Fidlal komentáře u knih

Snad každý v návalu negativních emocí něco "vyblil" na papír, avšak málokdo má takovou jazykovou výbavu jako Goethe (nemenší poklona patří též překladatelům). Škrabopisy nás obyčejných smrtelníků nám po nějakém čase přijdou jako nestravitelný kýč, Goethe je však věčný.
Pro ty, komu přijde Werther tak trochu směšný a teatrální: "Který zamilovaný není směšný a teatlální?"

21 25.03.2011

Neuvěřitelně čtivé. Co víc, tato kniha velikosti cihly graduje a vás zajímá, jaké osudy Magora a jeho vrstevníky s postupným utahováním režimního šroubu čekají.
Měl jsem spíše povrchní povědomí, že někdo jako Magor nebo underground existoval. Lákala mě především látka 2. poloviny 20. století (tedy dovětek "...a jeho doba"), protože rocker asi nikdy nebudu... Možná ještě básník, uvidíme.
Ve stínu brutálních procesů 50. let (Slánský, Horáková,...), které zpochybňuje snad jen rudá Marta, stojí neméně depresivní doba po vpádu "spřátelených" sovětských vojsk roku 1968 zvaná normalizace. Doba kdy se jinak mluvilo doma a jinak na veřejnosti. Doba kádrových posudků, bezdůvodných legitimací, donašečů, šikany StB. Do kriminálu se člověk mohl dostat za hraní na kytaru nebo jen za stavění židlí před loutkovým divadlem. Plody normalizace sklízíme dodnes a zapomínáme odkud se berou. Jsou to především netolerance, sklony k neangažovanosti, k nevyčnívání, k nálepkování, ke společenským tabu...
Atraktivita dějin nespočívá v datech a ekonomických číslech. Jsou to jednotlivé osudy konkrétních lidí, které dávají dohromady mozaiku doby. Vždy se samozřejmě najde spousta lidí, kteří tvrdí, že si za socialismu žili dobře, někteří lépe než dnes a nemuseli přitom být donašeči StB. Jen nevyčnívali a byli tak spokojení. S tímto smířlivým přístupem mám, přiznám se, ideologický problém, který mohu opřít o tato slova:
"Kvalitu demokracie nejlépe poznáme podle kvality vztahu většiny k menšině."
Václav Havel
(Celý projev na: http://www.vaclavhavel.cz/showtrans.php?cat=projevy&val=177_projevy.html&typ=HTML)
A abych nezapomněl! Obrovský dík za tu spoustu práce Marku Švehlovi! Dle mého se nesmazatelně zapsal do historie.

18 07.06.2018

Nařčení z pornografie berme jen jako dobrou reklamu, v této knize jde daleko o víc.
Vezmu-li to z mužského pohledu, autor přímo odhaluje naše Achillovy paty.
Sir Clifford Chatterley je samozvaný filosof a spisovatel. Na něm jasně vidíme, že to, co často nazýváme zrazenou láskou je ve skutečnosti uražená mužská hrdost.
Lady Connie Chatterleyová je svému muži (po válce ochrnutému od pánve dolů) především oddanou ošetřovatelkou a vrbou. V očích sira Clifforda dělá jen svou povinnost, je přesvědčen o své neotřesitelné pozici.
Na první pohled nenápadný a samotářský hajný Mellors dá Connie poznat, že je žena, je kontrastem sira Clifforda, jak povahou, tak postavením ve společnosti. Nedává na odiv svou sečtělost, není svazován dogmaty, je přirozený, pozorný v sexu a přitom nemajetnický a uctivý k ženě.
Veškeré popisy pohlavního aktu nejsou nijak samoúčelné. Tato kniha na mě nepůsobí nijak vulgárně ani skandálně. Číší z ní naopak vzájemný respekt a úcta. Náhle si uvědomuji, že nemůže fungovat tělo bez duše a duše bez těla...

18 25.03.2011

"Jak můžeš bejt tak krutá? Copak nemáš kouska citu v těle?" chtělo by se říci...

Je to napsané vzorovou, spisovnou češtinou, má to formu a je to dlouhé. Člověk, který to vyplodil, působí již z prvního odstavce velice sečtěle a uvědoměle, když se zamýšlí nad ukojením duše člověka 21. století. TEĎ SAMOZŘEJMĚ NEPÍŠI O KNIZE "HARRY POTTER A KÁMEN MUDRCŮ", ALE O KOMENTÁŘI UŽIVATELKY PET-KYVAL.

