eva3992
komentáře u knih
Za zamčenými dveřmi
Freida McFadden
Nora Davisová prožívala své dětství jako každý jiný, ale jen do té doby, než policie zjistila, že její otec ve sklepě vraždil nevinné ženy. Nyní, po více jak dvaceti letech, je Nora úspěšnou lékařkou, nikdo nezná její minulost a otec je stále ve vězení. Jednoho dne Nora zjistí, že byla zavražděna její pacientka, a to stejným způsobem, jakým vraždil její otec. Je zřejmé, že se někdo snaží dostat Noru za mříže, ale ona přeci není vrah a policie na ní nic nemá. Pokud se ovšem nepodívá do sklepa.
Jakmile si přečtete prolog, je vám jasné, že tuto knihu si prostě chcete přečíst. Autorka vás naláká na samotný příběh takovým způsobem, že knihu nebudete moci odložit. Navíc mě zaujalo lékařské prostředí, které mám v knihách ráda. Je před vámi příběh, který vás strhne a pohltí.
Střídá se tu současnost s minulostí, poznáváme to, jak se Nora dokázala vyrovnat s tím, že má otce vraha a zároveň se dozvídáme, jak vypadá její současný život. Ač se může ze začátku jevit příběh málo akční, věřte, že je tu skvěle vytvořeno napětí i z naprosto banální situace. Autorka v textu komunikuje přímo se čtenářem, a to mám ráda. Díky tomu nás opravdu vtáhne do příběhu, máme pocit, že jsme jeho součástí a můžeme ho více prožívat.
V knize nejsou žádné zdlouhavé popisy, je to jednoduchý příběh bez zbytečných komplikací. Text doslova mizí před očima, máte pocit, že nemůžete přestat číst. Zhruba v polovině jsem začala tipovat kdo je vrah. Je tu spousta možností, každý podezřelý je možný, ale až do posledních stránek nebudeme vědět, kdo jím nakonec bude a rozuzlení vás tak překvapí.
Kniha má optimální délku, thriller kolem 300 stran je pro mě ideální. Ale musím se přiznat, že konec byl velmi rychlý, skoro až uspěchaný. Byla jsem do příběhu tak ponořená, že bych klidně ještě chvíli četla. Ani bych se nedivila, kdyby autorka připravila pokračování.
Za mě výborná kniha plná napětí, která má spád a u které se nebudete nudit. Jen tedy nevím, zda budu mít po dočtení ještě někdy ráda vůni levandule
Nana
Émile Zola
Kurtizána Nana vás zavede do Paříže a seznámí nás se zhýralou pařížskou společností, obzvláště v jejích vyšších vrstvách – bankéři, hrabata, velkopodnikatelé Všichni jdou po penězích a krásných ženách, až toho jedna z nich využije a bude si s nimi hrát jako kočka s myší. Klasika z roku 1880, která je na svou dobu poměrně odvážná.
Klasiky mám v knihovně docela dost, ale málokdy po ní sáhnu. Jsem tak ráda, že si ji přečtu díky různým výzvám. Tentokrát jsem si ji vylosovala z mých nepřečtených knih v rámci snižování nepřečtených knih
Knížka se dobře četla, i když byla místy zdlouhavější a na můj vkus tam bylo dost jmen. Přišlo mi to svěží i vtipné. Ze začátku to byl jeden velký mejdan a postupně sledujeme vývoj, kam život Nanu zavede. Přišlo mi to kolikrát nadčasové a celkově mě to bavilo. Jelikož mám vydání s ilustracemi, tak mě moc potěšily a skvěle navodily atmosféru té doby.
Ač jsem si myslela, že budu hodnotit čtyřmi hvězdičkami, když jsem knihu porovnala s ostatní klasikou, kterou jsem četla, tak jsem to nakonec přehodnotila na plný počet, neboť to mělo většinou spád a v rámci podobných knih to bylo prostě skvělé.
