Eidalon diskuze u knih

Není to třeba, kniha je z období začátků autorova psaní, taktéž HH začíná (tzv. HH2), čte se samostatně bez problémů, dějově kniha na nic nenavazuje, ale to až na poslední 4 knihy není ani v dalších knihách, autor se jen mnohdy opírá o znalost jistých reálií, která již v daném dílku nekomentuje, neboť tu znalost si měl čtenář přenést z předchozí knihy.

Švábi jsou ale teprve jeho druhou knihou (pokud chceš mít jasnější představu, přečti si moji recenzi na Levharta, kde je malá mini sonda k HH1 až HH10). Kniha není určitě to nejlepší z Nesba, ale i toto dílko neurazí a pokud je první knihou od Nesba, tak je to malá upoutávka na další dílka, nesporně povedenější.

25.12.2015

Policie je pokračováním Přízraku a to velmi těsným, lze číst samostatně, ale proč se okrádat o smetanu.
Nejdřív Přízrak a pak Policii

10.11.2015

Na to je ještě příliš brzy a navíc Přízrak je první díl k pokračování příběhu v knize Policie, takže uvidíme, ale asi si ještě počkáme.

08.06.2015

Myslím, že mluvíme stejně, jen každý svou řečí . . . jistě prvotním cílem sledování názorů čtenářů je, jak knihu, téma vnímá většina . . . pak si ji přečtu, udělám si svůj názor a někam se zařadím . . . a pokud se odlišuji moc od většiny, přemýšlím, proč tomu tak je . . . ale samotné hodnocení ani mne nestrhne pro a nebo proti . . .

O autorovi toho či onoho příspěvku si mohu rozkliknout jeho profil, nahlédnout na jeho portofolio knih a dovedu si udělat představu, jestli se shodujeme, či nikoli a pakliže ano, asi se bude kniha líbit (či nelíbit) i mně . . . to mne, ale pořád neříká nic o knize a jejím tématu . .

Komentář dle mého naturelu má lidi informovat o knize a tématu, někam ho zařadit, dát do kontextu s jinými díly a zakončit to stručným hodnocením. Snažím se lidem dát tuto informaci - kterou jsem nabyl a přenést ji dále. A na druhé straně bych hrozně rád takovou informaci i dostával, a to se dle mého názoru děje jen vyjímečně, proto ten možná trochu kritický podtón v prvním diskuzním příspěvku . . .

Ale takový je svět a souhlasím, že méně je mnohdy mnohem více . . . ale každý jsme nějaký a tak nějak vnitřně se již nepředěláme . . . hezký den, howgh

30.03.2015

Zkusím zareagovat . . .
Jsem zastáncem toho a vnímám slovo komentář jako komentovat něco - událost, akci VIP, film, knihu, televizní pořad a tento komentář by měl sloužit těm, kteří na akci nebyli, film neviděli, knihu nečetli atd. se s daným tématem seznámit a udělat si o něm nějaký obrázek a následně přijmout rozhodnutí . . . škoda že jsem nebyl, zkusím jít příště (dobře, že jsem nebyl, opět další přehlídka ztraceného času), ještě jsem neviděl, nečetl, neslyšel, zkusím si sehnat - dle komentáře je to to, co by mne mohlo zajímat a nebo to je oblast, která mne nezajímá, nebudu s tím ztrácet čas. Zde mne zkušenost jiných šetří můj čas, proč objevovat objevené a dělat stejné chyby, které udělal někdo přede mnou (když se nechal nachytat na chytlavou reklamu atd.). To je obsahem mého příspěvku na téma lepší komentáře

Další text jen reaguje na předchozí příspěvky viz mutace atd.

30.03.2015

Myslím, že situaci po revoluci a dále, vše co se událo dost popsal ve svých knihách pan Pavel Frýbort. Hlavně jeho knihy na přelomu roku 1990 jsou zajímavé - Vekslák atd. velmi věrně zde popisuje nejen korupci u policie, ale prorůstání onoho vztahu - policie - politik - organizovaný zločin - viz Vekslák je nepoznaný Mrázek atd.