Jelikož má tato dáma v plánu přečíst celou "neuvěřitelně splácanou" sérii HP (čistě pro svůj všeobecný přehled), můžeme se dozajista těšit na její další komentáře s výčty neodpustitelných chyb a nelogičností. Rowlingová a její čtenáři ("negramotní drsňáci") budou potupeni!

Schválně jsem se podíval na jiný komentář s podprůměrným hodnocením knihy a vida! Napsal ho uživatel zlovlk a ačkoliv se naše hodnocení liší o tři hvězdy, nemám mu v podstatě co vytknout, protože je konkrétní, přesvědčivě argumentuje a nemetá kolem sebe zbytečně blesky.

Nemám zájem o nějaké upírání osobních názorů. Vlastní dojmy a pohledy na věc lidem neberu. Avšak doporučuji některým horkým hlavám (mezi něž se mohu zařadit), aby si své texty napsaly a nechaly týden (nebo alespoň přes noc) uležet, než je zveřejní. Aby se na pár odstavcích nedopustily více fatálních chyb než autor obsáhlé knihy.

11 08.09.2011

Že on miluje ji a ona jeho ještě nutně nemusí znamenat happyend, bohužel... Jago je jistě padouch a škůdce první kategorie (s kterým by měl co dělat i Sherlock Holmes nebo James Bond), avšak hlavním Othellovým nepřítelem je jeho vlastní neupřímnost, nekomunikativnost a nedůvěra vůči své družce Desdemoně.
Pět hvězd dávám především za aktuálnost a přínosnost této hry.

11 07.04.2011

"Proč jen se ten chlap chová jako naprostý pitomec?"
To si člověk říká, dokud nevzpomene na svou první zhrzenou lásku, na své prapodivně afektované výlevy, partnerčin pohrdavý chlad a spoustu otázek, na které není uspokojivé odpovědi.
Styl Alberta Moravia je (alespoň, co vím z českých překladů) mimořádně čtivý, věcný a naprosto srozumitelný. Jakožto realistický spisovatel nám nenasazuje na nos růžové brýle, ani není nijak přehnaně dekadentní.
Vřele doporučuji jeho dílo, zanechalo ve mně vždy hluboký dojem.

10 03.05.2012

Kniha (o rozsahu kolem 110 stránek) řeší základní životní priority. Ústředním tématem je dilema:

- věnovat své práci veškerý čas ku spokojenosti zajištěné rodiny
- nebo se spokojit s menším jměním a více se věnovat rodině

Příběh, zasazený někam na východní Slovensko, zde není třeba rozvíjet. Je prostředkem k hlubšímu zahloubání každého čtenáře na velice aktuální téma.
Každý se občas bezhlavě žene za mamonem a má to logicky odůvodněno. Potřebuje auto, větší byt či výkonnější počítač ke spokojenosti nejen své, ale i celé rodiny. Avšak často mu uniká, že právě rodinu tímto způsobem ztrácí.
V druhé polovině přejde styl knihy z psychologického dramatu ke svižné detektivce jaké můžeme znát z Povídek z jedné a druhé kapsy. Tato část však místo rozhřešení spíše vyvolává další a další otázky.

Po přečtení této knihy dost možná pozměníte přístup k životu. Mě osobně toto dílko nenechává chladným.

8 16.02.2013

Tento román je místy čitelný asi jako Starý zákon. Zajímavé příběhy a spousta popisů a výčtů budov, které jdou jedním uchem tam a druhým ven (u četby by možná bylo přiléhavější: jedním okem tam a druhým ven).
Pokud nejste tak zapálený fanda do architektury jako autor, ale dokážete se překlenout mnohdy až přes 30 stránek (popis chrámu a Paříže z ptačí perspektivy), potom se vám kniha odmění osobitou atmosférou (podsvětí Paříže a jeho lůza), humorem (zvláště patetický filosof a umělec Petr Gringoire a scéna, kdy hluchého Quasimoda soudí hluchý soudce) a charaktery, co jdou až na dřeň (třeba kněz Klaudius Frollo a jeho wertherovsky zoufalá, všeničící láska k Esmeraldě).
Vzhledem k propojenosti knihy jsou události v ní často hodně předvídatelné. Nemusíte být zrovna Hercule Poirot, abyste si domysleli jisté příbuzenské vztahy, či kdo je onem tajemný muž v kápi.
Když to shrnu:
+ atmosféra, humor a především charaktery postav
- výčty a popisy budov, které sice nejsou úplně samoúčelné, ale rozhodně jsou hůře stravitelné

8 12.10.2011

SPOILER Takže S. Harryho vlastně vždycky miloval, tak to je úleva :-D
Jen chudák Albus, za své jméno bude ve škole pykat, podobně jako Harry u Dursleyových za svoje čarodějné schopnosti...
Fanda jako já knihu vychutná a mnohé kýče ho nepoloží, jsou odpuštěny. Je to příliš poutavé, čtivé a ne zas tak blbé, aby nad tím člověk ohrnoval nos. Vyzdvihl bych hlavně morální poslání, charaktery postav a jejich chování.
Hloupých knih pro děti jsou mraky, tahle mezi ně rozhodně nepatří.