A pak už jen tma
Petra Batók
Jedna rodina, jedna alkoholička, několik zkažených životů. Příběh nám vypráví čtyři členové jedné rodiny, kde to není úplně v pořádku. Kam se podíváte, tam je schovaná láhev s alkoholem, která pomůže vždy, když nejdou věci podle plánu, ale vlastně i kdykoliv jindy
Tuto knihu jsem četla v rámci společného čtení a jsem za to moc vděčná. Právě díky takovýmto „akcím“ objevím knihy, které by mě jinak minuly, a to by byla škoda.
Krátké věty i kapitoly nás okamžitě vtáhnou do příběhu. Ten nám vypráví matka, její dvě děti a babička. Sledujeme nelehký vývoj života s alkoholikem, a právě díky různým vypravěčům si můžeme udělat celkový obrázek a hlavně vidíme, jak to vnímají různí lidé, různého věku a jak to celé ovlivní jejich životy.
Je to drsný, smutný a bolavý příběh. Některé momenty byly obzvláště kruté, že jsem měla sto chutí knihu odložit. Ale jelikož ráda čtu knihy o podobných tématech, tak jsem byla zároveň nadšená. Neboť všechny ty emoce se na mě přenesly a já se tak ocitla uprostřed rodiny, která prožívá drama, ve kterém by nebylo dobře nikomu.
Děj knihy je situován do období devadesátek, ale je to takové téma, které je tu bohužel stále, stále se dějou takové situace a bohužel i nadále tu budou s námi. Z této představy mi je prostě úzko.
Skvěle napsaná kniha o vážném tématu, která ve mně bude ještě chvíli doznívat.
Muž se psem
Zdeněk Jirotka
Detektivní příběh o největším podvodníkovi všech dob, obohacený o autorův svérázný humor.
Díky skupině Klasikomilů, kde jsem již nějaký ten rok, objevuji klasickou literaturu, ke které bych se běžně asi nedostala. Toto čtvrtletí máme téma česká humoristická próza, sáhla jsem po tom, co jsem našla u nás v knihovně. Humorné knihy moc nečtu, tak jsem za výzvu ráda, že si vyzkouším to, co bych běžně nečetla. Díky tomu občas objevím poklad. Tentokrát se to však nestalo.
Knížka se čte dobře, text krásně plyne, ale já prostě nemůžu číst humorné knihy. Když jsem se s nějakým humorným momentem podělila s manželem, ten se zasmál, já jen kroutila očima. Příběh mě prostě nebavil a kolikrát jsem se přistihla, že vlastně ani nevím, o čem čtu.
Utvrdila jsem se tedy v tom, že tento žánr není pro mě. Každopádně jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a rozšířila si tak svůj čtecí okruh.
Návrat do Lvova: O kořenech genocidy a zločinů proti lidskosti
Philippe Sands
Zločiny proti lidskosti a genocida, dva pojmy, které byly začleněny do obžaloby v norimberském procesu. Poprvé je definovali dva právníci – Hersch Lauterpacht a Rafael Lemkin. Dva muži pocházející ze Lvova, kteří o sobě navzájem nevěděli. Autor se vydal po jejich stopách a aby se kruh uzavřel, je tu vylíčen i osud Hanse Franka, který byl zodpovědný za vyvraždění milionů Poláků a Židů. Jelikož autorův dědeček – Leon Buchholz – pocházel také ze Lvova, najdeme v knize i jeho příběh.
Tato kniha už mi doma leží nějakou dobu v knihovničce, tak jsem se rozhodla, že ji zařadím mezi knihy, které si chci letos přečíst, neboť očekávám, že budou skvělé. Opět jsem se nespletla.
Kniha nám odkrývá hrůzy minulosti na lidských osudech, zároveň však líčí přípravu a průběh norimberského procesu. Je tu, pro mě, tolik nových informací, že jsem si knihu musela dávkovat.
Moc mě bavila až detektivní autorova práce, kdy se snažil vypátrat osudy jednotlivých hrdinů, krok po kroku jsme šli s autorem po stopách, sledovali jeho myšlenkové pochody a odhalovali osudy, které mnohdy byly propletené a propojené.
