evismaior komentáře u knih

70% - mám severskou krimi literaturu hodně ráda, ale asi proto jsem na ni taky docela náročná. Tohle není první počin s Harrym Holem, se kterým jsem měla tu čest, a zrovna tahle kniha mi přišla ne až tak dobrá, jak jsem u tohoto autora zvyklá. člověk už čeká obvyklou porci pasáží o alkoholismu a problémech v osobním životě hlavního hrdiny, takže tohle nepřekvapí. Koneckonců ani to, že je tím pádem poměrně snadné ušít na něj boudu v podobě vraždy ženy, se kterou toho měl společného víc, než by svým nadřízeným rád přiznal. Romské reálie nahlížené jinýma než českýma očima nejsou bez zajímavosti. A dost mě bavila Holeova kolegyně s geniální pamětí na obličeje Beáta. Začátek s přepadením a odprásknutím bankovní úřednice za to, že její kolega nebyl dost rychlý, je jako rozjezd parádní. Ovšem celkově jsou to spíš jednotlivosti, které mě bavilo číst, nedá se říct, že by to byla jako celek knížka, od které se člověk od začátku až do konce neodtrhne.

1 28.12.2018

85% - Knižní předloha kultovního sci-fi filmu Ridleyho Scotta. Film (a kupodivu i jeho loňské pokračování) řadím mezi své zdaleka nejoblíbenější filmy, takže mě už před lety neminulo setkání s Dickovou předlohou, k níž jsem se po loňském Blade runner 2049 opět ráda vrátila. A - no, není to ono. Tedy, je tam ta atmosféra, která z filmu dýchá a z knížky jakbysmet a je to jeden z mála Dickových románů, které si dokážu pěkně prožít (s povídkami problém nemám, ale u jeho románů je to obvykle těžší). Deckard je takový nějaký obyčejnější - prostě polda s manželkou, který zabíjí andíky a spoří si na pravé (a nikoli jen elektronické) zvíře, což je zjevně středobod života pro většinu populace. Rachel je poměrně nevýrazná a parta androidů určených ke zničení zdaleka nevzbuzuje takové emoce, pochopení a snad i soucit jako ti filmoví. Jsou v podstatě jen trochu tupě zlí a vcelku snadno zničitelní. Žádné existenciální úvahy o jejich větším lidství než v samotných lidech nehledejte, byť samozřejmě otázka oprávněnosti jejich zabíjení se naskýtá. Nicméně je v knize mnoho nápadů, které se do filmu nedostaly a ani se tam nehodily - náladové varhany (přístroj, kde si můžete naladit třeba fajnovou depku), mercerismus (jakési náboženství) atd. Takže to beru nadále jako takovou zajímavost spojenou se svým oblíbeným filmem a o to víc obdivuju jeho tvůrce, že z této předlohy dokázali vykřesat tak neobyčejné dílo.

5 26.12.2018

75% - Tahle knížka mi přišla docela roztomilá a splnila moje požadavky na nenáročné oddychové čtení romantické literatury. Hlavní hrdinka Posy je docela normální, navíc s pěkným vztahem ke knihám, parta zoufalců, kteří jsou jejími zaměstnanci v knihkupectví, mi přišla dobře zvolená a docela ušel i hlavní hrdina Sebastián, který dlouho hrál tu svoji roli nenapravitelného hulváta - až mě pak ten jeho přerod v zamilovaného "musíme se rychle vzít" chlapíka dost překvapil. Skoro nejlepší na tom ale byly ty pasáže historického lechtivého románu, který začala hlavní hrdinka se správnou špetkou sarkastické nadsázky sepisovat - to bych si klidně dala v plném provedení:-)
České nakladatelství, které knihu vydalo, by se ale vážně mělo stydět, protože fakt nejmíň 80% chyb a překlepů, které tam byly (a mnohdy i několik na jedné stránce), by měl označit i samotný textový editor, stačilo by to projít, když už se to teda zjevně nikomu nechtělo číst... Ale to nehodnotím, za to autorka nemůže. A ani překlad sám o sobě není špatný, co se stylu týče, i když ty chyby musela snad ve svém textu vidět i překladatelka...

