engelbert komentáře u knih

Překvapilo mě, když jsem zjistil, že se vlastně jedná jen o rozpracovaný motiv z Foucaltova kyvadla. Přesto se mi to velmi líbilo. Stokrát opakovaná lež se stává pravdou.

3 10.10.2019

Jako neúčastný na sociálních sítích jsem se nemohl připojit k těm hlasujícím, kterým Karpatské hry změnily život. Proto jsem se na rozhovor s jejich autorem velmi těšil.

Bohužel je patrné, že Náčelník je již na sklonku života a v rozhovoru již není ta obdivuhodná síla (kouzlo? moudrost? radost?), kterou oslovoval čtenáře Karpatských her. Je to pohled moudrého muže, který má svůj pohled na svět, který ale nikomu nechce podsouvat, nebo snad vnucovat.

Překvapila mě jeho potřeba vytvářet si seznamy. Napadá mě jak by si asi rozuměl s Umbertem Ecem?

Každopádně jsem si Náčelníka přečetl rád, s úctou, ale bez pozitivního uhranutí (uhranutí je spíše záporné). A tiše mu závidím.

2 15.03.2024

Pro mně úplná bomba, i když vidím jak plytce to vypadá. Autorovi se podařilo naprosto srozumitelně a bez hořkosti popsat jevy, které si pamatuji z dětství a jinošství, které jsem žil a, které dnes, vyprávěné v jednotlivostech, znějí absurdně. Troufl si napsat kacířskou pravdu, že císař je nahý i se zdůvodněním. Není prázdnější floskule, než heslo: komunismus náš cíl, protože stát, tedy strana, neměla dle skutků jiné cíle, než držet moc a klopotně dohánět kapitalistický materiální blahobyt. Prorocká slova: "Běda státu, který nemá co rozdávat!"

Poučné i dnes, protože lid je ochotný odložit své hmotné blaho ve jménu nějaké ideje, kterou i dnes postrádáme.

2 10.01.2024

Je pozoruhodné, kolik otázek a pochyb o sobě a svých ženách, dokázal autor formulovat, dost na tom, že si je dokázal přiznat a položit. Úžasné jsou zaznamenané hlášky narozeného chlapce, které v jiných rodinách zůstávají zapomenuty a nezaznamenány. Rozhodování, které zásady je nutné držet a vyžadovat.

2 02.12.2023

Trochu mě šokovala naprostá rezignace nad nad orgány zajišťujícími bezpečnost a spravedlnost. Trochu mě nebavilo jak se vše hladce dařilo.

2 27.03.2023

Není to zrovna velkolepé dílo, ale úděl stárnoucího záletníka je tu zobrazen nemilosrdně.

2 16.03.2023

Tato kniha má u mně vroubek. Velmi důkladně mi připomněla to nesnesitelně ošklivé covidové období, které se hodně snažím vytěsnit z hlavy. Atmosféra místa mi hodně připomíná Rudišovu národní třídu. Kniha není strhující, chybí mu pointa, a přesto se čte sama a rychle. Bohužel pro ty, kteří si tuto dobu nebudou pamatovat, nebude příběh srozumitelný.

2 21.01.2023

Smekám před nimravou prací autora i jeho předchůdců, kteří z minima zdrojů dokáží vyvodit nějaký závěr o počátcích našeho státu.

2 15.11.2022

(SPOILER) V Klubu nenapravitelných optimistů mě zajímaly osudy všech postav, které autor průběžně odhaloval. Velmi mě to bavilo, a tak jsem šáhnul po této knize s očekáváním, že budu zase netrpělivě zdolávat stránky a odkrývat naznačovaná tajemství. Dost mě tedy tato kniha zklamala. Příběh byl vcelku předvídatelný, ozvláštněný hlavně postavou malíře. Opakovaly se situace, kdy hrdinka nepozorovaně nahlíží malíři přes rameno, a to tak často, že jsem už už začínal přeskakovat text. Pointa je dobrá, ale tušil jsem ji. Žádné racionální vysvětlení, nač potřebuje venkovský doktor revolver, proč ve své puntičkářské nátuře pošle doktor dceru k puškaři s pistolí a nezajímá ho výsledek. Také není jasné, jak se hlavní hrdinka v kritické chvíli vymanila ze svého domácího vězení, najednou byla venku. Chvíli jsem si myslel, že jde o retrospektivu. Ale naštěstí to nebylo dlouhé.

2 03.10.2022

Dráždí mě vykonstruované svévole organizátorů, kteří pro svou kratochvíli zničí, nebo zamotají osudy tolika lidí. Právě tak se mi nikdy nelíbila pohádka Nesmrtelná teta, kdy se Štěstí a Rozum vsadí, kdo je důležitější. Nelíbila se mi nekonzistence autorky, která vrhla na šachovnici postavy ovládající čáry, tvrdíce že se jedná o manipulaci. Zásadní rozpor této knihy je, že nedodržuje vlastní pravidla. Nelze manipulovat někým jiným bez jeho souhlasu. Přesto celá kniha je složitou cestou jak se vymanit z manipulace, ke které nikdy souhlas nedali. Přesto fantastické prostředí nočního cirkusu mě bavilo. Místo důležitého setkání, které proběhlo v Praze, působilo cize, nepražsky. Spíše jsem si představil Pijáky absintu od Edouarda Maneta. Další drobná nepřesnost, kterou bych připsal spíše překladateli, je terminologická. Taroky jsou karetní hra, kterou mastí karbaníci o peníze, . K vykládání slouží tarotové karty. V tarokách nikdy nenajdete karty, které byly v románu vyloženy.