Samozřejmě mě více bavilo číst o lidských osudech, než právní a soudní informace, ale na druhou stranu bylo vše podáno lidsky, přehledně a čtivě. Nudit se rozhodně nebudete, ale chce to mít na knihu tu správnou náladu, abyste se nenechali odradit delšími a pomalejšími pasážemi o právu.
Rozhodně kniha, která přináší důležitá fakta z naší historie a mapuje oblast Lvova.
Skleněný pokoj
Simon Mawer
Román inspirovaný skutečným osudem vily Tugendhat. Vila postavená na míru novomanželskému páru si užije jen pár let se spokojenou rodinou atmosférou. Když přijde druhá světová válka je rodina nuce opustit dům i naši zemi. Vila se tak dostane do rukou nacistů a její zdi jsou svědky i pozdějších nelehkých let.
Již před pár lety jsem viděla stejnojmenný film, který mě úplně neoslovil, a proto jsem se knize dlouho vyhýbala. Nakonec mi ji známá doporučila, že si myslí, že se mě bude líbit, a měla pravdu.
Od prvních řádků mě bavilo číst o tom, jak krůček po krůčku vila vznikala. Nejprve myšlenka, pak první plány, základy, zdi. Dohledávala jsem si fotografie vily Tugendhat, abych se mohla podívat, jak vypadá ve skutečnosti.
Období druhé světové války mě nikdy nepřestane udivovat. Ač už jsem o něm četla tolikrát, vždy mě ničí bezmoc běžných lidí, když nevěděli, co přijde a pak utrpení během války. Neskutečné.
Jsou tu skvěle vylíčeny lidské osudy. Ukázány problémy smíšených manželství, emigrace, síla přátelství i zrada. Silný příběh, jehož konec jsem probrečela. Navíc mě velmi bavil autorův styl a věřím, že i díky překladu se kniha četla s lehkostí.
Po dočtení mám chuť se podívat znovu na film, myslím si, že by mě teď mohl více oslovit, protože jsem si v knize našla cestu k jednotlivým hrdinům.
Za tichem: Novohradské hory
Jan Štifter
Zapadlé naučné stezky, opuštěné hřbitovy, kostely, obce, které již nejsou. Místa v oblasti Novohradských hor, která jsou autorovi důvěrně známá.
Miluji knihy Jana Štiftera, obvykle však od něj čtu jiný žánr než cestopis. Bylo mi však jasné, že jeho poetický styl bude znát i v tomto případě a nespletla jsem se. Kniha tak byla rozhodně více než „jen“ cestopisem.
Při čtení jsem měla potřebu hned vyrazit do Novohradských hor, na místa, která autor popisuje. Již nějaký čas plánuji výlet do na jih naší země, zřejmě se budu v knize inspirovat. Kdyby takovéto knihy existovaly i o místech, která mi jsou bližší, byla bych nadšená.
Nejsou tu popsány jen trasy odkud kam se vydat, najdete tu i spoustu zajímavostí a nechybí ani lidské osudy. Celý průvodce je doplněn krásnými fotografiemi.
Knížku si určitě užijí více ti, kteří místa znají nebo je navštívili, ale bude se líbit i těm ostatním (já jsem toho důkazem )
Z textu jen ticho a klid úplně sálá. Vypněte chvilku hektický svět a ponořte se do ticha.
Národní opruzení
Karolína Zoe Meixnerová
Nechte se přenést do doby, kdy žili naši slavní umělci a spisovatelé – Němcová, Neruda, Havlíček Borovský Vydejte se do ulic staré Prahy, poznejte její temné uličky, kde se může stát nejeden zločin. A také stane. Podaří se vám odhalit, kdo za ním stojí?
Tuto knihu jsem si koupila na Listování, kde autorka vystupovala. Přistupovala jsem ke knize trošku s nedůvěrou, neboť jsem četla různé recenze, ale nakonec mě moc bavila.
Hned ze začátku musím říct, že „fanoušci“ výše zmíněných spisovatelů budou ve výhodě a příběh je tak bude asi i více bavit, ale nebojte se toho, třeba vás někdo ze známých zaujme a vy se podíváte i po jeho tvorbě.