I když jde o fikci, jeho knihy a příběhy vycházejí z reality. Já ji zažil a mohu tedy potvrdit, že si vůbec nemusel nic vymýšlet. Snad až v závěru své tvorby již trochu více přitlačil na pilu - viz. např. dílko Agentura. Když tak zkus přečíst můj komentář ke knize Agentura - http://www.databazeknih.cz/knihy/agentura-71690, mám zde k Frýbortovi pár vět. Jeho knihy jsem přečetl všechny a mohu potvrdit, že vše popisované se taky částečně dělo v reálu.

A pokud by někoho zajímalo, jak to vypadalo před revolucí s organizovaným tentokrát stranickým organizovaným zločinem, doporučuji všechny knihy pana Jiřího Švejdy - kdysi velmi ceněného spisovatele, který zapadl s dobou, ale na jeho knihy se stály fronty, neboť jste se v nich dočetli o všech nešvarech doby. Stále výživná četba pro všechny ty, kteří již nezažili, nevěří a chtěli by pochopit, proč se lidé někdy chovali tak, jak se chovali. V dobových filmech to moc vidět není, ale kniha, to bylo něco jiného.

Pokud neznáte, doporučuji - všechny jsou skvělé - na úvod třeba Požáry a spáleniště, Havárie, Molochy či Krasohled a nebo knihu, jak to chodilo u armády - Kdybych zemřel.

A čtou se mnohem lépe, než Mafie v Praze, to mohu podepsát, a to jak Švejda, tak Frýbort.

No snad to trochu pomohlo v orientaci, i když jsme lidé různí a ta barevnost může vést k jinému názoru, proto je vždy vše nutno brát jen jako doporučení.
Co je ale nasnadě, Nesbo se líbí většině čtenářů, takže je veliká pravděpodobnost, že se tady nedá šlápnout moc vedle.

Hezké čtení a hezký den LS

16.11.2014

No, jestli mohu ještě "hrát chytrého" úplně prvním HH01 bych nezačínal, jako první bych volil asi HH04 Nemesis, Nesbo se taky jako autor vyvíjel.
Pokud by Vás vývoj téhle série zajímal blížeji, věnujte 5 minut mému hodnocení u Levharta, tam je taková malá minisonda do série HH a jeho příběhů.
Hezký den LS

15.11.2014

Každá Nesbova kniha je samostatným příběhem, který se dá číst sám o sobě bez hlubších znalosti předchozích knih, ale hlavní postavy se vyvíjejí v čase, stejně tak i jejich nejbližší okolí a prostředí a znalost těchto reálií znamená lépe pochopit drobné nuance v chování, reakcích postav, které se v příbězích opakují. (ve Sněhulákovi má HH novou parťačku, nového šéfa, nepřímo je zde vazba na jeho předchozí vztah k Ráchel a synovi, neznalost těchto drobností samo o sobě příběh nijak neokrádá, spíše umocňuje).

Více bych zvažoval, zdali osoba, které chcete knihu věnovat má ráda tyto psychologicko-detektivní-trihlery, které si dost libují až v obscénní krutosti a komplikovanosti zápletky. To odvisí od čtenářské zkušenosti, zběhlosti, vzdělání, věku a zálibě v té či oné literatuře.

A jelikož osobu znáte nejlépe, přečtěte si tu kniha sama a odpověď je nasnadě. Hezký den LS

15.11.2014

Mno, předně je třeba říci, že se jedná o Young Adult (když jsem knihu začal číst - je to již pár měsíců, nevěděl jsem to - moje chyba). To je žánr určený pro konkrétní cílovou skupinu a z jejich ohlasů je vidět, že se autorce podařilo tuto skupinu oslovit a získat, takže svůj cíl splnila, neb do ní patří taky.

Že k této cílové skupině nepatřím neznamená, že knihu spláchnu do žumpy i se čtenářkami. A zde narážíme na samotnou podstatu komentářů ke knihám. Napsat do komentáře miluji ji, úžasné, skvělé atd. o knize neříká nic víc, než že se čtenářce líbila.

Kdyby jste si vážení dali trochu víc práce a napsali proč se Vám kniha (příběh) líbí či nelíbí, možná byste ušetřili jiným čas (a k tomu byly myslím komentáře původně určeny), protože pak by si dotyčný čtenář komentáře mohl říci, to je věc, žánr, styl, který mne nezajímá a mohl by čas věnovat jiným literárním počinům. Myslím si, že to je hlavní role komentářům ke knihám, kterou ale vložené komentáře z 95% neplní a jsou jen přehlídkou subjektivních pocitů - líbí, nelíbí, aniž by uváděly proč.

