Eridan komentáře u knih

Jako první jsem viděl seriál (1 série) a pak četl knihu. Z knihy si scénáristé vzali tak 30% (základní koncept a některé postavy), takže to vůbec nevadilo. Každé médium mělo své klady. Třeba budoucnost je v seriálu daleko atmosféričtější než v knize. Ale zase je seriál na můj vkus příliš sadistický a místy spíš připomíná Kmotra ve sci-fi kulisách. Předloha vůbec není akční mlátička, spíš detektivka než cokoliv jiného. Mínus knihy je přemíra termínů, postav, málo vysvětlení a zvláštní technologie. Prvních 70 stran jsem absolutně nechápal, co se děje. Postavy mluví o něčem, o čem čtenář nemá páru. Vůbec celá dějová linka je taková zvláštní a i když na konci dostanete jakési vysvětlení, nedochází k AHA efektu nebo ohromení, ale jen tak nějak kývnete hlavou. Celou knihu se vlastně připravujete na NĚCO a když to něco přijde, nijak vás to neochromí. Nedýcháte za postavy, nebojíte se o ně. Nejste plně ponořen do děje, protože o něm vlastně až do posledních stránek moc nevíte. Co na knize táhne, je základní nápad štěpů, alternativní historie, tušení apokalypsy. Ale ani ten není dle mého plně využit. Škoda.

4 26.12.2022

Bavilo mě to. Takové nekonečné kolečko v níž se postupně posouváme blíž k charakteru burana i intelektuála, pousmějeme se i nás zamrazí při představě nesmyslnosti praktik režimu.

4 05.09.2022

Jak přežít Gulag? Solženicynův recept je poměrně jednoduchý: "Přežij jeden den a postupně přežiješ celý trest. Pokud Ti ho teda neprodlouží. A to oni asi udělaj, takže kašli, prosím Tě, na nějaké ideály a myšlenky na to, co by mohlo být. Důležité je teď a tady. Trochu toho chleba a tepla. O ničem jiným život ani není. Nebo snad jo?" V tomto duchu se nese celá kniha. Chybělo mi a rušilo mě: 1) charakter hrdiny je neskutečně plytký. O minulosti téměř nepřemýšlí, budoucnost neřeší. Emoce nejsou na pořadu dne. 2) Ideály - Franklovo "A přece žít životu ano" je zajímavé tím, co hlavnímu hrdinovi pomáhalo přežít. Soustředění se na dílo, úkol, psaní knihy. To zde nenajdeme. 3) Jirásek by Solženicyna miloval! Dokáže na 5ti stranách popisovat stavbu zdi. Kam která cihla přijde, kolik malty se přidá a jak je rovná. Proč? Komu tím prospěje?
Takže celkově mě kniha dost nudila nekonečnými nezáživnými popisy a povrchním hrdinou. Kdyby měl Jeden den popsat dnes, popsal by den průměrného dělňase, který maká někde ve skladu, detailně by sklad vylíčil, každou plechovku a zákoutí, každou minutu směny. Doma by ho nikdo nečekal a vlastně by o tom ani nepřemýšlel. Proč by to někdo četl? Inu - některé popisy jsou zajímavé. Fungování gulagu a jeho hierarchie například. Hlavním hrdinou vlastně není Ivan Děnisovič, ale gulag samotný. O ten jde především. Popsat jeho strukturu a duši. Jednotlivec není podstatný. A jeho touhy a přání už vůbec ne. Takže čtěte, jen pokud jste vyloženě racionální typ, který miluje strukturu a popisy a na emoce si nepotrpí. jinak vás čeká zklamání.

4 13.06.2021

Klidná, místy vtipná kniha v níž se v mnoha situacích poznáte. Pokud se vám líbila Introvertka, bude se vám líbit i tahle...

4 16.10.2020

Na této sbírce esejů a povídek mě zaujalo, že příběhy na sebe občas odkazují. Člověk má tak pocit, že Fulghuma zná stále víc a víc a jakoby se stal vaším dobrým přítelem. Prostě jen stačí říct: "Jo to bylo jako tenkrát s tou Popelkou? Pamatuješ?" A vykouzlí vám úsměv na rtech. Líbí se mi také, že vás autor vnímá jako partnera, řekne vám jak a proč knihu píše a jak se do ní můžete zapojit. Nejste jen posluchači. A jak jsme už u Fulghuma zvyklí, čeká vás zvláštní propojení životních mouder, filozofie, přátelství, humoru a povídání. Stojí za přečtení. Doporučuji audioknihu (čte Vladimír Čech).