Moc mě bavil samotný příběh, místy byl napínavý, místy i trošku romantický, jindy temný a tajemný. Co se mi moc líbilo, tak to, že jsem si díky známým tvářím mohla jednotlivé postavy vizualizovat a tím, že vím, jak jednotlivé postavy vypadaly, jsem se do příběhu tak nějak víc ponořila.
Rozhodně ještě musím zmínit úžasnou obálku, neboť po bližším prozkoumání na ní toho najdete tolik zajímavého. Skvělé!
V nejbližších týdnech bude vycházet druhý díl a díky tomuto příběhu si myslím, že se do něj také pustím.
Můj grónský rok
Eva Kollerová–Střihavková
Odstěhovali byste se do Grónska, pokud by tam váš manžel dostal práci? Myslím, že je nad čím přemýšlet. Nela do toho šla a její neskutečné příběhy si právě můžete přečíst.
Odpočinkový, milý a zábavný příběh, který vás přenese do chladného Grónska. Ze začátku jsem si sama dohledávala více informací, abych poznala zemi, o které se toho spoustu dozvíte hned zkraje příběhu. Úplně se tu nabízí i téma globálního oteplování a ochrany přírody, do kterého autorka také trochu zavítá. Ale nejvíce tu jde o Nelu.
Tu jsem si zamilovala. Ani nevím čím, ale byla mi blízká. Bavilo mě číst o tom, co kde zažila a co kde zase vyvedla, měla jsem pro ni pochopení. Místy jsem se jí však musela i nahlas smát. V příběhu poznáme i další obyvatelé grónského městečka, ať už ty původní, tak i přistěhovalce až z dalekých krajin.
Čtení jsem si moc užívala a celou dobu jsem měla pocit, že je to příběh, který se skutečně stal, jako kdybych četla deníkové zápisky.
Pokud se chcete ochladit ledem a sněhem, ale zároveň pobavit, tak rozhodně dejte šanci této knížce.
Záliby císařovny Sisi
Dagmar Beňaková
Rakouská císařovna Alžběta, byla ženou, jenž se jen tak něčeho nezalekla, milovala výzvy, ráda zkoušela nové věci a měla celou řadu zájmů. Některé jsou známé, o některých jste možná neslyšeli. Autorka nám skvěle přiblíží, čemu všemu se Sisi věnovala a jak se její záliby hodily k dámě, a navíc k panovnici.
Nedávno jsem četla autorčinu knihu Dopisy od Sisi a díky ní mi bylo jasné, že potřebuji víc. Dagmar Beňaková je žena, která o Sisi ví téměř vše a co neví, to si ráda zjistí. Ze stránek knih je to hodně znát a můžete se tak dozvědět spoustu nového.
Jsou tu zajímavé a překvapivé informace. Je neskutečné, co všechno Sisi stíhala a do čeho všeho se pustila. Díky tomu se dozvíme o spoustě činností a nejen to, jak je Sisi provozovala, ale jak byly vnímány v době před více než sto lety.
Ač je to literatura faktu, je to psáno poutavě a od knihy jsem se nemohla odtrhnout. Často jsem měla potřebu si dohledávat další informace a moc mě bavilo, že některé situace se mi propojily i s románovými knihami o císařovně.
Je tu dost jmen a určitě je lepší, když máte zhruba představu, kdo je kdo (i když se to autorka často snaží v textu přímo uvést). Ideální je si vzít k ruce i knihu Dopisy od Sisi, kde je skvěle vyvedený rodokmen, který vám může pomoci se snazší orientací i v této knize.
Sisi byla rozhodně odvážná a nadčasová žena!
Holčička a cigareta
Benoît Duteurtre
Příběh, u kterého budete celou dobu přemýšlet, zda se skutečně stal nebo je to celé vlastně nadsázka!
