espesita komentáře u knih

Rozhodně to není oddechové čtení. Vyvolává to spíš pocity tísně a nejistoty. Člověk si na jednu stranu říká, že něco takového ani není možné, že by lidé přece nedovolili, aby se režim prakticky ze dne na den tak zásadně změnil. Ale ono to možné je a ukazuje nám to bohužel i naše vlastní historie. Stačí pár skutečně zapálených jedinců, kteří dokáží nové myšlenky dobře prodat.
Příběh měl jistě své mezery, čekala jsem, že se dozvím víc o tom, jak se to všechno přihodilo a kdo za tím vlastně stál, ale na druhou stranu, měl příběh vyprávě jen to, co vypravěčka věděla. Je tedy zřejmé, že tohle nevěděla, což jako žena ani neměla.

11 14.06.2021

Tato knížka si získala nesmírnou popularitu a mně je opravdu líto, že nemůžu všeobecné nadšení sdílet. Za mě je to prozatím největší zklamání tohoto roku.

Jedná se o čistě romantický příběh a kniha se ani netvářila, že by měla být něčím víc, takže je pouze můj problém, že jsem možná čekala trošičku toho nadpřirozena. Téma, které si autorka zvolila, je určitě velmi zajímavé, bohužel je na příběhu příliš vidět, že vznikal jako internetový román na pokračování. Tam si autor může dovolit nebýt až tak přesný, ale pokud příběh vyjde knižně, očekávala bych odpovídající rešerši, zejména pokud se příběh přímo opírá o společenská pravidla jiné doby. V této oblasti tam bylo bohužel dost nesmyslů.

Zaprvé, příběh není nijak datovaný. Předpokládala jsem, že se odehrává v 19. století, vzhledem k různým společenským a technickým věcem spíš na jeho konci. 19. století obecně se dá dobře datovat s přesností na desetiletí, a to hlavně díky ženské módě, která se každých deset let výrazně měnila. Proto, když se autorka zmínila o široké vyztužené sukni s obručemi, datovala jsem si pro sebe do roku 1860-1870, zdálo se mi to sice divné, neuměla jsem si dost dobře představit dívku se sukní o průměru 2 metry, jak pracuje v knihovně, ale budiž. Vzápětí ale autorka zmínila turnýru, což je prvek ženského oděvu, který se nosil cca v letech 1870-1885, takže jsem byla lehce zmatená. A když jsem se pak podívala na původní znění příběhu na wattpadu, našla jsem tam v úvodu kupodivu i dataci, takže pěkně prosím: Anglie, 1890! Takže žádné výztuže, žádné turnýry, ani žádné široké nabírané sukně. Mimo to jsem se během čtení stala mírně alergickou na slovo „korzet“, které se tady objevovalo pokaždé, když se hrdinka zadýchala.

Zadruhé, společenská pravidla… Zpočátku jsem čekala, že hlavní hrdinka bude rebelka, která se vzepře společenským pravidlům. Namísto toho Animant celý příběh omílá pořád dokola, že je „z vyšší společenské vrstvy“ a že tohle je přípustné, tohle není, že neví, jak se chovat v jiných společenských vrstvách a pořád dokola. První přestřel je už samotná zápletka celého příběhu – její práce v knihovně, která nebyla ani její nápad, ale začala tam v podstatě pracovat na popud svého otce, a navíc ve mně budila dojem, že tím není příliš nadšená. Žádný muž vyšší třídy by v té době nenavrhl své dceři, aby šla pracovat. Celá rodina by tím v očích veřejnosti nepředstavitelně klesla a především otec by byl vnímán jako někdo, kdo se nedokáže postarat o rodinu. Dovedu si to představit jako vzdor dospívající dcery, který povede k hádce v rodině, přetrhání kontaktů apod. Ale v tomto podání ne. Jako další Animant úzkostlivě dbá na to, aby nebyla s mužem sama v jedné místnosti, ale přijde jí úplně normální jít na pivo se sedmi muži a jediné, co ji na tom zajímá je, že jí nikdo nenabídl rámě, protože to nejspíš „v nižší společenské vrstvě není zvykem“. O tom, že se odstěhovala z domu na nepříliš důvěryhodné místo, ani nemluvě. Svobodná dívka žijící mimo svou rodinu by se zdiskreditovala takovým způsobem, že pak už by bylo jedno, jestli byla viděna o samotě s mužem nebo ne, protože každý by si šeptal, že za zavřenými dveřmi jejího bytu se může odehrávat cokoliv. Všechny tyhle přehmaty by se daly přehlédnout, kdyby autorka v celé knize na společenská pravidla neustále neupozorňovala.