3 26.12.2018

55% - Těšila jsem se na pěknou romanci z prostředí indických paláců a toho druhého se mi vlastně i dostalo. Leč autorka na můj vkus píše dost kuse až chaoticky, vždy, když něco začalo slibným vývojem, tak pasáž náhle utnula a začala jindy odjinud. Bylo tam pár zajímavých reálií, o kterých snad i věřím, že to tak skutečně v Indii chodí a chodilo (upalování manželek společně s mrtvým manželem), leč námět, kdy se anglická hrdinka mezi dvěma světovými válkami dostane do indického paláce a tak nějak víceméně si tam docela vegetí mezi manželkami a konkubínami, královská rodina se s ní vcelku normálně baví, nějak jsem tomu nedokázala uvěřit a moc mě to do děje nevtáhlo.

1 26.12.2018

90% - Tedy nejdřív jsem k tomuto počinu byla dost skeptická - proč vůbec plýtvat papírem na pár stránek příběhu o malém vombatovi, který se nemůže vykadit a chodí mu radit různá zvířátka, jak to má udělat? Jako vážně? No ale... Za to překvapení, kdy jsem si na konci přečetla, že vombat je australské zvíře kadící krychlové bobky, zasmála jsem se, řkouc "no, jasně, to si dobře autorka vymyslela", načež jsem otevřela wikipedii a s úžasem zjistila, že je to pravda, za to tedy fakt musím hodnotit vysoko:-D A syn už je drobet větší, tak ho ani tasmánský čert nevystrašil...

26.12.2018

90% - "Zlatá kniha" je zjevně nějakou delší verzí a košatějším převyprávěním filmového příběhu, než kniha Hledá se Nemo, kterou jsem měla v ruce předtím. A hodně to tomu provedení prospělo - krásné obrázky, které připomenou film, délka akorát, v příběhu nic nechybí. Ale filmové zpracování je zkrátka lepší a člověk se neubrání vzpomínkám na všechny vtípky, které so do knihy nevešly, a i kdyby se tam vešly, prostě by tak nevyzněly.

26.12.2018

90% - no a konečně rozuzlení ve třetí knize nesmyslně rozděleného českého vydání. Mám tuhle knihu moc ráda a jsem šťastná, že ji někdo slušně přeložil do češtiny (znám anglický originál, tak vím, že překlad je vážně slušný výkon), ale ta třísvazková verze je fakt děs. Co taky už komentovat ve třetí části, kde se Margaret konečně rozbřeskne v hlavě (a ano i panu Thorntonovi) a dají to dohromady? Achjo, milostné zápletky založené na tom, že si lidi něco nevyříkali, ty nemám moc ráda, jenže North and south je prostě moje srdcovka (tedy až na ty dlouhosáhlé úvahy o víře, to už i ty úvahy o dělnících a stávkách jsou zábavnější). Takže asi moje největší srdcovka je stejně seriál BBC, který mě k téhle knížce přivedl:-)

19.12.2018

90% - stále si trvám na tom, že český překlad je nesmyslně rozdělený na tři knihy. Tady se vlastně dostaneme jen od historky s Margaret a panem Thorntonem během stávky dělníků a k neslavně skončené návštěvě bratra Fredericka, a to už si fakt připadám jak při koukání na latinsko-americkou telenovelu, kde se taky v jednom dílu nikdy nic moc nestane. Tentokrát jsem měla v ruce první české vydání z roku 2012 a musím konstatovat, že tady si ho alespoň někdo před odesláním do tisku přečetl, protože tu zdaleka nebylo tolik chyb, jako v prvním dílu (tam jsem měla v ruce nové, letošní vydání, ale vydavatel je pořád stejný). Samozřejmě příběh samotný hodnotím vysoko.

1 19.12.2018

80% - hledá se Nemo je filmová pohádková klasika a tahle knížka ten animák stručným způsobem s mnoha obrázky v krátkosti rekapituluje tak, že si ji zvládne přečíst samo i dítě, které je poměrně čerstvým čtenářem. Osobně mi to ale připadalo trochu jako shrnutí toho filmu, je to hodně dobrý nápad i pojetí, ale věřím, že děti by to snesly i delší.

19.12.2018

90% - mohlo to být delší! Tak tohle se nám hodně líbilo - a přečetl si to jak syn s tatínkem, tak nakonec i maminka a všichni se dozvěděli hodně nových informací. Styl "podívej se pod okénko" nezklamal ani tady, kde jsme nahlédli do vnitřností velké zaoceánské výletní lodi, na můstek nebo třeba do doku. Moc pěkně udělané!