Hlavní hrdina, úředník radnice, byl v práci na záchodcích přistižen malou holčičkou, jak tam kouří. Jelikož byl v celé budově přísný zákaz kouření, očekával potrestání. To, co však přišlo, si nepředstavoval ani ve zlých snech. Byl obviněn z pedofilie, přijde tak o práci, partnerku, ale hlavně o svobodu.
K této knize jsem se dostala díky Listování, kdy představení této knihy bylo naprosto skvělé (a po dočtení musím říct, že jej obdivuji ještě víc díky tomu, jak se jim podařilo z příběhu vytáhnout vše důležité).
V příběhu najdeme spoustu vážných témat jako rasismus, trest smrti, zákaz kouření, mít/nemít děti, Ač chtěl autor humorně vylíčit blízkou budoucnost, netušil, jak se v některých věcech strefí. Nakonec některé momenty nebyly ani tak komické, jako spíše tragické.
Kniha je skvěle napsaná, výborně se čte. Příběh je podán s lehkostí, ale zároveň vás přiměje zamyslet se nad danými tématy. Ač je to útlá knížka, je v ní toho tolik, že máte pocit, jako byste přečetli knihu s alespoň 500 stránkami.
Výborná kniha, výborné představení Listování!
Závod s časem
Lisa Regan
Když se Josie rozhádá se svou sestrou Trinity, ta se rozhodnout na chvíli vypnout a usadit se na klidném místě. Když však přestane odpovídat na zprávy, Josie se rozhodne, že pojede za sestrou osobně. Najde však jen opuštěnou chatu a hromádku kostí. Vypadá to, že Trinity je v pořádném maléru a Josie musí vyhrát závod s časem.
Již po osmé je tu oblíbená vyšetřovatelka Josie Quinnová a musím říct – stará, dobrá Josie. Kniha, kterou když otevřete, tak ji budete mít problém odložit. Od prvních řádků napínavé, nečekané, kam se bude vyšetřování i celý příběh vyvíjet. Navíc krátké kapitoly přidávají na čtivosti.
Autorka nám opět připomene, co se odehrálo v předchozích dílech. Zmíní ty nejdůležitější události, takže by se dala kniha číst i samostatně, ale rozhodně je lepší, číst sérii pěkně postupně.
Ač byl některý z dílů trochu slabší a bála jsem se, aby se dokázala autorka ještě vyšvihnout zpět, tak se zadařilo. Toto byl opravdu výborný příběh!
Nikdykde
Neil Gaiman
Londýn, město, kde se zdá všechno být jako obvykle. Ovšem pouze do té doby, než se Richard dostane pod jeho ulice a ocitne se ve světě, kde žijí prazvláštní lidé i kouzelné osoby, kde je spoustu věcí známých, ale naopak spousta jich je naprosto bizarních. Richard udělá vše pro to, aby se dostal zpět domů.
Tato kniha je vystoupením z mé komfortní čtecí zóny. Fantasy běžně nečtu, ale tuto knihu mi doporučila známá, že ji prostě musím vyzkoušet. Po téměř dvou letech, kdy mi ji půjčila, jsem se do ní konečně pustila a utvrdila jsem se v tom, že tento žánr opravdu není pro mě. Já osobně preferuji příběhy, které se staly, nebo by se mohly stát.
Každopádně, tato kniha byla skvěle napsaná, skvěle promyšlená. Svět pod Londýnem byl plný překvapivých lidí i situací. Četlo se to téměř samo, příběh měl spád, bylo to napínavé, místy děsivé, jindy snad i zábavné.
Pro všechny milovníky fantasy rozhodně kniha, kterou chcete číst.
Vzpomínky
Jarmila Čapková
Jarmila Čapková. Že vám to jméno něco říká? Možná si vzpomenete ze školních let, že to byla manželka malíře a spisovatele Josefa Čapka. Díky její knize Vzpomínky se dozvíme více o Josefu Čapkovi, jaký byl jako umělec a jako manžel a jaké to bylo, když byl odveden do koncentračního tábora.