2 29.07.2022

(SPOILER) Myslel jsem si, že budu číst něco na způsob steampunkové fantasy. Nemohl jsem se více mýlit. Jsem ale rád, že jsem směl pohlédnout do nevábné historie hospodářského vzestupu Spojených států. V našich končinách otroctví nepamatujeme, těžko jsem se tak vžíval do beznadějné bezvýchodnosti živého majetku. V Evropě jsme se k sobě taky vždy nechovali pěkně. Coře jsem samozřejmě držel palce. Podzemní železnici jsem si vyložil jako alegorii organizace umožňující uprchlým otrokům začít nový život. Těžko se mi ale věří ta černobílost vidění světa. Příliš mnoho zlých bílých prospěchářů a násilníků.

2 11.07.2022

Jako neznaboh mohu těžko posoudit vliv církve na každodenní manželský život. Docela mě překvapilo jak lehkým perem se dá popsat, pomocí panoptika karikatur, významný společenský problém.

2 21.05.2022

Ve jménu matky i dcery i ducha marného! Jen podřadný ďábel kupuje těla namísto duší.

Příběh pro příběh. Autor připomíná v exhibičním duchu (lehce a bez hloubky) estrádního umělce - hle co jsem našel vymyslel a fabulí spojil! Myslím, že mezi inspiračními zdroji by se velmi dobře vyjímal i Josef Váchal se svým Krvavým románem. Ten taky spojil kde co dohromady, ale netvářilo se to jako Román. Ve svém doslovu a epilogu autor nevysvětlil, kde přišel na postavu takového pitomce, který místo práce na svém odmítaném románu jede za obdivovaným spisovatelem a nechá se vmanipulovat do fatálního konce, s vysvětlením, že byl vždy poslušný hoch. Dost divně působí, že prakticky všechny zúčastněné postavy považují za normální brát spravedlnost do svých rukou, přestože byly na své cestě k cíli hodně postrkovány náhodou. Hvězdičku navíc jsem přidal za slovní hříčky, které jsou v knize ale poněkud samoúčelné.

2 15.09.2021

Především jsem v knize nenašel místo, kde by se nic nedělo, vleklo se a musel se nutit do čtení. Ze začátku mě trochu zklamávalo, jak autor od jednoho příběhu odběhl a věnoval se jinému, který s tím prvním zdánlivě nesouvisel. To propojení přišlo dosti pozdě ale v pravou chvíli. Potud dobré. Je mi však cizí svět padouchů tak padouchovatých, že pro peníze zneužívají a vraždí ne jednou, ale systematicky, ale také svět kladných hrdinů, kteří jim v tom dokáží s vypětím sil bránit, ačkoliv vůbec není jasné proč tak činí, a kde ty dovednosti získali. Zdůvodnění hlavní hrdinky, že pomáhá loveným lidem, protože jí přinášejí špatné sny, je pro mně jako z jiné planety. Nevylučuji, že tak indiáni mohou vnímat svět, a tedy jsem z jiné planety já. Zvláštní je už jen schopnost necvičené hlavní hrdinky vést sama činnost, kterou bych očekával od tajných služeb. Jo a dostalo mě finále, po kterém se cítím trochu ošizen. Vše, tak jak slibuje název edice, dobře dopadlo, ale zatímco celá kniha je psaná z hlediska hlavní hrdinky, víme co dělá, jak hodnotí rizika, co těmi kroky sleduje, rozhodující akce je psaná z pohledu padoucha, čímž se nejasnosti o schopnostech hlavní hrdinky ještě umocňují.

2 05.09.2021

Na knize je hodně znát, že se pere s uchopením tématu, jak zpracovat rozsáhlou historii rodu Šternberků a vejít se do populárního formátu. Kapitoly jsou rozdělené na počátky rodu, jednotlivé větve a místa spojená se Šternberky. Informace se často jako refrén opakují, vždy jak je téma nahlédnuto z pohledu té které kapitoly. Což není špatně, dozvíte se je, i když nepřečtete celou knihu.

2 23.07.2021

O Karlu Klostermannovi jsem samozřejmě slyšel mnohokrát, však je součástí jakéhosi šumavského koloritu. Víc jsem toho však slyšel než četl, a tak jsem v knihovně sáhnul po první jeho knížce, která mi padla do ruky. Nedočkal jsem se příběhů z šumavských samot, ale životopisu autora i jeho rodiny. Přesto to bylo zajímavé a poučné, psáno dnes už nezvyklým slohem. Obdivuji autorovu paměť, jestliže si i na stará kolena vybavoval co, kdy, kde, s kým i jak.

2 26.11.2020

Pozoruhodný průvodce místy, které navštěvuji jen když opravdu musím. Zvláštní je už jen sám úvod, ve které se dozvíme, že autor zde už dlouho bydlí a nikdy se mu tady nic zlého nestalo. Jinde je to totiž považováno za standard, o kterém není nutné hovořit. Je tu spousta hlášek a vyprávění podaných dosti zábavně, přesto směřujících k zamyšlení.

2 11.09.2020

Bavily mě popisy a komentáře různých situací nabitých trapností. Bylo mi těžké se vžít se do vnímání homosexuálního hlavního hrdiny a jeho partnerských vztahů.

2 07.09.2020

Mě ty povídky připadají, jako kdyby mi autor viděl do hlavy, když jsem v mládí, ve chvílích třeskuté dlouhé chvíle, zkoušel jalově přemítat o životě. Zvláštní je i autorovo zaujetí sebevraždami. Naštěstí knížka nebyla dlouhá.

2 06.04.2020