Eidalon komentáře u knih

Další z příběhů zasazených do soudních síní rozšířil autor svou kolekci knih z tohoto prostředí a zároveň nepřímo navazuje na svou prvotinu . . . a je čas zabíjet, kterou v roce 1989 otevřel svou skvělou spisovatelskou dráhu.

Mezi knihami uplynulo 25 let, hlavní hrdinové však zestárli jen o 5 let a hlavní roli obhájce opět zaujal známý z první knihy, advokát Jake Brigance.

Hlavní motivem románu je spor o závěť zámožného Setha Hubbarda, který zcela neočekávaně mění svou poslední vůli a svůj majetek odkazuje své hospodyni, když se rozhodl zcela z dědictví vynechat svoji rodinu a svůj život zakončit sebevraždou. Příběh je o to pikantnější, že Seth je běloch a jeho hospodyně černoška, a to v okrese na jihu USA, kde stále v myslích i po 100 letech převládá skryté rasové pnutí mezi bílým a černými z dob otrokářské minulosti.

Rozbíhá se před Vámi příběh a boj o velký majetek, rozkrývá se neblahá minulost i nešvary maloměsta, právnické triky a právničina je zde předkládána opět jako obraz amerického soudnictví s hlavním motem – v soudní síni nejde o spravedlnost, ale o vítězství.

Nechce se až věřit, jak může být rozhodnutí o věcech zcela zásadních v rukou manipulovatelné poroty, kde šikovný právník může zcela zásadě překroutit spravedlnost na cíle zcela jiné. Ano, v pozadí je vždy boj o moc, peníze a slávu, kdy účastníci sporu nakonec mnohdy přijdou o předmět sporu, neboť si je rozeberou právníci na svých palmáre.

Předložený příběh prochází mnoha zvraty a teprve ten poslední zcela rozhodne. John Grisham je skvělým vypravěčem o čemž přesvědčil v celé řadě svých dalších knih, Platanová alej není výjimkou.

3 25.08.2018

Kniha z roku 2006, která nepatří do tzv. Walanderovské serie. Takových knih napsal autor vícero, Italské boty se řadí k příběhům smutně krásným, mnohdy až depresivním. Kniha je zajímavá tím, že svůj příběh předkládá ústy hlavního hrdiny, Fredrika Welina, tedy v první osobě, což je vždy čtenářsky velmi přitažlivé.

Jinak je to příběh o bilancování života, kdy hlavní hrdina přemílá svůj osud, když vše odstartuje nenadálé setkání se svoji velkou láskou z mládí, která ho vyhledá na místě, kde se ukrývá před světem a odhaluje mu své pohnutky a průběh života po té, co ji opustil, nebo spíše nebyl ještě dostatečně připraven na pevný vztah.

Rozvine se před Vámi celý život hlavního hrdiny a znovunalezení lidiček, které Fredrikovi ovlivnili jeho osud. Jedná se o hluboce lidský příběh o ztrátě a vykoupení, které je svědectvím o nepředvídatelnosti života, z níž se i ve chvílích osobní tragédie může zrodit naděje.

Mankell je dobrý vypravěč, a tak i tato kniha se čte velmi dobře, i když téma se nemusí každému zamlouvat. Poustevnický život hlavního hrdiny bych ještě pochopil, i když v bilancování jeho postava nevyznívá moc pozitivně, tak trochu zvláštní život lidí kolem něj je již ale přeci jen trochu, alespoň dle mne, přefabulovaný.

Nakonec mne z toho vychází jedna velká pravda o tom, jaký život prožijete ve staří. Vše si zakládáte již mnohem dříve, ve fázích aktivního života a to nejen finančně, ale především ve vztazích k rodině, přátelů i lidem, se kterými žijete ve společném světě kolem Vás.

Ten, kdo tyto věci v mládí neřeší, může nakonec umřít v zapomnění a těžké mentální chudobě. Jakoby autor cítil i svůj tragický konec, prvky smutku a osamění se objevily i v jeho Walanderovských knihách, zvláště těch posledních.

Za mne 3,5 hvězdy a doporučení, knihu si neberte ani na bezstarostnou dovolenou, ale ani do podzimních plískanic.

4 06.08.2018

Knihy pana Berryho mne nikdy nezklamaly, sice jsem od něj nečetl nikdy žádnou vyslovenou pecku, ale styl psaní a dějová linka je na vysoké úrovni. Autor má za sebou knihy spadající do serie Cotton Malone a samostatné romány. Kolumbova záhada se řadí právě k nim.

Příběh je napsán poutavě a zároveň v mnohých ohledech i poučně – přiznám se, že mne pasáže kolem historie judaismu a historie Jamajky donutily nahlédnout do příslušných pomocných materiálů, ke cti autora slouží poměrně dlouhá závěrečná pasáž ke knize kde objasňuje, co je historicky doloženo a co si do příběhu doplnil sám.

Pro Čechy má kniha i své vlastní kouzlo, neboť část příběhu se odehrává v Praze, včetně historických reálií. Dozvíte se mnohé o Jamajce a její historii a ihned zatoužíte tento ostrov navštívit, dozvíte se o Kolumbových objevech a nakonec i kolem dlouholetých dějin židovského národa a symbolech jejich víry. Zajímavé bylo vidět i památky Prahy, jak je známe, z pohledu autora textu.