Kniha je rozdělena do čtyř částí. První je základní text paní Čapkové – Vzpomínky. Ve druhé naleznete autentické zápisky z deníku z let 1932-38. Ve třetí jsou autorčiny poznámky ke Vzpomínkám a v poslední části jsou texty o zatčení Josefa Čapka a pátrání po něm po konci války. V knize nechybí ani kresby Josefa Čapka, které dosud nebyly zveřejněny.
Necháte se při čtení knih ovlivnit tím, co dalšího si přečtete? Já určitě ano a bylo tomu tak i tentokrát. Když jsem četla knihu Opička na gumě, má v ní docela významné místo právě kniha Vzpomínky. Nalákala mě na ni natolik, že jsem si ji půjčila v knihovně.
V první části knihy se dozvíme, jaká byla doba kolem roku 1910, hlavně v umění. Můžeme si přečíst osobní dopisy pana Čapka a podívat se mu tak do hlavy, nahlédnout do myšlenek, jak muž jako on uvažuje a přemýšlí. Je tu ukázán vztah bratrů Čapkových, a to jak v pracovní, tak i v osobní rovině.
Mě osobně se moc líbila druhá a čtvrtá část v knihy. V denících autorky se dozvíme její pocity, jaké to bylo žít s Josefem Čapkem. Bylo to až intimní, místy smutné, ale hlavně lidské a ze života. V poslední části, kdy se vydává na cestu, aby se pokusila vypátrat, zda Josef skutečně zemřel v koncentračním táboře nebo ne, je to příběh až napínavý a rozhodně zajímavý.
Při čtení jsem celou dobu měla potřebu dohledávat si další informace, abych byla v obraze a chtěla jsem vědět víc. Rozhodně zajímavá kniha, ve které se dozvíte to, co váš ve škole určitě nenaučili.
Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu
Maryse Condé
Tituba je černošská otrokyně, která se dostane z Barbadosu až do Salemu v Americe. Tam se na ni lidé dívají s nevolí, hlavně kvůli barvě její kůže. Vyvrcholí to až procesem proti čarodějnicím. Skutečný příběh, který si autorka upravila do románové podoby. Co všechno z něj byla pravda, už dnes jen těžko zjistíme.
Zrovna nedávno jsem četla jinou knihu o otroctví na Barbadosu a téma mě velice zaujalo, v tu chvíli jsem ani netušila, že mám doma i další knihu s podobným námětem. V tomto příběhu se ponoříme opravdu do historie, neboť se odehrává kolem roku 1690. Je tu skvěle zpracováno téma otroctví, rasismu, ale i svobody a postavení žen (ať už bílých nebo barevných). Ač je to vážný příběh, autorka si do něj přidala i špetku ironie, díky tomu se čte s lehkostí. Mně tam možná právě ta ironie trošku vadila (mám raději „drastičtější“ příběhy).
Od začátku si mě kniha získala, vtáhla do děje a já s chutí četla dál. Kromě samotného nelehkého příběhu Tituby, mě moc bavily dávné babské rady, léčebné postupy, ať už ty od vystudovaných doktorů nebo právě čarodějnic, různé mýty, pověry i síla přírody.
Do budoucna se určitě podívám i po dalších knihách s podobným tématem, ač je to téma historické, obávám se, že v mnoha aspektech je stále velice současné.
A já pořád kdo to tluče
Radka Denemarková
Příběh o jedné divadelní hře, o jedné vraždě a o spoustě lidských osudů. U této knihy je lepší vědět méně a čtením si vše zjistit sám.
Ač je kniha skvěle napsána, nemohla jsem se do příběhu ponořit, chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, ale potom už jsem knihu nemohla odložit. Postupně si skládáte dohromady, jak je celý příběh provázaný, co s čím souvisí a proč je tak důležitá samotná divadelní hra. Je tu ukázáno, jak problém jednoho člověka, může ovlivnit široké okolí. Stejně tak i minulost, která se nedá snadno zapomenout.
Rozhodně to není snadné čtení. Je to smutné, bolavé, kruté. Čtete o temných a depresivních věcech, ale je to napsáno tak skvostně, že si to prostě musíte užít. Z textu doslova čiší emoce! Při čtení jsem mi úplně svíralo srdce a bylo mi úzko (rozhodně nic pro slabé povahy).
