Simulakra

Simulakra https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/336885/bmid_simulakra-4j1-336885.jpg 4 52 14

Pozoruhodné politické sci-fi od velmistra tohoto žánru. Vítejte ve Spojených státech amerických a evropských. Po třetí světové válce se USA spojily s Německem, aby čelily třem dalším velmocem: Francouzské říši, Lidové čínské republice a Černé Africe. V čele konglomerátu stojí prezident der Alte, ale skutečnou moc drží „permanentní první dáma“ Nicole Thibodeuxová. Ta však už dávno zemřela a roli Nicole sehrávají další a další ženy. A co když prezident vůbec není člověk, ale android? Novela Simulakra vznikla v roce 1964 a její vize budoucnosti je bizarní a znepokojivá.... celý text

Žánr:
Literatura světová , Romány , Sci-fi

Vydáno: , Argo
Originální název:

The Simulacra , 1964


více info...

Luigi1
Luigi1
20.08.2023 3 z 5

Nemohl jsem se nějak začíst,prostě to nešlo

Hellboy
Hellboy
13.02.2023 3 z 5

03/2023 Tahle kniha Philipa K. Dicka mi přijde unikátní tím, kolik z jeho oblíbených témat se zde objevuje. Při čtení mě napadlo, že bych si měl udělat bingo a postupně si je škrtat. Svět po třetí světové válce. Mutanti (děti). Zvláštní schopnosti. Androidi (Simulakra), kteří jsou k nerozeznání od skutečných lidí. Telepatie, telekineze, prekognice - předvídání budoucnosti. Únik na Mars v duchu amerického kolonizátorství. Němci / nacisti. Všemocné korporace, proti nimž stojí malí a bezmocní jedinci. Obsese předměty, materialismus - demižony, rachotiny, nahrávací přístroj obsahující živý organismus. Psychické nemoci, deprese, psychiatři. Obří kolektivní kol-domy. A samozřejmě cestování časem, jež je bohužel dost trestuhodně nevyužité. Tohle všechno je skvělé a je radost mít to všechno pohromadě, ale hrozně tu chybí výraznější zápletka, která by to vše spojovala dohromady. Nebo alespoň nějaký výraznější moment, scéna, která by se mi zaryla do paměti. Jedna z nejzábavnějších a nejzajímavějších scén se týká klavíristy Richarda Kongrosiana, jenž začne telekinezí přitahovat věci do svého těla - to je pořádná PKDickovská scéna. Pak je ještě zajímavá přestřelka, do níž zasahuje "Von Lessingerův přístroj" na cestování časem/prostorem. Opět - trestuhodně nerozpracované. Zbytek knihy je děsně průměrný a nezapamatovatelný, což je veliká škoda, jedna z nejslabších PKD knih. Je to pochopitelné, když si člověk uvědomí, že v roce 1964 se jednalo o jednu ze ČTYŘ knih, kterou ten rok Dick vydal. Prostě to chrlil jako Baťa cvičky a je to vidět. Přesto ho miluju.


puczmeloun
puczmeloun
17.11.2021 4 z 5

PKD jak ho máme rádi, a to včetně psychóz, rosolovitých mimozemšťanů, emigrací na Mars, mutantů, jaderných zbraní, sekt i alternativních historicko-politických teorií a skutečností. Jen je tedy Simulakra ještě o řád nepříčetnější než jeho známější klasiky. Např. alternativní realita je skoro ad absurdum, včetně Spojených států evropsko-amerických (USA + Německo) s jakýmsi podivným matriarchálně-gerontokraticky-kartelově-kolektivně-konspiračním vedením. A do toho se přidávají "drobné radosti", jako jsou otravné všudypřítomné létající reklamy, které se vám vkrádají do soukromí, stát používající stroj času (spiknutí s Göringem a Izraelem je součástí toho všeho) nebo kolektivní domy jako vytržené z tuzemské normalizace (povinné politické testy, společná zábava...). A to je jen část motivů v knize skrytá, včetně toho, že vše popsané je jen "pozadím", nikoli dějem samotným. Ten už si musíte užít sami. Zároveň bych nedoporučoval číst anotaci, která nechutně napovídá a je zavádějící.