Samotná Animant mi také není nijak zvlášť sympatická. Její myšlenkové pochody jsou často nesmyslné a navíc se opakují pořád dokola, zejména v druhé polovině knihy. Ani hlavní mužský hrdina mě ničím nenadchl, ale to bude nejspíš zapříčiněno ich-formou z pohledu Animant. Obzvlášť naivní mi přijde její postoj vůči Elise. Setkali se sotva dvakrát v životě, ale už jsou z nich nejlepší přítelkyně, které společně porušují pravidla a říkají si důvěrnosti. Stejně tak mi vadila celkově krátká doba, během které se příběh odehrával. Zejména v první polovině se docela často objevuje spojení „ještě nikdy“. „Tohle se mi v práci ještě nikdy nestalo…“, „takhle se ke mně ještě nikdy nechoval…“ atd. a přitom pracovala pouhý týden! Tyto formulace bych spíš použila po několika měsících, kdy může být zarážející, že se ještě nikdy něco nestalo/neřeklo.

Abych to shrnula – kniha byla příliš dlouhá, romantická linka nebyla nijak strhující, hlavní hrdinka mi nebyla sympatická a na můj vkus obsahoval příběh příliš nesmyslů.
Je mi to strašně líto, protože po všech nadšených recenzích, které jsem viděla i četla jsem se na knížku moc těšila, ale takhle v nejbližší době poputuje dál.

10 13.04.2022

Tahle knížka mě docela překvapila... Navzdory poměrně velké popularitě a kladným hodnocením jsem k ní přistupovala spíš skepticky, protože nějakou tu "červenou knihovnu" už mám načtenou, takže mně jen tak něco nepřekvapí. Ale tohle byl opravdu povedený příběh, romantika je samozřejmě na prvním místě, ale líbilo se mi i naťuknutí vážnějších témat, byť se objevily jen dekoračně. Jsem ráda, že i historické romance zažívají nějaký ten vývoj, co do kvality... Co hodnotím obzvlášť pozitivně, je celkově inteligentní styl, jakým je kniha napsaná, což je nepochybně zásluha jak autorky, tak překladatelky :)

8 07.02.2023

Myslím, že Aristokratku je třeba číst v kuse, celou sérii, aby to mělo ten efekt. Bohužel jsem měla mezi posledními díly delší prodlevu, takže mi zpočátku unikala návaznost, protože Vlna zločinnosti mi v paměti příliš neutkvěla. Přesto jsem se zase skvěle pobavila, zejména v druhé polovině knihy. V té první mi humor připadal trochu "nucený", téměř jsem si představovala autora, jak nad tím sedí a snaží se vymyslet nějaké vtipné přirovnání.
Složení delegace ke královskému dvoru bylo prostě skvělé, nejlepší samozřejmě "kurátorka" opečovávající Rembrandta mopem :-)

8 18.02.2021

Zklamání, bohužel… Viděla jsem seriál, který se mi v celku líbil, a těšila jsem se, že si v knížce přečtu to „něco navíc“, co obvykle v knížkách bývá. Nečekala jsem ale, že budu jednou opravdu tak zklamaná, že se seriál natáčel přesně podle předlohy. Zpočátku jsem se do čtení pouštěla s nadšením a říkala, si že už každou chvílí musí přijít to „něco nového“. Očekávala jsem, že alespoň vzájemný vztah obou hrdinů bude protknut hlubokými city, což se bohužel nestalo. Netuším, z čeho se v knize ta jejich „obrovská láska“ vyloupla, já jsem jí každopádně neuvěřila. Statečně jsem se přelouskala třemi čtvrtinami, zaklapla jsem ji, když se po návratu na tvrz při vzpomínání na dětství opět dostalo na téma bití dětí. Taky jste si všimli, kolik desítek stran je tam věnováno líčení a ospravedlňování tělesných trestů? Myslím, že to jsou vůbec nejdelší pasáže, které se v knize, bohužel opakovaně, objevují. Fakt, že při vzpomínání na dětství si hlavní hrdina vybavuje jen tělesné tresty jako by nikdy nezažil nic skutečně hezkého, tady začíná působit trochu uměle. Chvílemi to na mně působilo dojmem, jako by autorka chtěla bití dětí ospravedlnit, protože přece jen Jamieho ospravedlňování bylo trochu uvěřitelnější, než Claiřino rozhořčení.
Co se týče stylu psaní, zpočátku se mi zdál skvělý. Ale jak jsem četla pořád dál a dál, zjistila jsem, že je vlastně hodně jednotvárný. Neustále se objevují tatáž přirovnání a popisy, např. Jamieho vlasy v záři slunce… Nechci být za hnidopich, ale od autorky, která pořádá semináře o psaní a vydává příručky, jak správně psát, bych čekala trochu víc.
První díl už nedočtu a na další se rozhodně nechystám…