Knihu jsem četla ve společném čtení, díky němuž jsem objevila právě Radku Denemarkovou. Mám přečtené dvě její knihy, obě jsou čtenářských zážitkem a rozhodně s jejími knihami budu pokračovat.
Astrid Lindgrenová
Susanne Lieder
Kdo by neznal Děti z Bullerbynu, Pipi Dlouhou punčochu, Ronju, dceru loupežníka? Knihy, které nás provází celým životem. Ale kdo jim vdechl život a jaká ve skutečnosti byla Astrid Lindgrenová? Odpověď nám přináší tato kniha a dozvíme se rozhodně spoustu nového.
Zbeletrizované životopisné knihy, obzvláště pak „béžovky“ od Metafory, jsou mým oblíbeným žánrem a poslední dobou je pravidelně vyhledávám. Rozhodně se po nich podívejte a neměla by vám uniknout ani tato novinka o skvělé paní spisovatelce.
V tomto životopisném románu nás jeho autorka, Susanne Lieder, zavede do období od roku 1929 do roku 1958. Je to ta část Astridina života, která ji dovedla k tomu, stát se spisovatelskou. Dozvíme se tak, co jí donutilo začít psát a kde brala všechny nápady na její úžasné dětské knihy.
Poznáme její rodinu, život na vesnici i ve městě. Je tu ukázáno období druhé světové války, i když Švédsko zůstalo neutrální zemí, nebyla tato doba jednoduchá pro nikoho. Na druhou stranu tu však máme ukázány krásy přírody, kam i Astrid ráda utíkala za klidem, i když rušný Stockholm pro ni byl také oblíbeným místem. Jelikož hodně cestovala, podíváme se i do Německa, kde obliba jejích knížek prudce rostla.
Kniha je velmi dobře napsaná, četla se úplně sama. Astrid mi byla sympatická, její hravost byla i ze stránek knížky velice nakažlivá. Při čtení jsem se však nemohla zbavit pocitu, že příběh jen klouže po povrchu a jde málo do hloubky a dost myšlenek se opakovalo.
Avšak ani to mi nezabránilo, že jsem si Astrid zamilovala a chtěla se dozvědět víc. Moc se mi líbil doslov, kde nám autorka vysvětluje, proč si vybrala právě toto období a ve zkratce popsala i co bylo dál. Kniha mě navíc navnadila, abych si dohledala ještě nějaké fotografie a další informace o Astrid a zřejmě se podívám i po nějaké komplexní životopisné knize, která nám ukáže život Astrid Lindgrenové od narození až do její smrti.
Schválně, dokážete vyjmenovat všechny dětské hlavní hrdiny knihy Děti z Bullerbynu?
Třináct měsíců
David Mitchell
Příběh o dospívání očima Jasona Tylera. Třináctiletý chlapec, utajený básník, šikanovaný za své zadrhávání. Popis rozličných postaviček britského maloměsta, ale i pohled na historii Anglie. Třináct měsíců života Jasona rozhodně nebude klidných.
Tuto knihu už mám doma opravdu dlouho a nějak jsem se k ní nemohla dostat. Díky čtenářské výzvě na Databázi knih, jsem se do ní konečně pustila, ale bohužel jsem se s ní trošku potrápila.
Ač anotace a celkový příběh zněl tak, že by se mi kniha měla líbit, nebylo tomu tak. Co mě vadilo asi nejvíc, tak spousta jmen. Často jsem se ztrácela v tom, kdo je kdo. Byla tu spousta, pro mě až zbytečných, dialogů. Nezajímavé a nudné rozhovory. Na druhou stranu však musím říct, že autor používá naprosto nádherné věty! To bylo opravdu radost tyto části číst.
V příběhu se toho děje opravdu hodně. Spousta zážitků, zápletek, akce. Některé kapitoly mi však přišly nedokončené. Sice něco bylo vysvětleno v závěru, ale někdy jsem hledala, jestli mi v knize třeba nechybí stránka.