4 13.06.2020

Dá sa. Lehce kanální humor s občas dobrou pointou proložený kupou ostravského dialektu.

4 15.07.2019

Sbírka weird tales lehce připomínající kdysi populární seriál "Věřte, nevěřte". Takřka vždy mě dostal závěr povídek (někdy až hororový). Bradbury si většinou vezme nějakou fóbii a s ní pracuje (až ad absurdum). Např. strach z pohřbu zaživa, poporodní depresi, strach z utopení. Hrdinové jsou bohužel svou vyšinutostí jen málokdy sympatičtí a tak jim moc nedržíte palce. Často se také opakuje motiv disharmonie v partnerském vztahu.

4 27.03.2019

Stejně jako 2.díl více akčnější, přímočarejší a méně hororové než díl první. Bavilo mě to více než díl druhý a krapet méně než ten první. Důstojné zakončení trilogie. Myšlenku knihovny duší a rozvoj Portmanových schopností autor dobře zvládl. Daří se mu hezky namixovat akční scény tak, aby byly napínavé a aby jich nebylo moc. Osobně jsem si oblíbil humor Sharona (Chárona) a mostních hlav. Rád bych si přečetl i další díl, zasazený třeba o 5 let později v současnosti. Ono, kdo ví, jak to s Benthamem vlastně dopadlo, že?

4 27.02.2019

Četl jsem s s několikaletým zpožděním od prvního dílu a myslím, že to bylo dobře. Prostředí je víceméně stejné, cestuje se méně, charakterů více. Hlavní zápletka není špatná. Osobně jsem si oblíbil Homéra (I když bych to na první pohled neřekl) a jeho touhu po vědomostech a psaní příběhu. Příjemné byly i narážky na řeckou (Prometheus) a biblickou (archa) mytologii. Saša byla sympatická, Leonid zvláštní, ale taky si mě postupně získal. Hunter byl někdy až moc super muž, ale jeho vnitřní souboj mě také pohltil. Nemohl jsem přestat číst a zajímalo mě, jak to bude dál. Plus je lehká filozofická nadstavba (co dělá člověka člověkem? Jsme v jádru zlí nebo dobří?). Těším se na další díl.

4 18.02.2019

Enderova hra byl akční příběh s výbornou introvertní postavou a hravým světem počítačové hry. Mluvčí za mrtvé excelentní dílo plné myšlenek a pochopení lidské podstatě a chybám, které ji deformují. Xenocida bohužel nemá nic z toho. Nemá zajímavý příběh, hlavním hrdinou jsou v podstatě geny a viry - jak neosobní! Jistě, Richard Dawkins by nenapsal lepší sci-fi, kdyby chtěl propagovat Sobecký gen. Tváří se to jako kniha o všem, snad i o vysvětlení teorie Velkého třesku nebo všech záhad fyziky. Ano, ale proto lidé nečtou sci-fi. Přece svět je vymyšlen, přírodovědné povídání patří do učebnic, ne do beletrie. Něco podobného udělal Pratchett a Baxter v Dlouhé Zemi. Nejsem fanda ani této knihy. Takže příběh mizivý, hlavní charaktery nesympatické (Cesta mě nezaujala, kam se poděl ten sympaťak Ender? To z něj vážně zbyl tento nezajímavý nudný manžel, který se nechává vláčet okolnostmi?). Kniha je nesmírně ukecaná. Každá myšlenka je rozepisována na desítky stran a zvažována ze všech úhlů, aby vzápětí byla vyvrácena. Vše bohužel ve stylu zmíněných přírodovědných pouček. První dva díly byly skvělé, tento mě zklamal. A to tak, že možná už v této sérii nebudu pokračovat.

