Elsasbooks komentáře u knih

Až moc překombinované a některé pasáže těžce uvěřitelné, ale i tak to bylo extrémně čtivé a za přečtení to stojí.

3 21.08.2023

Bohužel nedočteno. Anotace mě velmi nalákala, ale styl psaní je pro mě otřesný. Přečetla jsem před lety od autorky její knihy Rekonstrukce, Anežka a Houbařka. Ani jedna kniha se nelíbila a pouze okrajově si vzpomínám na jejich děj. Chtěla jsem dát ještě autorce šanci, bohužel mi ale těžce nesedne její vypravěčský styl. Bohužel nemohu doporučit

Krátká jednohubka, která ukazuje, že i terapeut je pouze a jen člověk a i on se neustále během své praxe učí novým věcem. Aneb cílem terapie není, aby byl člověk neustále šťastný, to ani není možné, ale aby uměl pojmenovat svoje spouštěče a naleznout správné mechanismy k jejich zvládání a také lépe uměl komunikovat.

1 05.03.2023

Doporučuji. Čtivě napsáno, oceňuji také dodatky z terapeutické praxe.

3 04.03.2023

Pro autorku určitě velmi osobní ,,básně", ale nezasvěcenému člověku to nic moc neřekne. Neustálé opakování obecných a známých vět, nic světoborného. Další zbytečná sbírka básní, která s klidem mohla zůstat u autorky v šuplíku, kde ji večer mohla vytáhnout a předčítat své přítelkyni. Za mě je tato kniha naprostý propadák.

1 28.02.2023

Strašně smutný příběh. Oceňuji jak pasáže z pohledu Báry byly doopravdy napsány jako by je psala dvanáctiletá holka. Kniha se četla dobře. Nic jsem od ní nečekala, ale zasáhla mě. Mohu doporučit, ale pozor, není to lehké čtení.

14 27.02.2023

Kniha byla hodně čtivá, ale ten příběh mi přišel dost přitažený za vlasy. Za mě zatím nejslabší knížka od autora.

3 26.02.2023

Jedna z nejslabších knih od Colleen. Navíc anotace dost vyzrazuje, takže mně, která si často dokážu z pouhých náznaků vyvodit, jak věci byly, jsou, nebo budou, to vyzradilo v podstatě celou hlavní zápletku a žádný wow efekt se u mě nekonal. Kniha je ale dobře a čtivě napsaná.

2 22.02.2023

Nic moc. Nechápu, co na Rupi Kaur všichni tak vidí. Nepřijde mi to ani jako básně, ale spíše jako myšlenky sepsané do knížky. Četla jsem od autorky i další dvě sbírky vydané v ČR a už si ani nepamatuji, o čem vlastně byly. Toto ve mně zanechává tvorba Rupi Kaur – absolutní nic. Ve sbírce Home body byly nějaké dobré básně, ale většina jich byla naprosto pro mě prázdná, i když chápu, že pro autorku byly hodně osobní. Upřímně bych ale takové ,,bláboly" nevydávala. Nemá to kontext, ani hlavu a patu.

19.02.2023

Moje třetí přečtená kniha od autora. Bohužel jak už mám načteno spoustu seberozvojových knih a o toto téma se zajímám, tak kniha mi nepředala téměř žádné nové poznatky, které bych ještě nevěděla. I tak ji ale mohu doporučit lidem, kteří se seberozvojem teprve začínají, určitě nebudou litovat.