19.12.2018

55% - Jak mám bezuzdně ráda Dickovy povídky, tak s romány mám, zdá se, trochu problém. A přitom jedna z povídek je do tohoto románu zapracovaná - Převratný počin, na kterou jsem narazila ve sbírce Minority report II, a která mi přišla popsaným uspořádáním světa, jemuž de facto skrz televizní obrazovku vládne už několikáté "převtělení" (rozuměj nová herečka) překrásné a charismatické první dámy Nicole Thibaudeauxové a kde se lidi organizují v jakýchsi společenstvích vlastníků domů, taková správně ujetá. Jenže tady to bylo jen jednou linkou příběhu, do toho tam byly zamotané další postavy, pořád někdo dumal nad emigrací na Mars, aby systému unikl, ale nikdo se tam reálně nevydal, k tomu kohosi napadlo přivést z minulosti jistého Hitlerova pohlavára (a nějak mi uniklo, proč vlastně a kam to vedlo) a někoho jiného zas napadlo zakázat psychoanalytiky, pak tam byl jeden člověk, co neustále cestoval časem a znal dopředu i zpětně různé eventuality, ale ani tohoto potenciálu nějak nikdo nevyužil, včetně autora. No a taky tlamouni. Zkrátka velký dojem to ve mně nezanechalo.

3 19.12.2018

80% - obálka tvrdí, že tahle kniha byla předlohou k filmu, přitom sám autor (Mark Logue - vnuk hlavního hrdiny Lionela Loguea) už na začátku říká, že začal sbírat materiály vlastně až v reakci na v té době již připravovaný film. Proto se také "děj" knihy s filmem nekryje, ale sledujeme životní příběh vizionářského logopeda od jeho příjezdu z Austrálie do Anglie vlastně až do jeho smrti tak, jak si ho zapisoval do deníků a jak vyplynul z četných novinových ústřižků a dopisů, které si schovával. Zjevně podstatná část těchto materiálů se celkem logicky týkala jeho práce pro britského krále Jiřího VI. (otce dnešní královny Alžběty II.), který trpěl závažnou vadou řeči, což je pro člena královské rodiny, jenž musí pořád někde řečnit, celkem zásadní problém. Logue mu dokázal pomoci a stali se v rámci možností dokonce přáteli, kniha tak nechává nahlédnout i do mnoha podrobností kolem královské rodiny a životě na královském dvoře, i když sám autor v závěru knihy připouští, že míra servilnosti jeho dědečka vůči králi asi může leckomu připadal podivná (a tak ty deníkové záznamy a dopisy na mě opravdu působily, ačkoli jsou zřejmě lidé, kteří tytéž pocity mají k členům královské rodiny i v dnešní době a nepovažují to za nic zvláštního). Zajímavě je také popsané období druhé světové války, kam už film prakticky nezasáhl. Kniha tak není románem, ale literaturou faktu - v tomto ohledu samozřejmě skvěle natočený a zahraný film nutně musí působit poutavějším dojmem.

5 05.11.2018

90% - druhá sbírka povídek Minority report se mi líbila výběrem povídek ještě o něco víc než ta první. Tentokrát to nebylo jen na jedno brdo (příběh ve strusce po nukleární válce), ale témata byla vskutku velmi různorodá - organizace lidí prostřednictvím jakéhosi společenství vlastníků v bytových domech pod dohledem zřejmě už několikáté prezidentské dvojnice Nicole v povídce Převratný počin, Operace Luční koník, kde je spisovatel sci-fi přiveden do budoucnosti, neboť tamní mají dojem, že tihle lidé byli tušiteli, super povídka Co říkají nebožtíci zas překvapí tématem jakéhosi položivota po smrti, v němž lze člověka ještě pár let udržovat a občas ho oživit, aby s ním mohli potomci pokecat, Orfeus na hliněných nohou s úžasným tématem vracení do minulosti, aby se člověk stal inspirací pro nějaké umělecké dílo, Tenkrát s Parádnicí Pat (po válce už lidem zbývá jen hrát hru s vymakanou Bárbínou:-)) či skvěle ironická povídka Život s blobem, kde se člověk dobrovolně promění v kdysi nepřátelskou mimozemskou entitu (a naopak). Trochu slabší mi přišel Záložník o zdánlivě slaboduchém chlápkovi, který nahradí ve funkci prezidenta porouchaný počítač, ale to pak Dick dohnal navazující povídkou Co si počneme s Raglandem Parkem, kde svoji funkci tenhle chlápek solidním způsobem ustál. Takže mě nakonec bavily všechny.