Na ploše tří rovin se před Vámi rozestře příběh o pokladu, který je nakonec pokladem především ve své symbolické rovině. Autor postupně rozplétá příběh Toma Sagana – investigativního novináře, který se dostal na úplné dno, aby se vrátil zpět, Zachariáše Simona, jehož vize si neklade žádné morální zábrany a příběh Béne Roweho, starousedlíka na Jamajce, který se hrdě hlásí k tradici svých předků, ale jinak jsou jeho metody a život ryze současný.

Otevřený konec podtrhuje i motto knihy – Kdo byl Kryštof Kolumbus ? - . . . kým si přejete, aby byl?

Za mne 4 hvězdy, knihu si vemte na prázdniny či dovolenou, myslím že pobaví a zvídavější i poučí.

3 19.07.2018

Richard K. Morgan (1965) je britský autor science fiction, který má za sebou dobrodružný život a dnes je spisovatelem z povolání. Proslavil se právě svou trilogií ze světa 25. století, kdy lidstvo dosáhlo nesmrtelnosti a klíčem k ní se stal kortikální čip zasazený do mozkového centra.

V (ne)daleké budoucnosti lidstvo objeví převratnou mimozemskou technologii. S její pomocí lze veškeré informace z lidského vědomí nahrát na přenosný harddisk velikosti a tvaru nablýskané Disco sušenky. Ten se dá pak implantací do krční páteře přenést do jakéhokoliv těla. Lidstvo de facto porazilo smrt, žádná utopie se ale nekoná, protože mamon pořád vládne světem.

Altered Carbon (2002), která v roce 2005 vyšla pod názvem Půjčovna masa natolik zaujala, že se stala předlohou stejnojmenného seriálu, který ale ke svému zrození neměl vůbec jednoduchou cestu. Práva na natočení zakoupila Warner Bros. již v roce 2002, ale zpracovat předlohu plnou násilí, drog a sexu nakonec nezrealizovalo a projekt se za celou dekádu nepodařilo natočit. Po uvolněných právech na zfilmování doslova skočila Laeta Kalogridis a výsledek stojí skutečně za to.

A právě tento seriál mne „přinutil“ sáhnout i po knižní předloze, abych zjistil, že věci „nejsou tak jednoduché jak se tváří“. Seriál totiž zhodnocuje celou trilogii, což kniha Půjčovna masa představuje jen první část. Další dvě knihy Broken Angels a Woken Furies jsem nečetl, a tak mohu jen spekulovat. Seriál ale kopíruje první knihu jen v základní dějové lince a pak přidává obrazy, které v první knize již nejsou.

Jestli je na seriálu něco, čemu se nedá naprosto nic vytknout, je to jeho vizuální stránka. Pocit levných studiových kulis rozhodně nehrozí. Temné, špinavé, přelidněné Bay City pokryté barevnými neony a všudypřítomnou reklamou, vysoko nad oblaky se tyčící světlé věže nejbohatší smetánky, výlety do virtuálního světa i na cizí planety. To všechno působí naprosto opravdově, ihned vás to vtáhne a už nepustí.

Obé, kniha i seriál Vás přinutí být neustále v pohotovosti, drobné detaily do sebe zapadají až po mnoho meziakcích, řada postav skutečných se prolíná s postavami v jiných tělech a do toho zasahuje vyspělá umělá inteligence, no nic pro čtenáře červené knihovny či ty, kteří čtou jednu knihu půl roku, v postavách a ději se brzy ztratíte. Seriál je dle mne skvělé cyperpunkové dílko, to že jej zastřešil Netflix, mluví samo za sebe.

Altered Carbon je dobrá detektivka u které se budete bavit i namáhat mozkové závity. A určitě vás donutí přemýšlet i o otázkách lidství, i když u nich mohl jít příběh více do hloubky.

Půjčovna masa je kniha, kterou ocení především fanoušci SCIFI i ti, kteří vidí budoucnost lidstva spíše v negativních a dle mne "reálných barvách". Musím ale přiznat, že kniha bez seriálu by mne asi nikdy tolik neupoutala, neb seriál ji daleko předčí.

Doporučuji všem, kteří jsou naladěni na tuto vlnu. A nejlepší postup – zhlédněte seriál – přečtete knihu a pak se k seriálu vraťte ještě jednou. A nakonec přečtěte další dvě knihy trilogie. Teprve pak se Vám vše naprosto otevře a vyjasní a to i to, co jste se marně snažili pochopit ze seriálu. Za knihu lepší nadstandard, za seriál ale velký palec nahoru.

1 08.05.2018

Známý autor, známá témata. Za posledních 25 let jsem přečetl téměř všechny jeho knihy a musím říci, že i když mne již témata splývají, vím, že jsem si vždy dobře bavil. Cook je plodný autor, který začal psát v sedmdesátých letech minulého století a jeho knihy celkem stručně charakterizuje citace z mnoha nejrůznějších recenzí autorových děl.

. . . Píše převážně romány z lékařského prostřední (výjimku tvoří Sfinga z roku 1979). Některá z jeho děl jsou nadčasová, převážně však dost přesně popisuje prostředí současné medicíny. I když se tedy jeho díla v mnoha případech stávají sci-fi, reálně zapadají do současného světa a jsou kritikou přijímána velmi příznivě . . .