8 08.04.2011

Nenapíši asi nic nového, když přiznám, že se kniha čte "jedním dechem", ale za týden už nevíte, o čem byla. Odreágování dobré, avšak postrádám jakýkoliv přínos. Připomíná mi to nějakou adventuru na PC, avšak již rozluštěnou...

8 25.03.2011

Myslím si, že autor nemusel dělat z Nicole duševně chorou. Ono s těma zdravýma to není o nic jednodušší ;-)
Celý příběh je celkem všední, tempo dost volné. Mistrně jsou však vypracovány postavy a jejich vývoj, na tom vše stojí a není to málo!
Doporučuji lidem, které zajímá psychologie, anatomie vztahu mezi mužem a ženou.
Tato kniha mi rozhodně odpověděla na pár osobních otázek.

8 25.03.2011

Trochu jiné dějiny druhé světové války
…primárně zaměřené na psychologii jednotlivých aktérů i celých národů. To je 'Morální dilema' britského historika Michaela Burleigha čítající 21 kapitol.
Našince zaujme dodnes propíraná problematika appeasmentu (politika ustupování západních mocností před Hitlerem za účelem udržení míru). Či kapitola Morální kalkul o úloze naší exilové vlády. Beneš se zde rozhoduje mezi schválením atentátu na Heydricha, obnášející očekávatelné odvetné běsnění, a rizikem uzavření míru mezi Protektorátem a Německem.
Na přetřes přijdou oba policejní státy, které si nejdříve ruku v ruce rozdělí Polsko a poté stojí proti sobě: nacistické Německo a bolševický Sovětský svaz. Srovnání jednotek SS a gestapa vs. NKVD, koncentrační tábory vs. gulagy. Bizarnost účelového spojení demokratů Churchilla, Roosevelta a totalitárního Stalina.
Nejbolestivější čtení pro mě bylo to o vyvražďování Židů (odhadem jich bylo zabito cca 6 milionů). O zdokonalování zabíjení bezbranných lidí jinými lidmi, kteří se k tomuto úkolu hlásili dobrovolně. Čtenář nahlédne do hlav nacistů i jiných ‚lovců Židů' a dostává nástiny odpovědí na otázky: Jak si to masové vraždění ospravedlnili? Bylo ‚výhodnější‘ zabít dřív rodiče nebo děti? Někteří sadisté dokonce vyhazují kojence do vzduchu a trefují se do nich jako do hliněných kachen.
Morálním úvahám zde neunikají ani kobercové nálety Spojenců na německé metropole, oficiálně označované jako cílené bombardování strategických cílů. Nebo svržení dvou atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki.
Je toho ještě spousta, čeho jsem se v této stručné anotaci ani nedotkl (národní odboje, neutrální státy, Zimní válka, Mussolini, Hirohito, váleční zajatci,…). Jak je snad cítit z mého textu, tato kniha je velice působivá, komplexní, postavená na rozsáhlé autorově znalosti pramenů, a já ji mohu vřele doporučit.
Nemohu nevidět paralely k současnému světu, kvůli kterým takové knihy čtu. Ke světu silných vůdců s ještě silnějšími slovy a řešeními. Ke světu dezinformací a konspirací. Ke světu radikalismu a svalování problémů na vnější vlivy. Historie stále živá.

6 13.09.2018

Často se setkávám s názorem, že kdo nedržkoval a nevyčníval, měl se za komančů lépe než teď a máslo stálo 10 Kčs.
Publikace ukazuje na fakt, že i toaletní šmirglpapír byl nedostatkovým zbožím a máslo stálo v přepočtu na dnešní poměry 80 Kč.

Vše stručné a srozumitelné, za odpoledne přečtené. Ideální i pro sváteční čtenáře.

PS: Vytanula mi malá asociace s Jean-Paulem Sartrem:
"Jsme odsouzeni ke svobodě."
"Kdo se nepoučil z dějin, musí je znova prožívat."
Jaký bude náš osud?