3 17.02.2023

Mám přečtené téměř všechny knížky od Colleen, které vyšly v češtině, a musím podotknout, že za těch pár let mi přijde, že jsem z ní už vyrostla a její romány na mě nemají takový efekt jako dřív – také už nejsem cílová skupina YA románů. Příběh byl velmi čtivý, ze začátku mi dokonce připomínal i slavnou sérii Papírové princezny, pak už se ale začal od této podoby odklánět. Stránky mi letěly pod rukama rychlostí blesku, ale příběh je za mě velmi naivní a jednoduchý (což asi splňuje účel). Mně osobně příběh nějak hlouběji nezasáhl, což jiné knihy od Colleen ano (např. Námi to končí, Odvrácená tvář lásky anebo Život jedna báseň), ale určitě ji mohu doporučit cílové skupině, ta z ní bude nejspíše nadšená a pak také čtenářům, kteří chtějí lehké, oddychové čtení, nad kterým nebudou muset moc přemýšlet. Za mě mohu s čistým svědomím doporučit. Jediné co bych vytkla, tak ta otřesná jména jako Samson, Marcos a Beyah, chápu, ale že to mi vadí spíše skrze jazykovou bariéru, kdy se mi ta jména nečetla v textu dobře, takže je to velmi subjektivní hodnocení.

3 10.02.2023

Zajímavý vhled do zákulisního života českých významných osobností. Ztratila jsem opět další iluze o umělcích jako takových... Kniha se velmi dobře četla, měla jsem ji přečtenou za jeden den. Za mě bych ale úplně odstranila stránky, do kterých si má čtenář zapisovat – za mě zbytečné. Dále mi připadalo, že některé kusy textů na sebe nenavazovaly a akorát to člověka mátlo, že v jednu chvíli četl o jedné osobě a náhle mu tuto linii přerušil rušivý medailonek o někom jiném. Dále mi vadilo hodně překlepů a stylistických chyb, příště bych zvážila pečlivější korekturu knihy, ale i přes tyto moje poznatky mohu knihu doporučit dále.

1 05.02.2023

Jak spousta lidí v komentářích zmiňuje, tak autor se často opakuje (především ve zmiňování čtyř stěžejních zákonů této knížky), což ale není na škodu, protože jak se říká, tak opakování je matka moudrosti. Musím pochválit, že se kniha dobře četla a spousta myšlenek zde byla demonstrována na příkladech ze skutečného života. Za mě byl asi nejvíce obohacující závěr knihy, kde jsem zvýrazňovačem podtrhávala téměř neustále vše, co mi v knize přišlo důležité. Za mě mohu jedině doporučit. Skvělý návod, jak si zefektivnit a zlepšit kvalitu života. Určitě je zde spousta myšlenek, které vás mohou posunout dále.

1 04.02.2023

Přečteno jedním dechem za jeden den. Mohu vřele doporučit! Dostáváme se do velmi niterné komorní situace, kdy v jednom manželství jsou tři lidé. Velmi citlivě, nezaujatě napsáno a vykresleno, jak se obě dvě ženy tohoto nešťastného trojúhelníku cítí a jak se k celé situaci postaví. Za mě top.

6 30.01.2023

Moc mě baví knižní rozhovory od Martina Moravce, ač mě on sám někdy jako tázající vytáčí, musím ho ale pochválit za trefné otázky a zajímavé osobnosti, které si do svých knih vybírá. Moc jsem si knížku užila. Bylo super nahlédnout do policejního prostředí, do kterého nezasvěcení lidé nemají až tak velký přístup. Za mě mohu doporučit všem, kteří se rádi vzdělávají v rozdílných oblastech a zjišťují nové informace. Určitě si přečtu další rozhovory, jestliže vyjdou.

12 12.01.2023

Příjemný oddechový thriller. Dobře se čte. Za mě jsou i lepší knížky, ale svému účelu to posloužilo.

2 03.01.2023

Kniha se četla velmi dobře a děj nutil čtenáře stále rychleji a rychleji otáčet jednotlivé stránky knížky, bohužel jsem ale čekala na konci nějaký velký wow efekt, o kterém všichni mluvili a toho se mi nedostalo. Knížka je určitě nadprůměrná, ale čekala jsem víc.

7 08.06.2022

Nádherné ilustrace! Knížka je velice jednoduchá, ale i tak si pozorný čtenář, a zejména ten, kdo si z ní chce něco odnést, něco odnese. Za mě mohu doporučit. Je to přirovnáváno k Malému princi, kterého já nejsem fanoušek a nelíbil se mi, takže pokud to má někdo stejně, nebojte se tuto knížku zkusit. Nějaké podobnosti tam sice jsou, ale to zejména v postavách, které mi zde více seděly.

