak přesunuly do kolonky oblíbených postav a jiní si získali mou pozornost.
Cardan
Víc Cardana prosím! To je tak propracovaná postava, co konečně dává smysl se vším svým chováním. A zaručuju vám, že nám všem nakonec vytře zrak.
Jude
Miluju ji. Absolutně ji miluju. Tohle je hlavní hrdinka jak má být. Nečeká až za ni někdo něco vyřeší nebo ji zachrání. Udělá to sama. A já bych ji moc přála šťastný konec!
Taryn
Nemám ji ráda. Nebudu na ni plýtvat písmenky.
Locke
V prvním díle mě nadzvedl, ale byla jsem ochotná to nechat plavat. Po tomto díle mám u něj tři červené vykřičníky a tak nějak předpokládám, že to nakonec nebude neutrální, ale vyloženě temná postava. Nemám ho ráda, ale baví mě moc!
Madoc
Madoc mě baví. Je chytrý, lstivý, milující, ale ochoten obětovat i to, co je mu drahé. Baví mě jeho vztah s Jude. Líbí se mi, že dokáže ocenit, když ho někdo královsky převeze. Ikdyž to nenechá jen tak.
Nicasia
Silně negativní emoce ve mně vyvolává tato postava. Její matka je aspoň zajímavá, ale Nicasia je jen rozmazlené dítko.
Šváb a Puma
Jsou moje oblíbené vedlejší postavy.
A opět musím zopakovat, že miluju s jakou pečlivostí je celý svět vytvořen a že autorka nezapomněla ani na detaily.
Závěrem?
Druhý díl bývá často nejslabší. Tady se to rozhodne říct nedá. Je o mnoho čtivější jak první díl. Je vidět, že autorka to má opravdu dobře promyšlené a nezamotává se do vlastních nitek v příběhu. Miluju to. Pochopila jsem nadšení z této série!
Za mě doporučuji…
Všem, co mají rádi spíše šedé hlavní hrdiny než vyloženě bílé a černé.
Všem, co mají rádi komplikované postavy.
Všem, co rádi objevují nové světy.
A hlavně všem, co mají rádi intriky a překvapivé zvraty.
A ano. Je to spíše temnější kousek. Mrtvoly, krev, podlost na každém kroku.
Bála jsem se do této série pustit, protože je tak profláklá a tak jsem se bála zklamání.
První půlku knihy jsem moc dobře nechápala, proč bylo kolem této série takový humbuk. Bylo to zmatečné. Hodně postav, jiný svět, dost akce a žádná sympatická postava kterou by si člověk zamiloval.
A pak se to zlomilo a dílky zapadly tam, kam měly. A já to pochopila. Ten svět je dobře vystavěný. Postavy jsou sice na nervy jdoucí, ale ke svému chování má většina nějaký důvod a ze své role nevystupuje. A kniha je opravdu nabitá akcí za akcí a přímo před očima se vyvíjí nejenom příběh, ale i postavy samotné.
A zmíněné postavy?
Královská rodina je komplikovaná a zkažená. Takže žádné překvapení. Cardan mě ale nakonec začal bavit!
Dvojčata? Jude je na pěst, ale nakonec jsem ji přišla na chuť a bavila mě. Taryn mě rozčilovala od začátku do konce. Její přístup “mouchy snězte mě” mě přiváděl k šílenství.
Ostatní postavy mě povětšinou bavily. Každá jiná. Vzhledově, minulostí, charakterem. Madoc je velmi zajímavou postavou.
Svět?
Neměl chybu. Holly Black nezapomněla na šaty, účesy, jídlo, tradice, magii, hierarchii, nábytek, přírodu a další větší či menší detaily. Jestli bych měla před něčím smeknout, tak je to vytvořený svět.
Závěrem?
Kniha se nakonec ukázala jako čtivá a je vidět, že autorka nad celým příběhem, postavami i světem přemýšlela. Je to propracované a od jistého okamžiku se nedá odtrhnout.
Za mě doporučuji…
Všem, co mají rádi spíše šedé hlavní hrdiny než vyloženě bílé a černé.
Všem, co mají rádi komplikované postavy.
Všem, co rádi objevují nové světy.
A hlavně všem, co mají rádi intriky a překvapivé zvraty.
A ano. Je to spíše temnější kousek. Mrtvoly, krev, podlost na každém kroku. A je to skvělý!