Takže neděje se tak, a tak komentáře slouží jen k tomu, že potvrzují Gaussovu křivku rozdělení, když se "líbí" 8 z 10 bude se nejspíše líbit i mne. Ale v případě sofistikovaných žánrů, což Young Adult je, to neplatí.

Tu čtou a líbí se jen vymezené skupině lidí, zatím co jiní preferují úplně odlišný literární kalibr. Když se pak dostane takový čtenář "do tohoto rybníčku" pochopitelně to setře. A to je taky dobře, protože to jiné přinutí si před četbou zjistit více informací a pak se vyhnout případným zklamáním a ztrátě času.

A nebo naopak, sednu-li si do Trabanta, vím co mohu očekávat a nedivím se tomu, že nejezdí jak Porsche. A pokud se mne to nelíbí, do Trabanta si nesedám. A pořád jsem u stejného problému, ne vždy dopředu vím, jaké svezení mne čeká - k tomu vždy sloužily názory a zkušenosti jiných, ale musí být pojaty s vypovídací hodnotou a ne jako emocionální výkřiky do tmy.

16.09.2014

Snad jen doplněk - knihu Poslední magnát FSF nedopsal, a tak není celá, ale jinak je to tak, v prvním případě se jedná o dvě dílka - Velkého Gatsbyho napsal FCF 1928, velkého Magnáta začal psát mnohem později.

13.08.2013

Proč non-fiction, autor zde popsal realitu, která je a bude realitou, jen ji zakryl za autorskou fikci, taky se mu kmotři odvděčili a po svém ho odstavili, ale to bych jen opakoval vše, co jsem popsal ve svém hodnocení ke knize.
A tím to celé nekončí ale začíná, nechte se překvapit !!!

15.06.2013

Knihu jsem právě dočetl a s hodnocením ČEF musím v podstatě souhlasit, sám dávám 2,5 - 3 hvězdy. A proč reaguji ? Kniha takto ohodnocená by neměla mít 4 hvězdičky. Prostě napsat, co je v podstatě pravda a pak dát knize vlastně nejvyšší hodnocení (protože dávat 100 % tzn. 5 hvězdiček si musí kniha zasloužit a měla by ji mít tak jedna ze sta, prostě víc dát nejde) jde tak trochu proti sobě a vlastně celé hodnocení degraduje.

Prostě třída plná jedničkářů nevypovídá vůbec o ničem. Všichni nemohou být nejlepší a mají-li všichni jedničku, je něco určitě špatně a především to těm, kteří si dle hodnocení chtějí z té obrovské záplavy knih vybrat, neříká vůbec nic.
Přečtu-li si hodnocení viz ČEF, že je kniha sice příjemným čtením k vodě, ale vlastně béčkové dobrodružné čtení a pak ji ohodnotím vlastně dost vysoce, matu všechny kolem a nebo matu sám sebe.

A zde se dostávám k druhé části svého příspěvku. Přátelé, pokud jste se rozhodli věnovat čas a napsat nějaké hodnocení, zkuste se zamyslet na tím, že Vaše hodnocení má "sloužit dále" tedy těm co nečetli. Má jim nastínit o čem kniha zhruba je (ony opisované popisky z obálek knih zde uváděné při zavádění titulu jsou mnohdy velmi velmi mimo), jakého ražení, žánru a vašeho hodnocení by mělo obsahovat, proč si myslíte, že je kniha taková či maková.

Bohužel se zde objevují ponejvíce řádkové pocity čtenářů, které nejsou nic víc, než pocity a mohou mne jen napovědět, že když se shodlo 80 % lidí na tom, že se kniha líbila, je dost pravděpodobné, že se bude líbit i mne (pokud čtu všechno bez rozdílu výběru žánru, věku a cíle se kterými knihy čtu).