Mutace je román napsaný v roce 1989, kde Cook předpověděl velkou budoucnost molekulární genetice a biotechnologiím a předpověděl odhalení genomu, jehož pochopení a využití v knize posunul o několik řádů dále.

I když se situace popisovaná v románu v době zrodu knihy jevila jako velké SCIFI, je dnešní realita především „ve šlechtění“ základních potravinových zdrojů již trvalou realitou a je jen otázkou času a etiky, kdy se může zrodit „geniální jedinec“, kterého si Cook ve své knize vytvořil v postavě VJ.

A druhé straně Cook jasně předpovídá, jak citlivé téma to je a jak se podobné zásahy nemusí lidem vyplatit. Ale to je již téma hojně využívané nejrůznějšími autory především v oblasti virů, bakterií a jiných biologických hrozeb zatím snad stále přísně kontrolovaných jen v laboratorních podmínkách.

Vrátil jsem se ke knize po téměř 25 letech a kniha mne stále bavila. Dávám čtyři hvězdy.

1 30.04.2018

Dick Francis je znám především střední a starší generaci (psal v období 1962 – 2010) jako spisovatel výborných detektivních románů z dostihového prostředí. Napsal přes 40 knih a tam, kde dnešní autoři používají akci, technologie se Francis musel spolehnout především na svůj vypravěčský um a schopnost zaujmout tématem, zápletkou a stavbou příběhu.

Román Hra s čísly se opět odehrává v dostihovém prostředí, hlavní zápletkou je ovlivňování sázení dostihů pomocí výpočetní techniky. Zvláštností jsou zde dva hlavní hrdinové, bratři Derryové a vyprávění příběhu v první osobě. První část knihy je to Jonatan a v druhé části příběhu Wiliam Derry.

Obě dvě roviny dělí 14 let, ale jsou spojeny jedním motivem se společnou linkou. Zajímavá je i sonda do výpočetní techniky, která je z dnešního úhlu pohledu úplně na počátku (začátek 80 let). A zatím co „odborné výrazy z oblasti IT“ dnes již hodně zastaraly, chování a charakteristika postav je stále stejná. Touha po moci, bohatství a uznání je tím ústředním motorem celého děje a zápletky.

Kniha se opět čte velmi dobře, ale reáliemi je dneska již jinde. Dávám nadprůměrné tři hvězdy.

08.04.2018

Dick Francis je znám především střední a starší generaci (psal v období 1962 – 2010) jako spisovatel výborných detektivních románů z dostihového prostředí. Napsal přes 40 knih a tam, kde dnešní autoři používají akci, technologie se Francis musel spolehnout především na svůj vypravěčský um a schopnost zaujmout tématem, zápletkou a stavbou příběhu.

Jeho hrdiny jsou vždy muži v kristových letech, nadprůměrně inteligentní, zdrženliví, cílevědomí a vždy nějak související s dostihovým sportem. Charakteristické je vždy vyprávění v první osobě a až na postavu Sida Halleyho, který se objevuje jako vyšetřovatel v několika příbězích, je jeho hlavní hrdina vždy nový a svým způsobem zajímavý.

Kouřovou clonu autor napsal v roce 1972 a postava Edwarda Lincolna patří spíše k těm méně běžným. Edward je filmový herec, který se na přání své dobré známé vydá po stopách podvodu, který ho zavede až na hranice smrti, neboť v něm nejde o nic víc, než o peníze.

Dílo není počtem stránek nijak rozsáhlé, o to je zajímavější. Musím říci, že mne knihy pana Francise provázely celých 40 let co je předkládal a nemohu říci, že by mne některá vysloveně zklamala. Jeho dílo mám načteno celé, ale mnohé z knih jsem četl tak dávno, že se mne obsah vybavuje až při opětovném prolistování knihou.

Ke kouřové cloně jsem se nyní vrátil jako k audio knize a mohu jen opět potvrdit Francisovo mistrovství. Pokud knihy a autorovo dílo neznáte, mohu jen doporučit. Plný počet hvězdiček nelze dát jen proto, že se přeci jen jedná o dílka mnohdy starší 50 let, kdy se psalo jinak. Dnešní autoři mají k dispozici mnohem pestřejší současnost a ty největší pecky jsou pro čtenáře pochopitelně zajímavější.

4 30.03.2018

Tentokrát na dvojici Cole – Pike musí čtenář zapomenout, hlavní postavou je Jeff Talley v příběhu náčelník policie v Bristo Caminu, ale dřív hlavní vyjednávač losangeleského týmu SWAT a pak souhra náhod, která tři zlodějíčky při pokusu o vykradení obchodu změní ve vrahy. Na útěku se ukryjí v domě, kde si jako rukojmí vezmou chlapce, dívku a jejich otce a tím rozběhnout případ, který se z prvního pohledu jeví jako sice složitý, ale běžný případ vyjednávání mezi policií a zločinci.

To by ale onen dům nesměla obývat rodina Waltera Smithe, který po rouškou ctihodného občana dělá hlavního účetního organizovaného zločinu. V domě, který je obklíčen policií a kde je zřejmé, že se zlodějíčci musí dříve nebo později vzdát policii, se nachází materiály usvědčující hlavní „mafiány“ z jejich konání.

