ElizabethK komentáře u knih

Knihu jsem si přečetla jen v rámci čtenářské výzvy. Protože se už necítím jako cílová skupina tohoto žánru, nebudu knihu hodnotit subjektivně (jak bych hodnotila prozrazuje alespoň počet hvězdiček).

Objektivně můžu pochválit autora za osobnost hlavní hrdinky. Je důležité psát i o takových poruchách a autor (čerpajíci z vlastních zkušeností a těšící se tak velké oblibě) podal čtenářům velmi přístupný popis.

7 16.01.2020

Je mi ctí, že tady mohu k této úžasné knížce napsat první komentář.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a neuvěřitelně jsem si ji užívala. Mám ráda Ládíkův humor. Velkým bonusem je také krásné zpracování a ilustrace. Ve vlaku jsem vždy cítila pohledy nejbližších cestujících, kteří se snažili zachytit název knihy.

Ačkoliv sama nestopuji, vždy jsem se tak trochu bála, knihu jsem četla s radostí a dokonce mě přesvědčila minimálně k úvahám o autostopu.

Abych nebyla jen sluníčkářsky pozitivní, postěžuji si na stylizaci druhé poloviny knihy. Oranžová barva, která podkreslovala zajímavosti z jihu, byla dost řvavá a při vysší intenzitě osvětlení nepříjemná pro oči.

Když jsem dnes knihu půjčovala na čtení taťkovi, dost jsem mu záviděla, že ho čeká několik hodin tak milé četby.

Knihu bych doporučila prakticky všem - těm, kteří se rádi pobaví a nebo rádi zprostředkovaně poznávají krásná místa a zajímavé lidi.

7 01.11.2019

Podle mě naprosto úžasná kniha. Čtenářsky by se mohla zdát trochu náročnější, protože se nejedná o děj v dnešním slova smyslu. I když je kniha čtivá, postupuje kupředu jen velmi pomalu. Příběh je postaven na dialozích o české historii, zejména o dění kolem Jana Nepomuckého, a o politické situaci roku 1972.
Právě toto spojení dvou témat bylo pro mě mimořádně přitažlivé, ale pro čtenáře, bez zvláštního zájmu o historii, může být smrtící.

Legenda o Janu Nepomuckém je v knize krásně rozpracována, ale postupně - s legendou se čtenář neseznámí naráz během prvních pár stránek (není to styl "Teď si řekněme, jak to bylo, aby všichni věděli, o čem je řeč.").

Kladně hodnotím i kapitoly Tetička 1, 2, ..., které doplňují hlavní příběh a stylem psaní dokonale demonstrují průběh psychické nemoci této dámy.

Závěr knihy pak najednou přejde z loudavého tempa do poklusu a připoutá si čtenáře až do posledního slova.

V neposlední řadě oceňuji, že kniha nesklouzla do romantického patosu - drobné náznaky lásky se ani nesnažily pronikat do hlavní linie příběhu, která byla sama o sobě po emocionální stránce bohatá.

7 28.08.2019

Líbila se mi přirozenost, s jakou se příběhy lidí střídaly a proplétaly. Právě to dělalo knihu dynamickou - občas se stalo, že byl příběh zdlouhavejší, ale velmi rychle byl vystřídán jiným.
Fascinovala mě lidskost a lidská krutost vyskytující se v kontrastu vedle sebe.

V knize se objevuje široké spektrum postav. Žádná mi nepřipadala plochá ani černobílá - popsány byly z různých úhlů, negativně i pozitivně.
Nedělalo mi problém rozlišit od sebe příběhy jednotlivých postav a jejich propojenost.

Ale zprvu mi dělalo problém zorientovat se v politické situaci - revoluce hraje pro komunismus a kontrarevolucionář nepodporuje kulturní revoluci... Po chvíli jsem se (za pomoci internetu) zorientovala a pak už mě pohlcovaly úvahy nad svobodou, spoutaností režimem, vypočítavostí funkcionářů, nenávistí lidí.