Prostě jsme se s autorem nepotkali, byla to moje první kniha od Davida Mitchella a ač oblíbený autor, u mě si své místo v knihovničce bohužel nenajde.
Srdcová desítka
* antologie
Povídkový soubor od deseti autorek, které vydávají své knihy i u nakladatelství Motto. Můžete se těšit na netypické žánry od spisovatelek: Michaela Klevisová, Scarlett Wilková, Barbora Šťastná, Jana Poncarová, Lucie Šilhová, Jana Jašová, Miriam Blahová, Zdenka Hamerová, Klára Mandausová a Petra Klabouchová.
Povídkové knihy nečtu moc často, ale když po nějaké sáhnu, většinou mi přijdou k chuti. Jsou pro mě odpočinkové a pomůžou třeba i při čtecí krizi. Navíc, když je každá povídka od jiné autorky, mohu se tak seznámit s jejich tvorbou a třeba mě navnadí natolik, abych si od nich přečetla i něco víc.
Moc se mi proto líbilo, že na konci každé povídky je pár slov o samotné spisovatelce a rovnou i její knihy, nemusela jsem si tak sama nic dohledávat.
Povídky tu jsou opravdu různorodé – dojemné, milé, ale i vtipné a napínavé. Některé jsou ze života, jiné třeba z blízké budoucnosti. Věřím, že si každý najde to své, každá povídka si nade své fanoušky. Každá je originální.
A co mě nejvíce zaujalo?
Hned první povídka od Petry Klabouchové byla naprosto dokonalá.
Rozhodně zajímavá je povídka od Lucie Šilhové.
Milá povídka, u které mi bylo dobře, je od Michaely Klevisové.
Zajímavá a nepředvídatelná byla povídka od Miriam Blahové.
A poslední povídka od Jany Poncarové mě naprosto dostala a pěkně jsem si u ní pobrečela.
Krásná tečka na závěr.
Řeka mě volá domů
Eleanor Shearer
Stejně tak, jako obálka, je kniha nádherná i uvnitř. Vydejte se na cestu s Rachel, otrokyní, která se rozhodne najít své děti. Budete jí fandit, budete s ní brečet a budete doufat, že cíl její cesty bude šťastný.
Píše se rok 1834, ocitáme se na jedné z mnoha plantáží na Barbadosu. Majitel právě oznámil, že je otroctví zrušeno, ale radost je předčasná. Nyní se všichni stávají tzv. učni, kteří nemohou odejít a musí pro pána pracovat dalších šest let. Rachel už to dál nechce snášet a rozhodla se utéct. Její touha najít své děti, které ji sebrali, je tak silná, že ji pomůže překonat nejednu překážku.
Tento román vás vtáhne do děje hned od prvních stránek a nepustí, dokud nebudete na konci. Je to dechberoucí příběh o síle mateřství a o svobodě. Rachel si okamžitě zamilujete, budete s ní prožívat každý její krok a každé její rozhodnutí. Ztráta dětí je pro matku obzvláště bolestivá a pokud existuje i ta nejmenší naděje, že je vaše dítě naživu, musíte doufat a bojovat. Chcete číst dál, chcete víc, nemůžete přestat, ale zároveň máte chuť knihu odložit, abyste všechny ty hrůzy a nespravedlnosti rozdýchali.
Velice mě překvapilo, že se jedná o prvotinu autorky. Eleanor Shearer píše nádherně. Nejen, co se obsahu týká, ale to, jaké používá věty a přirovnání. Je to skvost a je opravdu zážitkem tento příběh číst. Navíc je velice znát, jak dobře zná samotnou tématiku. Otroctví na Barbadosu i Trinidadu dlouho studovala, tím se v knize dozvíme rozhodně i nové či méně známe informace. Také je velice silný doslov, kde nám autorka přiblíží životní příběh její vlastní rodiny, která si prošla podobným osudem, jako ta z knihy.
Řeka mě volá domů je příběhem, který ve vás bude rezonovat ještě dlouho poté, co knihu dočtete.