A tak do příběhu vstupují nové zájmy, nové faktory, kdy je jasné, že vyhraje ten, kdo se zlomí jako poslední.

Autor Vás vtáhne do děje, střídá vyprávěcí roviny, příběh graduje, vše v rozmezí 24 hodin jednoho dne. Situace se přelévá a neustále mění a když se zdá, že Talley definitivně prohrál dochází k poslednímu velkému zvratu.

Řekl bych, že příběh dvojitého únosu je jedním z nejnapínavějších, jaké pro čtenáře Robert Crais stvořil. Právem byla kniha úspěšně zfilmována s Brucem Wilisem v hlavní roli v roce 2005.

Za mne 4 hvězdy a to ty lepší.

3 20.03.2018

Další, již nevím kolikátá kniha, od autora (nebo spíše od jeho pokračovatele), která rozšířila sbírku příběhů, které vévodí Dirk, jeho děti Dirk a Summer, nerozlučný přítel Al, moře, romantika, dobrodružnost a opět příběh, který hrozí minimálně globální katastrofou.

Opět jsou tu ti dobří a špatní, vedle padouchů, kteří pro peníze udělají cokoli je zde ve hře ruská rozvědka a samozřejmě NUMA a její hrdinové. Příběh je současný a nehraje se v něm o nic méně než o Ukrajinu, Krym, a carské romanovské zlato, neméně podstatná je stará dohoda mezi ruským carem a Velkou Británií o podstatném podílu na nerostném bohatství Ruska, svou roli zde sehraje i Černé moře a bulharské pobřeží.

Do několika příběhů jsou zataženi nejen Dirk (kterého autoři vytáhli od stolu NUMA, kde byl před řadou příběhů posazen, co by staršina) a Al ale i Dirkovi děti.
Obraz střídá obraz, milovníci toho umírněného dobrodružna si opět přijdou na své. I když se hraje s vysokými kartami, je styl pánů Cusllerových přeci jen v přijatelném počtu mrtvých a ani moře se nebarví až tak do ruda.

Další příběh, který neurazí, milovníky Cusllera potěší a všechny ostatní zanese do všech koutů světa od reality a přízemnosti všedního dne. Ideální pro dny dovolené, i když současné mladé generaci již tyto příběhy nejspíš k srdci nikdy nepřirostou.
Zamne mírný lepší nadprůměr, tři hvězdy.

19.03.2018

Již třináctý příběh agenta Jasona Bournea (čtrnáctý se na nás již v českém překladu chystá – The Bourne Initiative), jedenáctý z pera Erica van Lustbadera, který tak veleúspěšně pokračuje v sérii, kterou pan Ludlum začal v roce 1980 Agentem bez minulosti.

Zde se „patří jen konstatovat“ - proč ukončit sérii nezničitelného agenta jen proto, že pan autor již 17 let nežije. Nakonec stále je na přebalu uveden jako spoluautor, i když jeho zásluhy na dílku jsou pouze v tom, že hlavní postavu kdysi stvořil.

Knihy Roberta Ludluma jsou a byly dějově velmi bohaté. Příběhy výborně promyšlené, plné akce a napětí. Osobně Ludluma řadím mezi špičku tvůrců špionážních románů. Bourneovská serie od pana Lustbadera je dle mne kvalitativně nesrovnatelná, přesto lze ale konstatovat, že i tyto knihy jsou dostatečně čtivé.

Kniha Bourneův rébus to jen podtrhuje. Příběh odehrávající se téměř v současných reáliích má komplikovanou zápletku v podobě tajemné šifry, kde není zřejmé nejen to, co obsahuje, ale ani téma, k němuž směřuje. Jinak je ale osa příběhu velmi prostá, za to akcí se to jen hemží.

V krátkém časovém úseku zemře tolik politiků, generálů, agentů a nejrůznějších přisluhovačů, že je ani nestačíte počítat. Hned jste v Moskvě, na Kypru, v Káhiře, anebo ve válečné zóně Islámského státu.

Padouši umírají, jen Bourne a Sára vždy zázračně vybruslí z jakékoli šlamastiky. Bourne se hojí neuvěřitelnou rychlostí a svou nezměrnou silou ducha dokáže přehlížet i zranění, jež by většinu populace vyřadila z provozu na celé dny, ne-li týdny.

Zato děj se díky tomu daří udržet v patřičné dynamice, plný strhujícího napětí a akce.

Co je pozitivní je skutečnost, že se autor tentokrát vyhnul rozsáhlým technickým popisům zbraní a dějová linie je rozdělena mezi více postav, stejně tak textu pomohly kratší kapitoly, což činí lepší orientaci v textu.

Dějově bych vyzvedl přiblížení ruské mentality, problematiky Islámského státu a jeho financování a jednotlivé vazby radikálů na pozadí mocností, ochotných pro své zájmy podpořit jakoukoli špatnost. Střet západního a islámského světa je zde opět na pořadu dne, stejně tak i kult jednoho vládce.

Kniha se určitě čte dobře, nic méně je to jen další nastavované pokračování úspěšného hrdiny zasazeného do dnešního světa.

Dávám 3,5 hvězdy.

1 10.03.2018

Od autora toho moc načteno nemám, a tak objevuji kouzlo dvojice Elvis Cole – Joe Pike vlastně až v této knize. Jelikož se jedná o 14 knihu (2011) ze série 18 již vydaných příběhů, mám kde brát, i když ne vždy jsou hlavními protagonisty knih Pike či Cole.