7 26.03.2019

Je to velmi zvláštní, atypicky napsaná kniha. Naturalistická, s krátkými větami, s poselstvím.
Život na zaostalé vesnici proti životu ve městě, střet víry a moderní společnosti, dopady lidského chování na přírodu.
Naproti tomu si nejsem moc jistá, kolik toho ve mně kniha zanechala.
První dvě kapitoly se mi příliš nelíbily - asi kvůli obhroublosti a sprostým slovům.
Naopak poslední dvě kapitoly mě nadchly svou lidskostí a jemností.
Velmi mě překvapil konec knihy, protože přišel tak brzo. Četla jsem, četla a najednou jsem otočila stránku a přišlo posledních několik málo řádků. Ale nemám pocit, že by byla kniha neuzavřená.

7 28.01.2019

Na knihu jsem se dlouho těšila a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Přiznávám, že mě na první pohled zaujala obálkou a až po přečtení anotace jsem pochopila, že si ji musím přečíst.

Kniha se četla velmi dobře, téma bylo zajímavé a podle mě dobře zpracované. Jedinou výtku bych měla k poslední třetině knihy, občas se až příliš táhla - možná by tam mohly být o kousek kratší kapitoly o Staše a naopak o Perle by toho mohlo být více.

Ale jinak byla kniha skvělá, líčila niterný svět dvojčat, zvěrstva páchané v Osvětimi a navíc také problémy spojené s nově nabytou svobodou. Velmi silné pro mě byly vzpomínky doktorky Miri a Otce dvojčat, které ukazovaly nelehký psychický boj těch, kteří pomáhali, ale měli pocit, že mohli pomoct víc.

7 03.09.2018

Uznávám, že kniha není pro každého, ale mě okouzlila. U hrdinů mám ráda charakteristické a pro mě netypické povolání či koníčky (např. zde zájem o zahradnictví).
Velmi mě zaujala jména v knize. Třeba jméno hlavního hrdiny jsem si nebyla schopná zapamatovat, ale příběhu to nevadilo. Naopak pro děj důležitá jména byla volena jednoduše.
Děj je vlastně velmi jednoduchý, spletitý se stává až díky volnému toku myšlenek a vzpomínek.
Nemohla jsem si nevšimnout vypravěčova pozoruhodného smyslu pro detail a zajímavého opakování situací a detailů.
Ke konci mě ještě nadchl popis (pravda trochu banální a zidealizovaný) soužití dvou mladých lidí s dítětem. Velmi mě bavilo sledovat vývoj vztahu hlavního hrdiny a Anny.

7 13.07.2018

Krásná kniha psaná lyrickou prózou, místy přecházející v naturalismus. Je vidět, že je autorka umělkyní - ty popisy přírody, barev, dějů byly opravdu netypické, ale krásné.
Hlavní postavou byl drsný stárnoucí muž na okraji společnosti s mimořádně jemnou duší. Nemohu říct, že bych se s ním ve všem ztotožňovala a byl mi nanejvýš sympatický. Nemohu však ani říct, že mě nezaujal a odpuzoval.
Nejkrásnější na celé knize byl vztah Raye a JednoOka, čistý a plný oddanosti, porozumění.
Velmi se mi líbil styl psaní, kdy hrdina vše vyprávěl JednoOku. Pouze v prologu a epilogu vidíme svět očima JednoOka, což knihu nádherně ohraničuje.
Hvězdičku strhávám pouze za skutečnost, že jsem ji musela číst po kouscích. Když jsem naráz přečetla větší část, byla pro mě kniha monotónní a unikala mi spousta krásných detailů a myšlenek.

7 27.02.2018

Takovéto knihy se nemohou hodnotit podle formy psaní, napínavosti, čtivosti ani podle jiných běžných kritérií.
Jedná se o opravdu silné svědectví. Je zde nádherně ukázáno, jak může člověk zvládat i velmi obtížné životní situace, když věří a nechá se vést. Chiara důvěřovala Ježíši a ten ji nezklamal.