Byla jsem odhodlaná dát téhle knize 2, ale nemůžu. Je to k vzteku. Protože mám spoustu výtek k tomu, jak je kniha napsaná i k jednotlivým postavám. A přesto… Přesto mě tato kniha zvládla rozplakat a cítit tu bolest a naději, kterou cítila i Sara při rozhovoru s obyvateli jednoho domu.
Takže ano. Styl psaní, především ty neustále závorky, mi brnkal na nervy. To jak občas Sara mluvila ke čtenářům mi taky nebylo po chuti. Opakující se rozhovory mi pily krev. A ne úplně přesvědčivá změna vztahu mezi postavami taky. A to, že je tu fantasy prvků opravdu málo a nic moc, až na závěr, se vlastně v knize neděje… To je až škoda mluvit.
Ale čtivě to je napsané rozhodně. Oceňuji i poměrně pohodový popis sexuálních scén.
A co se týká samotného příběhu? Má neuvěřitelně dobrý námět. Čtyři jezdci apokalypsy jsou super nápad. Provedení ale trochu pokulhává. Což mi přijde škoda, protože to mělo na víc. Mrzí mě, že to autorka nevyužila, mohla to být fakt bomba! Teď je to proste jen slabší průměr.
A postavy?
Mor je podle všeho sexy bastard, kterého nelze zabít. A taky ho nejde nenávidět. Napsán je poměrně dobře, i když jsem moc nepochopila, co konkrétně stálo za začátkem jeho změny. Tak jako tak si udržoval aspoň nějaké rysy povahy stejné.
Sara? Je dobrá. Podle mě není úplně reálné, co všechno ustála ona a její tělo, ale jinak je dobrá. A to i povahově. Saru chápu o něco lépe. Někdy mi ale přišla trochu na ránu, jak nevěděla, co vlastně chce. Stále dokola.
Povahy těchto dvou se dobře doplňují a dělají ten příběh zajímavějším. A jelikož celá kniha stojí jen na tomhle, tak díky bohu za to.
Některé vedlejší postavy se mi zapsaly do srdíčka mnohonásobně víc než Mor a Sara. A právě díky nim jsem musela zvednout hodnocení.
Většina postav, co se zde vyskytne, má svou jedinečnou osobnost. A to i ty, co potkáme jen krátce.
Závěr?
Láska je kouzelná, mocná a vzácná. A člověk by se neměl bát milovat, ikdyž to občas trochu bolí. To je to, co si z knihy odnáším já. Ale znovu bych ji už nečetla. Pokračování si ale spíš přečtu. Dle recenzí by to mělo být lepší.
Oficiálně tuhle sérii řadím mezi ty nejpovedenější a nejoriginálnější fantasy série s lehkým nádechem romantiky pro cílovku 12-18 let.
Postavy
Chloe, Derek, Simon a Tori
Miluju, jakou cestu všichni čtyři ušli za tu sérii. Jak se postupně změnili. Vyspěli. A přitom si stále drží tu svou jedinečnost.
Tori je drzá rebelka, která ale ztratila svou nepřátelskost. Chloe je stále ta spravedlivá hrdinka, ale už ztratila tu nekonečnu naivitu. Simon je ten milý kluk, který ale sundal růžové klapky z očí. A Derek? Derek je stále ten chytrý a tajemný kluk, co neustále vrčí na své lidi. Už se naučil ale i trošičku naslouchat.
Ostatní postavy
Většinu bych pleskla něčím po hlavě. U spousty z nich se mi potvrdilo, že mé pochyby o nich byly oprávněné. A některých mi bylo nakonec docela líto.
Ale teda strašně mě bavila polodémonka!
Příběh
Jestli byla dvojka akce za akcí, tak nevím jak bych popsala třetí díl. Je zde plno důkazů o přátelství, důvěře, odhodlání i zradě. Hrdinové nám při svém dobrodružství dospěli a je to znát na jejich uvažování i plánech.
Kniha je opět strašně čtivá a jak se furt něco děje, tak člověk chce číst dál a dál. Chce rozkrýt všechny odpovědi na otázky. A dočká se jich. Autorka dbá na to, aby ukončila všechny důležité hlavní i vedlejší linky. Spoustu věcí se zde vysvětlí. Některé z nich zůstanou sice lehce polootevřené, ale tak nějak sympaticky.