4 25.10.2018

Výborné sociologicko-psychologické sci-fi! Má hned několik rovin a každý si může najít to své téma. O důsledcích nadřazenosti, touze po moci a kolonizaci/kolonialismu (prasečíci ala Indiáni v Americe nebo černoši v Africe), antropologii, o mýtech církve a jejich příliš lidské hierarchii a hříších (jak aktuální v dnešní době církevních skandálů) nebo o touze někam patřit a něco pro někoho znamenat (Val a její založení rodiny a usazení se, v podstatě i příběh Psa) či o domácím násilí a jeho motivech (příběh Psa). Dle mého byl však nejsilnější příběh o vině. Ať už domnělé (Novinha) nebo (ne)vědomé (Ender). O vině, která formuje můj život, kterou se snažím odčinit tím, kým se stanu (Ender-Mluvčí) a nebo tím, že ji skrývám a ničím svůj vlastní život jako způsob destruktivního pokání (Novinha). V konečném důsledku je to také příběh o odpuštění a přijetí své chyby. Hluboké, niterné, promyšlené. Krásné. Občas se mi při čtení připomněl Spasitel Duny Franka Herberta (hlavní hrdina) a Jméno růže Umberta Ecca (detektivní zápletka, filozofie, církevní prostředí). Více než důstojný nástupce prvního dílu!

4 12.10.2018

Přečíst si v češtině nějakou relevantní knihu o negativních důsledcích pornografie a počítačového světa bylo až do teď takřka nemožné. Překlad této knihy toto téma konečně otevírá. Na knize se mi líbí její uvolněný styl, vtip a hlavně spousta zdrojů, studií, rozhovorů, na kterých je založena. Nejedná se tak o knihu plnou pocitů a dojmů, ale především podložených fakt (ve smyslu společensko-vědních disciplín). Seznámíte se s několika psychologickými teoriemi. Nejvíce mě oslovila část o důsledcích závislosti na pornu a PC hrách. Část řešení mi nepřišla úplně dořešená a oproti předchozí části lehce povrchní, ale chápu, že se jedná o tak komplexní problémy, že řešení se bude hledat těžko. Rozhodně doporučuji, upřímně bych to navrhoval jako povinnou četbu na ZŠ (přinejmenším některé části), aby výrostci věděly, že to není jen zábava, ale má to i své důsledky (což jim asi málokdo řekne).

4 23.09.2018

Vše, co platí pro Eragona, platí i pro Eldesta. Je to strhující akční jízda, která vás nepřestává bavit ani po 600ti stech stranách a těšíte se ba další díl. Eragon byl hlavně o přežití, Eldest je více o učení. Hezky je rozpracováno téma magie a občas vás některá myšlenka z rozhovorů s mistrem osloví (např. o boji proti zlu a o používání násilí). Obecně dospělejší než první díl. Závěrečné odhalení mě lehce šokovalo, ale věřím, že v dalším díle bude větší prostor pro vysvětlení.
Citát: "Žij přítomností, pamatuj si minulost a neboj se budoucnosti, protože ta neexistuje a ani nikdy nebude. Je pouze teď."

4 20.08.2018

Jedná se o dost subjektivní pohled na Pratchettovo dílo očima pana Cabella. Ten má nejradši Terryho ranné období (řekněmě prvních 6 knih), o kterém se dozvíme docela dost, pak miluje sérii Toničky Bolavé, knihu Národ a sérii o Johnnym Maxwellovi. O dalších knihách se toho moc nedozvíte. Autor v úvodu proklamuje, že se nejedná o rozbor díla nebo biografii, což by jeden, s názvem Terry Pratchett - O životě a díle muže, který psal zázraky, čekal. O životě Terryho se sem tam něco dozvíte, zajímavá je např. kapitolka o hudbě, kterou měl rád nebo několik citací z rozhovorů s ním. Ale mohlo toho být víc, o mnoho víc. Styl je navíc chaotický, spíš než nějaké systematické povídání je to soubor esejů na téma "když se řekne... napadne mě...". Dobré na popovídání k fotbalu, o kterém píše, ale do knihy mi to úplně nesedí. Navíc spousta informací s Terrym souvisí jen opravdu okrajově a jde spíš o Cabellovi názory. Co se mu povedlo je seznam knih, a televizních zpracování. Tedy až na ty sběratelské poučky. Ty nepotřebuji. Inu, očekával jsem víc. Ale nic lepšího o tomto velikánu fantasy zatím (alespoň v češtině) není...