8 18.04.2020

Skvělá romantika pro ženy z prostředí amerického New Orleans. Erotika tak akorát, sympatičtí hlavní hrdinové, jen mám dojem, že to bylo sfouknuté trochu rychle, možná bych ocenila trochu víc hloubky. Nejucelenější se mi zdála linie s nemocnou maminkou. Ale očekávání kniha víceméně splnila :)

6 21.08.2021

Některé knížky prostě člověka neomrzí číst, i když vlastně ví, jak skončí...
Skvěle propracovaný děj, logické zakončení celého příběhu. Někdy mě fascinuje, jak do sebe všechno přesně zapadá, jako by to tak bylo v plánu od samého počátku.

6 09.02.2021

Rohodně lepší než předchozí díl. Nevím, jestli se to dá nazvat přímo hororem, milovníci tohoto žánru si na své asi nepřijdou, ale ti, pro které to není primární žánr a chtěli by pro změnu zkusit něco strašidelného a mrazivého je to myslím dobrá volba. Na své si přijdou spíš ženy, co naplat nějaká ta romantika tu je a muži nejspíš úplně neocení skvělou vizáž detektiva Devlina :)
Líbilo se mi zapojení záhady z minulosti i rozuzlení bylo překvapivé. Skvěle popsaná atmosféra. Co naopak bylo jasné hned od začátku je "problém" v romantické lince.
Jako minus hodnotím další rodinné propletence hlavní hrdinky. Trochu s hrůzou čekám, jaký další příbuzný nepříbuzný se objeví v dalším díle.

5 17.10.2021

Petera Maye jsem si zařadila jako autora detektivek, takže pro mě bylo docela zklamáním, když se z téhle "detektivky" vyklubal v podstatě společenský román, ve kterém se hlavní hrdinka vyrovnává se smrtí svého manžela, a hlavní vyšetřovatelka, když už se v knize objeví, místo vyšetřování řeší, jestli se věnovat práci nebo rodině.
Když ale odhlédnu od téhle "krimi-škatulky" byl to vcelku povedený, čtivý příběh. Jen konec mi přišel uspěchaný a trošku nesmyslný.

5 01.10.2021

(SPOILER) Poprvé se mi tahle kniha dostala do ruky před šesti lety a vybavuji si jen, že mě příliš nenadchla a brzy jsem ji do knihovny zase vrátila. Tenkrát to bylo jedno ze starých vydání ze 70. let, proto jsem tentokrát sáhla po tom nejnovějším s novým překladem Kateřiny Hilské. A jsem nadšená! Nechápu, co se mi tehdy napoprvé nezamlouvalo. Líbila se mi lehkost děje a stylu vyprávění, poměrně rychlé (někdy až příliš) posouvání v ději i vykreslení postav. Přirozeně jsem se neubránila srovnávání se seriálem z r. 1995, ale snad poprvé nejsem zklamaná ani jedním – ani seriálem, ani knihou. Ač se v něčem liší, přesto zůstávají v podstatě stejné. Musím ale přiznat, že nový překlad mi nesedl. Některé pasáže, především v přímé řeči, na mě působily kostrbatě, nesrozumitelně, někdy až nesmyslně. Některé výrazy se podle mě do této knihy vyloženě nehodí, např. vyjádření paní Bennetové, že ji dcera „podrazila“, když odmítla pana Collinse, nebo slova pana Darcyho, že si Elizabeth zjevně přeje, aby „už zmizel“, po přečtení dopisu od Jane.

