Fairiella
komentáře u knih
Mechanický pomeranč
Anthony Burgess
Knížka, ze který budete mít chorošně bolšáckýho gullivera. Supernásilí, namyšlená vláda a další fízís, z něčeho se vám možná rozklepou lipsy jako ouldanýmu hjumaníkovi. Hluboce se klaním překladateli. Vydržíte-li prvních stránek, týnovskému jazyku přivyknete. A jestli je pro někoho protivný, no... to už pubescentní výrazy běžně bývají, asi to tak má být. :) Príma príma príma prím.
Deník Anny Frankové
Anne Frank
Neuvěřitelná holka. Tolik vnitřní síly má asi v takovéhle situaci málokdo. Jak tu lidi píšou, je to psychicky náročné číst, ale pro mě hlavně proto, že vím, jak to dopadlo. Samotný text je vlastně místy i dost veselý a Anne bere situaci s velkým nadhledem, za který ji dost obdivuju. Je velká škoda, jaký byl její osud. Měla plány, že bude novinářka a spisovatelka, a toho za života nedosáhla. Ale, v což myslím ani nedoufala, dosáhla přesto nesmrtelnosti prostřednictvím toho, co vytvořila. Velké štěstí, že její deník její otec zachránil a zasadil se o jeho publikaci.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Kniha spoustu lidí uchvátila a trochu tuším, proč. Je to vděčné téma, příjemná hlavní postava, emotivní události.
Ale mě osobně rozčilovala neustálá autorova snaha o to být co nejvíce originální. Jeho neotřelé obraty po chvíli unaví a trochu i rozčilují ("Jeho výraz byl ostrý a zřetelný, čerstvě vyřezaný. Dřevěnou rukou si uhladil třísky na ofině a několikrát se pokusil promluvit."), je jich tam až přespříliš. V honbě za originalitou zanikají i ty lepší pokusy ("... jako vlak, co přijíždí přesně podle jízdního řádu k nočnímu nástupišti a za sebou na laně táhně vzpomínky. A že bylo co tahat. Se spoustou kodrcání.").
Dobré Smrtčino vnímání barev, dodává příběhu zajímavé podtóny. Trochu moc ždímačka citů, zvlášť závěrem (ale co jiného čekat u takového tématu?)...
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Úplně neuvěřitelný. Na knize by mělo být varování, že dokud ji nedočtete, nebudete schopni přestat. Všechno do sebe zapadá jako obrovská skládačka o spoustě dílků a vytváří složitý, ale naprosto úchvatný obraz. Jo a připravte si k ruce třetí díl. Nebude se vám chtít přestat číst ani až se dostanete na poslední větu posledního řádku druhého dílu.
To
Stephen King
Úžasný horor. Lodička v jímce. Krev v odtoku. Vandrák pod domem. Rozlehlé kanály pod Derry. A až se do té knížky pustíte, tak byste hlavně měli vědět: ta želva vám nepomůže...
Tajemství karet
Jostein Gaarder
Moje nejčastěji čtená knížka. Vracím se k ní od dětství v pravidelných intervalech stále; Žolík mezi knihami. :-)
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
Haruki Murakami
V mnoha ohledech magická kniha. Nahlíží pod víko (studny) a někdy vám vezme provazový žebřík, když chcete vylézt ven.
Někteří tu psali, že autor často "odbíhá od děje". Nějak jsem si nevšimla. Naopak, vše do sebe zapadá a pokaždé, když se na první pohled jedná o odklon od dějové linky, se dočteme k souvislostem.
Kde jinde se dozvědět, že ve studně je úplně jiná tma a že z jejího dna uvidíte hvězdy, i když není noc?
Kafka na pobřeží
Haruki Murakami
Ať už kvůli panu Nakatovi nebo kvůli nesympatickému mladému rádobycool Kafkovi, kterému ale nejde nepřát, aby se dostal dál a hloub a aby ho příběh úplně zabalil do svého kokonu událostí a vjemů. Kniha, která vám dá tolik, že vás reálně posune v životě, pokud jí to umožníte (musíte se taky nechat zabalit do stejného kokonu spolu s Kafkou Tamurou, což může být pro někoho nepříjemné.) Pro mě Murakamiho nejlepší titul.
Klíč k výběru partnera pro manželství
Miroslav Plzák
To si přečtete, přitakáte, ano, tak to je, uděláte chybu, na kterou vás upozorňuje, vzpomenete si na Plzáka a máte chuť se tou knížkou umlátit nebo vrátit čas a vynadat sami sobě. Věděl toho hodně o tom, jak to (ne)funguje a stejně si pořád tisíce a tisíce lidí zkouší myslet, že se určitě spletl.
Něžný barbar
Bohumil Hrabal
Když se soustředíte, dostane se to kouzlo i k vám. Knížka plná nádherných blbců, krásných debilů a nepřekonatelně úžasných idiotů.