1 05.11.2018

90% - Jako milovnice Jane Austenové mě pátrání po dalších podobných dílech nejdřív přivedlo k minisérii BBC (v české edici pod názvem Láska v bílém pekle) a posléze i k samotné knize Elizabeth Gaskellové, kterou jsem někdy v roce 2011 četla v originále a nyní jsem se po letech dostala i k překladu, který mezitím vyšel. Mám ten příběh ráda - kontrast mezi usedlým zemědělským jihem reprezentovaný ženskou hrdinkou Margaret a jejími rodiči a činorodým, často ale bezohledným kapitalistickým severem, který představuje továrník Thornton (a jeho matka) je výborným základem pro příběh na jedné straně sociální a na druhé i pořádně romantický. Seriál je pro mě za 100%, kniha "jen" za 90% - tam se totiž na můj vkus postavy až příliš babrají v těch hovorech o víře a boží vůli (mnohé věci by stačily říct prostě jednou), a tak některé tyto pasáže, kterým se scénář BBC chytře vyhnul, jsou dost zdlouhavé.
Kdybych pak měla hodnotit české vydání, musela bych jít o hodně níž - překlad považuji za dost povedený a pěkně vystihuje atmosféru tak, jak jsem příběh chápala i v angličtině - za to veliká chvála. Ale obrovské minus za zjevně chybějící pečlivější korekturu - ta se evidentně omezila jen na vychytání chyb, které označil textový editor v automatických opravách, ale situací, kdy se v celém odstavci mluví v mužském rodě o ženské postavě nebo se místo Thorntonová napíše Haleová apod., tam na můj vkus bylo až příliš a přitom by se tomu snadno dalo zabránit tím, že by to před odesláním do tisku někdo pozorněji přečetl. A to nemluvím o nesmyslném rozdělení na tři knihy - ten příběh vskutku není zas tak dlouhý, aby nemohl vyjít v jedné knize. Škoda, že se toho nechopil nějaký schopnější nakladatel, který by knížce věnoval péči, kterou si podle mě zaslouží.

5 16.10.2018

90% - Dickovy povídky mám vážně ráda - mají pro mě perfektní délku, ve které se dá dobře rozvinout děj, aniž by autor sklouzl k tápání ve schizofrenních podivnostech, jak se mu to daří v mnohých románech. Zaujaly mě prakticky všechny - nejvíc asi Autovýr (stroje neoblomně pokračující ve výrobě až do vyčerpání zásob na Zemi), Ideální zákazníci (čilá obchodnice vozící za vydřidušské ceny výrobky do postapokalyptické budoucnosti), Menšinová zpráva (známý film Minority report dumající nad tím, zda lze člověka odsoudit za zločin, který dosud nespáchal), Dopad traumatu (ale jak se mu bránit, když o něm člověk ví, ale vlastně dosud nenastalo?), Nenapravitelný R. (aneb důkazy lze nastrčit jakkoli a na kohokoli), Hra na válku (hračka, která naučí děti už od útlého věku rozhazovat peníze) nebo síla médií v povídce Kdyby nebylo Bennyho Cemoliho. Tahle sbírka se vůbec hodně točila kolem toho, čím vším se dají lidé ovlivnit, což je téma, které se dá zkoumat vážně donekonečna. Jediné, co mi přišlo už trochu nezáživné, bylo zasazení povídek prakticky neustále do času po fiktivní nukleární válce, což je sice poplatné době, kdy byly povídky psány, ale místy už mi to přišlo jako poněkud jednotvárné pozadí všech příběhů.

3 16.10.2018

80% - jako všechny detektivky s Lincolnem Rhymem je i tahle napsaná velmi čtivě, vlastně jsem dosud nenarazila na díl, který by byl slabší co do tématu i zápletky. Zde bylo zajímavé, že se vlastně paralelně rozjely dva případy - ten první s Hodinářem řešil především Rhyme, ten druhý se zkorumpovanými policajty Sachsová. Bylo předvídatelné, že se tyhle dvě linky nakonec propojí, i když jsem nevěděla jak - jenom že to bude jistě tradičně deaverovsky překombinované - no a v tom jsem se nemýlila. Po dočtení ve mně přetrvával pocit, že si to pachatel na můj vkus sám dost znesnadnil vymýšlením dalších a dalších krytí pravého směřování svojí kriminální činnosti, že kdyby prostě šel a rovnou udělal to, co zamýšlel, tak by snad musel mít větší šanci na úspěch. Samozřejmě jsem ale opět zvědavá na další díly.

16.10.2018

80% - psaní Věry Noskové mě baví, témata a příběhy jsou sice na můj vkus občas až příliš všední, ale autorka je dokáže podat neotřelým způsobem, a ať už je v dané povídce za novinářku, skeptičku, matku nebo prostě jen "holku", baví mě její (sebe)ironie, trefné poznámky i neokoukané obraty v popisech. A kdo by si nechtěl přečíst třeba povídku o tom, jak vnímá účast v Krausově pořadu samotný účinkující, že ano (řekli mi, že půjdu třetí, a to mě trochu znejistilo - každý přece ví, že poslední na řadě jsou vždycky podivíni:-)).