Bohužel vaše hodnocení jsou v podstatě, použiji-li příměr, odpověďí na otázku, jaká byla ta či ona akce - tipu - jo dalo se to, nebylo to špatné, super a nebo nic moc - odpověďí vlastně nic neříkající. Nedozvíte se, o čem akce byla, co se Vám tam líbilo či nelíbilo, jestli byla spíše pro starší, mladší, muže či ženy, hrála-li tam kapela či byl bavič, byli-li celebrity, byla projekce, promo nějakého produktu atd. Pak mne hodnocení něco dá, na akci jsem nebyl, ale vím, že by mne bavila či naopak nudila. Z Vašich hodnocení knih se to bohužel vyčíst nedá.

Ale dá se to napravit, když se budeme všichni snažit.

Jo, máš pravdu - kapitola 11, den čtvrtý. To jsem ale Mathiase ještě vůbec nepodezříval, tak mne to uniklo.

Zdá se, že to máš opravdu zmáknuté.
Tak mnoho štěstí v hledání a nalézání, já jsem již v jiných dimenzích - teď s panem Connellym a Harry Boschem, Pád a Robertem Ludlumem - Altmanův zákon. A pak mne čeká Netopýr a Červenka.
Hezký den.

11.03.2013

Ano je to úplně v závěru, když se Harryho ptali, jak věděl, kam Mathias z domu půjde - a Harry tak šel najisto na můstek - neb jak sám sděluje, Mathias mu to řekl. Ale tuto info se dozvídáme až po té, kdy víme všechno ostatní a vlastně i jak to všechno dopadlo.

Ale dosti - jistě, pokud tě to baví, vrtej se v knize a nejspíše dokážeš, že tu a tam autorovi něco uniklo. Tvé výtky a připomínky beru, ale stejně si myslím, že je Sněhulák skvělá kniha.

Ahojky při jiných knihách!!!

11.03.2013

Přátelé nesnažte se hledat nedohledatelné. Myslím, že mnohé autor naznačil a ne vše úplně vysvětlil, ale to byste museli zpochybňovat všechno, včetně toho, jak ten či onen hrdina - knihy, filmu atd. vydrží bez základních lidských potřeb a pod. - prostě kniha má bavit a vy hledáte to, co tam není - stávají se z Vás obrazně vykládači smyslu něčeho, co sám autor ani tak nezamýšlel. Sněhulák je skvěla kniha a ruku na srdce, rozebíráte tak detailněji všechny svoje přečtené knihy?, přestože v nich odpovědi chybějí a nesrovnalostmi se to jen hemží?

Můj názor na Vetlesena:
Když našel Harry Vetlesena a zjistil, že byl zavražděn, věděl, že je to stopa. Ta vedla v první řadě k Arvemu, ten si Vetlesena najal pro zadávání svých testů na Fahrovu nemoc - a to se nevědělo v tuto dobu -, proč by měl v této chvíli podezřívat Mathiase - to podezření na Mathiese padlo v okamžiku, kdy ho Harry viděl (bez bradavek a zakrývající si jizvu po sekeře na boku), když objevil rezervoár s mrtvolami a uvědomil si, že Mathias zde pracuje, když si uvědomil vzácnost krevní skupiny a docvakly mu řeči o konci života, které Mathias říkal (ale že mu to Mathias sám říkal, to se dozvíte až na závěr knihy tzn. Harry věděl víc, než čtenář a na základě toho jednal a konal).

Jak se dostal Mathias z pokoje? Prostě dostal, bydlel tam, znal to, stejně tak jak Harry poznal dle kliky, že něco nesedí, ale není to vlastně jedno? V té době šlo o to, jestli Harry zachrání Katrin a dostihne Mathiase dřív, než se sám zabije.

a k Yalkce
píšeš že tě tyto nesrovnalosti mrzí a kazí dojem z knihy. Upřímně si odpověz, když si dané pasáže četl(a), uvědomoval(a)s si tuto nesrovnalost? A to tě tak rozhodilo, že jsi byla z knihy zklaman(á)?
Pokud ano, přemýšlím, jak můžeš vlastně mít z něčeho radost, neb svět kolem nás, ať ten reálný či fiktivní, je vlastně samá nedokonalost!
Všem Vám přeji hezký den a hurá na další skvělé knihy: je jich více, než stačíte přečíst!