sharik
sharik
22.05.2021 5 z 5

Klasický P. K. Dick, pro něhož byla simulakra, simulace a obtížnost rozeznat reálné od hyperreálného jedno z nejzásadnějších témat. A přes to, že svá témata odhaloval prostřednictvím metaforických scifi příběhů, nakonec je v jeho dílech vždy hodně filozofie a přesah, který platí pro jeho dobu, naši dobu a bohužel možná i pro budoucnost, o které psal. V románu, který rovnou nazval Simulakra, se setkáváme s blízkou dystopickou budoucností, určitou parafrází Orwellowa 1984, s nímž (na rozdíl od mnohých jiných dystopií) sdílí až překvapivě konkrétní detaily a motivy. Přesto příběh je veskrze Dickovský, stejně tak hlavní motivy. Dick tematizuje psychické nemoce, drogy, nedůvěru, nemožnost se na nic spolehnout a ve středu dění stojí umělí lidé, u nichž často nikdo neví, zda jsou skuteční nebo syntetičtí. Často ani oni sami možná ne. Pokud má čtenář alespoň základní povědomí o teorii simuláker, dostává příběh mnohem hlubší rovinu, než jakou je pouhý obraz totalitní společnosti, kde se cestuje časem (pro obrazy budoucnosti, která ale nejspíš nenastane, čili jde často o pohled na kopii bez originálu, mrk mrk) a jediný únik pro největší zoufalce představuje jednosměrná cesta na Mars, kde bude žít se sousedy, lidskými simulakry. V mnohém se dílo podobá Dickovu slavnějšímu "Sní androidi o elektrických ovečkách?", kde najdeme podobná témata. Tentokrát ale namísto noirového ladění sledujeme (nejen) politickou hru, poměrně jiný druh morálních dilemat a hlavně téma simuláker z relativně odlišného úhlu. Ovšem taky je tento příběh plný vtipně bizarních detailů, ať už jde o hraní klasické hudby na prázdné demižony, nebo o uměle vytvořené vyhynulé marťanské zvířátko papoola, které má hypnotické schopnosti...
Každopádně je to opět skvělé a mrazivě nepříjemné a každým rokem (v metaforické rovině) aktuálnější a aktuálnější.

hanak_v_exilu
hanak_v_exilu
01.02.2021 2 z 5

"Vítejte ve Spojených státech amerických a evropských. Po třetí světové válce se USA spojily s Německem, aby čelily třem dalším velmocem: Francouzské říši, Lidové čínské republice a Černé Africe." Tyhle dvě věty z anotace se ukázaly jako past. Kvůli nim jsem čekal složité zahraničně politické drama, ale dostal jsem zmatený a neuvěřitelně překombinovaný příběh z ujetého světa. Philip K. Dick rozházel slibné vějičky a pak je nechal trestuhodně vyšumět. Jestli od něj chcete napínavý politický thriller, přečtětě si raději Sluneční loterii.

Daecius
Daecius
08.10.2019 4 z 5

Přestože se jedná o jednu z obecně hůře hodnocených knih PKD, vůbec mě nezklamala. Upřímně, příběhově je to asi slátanina - ovšem v případě, že by to psal někdo jiný. Ale naprosto chápu člověka, milujícího epické ságy, příběhy plné dramatických zvratů a propracované světy (jako třeba Hra o trůny), když takový čtenář jde číst něco od PKD navnaděn vysokým hodnocením, může být zděšen, protože nic z výše jmenovaného se zde nekoná. U děl PKD totiž (většinou) není ani tak podstatné, o čem to je, ale JAK je to napsáno, prostě ten jedinečný nenapodobitelný styl. Nikdo, nikdo takhle nepíše. O čem to vlastně celé bylo, ani pořádně nevím, děj je místy trochu zmatený, jsou zde obvyklé Dickovy prvky, které se jeho tvorbou táhnou jako červená nit - psychické obtíže, psychiatři, ženy-mrchy, zlovůle mocných, totalitarismus, podprahová touha opustit tuto planetu a začít znovu někde jinde a jinak. Opět je to sci-fi, ale... když někomu řeknete, že je to sci-fi, asi bude čekat něco jiného. U děl PKD je sci-fi jen kulisa, protže to co píše, by nešlo napsat jinak, ale to už se opakuji z jiných komentářů. Asi se někteří lidé pozastaví nad tím, že kniha nemá nějaký... vlastně... konec? No nemá, u děl PKD totiž knihy zásadně nekončí v momentě nějakého konce příběhu, u děl PKD končí knihy v momentě, když to Mistr uzná za vhodné, což vzhledem k osobě Mistra nemusí dávat běžným smrtelníkům jakoukoli logiku. :-) Vyzdvihnout musím i povedený (opět) překlad nakladatelství Argo, se skvělými výrazy jako "rachotírna", "všeceno" apod. A když už jsme u Arga, pozoruji neblahé polevující tendence ve vydávání Mistrových děl.. Argo, překládej! Mistr toho napsal hodně a ještě mnoho toho v češtině dosud nevyšlo. Má peněženka je v případě PKD vždy připravena.