Je to jedna z těch kvalitních a originálních fantasy sériích zaměřující se na dospívající. Určitě doporučuji všem 12+ a pokud si chce někdo starší odpočinout u nenáročné, ale dobré fantasy série, tak tahle série je i pro ně super volbou.
Nejsem cílovkou této série. A přesto ji fakt miluju a jen mě mrzí, že jsem ji nečetla dřív.
Postavy
Chloe, Derek, Simon a Tori
Hlavní čtveřice tohoto dílu. Každý jiný. A přesto je mám ráda všechny. Občas mi leze někdo z nich na nervy, ale v jejich věku není divu. Je u nich extrémně vidět ten posun, co udělali od prvního dílu. Jejich dobrodružství je zbavilo trochu té naivity a prospělo jim to. Nikdo není vyloženě hloupý, ale nejsou ani neomylní.
Ostatní postavy
Některé fakt strašně moc nemám ráda. Jiné jsou zajímavé. A u některých jsem zvědavá, co z nich nakonec vyleze, protože si ještě nejsem jistá, co si o nich myslím.
Příběh
Začíná se tam, kde se skončilo. Udržuje si to i lehounce naivní notu, ale mnohonásobně méně naivní než v prvním díle. Je to přímo úměrné věku a tomu, co si hrdinové už zažili.
Opět se příběh točí kolem hlavní zápletky a mezilidské vztahy jsou zde jako bonus. A hlavně! Hlavně je tato kniha naplněná jednou akcí za druhou. Čtenář nemá moc chvilek na oddych. Autorka nás nešetří a sází to tam hlava nehlava. A za to ji patří velké dík!
Přála bych si jen o něco víc Dereka a mrtvol!
Už jsem pochopila autorčin styl. Je to malinko chvilkami natahované, ale člověka to stejně baví, protože v ty správné chvíle přichází nové objevy, změny a nečekané události. Kniha je opět strašně čtivá.
Je to jedna z těch kvalitních a originálních fantasy sériích zaměřující se na dospívající. Určitě doporučuji všem 12+ a pokud si chce někdo starší odpočinout u nenáročné, ale dobré fantasy série, tak tahle série je i pro ně super volbou.
Nejsem cílovkou této série. Ale mám knihu ve čtečce už strašně dlouho a hodnocení to tu má hodně dobré, tak jsem se rozhodla dát tomu šanci. A udělala jsem dobře.
Postavy
Všechny postavy jsou dobře napsané. Je jich poměrně dost, ale není těžké se v nich zorientovat. Mají svou vlastní osobnost a čtenář každou z nich brzy postupně poznává. Poměrně snadno si oblíbí určité postavy. Na druhou stranu… občas se i splete.
Hlavní hrdinka je trochu naivní, ale je jí 15. Kdo v tomhle věku nebyl trochu naivní? Zároveň není úplně hloupá a na nervy mi taky nelezla. Takže spokojenost.
Příběh
Začátek je trochu zdlouhavý, ale pak se celý příběh rozjede na plno a nedá se od něj odtrhnout. Kniha je napsaná strašně čtivě. Jsou zde naivní momenty, ale to k tomu věku hrdinů prostě patří. Je tu pár klišé, ale není jich moc. Zároveň oceňuji, že kniha se opravdu věnuje zápletce a vztahy mezi postavami buduje na pozadí. Je zde několik důležitých zvratů. A člověk postupně s Chloe odkrývá o co vlastně tady jde. A komu může věřit.
No co vám budu. Já si to fakt užila a to jsem se toho fakt bála!
Je to jedna z těch kvalitních a originálních fantasy sériích zaměřující se na dospívající. Určitě doporučuji všem 12+ a pokud si chce někdo starší odpočinout u nenáročné fantasy série, tak tahle série je i pro ně super volbou.
Na začátek chci říct, že tahle kniha je naprosto skvěle a chytlavě napsaná a já si ji moc užila.
Postavy
Na začátku knihy mi trvalo se začíst a pochopit hlavní detektivku Eriku. Její chování, způsob myšlení a povahu. Myslela jsem, že ji nebudu mít ráda. Nakonec se ukázalo, že si ji zamiluju právě proto jak nedokonalý člověk, ale skvělý detektiv je. Je odvážná, tvrdohlavá a je jí jedno proti jak mocnému člověku stojí. Jedná se všemi stejně a maximálně důvěřuje svému instinktu. Občas je dost otravná a nemá skoro žádný osobní život. Není dokonalá. A právě proto je tak skvělá.