7 03.12.2017

Kniha mě v knihkupectví zaujala krásným obalem. Při čtení jsem pak byla velmi mile překvapená. Často jsem se smála nahlas, jednotlivé příběhy se mi líbily a nanejvýš oceňuji autorčinu dokonalou a vtipnou hru se slovy a slovními spojeními. Knihu rozhodně doporučuji.

7 09.10.2017

Jakožto milovnice Harryho Pottera jsem nemohla odolat a knihu si nekoupit. Bylo krásné se vrátit do milovaného světa z dětství. Jako fanoušek nemohu knihu zkritizovat, a proto asi ani objektivně posoudit. Mně osobně se příběh líbil, jednu hvězdu jsem však musela strhnout za formu divadelní hry. U "Harryho" jsem zvyklá na určitou formu textu, která mě provázela každou nemocí a každou dětinskou "depkou" mého dospívání. Proto mi scénář připadal trochu více cizí - už to zkrátka nebyl "Harry" jak ho známe.
Skalním fanouškům Harryho Pottera vřele doporučuji.
Čtenářům neobeznámeným s dějem předchozích 7 dílů radím obezřetnost. Začínat touto knihou nemusí být šťastné řešení.

7 02.02.2017

Ohlasy na pokračování již nejsou tak pozitivní jako na Poslední aristokratku, ale za mě stojí za přečtení i druhý díl. Je opět velmi humorný a ačkoliv většina vtipných situací vyplývá z povahy postav, stále má kniha co nabídnout.

7 30.01.2017

První kniha, kterou jsem od autorky četla - a velmi jsem si ji oblíbila. Je to opravdu mistrně napsaná kniha, která mě po pár stránkách zaujala a věděla jsem, že už ji z ruky nedám.

7 14.01.2016

Podle mě nejlepší kniha od Weirové. Ze školy jsem znala jen Jindřicha VIII., jeho ženy a dcery. Díky této knize jsem poznala dojemný příběh jeho neteře. Kniha mě nadchla i přesto, že si Weirová Jane Greyovou malinko zidealizovala (není to literatura faktu, takže to vůbec není na škodu). Je to opravdu jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy četla.

7 14.01.2016

Rozhodně zajímavá a čtivá kniha. Doporučuji nečíst si anotaci, poněvadž vyzrazuje úplně celý děj knihy.
Jedná se o nádherný příběh o síle lidí. Popisné pasáže charakterů i přírody jsou až téměř básnické, ale nejsou zbytečně dlouhé, takže v knize působí okouzlujícím a patřičným dojmem, nepůsobily na mě jako ubíjející a nudné.
Ze začátku mě poměrně potěšilo, že u postav, které se do děje neměly vrátit, autorka nastínila jejich zbytek života, na konci mi bylo líto, že podobnou pozornost nevěnovala i jiným vedlejším postavám, například by mě potěšilo pár slov o Leibem, Ikonnikovi, případně i o Čarodějnici. Chápu, že v některých případech to mohl být záměr (i v životě se stává, že se nám nějaký člověk ztratí a už o něm nikdy neslyšíme), ale i přesto mám z knihy takový nepříjemný neuzavřený pocit. Tak to jediné bych za sebe asi vytkla (spolu s mírně zhoršenou orientací v náročných jménech, ale tento problém zpravidla mám u všech ruských autorů).

6 18.03.2021

Kniha se čte dobře, stejně přirozeně, jako když si s někým dopisujete přes SMS. Bezesporu je to zajímavý koncept, vyprávět příběh jen zprávami a deníkovými záznamy, zprvu jsem byla skeptická a nemyslela jsem si, že to bude fungovat, ale autor i s takto specifickými prostředky dokázal charaktery vylíčit mimořádně autenticky.
V půlce jsem si už začala říkat, kdy přijde nějaký větší zvrat a bohužel jsem nakoukla na asi 2 řádky o pár stránek dopředu - to mi vzalo překvapení ze zásadního zvratu, takže doporučuji, nepřeskakovat. I tak byla ovšem zápletka dost silná, nesla v sobě jasný varovný signál a podle mě je velmi znepokojující, že je příběh inspirovaný skutečnou příhodou...
Knihu mohu jedině doporučit.