evismaior
evismaior
19.12.2018 3 z 5

55% - Jak mám bezuzdně ráda Dickovy povídky, tak s romány mám, zdá se, trochu problém. A přitom jedna z povídek je do tohoto románu zapracovaná - Převratný počin, na kterou jsem narazila ve sbírce Minority report II, a která mi přišla popsaným uspořádáním světa, jemuž de facto skrz televizní obrazovku vládne už několikáté "převtělení" (rozuměj nová herečka) překrásné a charismatické první dámy Nicole Thibaudeauxové a kde se lidi organizují v jakýchsi společenstvích vlastníků domů, taková správně ujetá. Jenže tady to bylo jen jednou linkou příběhu, do toho tam byly zamotané další postavy, pořád někdo dumal nad emigrací na Mars, aby systému unikl, ale nikdo se tam reálně nevydal, k tomu kohosi napadlo přivést z minulosti jistého Hitlerova pohlavára (a nějak mi uniklo, proč vlastně a kam to vedlo) a někoho jiného zas napadlo zakázat psychoanalytiky, pak tam byl jeden člověk, co neustále cestoval časem a znal dopředu i zpětně různé eventuality, ale ani tohoto potenciálu nějak nikdo nevyužil, včetně autora. No a taky tlamouni. Zkrátka velký dojem to ve mně nezanechalo.

3DD!3
3DD!3
05.08.2018 2 z 5

Zajímavý svět, ale přespříliš povědomý, poslepovaný z jiných lepších Dickových světů. Utkvělo mi pouze neortodoxní pojetí cest časem. Simulakra se nečetla dobře a postrádala opravdu dobré postavy. Základní myšlenka má potenciál, bohužel ho téměř netěží, i závěr vyzní do ztracena. Možná neměla opustit formát povídky.

Disease
Disease
18.04.2018 3 z 5

Sice se jedná víceméně o rozvinutou povídku Převratný počit z druhé části sbírky Minority Report, ale i tak je to velmi dobře čitelné, i když žádná velká bomba.

Allebith
Allebith
19.02.2018 3 z 5

Pro mě osobně velmi těžké čtivo. Měla jsem problém prokousat se množstvím zmatečných informací, postav a "kulturního pozadí" až k poměrně wtf konci.

toni-az
toni-az
23.09.2017 3 z 5

Musím přiznat, že mě tato kniha vůbec nebavila a do čtení jsem se musel vyloženě nutit. Začátek (rozuměj cca 3/4 knihy) bylo velmi zdlouhavé uvedení do této verze paralelní skutečnosti, spousta postav s většinou nepochopitelnými motivacemi a chováním, přeskakování z jedné dějové linie do další, prostě nuda nuda šeď šeď.

Ke konci když se jednotlivé linie pospojovaly, se to už číst dalo, ale úplný konec byl tragédie. Utnuto skoro v půli věty, jako by autor nevěděl, co s tím dál nebo spíš nestihl dopsat poslední dvě stránky.

A ještě jedna poznámka. Nedávno jsem chválil Argo za to, jak má dobře zvládnutou sazbu u některých svých ebooků. No, tak tady to rozhodně neplatí, kvalita mizerná, zejména absence oddělovačů přechodů mezi dějovými liniemi velice znesnadňovala pohodlné čtení.

ZaS
ZaS
30.08.2017 4 z 5

Jedna z nejlepších Dickových vizí popisuje svět ve kterém vládnou loutky řízené na dálku a přestože vše krásně funguje, lidem se v něm jaksi nelíbí. Jak by se něco takového mohlo stát, že? :-)

opic 12
opic 12
18.07.2017 4 z 5

Na úvod se sluší a to doslova: Vy nás,ale zásobujete,pane Karfík :-)
V přeneseném smyslu zcela zásadně nakladatelství ARGO.Je fajn číst i méně známá dílka od PKD.
Ano,jistě je jasné,že to přeci není jako Ubik,nebo jestli se androidům zdá o elektrických ovečkách či snad temný obraz a jiné proslulosti.
Pche,že ne,tak to je omyl vážení,tohle je totiž politicko utopickej nářez ala Dick v kostce :-)
Typicky běžní lidé zmítaní v trychtýři před i za zrcadlem v sítech nepředvídatelnosti manipulativních tahů štětcem něčeho očím na první pohled nenápadně skrytého podprahově číhající na zmatenné pěšáčky ve spárech neuchopitelných kreací neutěšených tzv mocností realit či snad pro vás lepší podivných psychozních neurotických zákoutí (nějakej pan S.Freud kdysi tvrdil,že za to může doslova sexualita) v hlubinách prostých myšlenek které se vejdou do zlomku miliontiny vteřiny v galaxii prostého člověčího orgánu skrytého ve vaší lebce.
PS: Ty jeho konce jsou prostě,no jak to nehrotí do nějaký trapný klišoidní pointy,život jde z lehounka dál ...
Takže jasný,pokud ho milujete,není co řešit :-D

Däniken
Däniken
06.06.2017 4 z 5

Dalsi dickovska genialitka, ktera tak trochu pokulhava na retrokulisech a nelogicnosti stroje na cestovani casem.
Vladnout budou tlamouni!