Své role si v knihách předávají – jednou je ústřední postavou Joe Pike, jindy je to Cole. Vždy jde ale o spolupráci na stejném případu. Kniha mne zaujala a autor přesvědčil, že umí . . .

Je jasné, že jsem „objevil“ dalšího z řady skvělých spisovatelů v žánru – dobrý detektivní román s přesahem mnohem větším, než jen klasická detektivka.
Hlídka je v první části posazena jako náhodný sled událostí a příčin, kterých se Joe zúčastní tak jaksi mimochodem, ale hned první kapitola Vám naznačí, že zde vše má mnohem hlubší pozadí.

Z jednoduchého siláckého přepadení malého obchůdku s pozadím výpalného se vyklube temný příběh a Joe se k tomu namotá čistě náhodou a co čert (žena) nechtěl, zahledí se do krásné Dru, ze které se ale později vyklube úplně jiná žena, která nakonec upřednostní peníze před vztahem a to se jí stane osudným.

Zdánlivě jednoduchý příběh se rozvíjí do zlověstného přesahu, kde hlavní roli hraje organizovaný zločin a zkorumpovaní policisté a pak dvojice Pike, Cole.
Oběma protagonistům se podaří dosáhnout svého cíle jako první i když s nečekaným (čekaným) koncem (mohlo to snad dopadnout jinak?).

Slušná práce za lepší 4 hvězdy, dát víc mne brání jen neznalost dalších autorových knih a jejich srovnání. Mohu jen doporučit jak knihu, tak autora, pokud jste vyznavači žánru, který presentuje.

3 18.02.2018

Krev na sněhu – Půlnoční slunce (Krev na sněhu II). Trochu jiný Nesbo, nebo jiný styl, jakoby autor trochu zromantičtěl.

Zatím co v prvním díle nechá hlavního hrdinu konat a snít až do smutného konce, ve druhém je hlavní postava vsazena do nového života. Dva muži, kteří mají společného jmenovatele, své zaměstnání, své šéfy, svůj osud a přesto každý úplně jiný. A taky to, že jim autor vložil jejich vyprávění do první osoby, jejich pohledem, což je vždy velmi působivé.

Ulf, jak se sám hrdina označil pro svoji novou identitu, prchá před Rybářem, neboť nedovedl plnit jeho příkazy a navíc si s sebou vzal peníze, které mu nepatřily. Postupně se dozvídáte, jaké motivace ho k tomu vedly a zjišťujete, že jeho život je vlastně výsledek náhodných příčin.

Prožijete s ním pár dnů na útěku a během nich proniknete do osudů a charakteru postav, stejně tak jako do složitého života na hlubokém severu, kde civilizace zasahuje jen okrajově.

Příběh je přímočarý, bez velkých zvratů, veletočů či složitých zápletek, na které jsme u autora již zvyklí.
Hlavní hrdina není žádný superman, a jak sám Nesbo napsal, dobrý člověk přesto, že se zachytil v osidlech organizovaného zločinu.

I druhý díl knihy, který je přeci jen trochu delší není žádná nová pecka, jedná se ale o další příjemné počtení.
Dal jsem-li prvnímu dílu lepší 3 hvězdy, tak na tomto hodnocení zůstávám o něco výše - takže 4.

1 04.02.2018

Krev na sněhu – Půlnoční slunce (Krev na sněhu II). Trochu jiný Nesbo, nebo jiný styl, tak nevím je to záměr, anebo to vyhrabali z pozůstalosti odumřelých šuplíků.

Každopádně příběh je přímočarý, bez velkých zvratů, veletočů či složitých zápletek, na které jsme u autora již zvyklí. Hlavní hrdina není žádný superman, nakonec Nesbo ho představil hned na úvod knihy, která má jen něco přes sto stran, a konec je příběh až netypicky uzavřený, i když má svoji poetiku.

Na druhé straně je to příběh člověka, kterému osud rozdal špatné karty hned při jeho narození, a špatný list mu chodil dále. Povídání děje v první osobě, ústy hlavního hrdiny, jeho osud jenom umocňuje, a tak máte možnost nahlédnout do duše „likvidátora“, který bez mrknutí oka odpraví své soky a přitom složitě přemýšlí o osudu jejich rodin.

Příběh hlavního hrdiny Vás však uchopí a Vy se stáváte jeho „fanouškem“ i když jeho počínání lze jen odsoudit. Postupně vnikáte do jeho světa, do jeho myšlení a svým způsobem ho chápete. Postava, na kterou „její práce“ jaksi zbyla, žijící v hluboké samotě, a přitom toužící po normálním životě. Až naivně lidsky důvěřivý v oblastech vztahů, profesionál jen ve své erudici, nakonec zůstává ve svém světě i se svým pracně vytvořeným sdělením sám . . .

Žádná nová pecka, příjemné počtení, svým rozsahem netradičně krátké. Pro mne lepší 3 hvězdy.

PS – Pokud začnete, tak jako já, nejdříve druhým dílem – Půlnoční slunce, a hned v úvodu jste pochopili, že se jedná o druhý díl, kde hlavní hrdina, na útěku, na Vás mluví v první osobě a proto si vytvoříte závěr, že se musíte vrátit nejdříve k dílu prvnímu, abyste se o hlavní postavě dověděli více, jste správně, ikdyž . . .

