Vzpomínky na Šumavu (Kniha pamětí)
Karel Klostermann
Jedná se o soubor pamětí vydaný v roce 1926 pod názvem "Červánky mého mládí". Chlapecké srdce, mužná mysl a malý vzrůst. Krátkozraké oči a silný vnitřní pohled. Náruživý kuřák i cudný milenec a manžel. Nimbus profesora i pověst výborného chodce a plavce. To vše byl "básník Šumavy". Sice s hlavou v oblacích, ale pevně nohama na zemi. Energii a moudrost čerpal z respektu a úcty ke svým předkům, neboť se cítil být součástí proudu života.... celý text
Literatura česká
Vydáno: 2006 , Ondřej Fibich - nakladatelství Hrad , Ondřej Fibich - nakladatelství Hrad
více info...
Přidat komentář
Vůbec se to nečte lehce, člověk si musí zvyknout na dlouhé popisy, detailní místopisné i životopisné vsuvky a mnohé vysvětlující odbočky, přece jenom je znát, že Vzpomínky vznikaly už někdy před sto lety – ale jakmile přivyknete způsobu a tempu vyprávění, najednou zjistíte, že TOHLE se naprosto vymyká (téměř) všemu, co jste kdy přečetli. Vlastně je to neskutečně zajímavé knížka… Doba, o které autor píše, vztahy mezi lidmi, styl života, popis mravů a zvyklostí, stravování, oblékání, bydlení nebo třeba popis studia na školách, to všechno vás naprosto uchvátí svou autentičností – a vám nezbude, než mlčky obdivovat upřímnost, opravdovost a v neposlední řadě i neskutečnou pokoru, s níž Karel Klostermann k sepsání svých pamětí přistoupil…
Když si uvědomím, že můj otec už chodil do školy, když Klostermann zemřel, pojednává jeho kniha vzpomínek o době v podstatě nepříliš vzdálené – a přesto mi ten zaniklý svět, o kterém píše, připadal při čtení snad ještě vzdálenější, než nehostinný Mars chudáka trosečníka Marka Watneyho.
Opravdu vřele doporučuji.
Autorovy další knížky
| 1955 |  Ze světa lesních samot |
| 1972 | V ráji šumavském |
| 1971 | Skláři |
| 1941 | Mlhy na Blatech |
| 2004 |  Erotomanie |
Kniha Vzpomínky na Šumavu (Kniha pamětí) je v
| Přečtených | 5x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 7x |
| Chci si koupit | 6x |
O Karlu Klostermannovi jsem samozřejmě slyšel mnohokrát, však je součástí jakéhosi šumavského koloritu. Víc jsem toho však slyšel než četl, a tak jsem v knihovně sáhnul po první jeho knížce, která mi padla do ruky. Nedočkal jsem se příběhů z šumavských samot, ale životopisu autora i jeho rodiny. Přesto to bylo zajímavé a poučné, psáno dnes už nezvyklým slohem. Obdivuji autorovu paměť, jestliže si i na stará kolena vybavoval co, kdy, kde, s kým i jak.