Mossovou a Petersona jsem si oblíbila poměrně snadno. Obzvlášť Mossovou potom, co jsme mohli nahlédnout do jejího soukromého života. A taky potom, kdy se rozhodla plně věřit Erice. Peterson si mě získal později, ale na konci exceloval.
Ostatní postavy… Někteří kolegové jsou zlatíčka, ikdyz nedostali prostor se pořádně ukázat. Ale šéf Eriky mi tedy dost pil krev.
Co se týká ostatních postav mimo kolegy, tak musím říct, že se mi líbila ta různorodost postav - jejich povahy, styl života i místa, kde bydleli. Všechny postavy měly svou osobnost a té se držely. Za mě super.
Příběh
Nechybí zde napětí. Naopak zde naštěstí chybí vyplňující prázdné části.
Děj ubíhá rychle a dost mu pospíchá občasná kapitola z pohledu vraha. Čtenář se určitě nenudí a rozuzlení se ukazuje tak postupně, že čtenář může hádat vraha stejně jako detektivové. A pokaždé, když si člověk myslí, že už to má, tak často se ukáže něco, co člověka zase znejistí.
Vrahy jsem měla vytipované dva. Ale docela slušně mi to zamotalo hlavu.
Za mě skvělá kniha, kterou jsem si užila a doporučuji všem, co mají rádi dobré detektivky plné napětí a kvalitních postav.
Krátká verze
Téma princezny a bodyguarda možná je trochu neoriginální, ale tady to fungovalo.
Začátek dejme tomu, prostředek zbytečně zdlouhavý, konec příjemný.
Nejvíc asi chválím absenci nějaké větší toxicity a postupné budování vztahu.
Asi tak milionkrát lepší jak první díl, ale stále silný průměr.
Dlouhá verze
Postavy
Bridget
Za mě sympatická hlavní postava, co měla své silné i slabé stránky. Člověk během knížky může sledovat její postupný vývoj a dospívání do opravdové princezny. Byla to uvěřitelná postava, kterou bych klidně měla za kamarádku.
Rhys
Chválím absenci větší toxicity a hlavně postupný vývoj i této postavy. Zezačátku dost plochá, ale časem se to zlepšilo. Trochu arogantní, nebezpečný, majetnický, ale jinak vcelku sympatický a jeho chování dává docela i smysl. Vlastně poměrně ideální hrdina takového příběhu se správně temnou minulostí.
Královská rodina a další příslušníci urozených lidí
Za mě dobré. Nemám nějakou větší výtku. Přece jen většina se tam jen občas mihla.
Příběh
Jak už jsem řekla. Bylo to lepší jak první díl. Ale žádný skvost nečekejte.
Prostředí královské rodiny je lákavé a vlastně není zas tak špatně využité.
Začátek knihy je v pohodě. Opakuje dění v první knize, ale z jiného úhlu a doplňuje další scény. To se dalo zvládnout. Co se ale moc zvládnout nedalo a proč mi tak trvalo knihu dočíst je fakt, že prostředek je extrémně natahovaný. Ale fakt extrémně. Závěr knihy je zajímavý a super, ale zase je naopak strašně uspěchaný.
Už v půlce knihy mě ale přestaly bavit všechny sexuální scény a jejich větší a větší neopatrnost.
Styl psaní
Autorka nepíše špatně, ale sexuální scény jsou na jedno brdo a člověk z nich má takový “ew pocit.
Rozhovory mezi postavami jsou mnohem přirozenější než v minulém díle.
Opět tedy platí, že styl psaní je čtivý, ale ani to nedokáže zachránit nudné nebo trapné pasáže. A upřímně řečeno jsem některé sexuální scénky přeskočila.
Výsledek
Kniha je úplně zbytečně dlouhá. Prospělo by ji nějaké to seškrtání. Nebo alespoň zkrácení té vycpávky uprostřed a věnování těch stránek tomu závěru.
Byla to pohádka pro dospělé. Nenáročné čtení. Ale velmi silný průměr i na svůj žánr. To šílené nadšení stále nechápu.
Sérii dočtu. Ale budu ji muset proložit něčím inteligentnějším.