5 03.02.2022

Nepatřím už do cílové skupiny čtenářů, ale byla to jednoduchá oddechovka, u které jsem si mohla odpočinout během zkouškového. Doporučila bych dětem od 12 do 15 let. Má to být sice thriller, ale na můj vkus je to spíše taková jednoduchá young adultovka. Rozuzlení mě nějak víc nezajímalo a nehnalo mě to číst knihu dopředu. Neurazí, ale ani nenadchne.

2 03.02.2022

(SPOILER) Upřímně jsem myslela, že knihu přečtu rychle, přestože má více než 700 stran. To se ale bohužel nestalo. Kniha byla ze začátku příjemným navrácením se do dětských let, kdy jsem poprvé četla Stmívání, ale později už byla v některých částech vyloženě nudná, otravná a zbytečná. Edwardovy se furt opakující pocity či různé nelogičnosti, co mi v ději neseděli mi velice vadily. Kniha by také potřebovala projít nutně znovu korekturou, protože tolik překlepů a chyb na jedné, stránce, kapitole či celé knize jsem snad nikdy v životě neviděla. Chyby se pohybují v rámci desítek ne-li stovek. Edward je na začátku knihy neskutečně protivný a povýšený, stěžuje si na zahořklost některých lidí, přitom sám není ve své mysli žádný svatoušek. Angela a Erik jsou snad jediní dva lidé, kteří jsou podle něj dobří. Neustále tvrdil, jak svoji rodinu miluje, ale já mu to totálně nedokázala uvěřit, protože jeho chování tomu absolutně neodpovídalo. Například Rosalie podle mě vyložene jěnom trpěl a rád ji moc neměl. Některé detaily v příběhu nesedí, Bella má v původní sérii tmavě hnědé vlasy, v Půlnočním slunci se ale zmiňuje, že je má černé a za chvíli zase v knize píší, že jsou tmavě hnědé, tak co teda??? Některé rozhovory, které se objevily již v původním Stmívání, jsou zbytečné a pro čtenáře nudné, jelikož je už dávno celé zná. Edward hmotné věci, z kterých lidi mají radost posměšně označuje ,,hračky", přitom sám vyjadřuje obavy o své nejlepší auto, protože mu ho Rosalie chce zničit (POKRYTEC :)). On sám také neohrne nos nad lidkými ,,hračkami". Knize by slušelo hodně proškrtat. S knihou je to jako na houpačce, jednou člověk otáčí stránky rychlostí blesku a za chvíli se to zase táhne šnečím tempem. Doufám, že už další díly z Edwardova pohledu nevyjdou, protože to by bylo čiré utrpení a pouze by to zkazilo celou původní sérii. Trochu mě překvapilo, jak Edward ze začátku reagoval na Jacobovu mysl a že ji viděl čistě, to jsem nečekala. Edwardovy myšlenky se točí pouze kolem toho, jaký je sobec a má v tom pravdu. Rosalie není připravená na setkání s Bellou u Cullenových doma a on to ví, ale nevadí mu to. I přesto ještě ten den k nim Bellu přiveze. Učiněná empatie, vstřícnost a respekt.:)) Kniha není slowburn romantika, vše se zde odehrává ve velmi krátkém časovém úseku, kniha je tak dlouhá kvůli úplně zbytečným a otravným myšlenkám Edwarda. Pořád dokola se zde mluví o jeho rozpolcenosti Bellu přeměnit na upíra či s ní úplně utnout kontakt. Ke konci knihy mají na útěku před stopařem na starosti Bellu Jasper a Alice. Když jim ale Bella na letišti uteče za stopařem, tak se za ní nevydajá, protože by ji sami nezvládli ochránit? :D Jaký je tedy pak účel jejího hlídání?

5 04.05.2021