4 27.12.2012

Jsem nevděčným čtenářem detektivek. Kdyby pes baskervillský rozcupoval všechny hlavní hrdiny, pokrčil bych ramenem a četl něco jiného. Tato kniha je však román se vším všudy. "Hlavní zápletku" vnímám spíš jako kostru. Na knize mě hodně bavilo právě takové to "zdržování" od hlavní zápletky. Postupné vykreslování vcelku výstředních postav a jejich charakterů..
Co však oceňuji nejvíce? To zasazení do současnosti a řešení současných problémů jako je etika v žurnalistice nebo korupce (je to tak trochu příručka k praní špinavých peněz). A nesmím samozřejmě zapomenout na problematiku zneužívaných žen a na to, že tento společenský problém málokdy vyplave na povrch.
Komické je, že jedna z hlavních postav se nám fyzicky vůbec nedostane do zorného pole. Je to postava průmyslníka Hanse-Erika Wennerstroma. (Jeden z nejzajímavějších padouchů, ačkoliv to tak ve zkutečnosti nevypadá.)
BRAVO! Po zkouškovém období se pustím do dalšího dílu.

4 29.05.2012

Kdo jako malý kluk četl Rychlé šípy, měl touhu založit si svůj klub. Po přečtení této knihy si budete chtít založit kapelu nebo otevřít divadlo... Četba naprosto pohltí a lidé v dopravních prostředcích se na Vás budou koukat jako na blázna, proč se nad knihou tak pitomě culíte.
Kdybych měl vymyslet podtitul, zněl by takto: "Muzikantská odyssea".

4 29.05.2011

Nevěřil jsem vlastním očím. Že tvůrce Hroznů hněvu a Na východ od ráje dokáže ve zkratce napsat něco tak vtipného a přitom hlubokého. Volné pokračování (Sladký čtvrtek) je trochu slabší, avšak i tam se najdou perly a milující čtenář si nestěžuje.
Pokud se někdo nechce přímo pouštět do tlustých románů, tato kniha je pro něj taková light ochutnávka.

4 26.03.2011

Ač k Čapkovi chovám úctu, tohle je pro mě prostě slátanina. Autor sám přiznává, že psal jednotlivé kapitoly pro noviny a neměl dopředu úplně představu, kudy se bude ubírat. Nápadů fůra, forma trpí.
K přečtení doporučuji Krakatit

4 25.03.2011

Na základce, po přečtení mého "čtenářského deníku" řekla třídě stará, tlustá češtinářka: "Tady vidíte, že v té všemi opěvované kapitalistické Americe to také nebylo vždycky růžové..." (to jen tak pro zasmání)
Nutno říct, že pojem "sociální román" mi zní dost odpudivě, člověk čeká morální nálož bez možnosti se nadechnout. Ne však u Steinbecka! Kniha, ač závažná, je také nesmírně krásná co do popisů přírody, nebo třeba lidské soudružnosti, když jde do tuhého.
Ke Steinbeckovi se vždy rád vracím.

4 25.03.2011

Malá knížka, takřka víkendová záležitost, avšak nesmírně hodnotná. Lidsky zahřeje na srdci.
To, co člověk tuší v Bohušově hudbě, je tímto textem potvrzeno.
Nenapadlo mě zprvu, jak budu osudy manželů Martinů živě prožívat. Z řádků je cítit neutuchající elán a radost ze života bez ohledu na hmotnou nouzi (což je obzvláště inspirativní). A to nepočítám ten stres spojený s nástupem nacistického Německa. (Jak by asi manželé Martinů, prchající za oceán do země, jejichž řeč neznali, soudili dnes o naší chybějící empatii vůči uprchlíkům z východu?)
Ačkoliv je Martinů český klasik a fenomén, jež toho zkomponoval velké kvantum, člověk by mu moc rád nějaký ten rok života ještě přidal, aby té své hudby, která je v celém světě nezaměnitelná, napsal ještě víc, protože byl očividně nekonečná studnice nápadů.
Líčení posledních Bohušových dnů je smutné až drásavé. Naštěstí pro nás je však Martinů stále živý a myslím, že snad i nesmrtelný.
Milý čtenáři, přečti a posuď sám!

3 28.10.2015

Opět pozoruhodné čtení. Hlavně ta práce se spádem textu... Omáčky není nikdy dost, když potom přijde dechberoucí mazec. Kdybychom byli masírováni od začátku do konce, efekt by nebyl takový. Pokud někoho dráždí kulka v hlavě, ať se mrkne na nějaké to video na streamu nebo youtubu. Občas lidi zkrátka přežijí svou smrt. A spisovatel si i bez toho může dělat s příběhem, co se mu zlíbí a nikdy nevyhoví představám všech.
"Do třetice všeho dobrého", říká se a já beru do ruky třetí díl.

3 29.08.2012