1 28.01.2018

Knihy pana Deavera asi fanouškům žánru netřeba představovat, 37 titulů rozdělených do 7 skupin z nichž největší tvoří příběhy Lincolna Rhyma, jsem měl čest za těch 18 let přečíst v plném obsazení, přičemž tu poslední – Poslední hodina právě dorážím.

Většinu těch knih vlastním a rád se k nim čas od času vracím. Prázdné křeslo jsem četl poprvé někdy kolem roku 2002 a když jsem narazil na audio knihu, rozhodl jsem se si knihu znovu připomenout.

Deaver je mistr obratů a zápletek a Prázdné křeslo je ukázkou jeho mistrovství. I když je kniha z jeho spíše prvotní tvorby, je to podle mne brilantní dílo, které řadím k jeho nejlepším. Zdánlivě jednoduchý případ Hmyzouna, 16ti letého chlapce, ke kterému se Lincoln a Amélie s věrným ošetřovatelem Tomem dostanou jaksi mimochodem se postupně rozvíjí v neuvěřitelný příběh s koncem zcela nečekaným a s přesahem běžné detektivky, neboť pointa kniha má širší záběr.

Lincoln a Amélie a celý policejní sbor ve fiktivním městu Tanner´s Corner je zmítán událostmi, děj se neustále vyvíjí a když si myslíte, že máte jasno, opět je vše jinak. Střídají se obrazy nejrůznějších situací ,kdy se dějová linie posouvá vpřed „očima“ mnoha postav, mezi kterými autor umně přepíná a postupně navazuje.

Ještě v poslední kapitole Vám autor zamotá hlavu posledním zvratem, ale nakonec je vše objasněno a vysvětleno. Skvělá práce, za mne plný počet hvězdiček.

PS – knihu vlastním, četl jsem ji a když jsem poslouchal její audio podobu, nestačil jsem se divit. Ikdyž jsem si naivně myslel, že má-li kniha 15 – 18 hodin poslechu je jedno, jak dlouho trvá, právě audio podoba Prázdného křesla mne vyvedla z omylu.

Režisér či kdo, knihu zkrátil cca o 15% - asi se musel vejít do nějaké stopáže, se s tím moc nepáral a tak Vám poslech chvílemi přijde nějaký divný, řady věcí zůstávají nedořešeny, nevysvětleny, ocitnete se v nějakém obraze a máte pocit, že Vám chybí data a nebo že je autor mírně zapomnětlivý.

Opak je pravdou, necitlivé zásahy a zkrácení děje o řadu situací z Vás dělají někoho, kdo asi zapomněl předchozí děj anebo za nesourodost děje soudíte autora, který je v tom ale opravdu nevinně.

Zde jen mohu složit poklonu genialitě pana Deavera, z této knížky nelze vystřihnout vůbec nic, vše má své místo, důvod, návaznost. A na druhou stranu, jaký má význam dělat audio slepenec z krásné knížky a tím ji degradovat o dva stupně níže - nedovedu pochopit a nebo naopak, to je tlak komerce tak silný?

A především čemu pak věřit, kdybych neměl originál knihy, neuvěřím, že je to možné . . . ale je, když Vás za pár let budou chtít vystřihnout z reality všedního dne ani nemrknete a předloží Vám co budou chtít schovaní za značkou renomovaného spisovatele s tím, že ví, že nikdo nebude prověřovat to, co autor skutečně napsal.

Již věřím panu Grygarovi, když tvrdí, že si nikdy nemyslel, že bude v roce 2018 muset tvrdě obhajovat názor, že je Země kulatá a ne, jak ji propagují na sociálních sítích některé náctileté komunity. Obzvlášť mne mrazí, když se třicetiletí rodiče netají názorem, že není třeba děti učit číst psát a počítat, vždyť technika a technologie to za ně vyřeší . . . a pak Vám do mailu napíší . . . Nevým jestli nabýdka bude cool . . . Bůh ochraňuj naši Zem . . . ( a to se autor těchto pěti slov honosí dvěma vysokoškolskými tituly)

3 23.01.2018

Má první kniha autorky, kterou jsem se rozhodl si přečíst na základě dobrého doporučení, aniž bych vůbec tušil, o čem kniha bude. A tak mne zastihla zcela nepřipraveného . . .

Židovská otázka a rasová segregace Židů v době druhé světové války je téma, o které je napsáno mnoho a mnoho. Téma stále stejně hrůzné, i když časem pomalu mizící z podvědomí současné generace.

Autorka, přestože generačně již patří jinam, uchopila tento příběh způsobem, který mrazí a vynáší na světlo skutečnosti, kterým nelze téměř uvěřit. A přesto všemu napsanému věřím do posledního slova.

Hana je příběh židovské rodiny na maloměstě a to z pohledu dvou hlavních hrdinek a několika časových rovin z období před válkou, v ní i po ní včetně truchlivých padesátých let v Československu. Celý příběh je umocněn vyprávěním v první osobě, a to vždy pohledem dané osoby.