1 24.09.2018

80% - téma Severní Korea je zajímavé samo o sobě a fakt, že se odsud z tábora pro politické vězně podařilo utéct někomu, kdo se tam navíc narodil a nikdy nic jiného nepoznal, načež o tom vznikla kniha, mě zaujal hned po jejím vydání. Svým způsobem problém je v tom, že autorem není Sin, ale novinář, který s ním vedl rozhovory a podle svých slov si už v době psaní knihy nebyl a ani nemohl být jistý, jestli mu Sin říká pravdu. To se projevilo již v době rozhovorů, kdy Sin měnil okolnosti, za nichž udal svoji matku a bratra (a údajně byl účasten jejich popravě), a pokračovalo to i po vydání knihy (v roce 2015 Sin oznámil, že některé události se nestaly tak, jak jsou v knize popsány, a to poté, co KLDR v reakci na celosvětový úspěch knihy zveřejnila video, kde jeho otec "uvádí věci na pravou míru", mj. tvrdí, že byl Sin odsouzen za znásilnění). Na tom textu je opravdu hodně patrné, že ho píše někdo, kdo k hlavnímu protagonistovi událostí nedokázal zcela proniknout, to hlavní se dozvíme už na obálce knihy a v textu je to pak opakovaně rozváděno a obaleno do informací o režimu v KLDR, neboť od Sina získané informace by zjevně stačily pouze na jednu či dvě kapitoly. Čekala jsem od toho zkrátka něco trochu jiného - větší vhled do nitra někoho, kdo nikdy nepoznal normální dětství, lásku rodičů, běžnou školní docházku a vůbec život, ale naopak žil v atmosféře, kde se za normální považovalo mučit, krást a udávat s cílem přežít další den. Ono to tam je, ale psáno podobně odosobněně, jako když tu já píšu tyhle řádky. Nejzajímavější tak pro mě byly pasáže o mně dosud neznámých podrobnostech severokorejského režimu (existence pololegálních obchodnických živností, tolerance přechodů hranic do Číny pro tyto obchodníky, pašování cédéček s jihokorejskými telenovelami, všudypřítomná korupce atd.) a pak také popis toho, jak obtížně se Sin a další uprchlíci z KLDR začleňují do života ve společnosti západního typu, která očekává, že je svobodný člověk schopný sám za sebe převzít odpovědnost. Těžko si představit, čím si lidé v lágrech a KLDR vůbec procházejí, Sin měl svým způsobem "výhodu", že nikdy nic jiného nepoznal, o nic nepřišel, okolní hrůzy pro něj byly běžným jevem a nikdy tak v táboře například nepřemýšlel o sebevraždě. O to drsnější pak muselo být setkání se světem venku. Podle Wikipedie se nicméně Sin stal před rokem otcem - kéž dokáže dát svým dětem to, co sám v dětství nepoznal.

2 24.09.2018

90% - naše první setkání se Šmouly ve formě knihy a musím konstatovat, že i když zrovna tohle nebyl ten nejhvězdnější příběh z modré šmoulí vesnice, sklidil doma velký úspěch. Bylo to akorát dlouhé na udržení pozornosti, text byl čtivý a vhodně doplněný trefnými obrázky, zápletka dobře popsaná, nebylo nutné si nic domýšlet, takže měl čtenář pocit, jako by sledoval Šmouly v televizi.

24.09.2018

70% - Knížka, ze které přímo čpí, že ji napsal člověk, který pak léta představoval doktora House. Hlavní hrdina je podobným způsobem sarkastický, až občas dost na ránu, někdy mi přišlo, že už autor s tím vtipem trochu tlačí na pilu. Ale čte se to docela dobře, pokud si tedy odmyslím všechny ty věcí, co se mi nezdály moc pravděpodobné - na to, čím Thomas Lang v životě prošel, mi přišlo, že byl, co se obchodu se zbraněmi týče, podivuhodně naivní a stejně tak jsem se nedokázala zbavit pocitu, že ti, kteří ho vydíráním donutili účastnit se připravované akce, museli být hodně zoufalí, když k tomu nutili někoho, kdo se k celé věci v podstatě jenom připletl, namísto toho, aby si najali někoho, komu budou moci víc věřit. Jako oddechovka nicméně ucházející.

24.09.2018