1Q84: Kniha 3
Haruki Murakami
Hodně čekací čtení. Pořád se čeká, jak to dopadne, postavy čekají, jak to dopadne a celý svět se nadechuje v očekávání, jak to skončí. A víte co? Mně to nevadí. Všichni dneska na světě jsme netrpěliví a nedočkaví a neumíme zpomalit, schovat se do ústraní a dívat se na měsíc z dětské skluzavky. Možná proto lidi nezažívají taková dobrodružství, neumějí se totiž rozhlížet kolem sebe, protože ono se pořád něco děje a je toho hodně. Každý sedí v autobuse a čučí před sebe nebo si na nohy; čte si, povídá si s někým. Ale co se podívat z okna? Každý den jezdíme a chodíme kolem budov, kterých si nevšímáme, protože si myslíme, že je dobře známe. Každý den potkáváme lidi, jejichž tváře si ani neprohlédneme. A v 1Q84 je to jinak. Kdo se chce na chvíli zastavit a vytěžit ze skutečnosti víc než je prosté hnaní se za cílem, tomu se tohle dobrodružství bude líbit.
Utrpení knížete Sternenhocha
Ladislav Klíma
"...vždyť, nehledě k mému rodu a bohatství, mohu o sobě směle říci, že jsem krasavec, přes některé své vady, např. že měřím jen 150 cm a vážím 45 kg, že jsem skoro bezzubý, bezvlasý a bezvousý, trochu též šilhavý a značně pajdavý; ale i slunce má své skvrny."
Ale i Sternenhoch projde metamorfózou, stejně jako několikrát jeho Daemona a troufám si říci, že když bude chtít, i čtenář. Noblesně obhroublý humor a naturalistické pasáže. Kilometrový palác jako peklo, není-li peklem pro knížete spíš neschopnost zachytit, kdy se skutečnost přelévá do snu. Tenká kniha, ale co se toho do ní vejde...
Tulák po hvězdách
Jack London
Mně teda - asi proto, že nejsem typickým čtenářem dobrodružné literatury - dost vadilo, že Darrell Standing v minulých životech musel být vždycky něco extra a zažívat něco neobvyklého. Pocházet z dalekých krajů nebo zažívat navýsost neobyčejné věci. Chvílemi mě to i bavilo, ale časem se mi zdálo, že se autor tak trochu předvádí reáliemi a podrobnosti, které ví o dalekých zemích. Víc se mi vždy líbily ty úvahové části z vězení či z přechodu mezi vězením a Tamtím. Po vzoru ostatních amerických autorů i London musí neustále opakovat to nejdůležitější (svěrací kazajka, svěrací kazajka, jsem v kazajce a v samovazbě) a někdy to i čtenáře mírně rozladí, myslí si snad, že jsme na tuto skutečnost zapomene? Některé části jsem musela přeskočit, abych vůbec knihu dočetla, ale nekladu to za vinu autorovi. Jeho cílová skupina bude patrně jinde než u mé osoby.
Jako cool v plotě
Karel Plíhal
Plíhal je moje srdeční záležitost a jeho rýmovačky zbožňuju.
"V 10:39 sed' si na mě medvěd.
A v 11:10 zase ze mě sesed'." :)
Nesmrtelnost
Milan Kundera
Já mám teda od Kundery Nesmrtelnost nejradši. Je to jako dívat se jinou optikou na něco, co jiným připadá naprosto běžné. Jeho postavy, jak ženské, tak mužské, mě tam dost rozčilují, stejně tak některé jejich názory, ale - je to prostě krásný!
Noční let
Antoine de Saint-Exupéry
Vzpomínám na tu knihu jako na obraz... jak Měsíc svítí na mraky shora a svět je plný ticha.
Smrt v Benátkách
Thomas Mann
Mě ta kniha oslovila jednak proto, že jsem ji četla a přečetla těsně předtím, než jsem (podruhé v životě) navštívila Benátky; ale chystala jsem se na ni už dlouho. Viděla jsem film, ale v tom nebyl zachycen tak dobře (navzdory tomu, jak byl dlouhý!) vnitřní Aschenbachův boj mezi tím, co cítí, a tím, co je podle něj správné a rozumné. Nejde tu o homosexuální cit, jako spíše o obdiv k takové kráse, kterou v Tadziovi viděl a která ho na stará kolena fascinovala. V kráse je jakési bezčasí. Umělec, který má strach, že ještě neuzavřel vše to, co kdy chtěl vytvořit, se k ní pak tím spíš upíná. Přijde mi, že jedním z klíčových momentů, který nám může lépe říct, co se v Aschenbachovi odehrávalo, je to, jak se neochvějně rozhodne odejít z Benátek, ale shoda náhod jej dovede zase zpátky a on spočine zase v náruči bezčasí a navzdory hrozícímu onemocnění a zastření rozumu se chová skoro až dětinsky a rozpustile... Ale to vše ať si rozmyslí nakonec každý čtenář sám za sebe. :)
Umění milovat
Erich Fromm
Moje kniha knih. Láska jako prostředek porozumění, jediná věc, která dává v životě smysl. Ale málokdo umí ve skutečnosti milovat. Lásku zaměňujeme se sobectvím, s vlastněním, s oceňováním balíčků vlastností, které druhý má a vyměňováním s balíčkem, které mám já. Láska nerovná se závislost ani není příčinou žárlivosti. Podle Fromma je milovat stejně tak krásné jako být milován, ne-li krásnější. A já s tím souhlasím.
Edison
Vítězslav Nezval
"Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti"
Dokonalý rytmus a dokonalé sdělení, krásná poetika a hloubka - to vše v jednom balíčku. Můj velmi oblíbený text.
Putování slepého hada za pravdou
Ladislav Klíma
Neuvěřitelný. Mravenci si podřídí hada a dva opilí spisovatelé si předávají slovo nad rumem. Krásně dělají ze čtenáře pitomce a ten je za to ještě blahořečí.