6 07.10.2020

Medailonky žen dávají dohromady jeden velký medailon citlivého básníka. Myslím, že pan Kožík opět odvedl skvělou práci.

O jemnosti celé knihy vypovídá věta ze závěru knihy: "Najednou dal kočár zastavit a ukázal v prachu zvadlou růži; synovec mu ji přinesl a on ji pak až do návratu do města tiskl k prsům. Poslední láska."

6 12.07.2019

Surová zpověď o šikaně, opovržení, nepochopení.
Běhal mi mráz po zádech, když jsem četla nadávky, kterými hrdinu častovali nejen známí, ale i rodina. Vyznívalo to o to naléhavěji, když jsem si uvědomila, že děj není zasazen do již uplynulé minulosti, ale že je to přelom tisíciletí.
Bylo mi líto, že kniha nepokračovala dál, velmi by mě zajímalo, jak se na homosexualitu dívali vzdělanější nebo bohatší lidé a jak se vyvíjely názory a postoje samotného Eddyho.

6 18.06.2019

Pěkná, čtivá knížka. Zasmála jsem se, poučila jsem se, našla jsem si typy na další knihy. Na to, že autorka žije už dlouhou dobu v Anglii, neztratila své "české cítění". Líbil se mi vyjadřovací styl - autorka píše přístupně, z jazykové stránky bohatě a s přibývajícími stránkami jsem měla pocit, jako bych ji stále lépe poznávala. Jako oddechovou literaturu mohu jedině doporučit stejně, jako předchozí díl.

6 21.05.2019

Nejprve ke kladům knihy. Kniha se čte poměrně dobře. Není problém zorientovat se ve střídaní časových rovin (ačkoliv mám pocit, že skákání mezi dvěma příběhy se poslední dobou objevuje v až znepokojivém množství nových knih) a to hlavně díky střídání spisovného a nespisovného jazyka.
Dále bych ráda vyzdvihla námět z doby komunismu, velmi zajímavé téma. Možná jen pro mě málo rozpracované.

Rovina z roku 2017 mě však celkem brzo začala nudit. Hrdinka Tereza mi nebyla moc sympatická. Ano, viděla jsem v tom zajímavý popis jejího duševního onemocnění, ale ona sama pro mě byla neživotná. Možná, kdyby mi sedl typ havní hrdinky, dokázala bych lépe ocenit popis jejích úzkostných stavů. Brzy mě začala nudit a stejně tak příběh jejích rodičů.

Před polovinou knihy se kvalita zvyšuje a pak prudce klesá - tentokrát i část z doby komunismu (Marie mi trochu začala připomínat Terezu a navíc jsem začala mít pocit, že je v knize pořád to samé - nevěra, nenaplněná láska, nejsem s člověkem, se kterým chci být... do toho Tereziny úzkosti).

A po polovině knihy jsem začala správně předvídat děj, příběh mě přestal překvapovat a hlavně bavit.
Pak se děj zase rozproudil a zase zpomalil...

Kladně hodnotím konec, ten pro mě předvídatelný nebyl, ačkoliv možná byl trochu moc uspěchaný. Ve výsledku bych tedy hodnocení o půl * zvedla právě za ten konec - takže 2,5 *.
Jsem ráda, že jsem se dostala na konec, který trochu pozvedl mé mínění, ale po další knize od autorky už asi nesáhnu.
Kniha určitě najde své čtenáře, spoustě lidí se bude líbit, ale já osobně se mezi ně nezařadím.

6 27.11.2018