5 24.07.2021

Styl psaní autorky mi sedl, příběh mě okamžitě vtáhl a četlo se to samo. Dějově to ale za mně není nic převratného, děj je vcelku jednoduchý a průhledný, některé myšlenky se mi zdály nedotažené a jednání hlavní hrdinky, co se "detektivní" linky týče, bylo místy zmatené a nepochopitelné. Přesto hodnotím knížku velmi kladně, rozhodně mě zajímá, jak bude příběh pokračovat, romantická linka se vyvíjí slibně :-)

4 19.10.2023

(SPOILER) Vzhledem ke všem těm nadšeným komentářům jsem měla od knížky velká očekávání. Ale zklamala jsem se… Námět je originální, ale za mě nepříliš šťastně uchopený. Dobrou polovinu knihy se tam nic pořádného neděje a všichni se motají v podivném kruhu, kde se jen neustále opakuje, že si nic nepamatují, a když už si jeden něco pamatuje, tak to stejně nechce říct, takže to nakonec vyjde na stejno, jako by si nic nepamatoval. Na konci celého příběhu zůstává spousta nezodpovězených otázek. Např. proč si nic nepamatovali poprvé, ale podruhé ano? Proč Sonja taky neztratila paměť, když očividně odešla ve stejně „bdělém“ stavu, jako ti další dva? Jakým způsobem se dostali do toho „světa snů“? Jak to, že tam byla i jejich hmotná těla, když obvykle tam odcházejí jen duše? Co přesně všechny ty běsi dělají, mimo to, že číhají pod postelí a děsí děti? A jak proti nim měla vlastně Astrid bojovat? No, je toho dost…
Oceňuji temnou atmosféru, ta byla skutečně povedená, tíživá a mrazivá. Ale ani zdaleka tak strašidelná, jak bych si představovala od „mysteriózního thrilleru“. Není těžké mě vyděsit, ale tady jsem se skutečně nebála, ač jsem do toho šla s přesvědčením, že skutečně nebudu moct usnout. Možná to bylo i tím, že pro mě zkrátka ten příběh nebyl uvěřitelný – pohraniční vesnice, která i v moderní době žije naprosto odstřižená a klaní se přes tisíc let zapomenutým bohům? Dobrá, že to dělají staří lidé, dejme tomu… Ale i puberťáci? Doba sice není přesně specifikovaná, ale podle toho, že ženy nosí kalhoty, u řezníka se stojí fronta na maso a Dora měla během práce v samoobsluze plášť, navíc technika a elektronika podle všeho nebyla ještě tak vyvinutá, bych to zařadila někam do totalitní éry. Kdyby se příběh odehrával hlouběji v historii, bylo by to možná uvěřitelnější.
Strašně mě štvala zaříkadla zkopírovaná z Čarodějek. Všimli jste si toho? A prý se tam objevují i motivy ze Sabriny, což nemůžu posoudit. Mladší čtenáři to nejspíš nezachytí, ale my, co jsme na těch seriálech strávili dětství…
A pak ten Gusta… To byl asi největší přešlap. Celá vesnice věřila tomu, že celých 12 let někde děti držel, a to navzdory tomu, že on sám byl patrně někde dlouhou dobou zavřený. A co je ještě víc šokující, věřili tomu i poté, co se děti vrátily živé a zdravé, ačkoliv pokud by jejich domněnky byly pravdivé, musely by už dávno umřít hlady. Taky jsem čekala, že se nějak vyvine to jeho náhlé úmrtí. V první chvíli to vyznělo tak, že i když to všichni považovali za sebevraždu, bylo za tím možná něco víc. A navíc ten jeho duch… V tu chvíli, kdy se ukázalo, že to byl duch, a jen pár stran před tím se mluvilo o tom, že člověk může vidět jen svého zemřelého pokrevního příbuzného, by to snad každému minimálně začalo vrtat hlavou. A když se k tomu ještě přidá věčné pořvávání „kukačko“ a označování matky za poběhlici, tak by to snad někomu, kdo bez problémů zvládl mentální přerod z dítěte v dospělého v naprosté izolaci, mělo docvaknout.
Bohužel se obávám, že pokud se kniha skutečně dočká překladu, bude západní svět věřit, že náš venkov je sto let za opicemi, ženy jsou jen služky mužů a děti prakticky pořád na obtíž.

4 18.02.2022

Milé, zábavné čtení, které pohladí na duši a zavoní "starými dobrými časy" :)