Hrůzná filosofie vedená vůči Židům ze strany hitlerovského Německa je zde rozkryta způsobem, který musí každého čtenáře tvrdě zasáhnout. Teprve pod tíhou textu si uvědomíte, jak nám chybí pokora k tomu všemu, co vlastně máme, v čem žijeme a jak malicherné problémy mnohdy řešíme způsobem zcela neadekvátním.

Hana je strhující román, a přes veškerou depresivnost celého příběhu se ke knize vracíte ihned, jak je to možné. Mé první hodnocení za 5 hvězdiček české autorce, a to zcela zasloužené. I pár dnů po dočtení ve mne zůstává silný zásah celým textem, příběhem, popsanými skutečnostmi.

Hana by se měla stát povinnou četbou všech (především mladých) lidí v Evropě, kteří za největší tragédii považují, když se nemohou připojit k internetu. A zároveň celým současným a dalším generacím, které již zapomněly hrůzy války, a především nebezpečnost rasismu a všech projevů s ním souvisejících.

24 11.12.2017

Michael Connelly a jeho detektiv Harry Bosch a pak již 29 skvělých knížek. Mám tohoto autora rád a Harry, to je můj oblíbený hrdina. Jak šel čas Harry stárne, lidé kolem něj se mění, ale on zůstává jako maják v bahně neřesti a zločinu, které rozplétá svým osobitým způsobem.

Odvrácená strana konce Vás zavede opět do L.A. a předloží Vám dva souběžně běžící příběhy, jejichž ústředním hrdinou je Harry. Opět poznáváte Harry jako neústupného, tvrdohlavého a inteligentního detektiva, který je pověřen zvláštním úkolem od jednoho z nejbohatších lidech v zemi. Zároveň je společně se svojí kolegyní na stopě Sklenáře – psychopata, který znásilňuje ženy v jejich rajónu.

Velmi dobře napsaná detektivka, kterou nezbývá než si opět vychutnat a užít. Do pěti hvězdiček chybí jen kousek, ale nakonec je dávám.

3 04.12.2017

David Lagercrantze je ve Švédsku dobře známý a respektovaný spisovatel, nicméně pustit se do pokračování Milénia byl krok na hodně tenký led.

Na úvod musím říci, že se mu ten krok, dle mého názoru, podařil. Vytvořil vlastní díla (Dívka v pavoučí síti, Muž, který hledal svůj stín) na základě napsané série a postav z Milénia. Vzal si to dobré a vystavěl nové příběhy, využil tajemné minulosti Lisbeth Salanderové, kterou dotvořil (především 4. díl), předkládá nové postavy, nové zápletky, které jsou logicky provázány i s předchozí trilogií (V. díl).

Srovnávat knihy s původním Larssonovým dílem není dle mne ten správný přístup k těmto knihám, i když napsat „pokračování“ Milénia asi v první fázi mělo hlavně komerční náboj.

Lagercrantze není Larsson, ale to neznamená, že je to špatně. Je to jiné, ale přitom stejně dobře napsané, autor využívá dobré znalosti postav a nechává ve čtenářích, aby si určité situace dokreslovali z podvědomě nabytých znalostí charakterů a minulosti hlavních postav z předchozích knih.

Někdo dříve (Pankaplan) tady napsal, že hlavní rozdíl knih je ve výrazné změně stylu a žánru knih. Od Larssonova společensko-kritického thrilleru po Lagercrantzeho techothriller. Myslím si, že přesně vystihl to, co se ve stylu psaní Lagercrantze mnohým fandům Milenia nelíbí.

Ale vězte, že všichni ti, co si oblíbili Lisbeth, Eriku, Mikaela a další postavy mají znovu co číst, znovu co prožívat a to na stejné a přesto jiné vlně. Mám za sebou obě dvě knihy pana Lagercrantzeho a osobně je stavím hodně vysoko.

A nakonec si dovolím ocitovat již zde napsané . . . „vznikly skvělé knihy, která dělají čest žánru, které dělají čest sérii Milénium. Lagercrantz nenapsal kopii série, napsal vlastní, svébytné romány, kterým vzdal otci série Milénium hold nejvyšší."

6 04.12.2017

David Lagercrantze je ve Švédsku dobře známý a respektovaný spisovatel, nicméně pustit se do pokračování Milénia byl krok na hodně tenký led.

Na úvod musím říci, že se mu ten krok, dle mého názoru, podařil. Vytvořil vlastní díla (Dívka v pavoučí síti, Muž, který hledal svůj stín) na základě napsané série a postav z Milénia. Vzal si to dobré a vystavěl nové příběhy, využil tajemné minulosti Lisbeth Salanderové, kterou dotvořil (především 4. díl), předkládá nové postavy, nové zápletky, které jsou logicky provázány i s předchozí trilogií (V. díl).

Srovnávat knihy s původním Larssonovým dílem není dle mne ten správný přístup k těmto knihám, i když napsat „pokračování“ Milénia asi v první fázi mělo hlavně komerční náboj.

Lagercrantze není Larsson, ale to neznamená, že je to špatně. Je to jiné, ale přitom stejně dobře napsané, autor využívá dobré znalosti postav a nechává ve čtenářích, aby si určité situace dokreslovali z podvědomě nabytých znalostí charakterů a minulosti hlavních postav z předchozích knih.