4 25.08.2017

Čtvrtá kniha o Toničce má všechno, na co jsme si už zvykli u těch předchozích: vtipné dialogy, hloubku, pořádnou dávku lidskosti i moudrosti. Pratchett do tohoto díla zamíchal nečekaně hororové prvky. Úskočný muž je drsnější než jakákoliv dřívější postava a na mysl mi často přišel Freddy Krueger z Noční můry v Elm Street. Chvílemi jsem se skutečně bál a přeběhl mi mráz po zádech.
Velmi příjemné je pak shledání se starými známými z Ankh-Morku.
Kniha se čte výborně a jak to u dobrých knih bývá, jediné co vás mrzí je, že přijde okamžik, kdy ji dočtete...

4 22.08.2017

Výborná kniha! Na první pohled uchvátí pěkné obrázky na začátku každé kapitolky i její krátký popis. Po estetickém kochání je čas na obsah. Pratchett v této knize má lehce jiný styl než jsme možná zvyklí ze série Zeměplochy. Humor není tak okatý a třeskutý. Stále se smějete a občas propuknete v nekontrolovatelný smích, to ano, vtípky jsou ale lehčí a spíš ve formě narážek. Dílko tak působí komorněji, mohu-li to tak nazvat. A to i dějově. Autor více popisuje a často se ocitáte v hlavě hrdiny a pozorujete jeho myšlenky. Přitom vás to ale stále nutí číst dál. Možná tím napodobuje styl Dickense.
Charaktery jsou jako vždy lehce bizardní - filozofující, lehce prospěchářský a moudrý Žid Salomon, páchnoucí pes Onan, tajemná a okouzlující Simplicita a hlavní hrdina prostě a jednoduše Filuta.
Co se týče historických reálií, nejsem žádný odborník, ale působí věrohodně. Dodatek navíc odhalí jako moc Pratchett do látky pronikl. Takže konečný verdikt: Kniha je psána čtivě, poutavě a vtipně. Dle mého názoru je více popisná a ne tak dějově bohatá jako jiné knihy téhož autora, přesto si zaslouží pozornost a stojí jednoznačně za přečtení.

4 22.05.2017

Nechápu nízké hodnocení této knihy. Podle mě je to to nejlepší, co na českém trhu ohledně kreslení můžete sehnat. Spousta cvičení, tipů, technik... Prostě paráda!

3 15.02.2024

Prvně bych chtěl pochválit to, jak kniha vypadá. Krásný obal, zajímavé obrázky dokreslující témata, pestré barvy, vymazlené detaily. Opravdu nádhera! Co se obsahu týče - rozdělení kapitol na autentické příběhy a teoretickou část mi přišlo v pohodě. Autorka není nějaký odborný psycholog, spíš popularizátor, ale to vůbec nevadí. Používá snadno pochopitelný jazyk a je přístupná. Záběr literatury by mohl být širší - často cituje v podstatě 2 knihy, ale na úvod do tématu asi stačí. Obecně si myslím, že je to zaslužný počin plný inspirace k dalšímu zkoumání traumatu. Často to není lehké čtení a člověk se diví, že se to skutečně děje a navíc v takové míře. Na druhou stranu kniha mi pomohla pochopit i důvody této agrese vůči dětem.
Snad jen v některých ohledech mi názory autorky přišly až moc radikální (unschooling, anarchismus), ale to je ryze subjektivní problém.
Určitě kniha stojí za přečtení a věřím, že má i potenciál směřovat dál ty, kteří chtějí na sobě pracovat.

3 16.11.2023

Silo mě uchvátilo atmosférou, kulturními odkazy, postupně jsem si oblíbil Juliette. Nudil jsem se u revolučních a politických částí. Turnus nemá tak silnou atmosféru, odkazy ani postavy. Donalda jsem si oblíbil, Sóla moc ne. Revolučním bojům se bohužel Turnus nevyhýbá. Za mě byl prequel docela zbytečný. Klidně bych nechal některé otázky nezodpovědné. Postavy mohou mít nějaká tajemství. Třetímu dílu dám asi šanci. Ale tento se mi četl těžko.

3 30.10.2023

Praktická kniha, relativně jednoduchá myšlenka, občas až nepříjemné zrcadlo a odhalení rodičovských autoritářských technik. Cvičení by mohly být hojněji a nejen na konci knihy, ale spíš v průběhu. Jsem zvědavý na Školu bez poražených.

3 13.03.2023