4 29.07.2021

Vypravěčský talent se Maasové rozhodně nedá upřít, zdá se, že si vytvořila jasnou představu toho, co chce a napsala to vážně skvěle! Jsem ráda, že se mi podařilo natrefit na fantasy sérii, která za to opravdu stojí.
Je to jedna z mála knížek, u níž jsem si dokázala barvitě představit prostředí, ve kterém se odehrává. Ač mě většinou popisy prostředí rozptylují, tady byly podány vcelku nenásilně. Co se popisu postav týče, byly vykresleny myslím vcelku dobře, co se týče charakterů i vzhledu, jen zhruba od poloviny knížky jsem musela protáčet oči při každé zmínce o svalech, najednou mi přišlo, že na mužích kromě nich asi není nic jiného k vidění :-D
Pohádka Kráska a zvíře je má nejoblíbenější, takže s nadšením hltám každé převyprávění, a tohle bylo opravdu velmi povedené. Jen mě trochu překvapilo, že se mnohem víc podobá „naší“ podobě Krásky a zvířete, než té obecně známé ze západního světa – myslím tím především ty dvě rozmazlené sestry, otec obchodník, kterému ztroskotala loď s nákladem... Myslím, že to jsem v jiných verzích pohádky neviděla. Také mě potěšilo, že Feyre nebyla klišé milovnicí knih, ale dostala jiný talent, který se mnohem víc hodil k prostředí, ve kterém se ocitla.
S vykreslením hlavní hrdinky jsem byla spokojená a považovala jsem ji za soběstačnou, chytrou dívku, která postupně a přirozeně přecházela od nenávisti k lásce, a to až do okamžiku hádanky. Nevím, jestli to tak jednoduše vyznělo jen v českém překladu, každopádně odpověď na ni byla jasná už po prvních dvou verších. Brala bych, že Feyre byla v první chvíli rozklepaná, ve stresu atd., že nedokázala jasně uvažovat, ale poté co nad ní přemýšlela další měsíc a napadaly ji jen samé nesmysly, v mých očích nepatrně klesla.
Také musím bohužel poznamenat, že po technické stránce, bylo v knize dost překlepů. Ne sice gramatických chyb, ale často tam vypadávala písmena ve slovech, a to nejen v mužských/ženských koncovkách sloves, ale někdy i na začátku slov.
Teď to sice vypadá, že s knížkou nejsem moc spokojená, ale tak to rozhodně není. Jsou to jen drobnosti, to všechno ostatní se dá jednoduše shrnout slovem: skvělé!

4 17.07.2021

Velmi dobře napsaná kniha :) Děj se posouval přirozeně, bez hluchých míst a samozřejmě neustále překvapoval, především ve druhé polovině. Líbilo se mi pozvolné odhalování motivů a spojitostí v posledních kapitolách.
Naopak mě při čtení trochu rušilo příliš mnoho přesných detailů, jako např. značky a typ aut, rychlého občerstvení, elektroniky apod. Člověk má pocit, že je něčím důležité, aby si vybavil danou věc přesně, ale ve výsledku je vlastně jedno, jakým jeli autem, nebo jaký měli počítač...
Předchozí knihu jsem nečetla (a nemyslím, že by to vadilo, to podstatné jsem se dozvěděla i tady) a neměla jsem v plánu číst ani další, ale po poslední kapitole váhám. Přece jen červík zvědavosti hlodá :)

4 13.12.2020

Jednoduchá detektivka v tom starém slova smyslu, žádné potoky krve, psychopati a vyšetřovací týmy s nejnovějšími vymoženostmi a supertechnikou. Prostě stará dobrá detektivka, u které si odpočinete a díky hlavní hrdince ještě i pobavíte.

3 29.12.2021

Krásný hřejivý vánoční příběh. Nic převratného, romantická linka je hodně předvídatelná, ale to se u podobných příběhů dá čekat. Maličké překvapení mohou přinést válečné dopisy a příběh, který se za nimi skrývá.

3 19.12.2021

Skvělá oddechová četba s vyváženou dávkou humoru :)

3 31.10.2021

Mně se druhý díl líbíl rozhodně víc než první. Asi mi víc sedí vyzrálejší, ale přesto ne úplně dospělá Anna stále plná své fantazie a nadšení ze všeho kolem. Je to prostě milé, pohodové čtení plné obyčejných každodenních problémů dospívající dívky před sto lety.

3 18.06.2021

Já jsem z knížky nadšená! Přečetla jsem ji za jedno odpoledne a splnila má očekávání. Je to pohádkový příběh o postupně se vyvíjející lásce, takže milovníci thrillerů a akce si tady asi na své nepřijdou. Kupodivu mi ani nevadilo, že slovník postav je poměrně dost současný, navzdory tomu, že se to má odehrávat, vzhledem odkazům na antické Řecko, ve starověku. Příběh je napsaný čtivě, svižně, žádná hluchá místa. Líbilo se mi i vysvětlení, proč vlastně kalif zabíjel všechny své manželky. Jediné, co mi trochu vadilo, je poměrně nízký věk obou hrdinů – 16/18 let. Vím, že knížka má spadat do YA, ale já bych jim klidně pár let přidala, aby víc odpovídal jejich jednání.

3 13.06.2021