Někdo dříve (Pankaplan) tady napsal, že hlavní rozdíl knih je ve výrazné změně stylu a žánru knih. Od Larssonova společensko-kritického thrilleru po Lagercrantzeho techothriller. Myslím si, že přesně vystihl to, co se ve stylu psaní Lagercrantze mnohým fandům Milenia nelíbí.

Ale vězte, že všichni ti, co si oblíbili Lisbeth, Eriku, Mikaela a další postavy mají znovu co číst, znovu co prožívat a to na stejné a přesto jiné vlně. Mám za sebou obě dvě knihy pana Lagercrantzeho a osobně je stavím hodně vysoko.

A nakonec si dovolím ocitovat již zde napsané . . . „vznikly skvělé knihy, která dělají čest žánru, které dělají čest sérii Milénium. Lagercrantz nenapsal kopii série, napsal vlastní, svébytné romány, kterým vzdal otci série Milénium hold nejvyšší."

2 04.12.2017

Peter May je dnes již můj velmi oblíbený autor. Mám za sebou jeho 13 knih v rozmezí necelých dvou let, každý další autorský počin očekávám v napětí. Je až k nevíře, kde se jeho knihy, tak skvělé, toulaly až do posledních 5 let zpět.

Peter má za sebou již 24 knih, první z nich byla napsaná již v roce 1978 (The Reporter). Na druhé straně mají čeští vydavatelé stále kde brát, neboť zdaleka ne všechny byly zatím přeloženy a vydány. I když mne žádná z knih vysloveně nezklamala, již je třeba v tvorbě pana Maye trochu oddělovat.

Entomologův odkaz je román spadající do série Akta Enzo, které bych zařadil pod nálepku příjemné čtení na dovolenou. Hlavní hrdina série je skotský „přistěhovalec“ do Francie, Enzo Macleod - forezní vyšetřovatel na volné noze, bystrý, tvrdohlavý a cílevědomý, který má za sebou těžké životní trauma, ale který se stále neohroženě žene za záhadami s přesvědčením jejich rozluštění.

Autor nyní posouvá svého hrdinu k řešení další záhady z knihy přítele jeho první dcery Roggera Raffina (Ukrytí vrazi), kde se ujal došetření smrti vědce, který za sebou zanechává skrytý odkaz, který se 20 let po jeho smrti zatím nepodařilo rozluštit.

I tentokrát děj svého románu pan May umisťuje do Francie, konkrétně na ostrov Groix a Enzo se zde ocitá ve specifickém prostředí maloměsta, kde všichni o sobě vědí vše. Historie 20 let nevyřešené vraždy „rozviřuje“ emoce původních obyvatel všemi směry. Enzo jde však za svým cílem a postupně se mu zcela beznadějný případ podaří postupně rozkrývat.

Pan May tentokrát zabrousí do hluboké minulosti a otvírá stále citlivé téma druhé světové války a židovskému tématu. Vedle klasické záhady tak připomíná dnešní generaci fakta, na která se již mnohde zapomnělo.

Autor si opět s čtenářem pohrává, předkládá stopy a důkazy, úvahy a teorie, které svádí k mylným závěrům a nakonec rozkrývá temnou minulost, jejíž odhalení uzavírá traumata jedněch, aby otevřela traumata druhých.

Kniha je ale psaná lehce a děj Vás neustále tlačí kupředu, setkáváme se zde se všemi hlavními aktéry předchozích dílů, kteří se dle pravidel sériové tvorby dále vyvíjejí a vedle hlavní osy příběhu dotváří charaktery všech hlavních postav série.

Příjemné čtení, lehčí než ostrovní trilogie, lepší než čínské thrillery. Za mne 4 hvězdy, neboť Ostrovní trilogie a kniha Útěk na mne zapůsobily mnohem výrazněji.

Doporučuji všem, kteří si chtějí odpočinou při četbě příjemné detektivky bez depresivních obrazů a litrů krve . . .

4 03.12.2017

Mé první setkání s autorkou, ani nevím proč, snad dobrá recenze, detektivní zápletka – Osm, poslední kniha autorky (Dobře mi tak, To prší moře a Bábovky) a má první.

Proto nemohu moc srovnávat s jinými jejími knihami, tak tedy jen Osm – zvláštní název, který je ale v knize jasně vysvětlen. Pro mne především společenský román s mírnou detektivní zápletkou, a tak trochu psaný odzadu. Několik zajímavých rovin vyprávění a prvků, které Vás na začátku vtáhnou do děje a pak se již propletenec vztahů několika osob postupně poodhaluje a rozplétá.

Neotřelý příběh hlavní hrdinky, která si prošla složitým dětstvím a dospíváním a která až dětsky naivně přistupuje k nové fázi života. To, co jí bylo dlouho odpíráno, ji pohltí a hlavní hrdinka se stane ústřední osobou složitosti vztahů několik postav a vše vyšperkováno jakýmsi umělým resetem.

Nevinné a zdánlivě nenápadný vztah přerůstá v důsledný stalking, aniž by si ho hlavní hrdinka uvědomovala a připouštěla.

Napsáno šikovně a ze začátku je čtenář umně vmanévrován do situace, postupně ale tempo padá a nebo tak, jak je vše poodhaleno se jen dynamika zpomaluje.

Kniha, která mne neurazila, ale ani neoslnila . . . u mne 3 hvězdy.

2 14.11.2017