Eidalon

11.03.2013

Řemeslník, původně jsem si myslel, že on je Sněhulák, zvlášť, když se ukázalo, že o jeho "opravě" vlastně nikdo nic v domě neví a postava šmejdí v Harryho bytě. Pak je tu to prkno, asi to byla hlavní jeho role a jak známe Nesba, nejspíš tuto epizodu vytáhne v nějakém dalším příběhu a doplní její smysl (viz předchozí knihy a dojasnění role jiných aktérů v jiných knihách např. role Bjarne Mollera) a pak šlo o to odvést pozornost a příběh trochu více zamotat, jak je zde již uvedeno.

Arve Stop - Harry věřil, že Sněhulákem je jeho kolegyně, která chtěla Arveho nastrčit, proto ne Arve, když pak našel náboje ve stolku a pochopil, že je Katrin dcerou zabitého kriminalisty, došlo mu, že ona je jen ta, co se chce pomstít.

Pak je zde mrtvola odborně sešitá z kusů, zde vede cesta do rezervoárů, kde Harrymu došlo, jak se Sněhulák zbavuje těl, ví kdo zde pracuje a pak souvislost chybějící bradavky a zakrývání sečné rány, kterou Sněhulák obdržel - viz popisovaný souboj se Silvií. V té chvíli Harrymu a čtenáři došlo vše a Nesbo mohl identitu Sněhuláka odhalit a zdůvodnit jeho motivy. Arve zde působí jen jako návod k motivu, proč to všechno Sněhulák dělal (zděděná nevyléčitelná nemoc po svém nechtěném otci, která mu přinesla tolik příkoří a nakonec ho odsoudila k smrti, za nevěru své matky se pomstil jí a vše podobným)

Role Dřeváka a odhalení Arveho lži (dědičná choroba) ukazuje, že si Arve uvědomoval, že přenáší Fahrovu nemoc a zjištuje genovou cestou své potomky - Harrymu je takto vlastně nepřímo odhalen motiv Sněhulákova počínání. Ale Sněhulák trpí sklerodermií - viz Anti -SCL-70 - bílé tělo, bez bradavek, uzavírá kůže svého nositele - viz nechtěný otec Sněhuláka a pak on sám.

01.03.2013

Kdo je Sněhulák? Sériový vrah, psychopat, sofistikovaný zabiják, osoba chladnokrevná, vysoce inteligentní se smyslem pro hru, přetvářku a výzvu, který zabíjí pro zábavu? Tuto otázku si kladete ihned zkraje knihy nesoucí visačku nejlepší kvality! Obratné zápletky, silné postavy a akční scény, které Vás nemohou nechat v klidu a Vy musíte číst dál a dál. A nakonec se ukáže, že Sněhulák je úplně někdo jiný a jeho „řádění“ má svůj psychologický podtext, jasný řád a zvrácený smysl.

Časově je příběh Sněhuláka situován do období po knize Spasitel. Harry Hole si již zvykl na nového nadřízeného Gunnara Hagena, oželel bývalého šéfa Bjarne Mollera, zpovzdálí sleduje osud Ráchel a jejího syna Olega a citově se stále nemůže od Ráchel odpoutat a nakonec jeho bývalá partnerka a její syn sehrají v knize roli mnohem větší, než se původně na začátku může zdát. Do popředí vstupuje nová Harryho parťačka Katrin Brattová - jejíž role nakonec není v příběhu jednoznačná a má své skryté významy. Společně s Harrym vytvářejí velmi silnou dvojici, která rozbíhá vyšetřování zmizení Birte Beckerové, u které příběh začíná. . .

Tajemný dopis, který Harry obdržel na zvláštním papíře KONO ještě před zmizením Birte teď nabývá nebývalého rozměru. Dopis Harrymu připomíná jeho dřívější vyšetřování australského sériového vraha a přímo ho navádí na stopu – první sníh – Sněhulák – zmizení nevinné oběti – co je ale spojuje? První napadlý sníh a z něho postavený sněhulák se zdá být ve zmizení náhodou, která se však později ukazují jako modus operandi masového vraha po němž zůstávají sněhuláci jako nezvratný podpis na místě činu. Již po jedenácté. A smysl toho všeho počínání? To se v závěru dozvíte a to za dost hrůzostrašných a dramatických okolností.

Teprve Harry a Katrin objevují tyto souvislosti a spojují tak případy z celé země v dlouhém časovém úseku a s hrůzou zjišťují, kolik má Sněhulák za sebou již obětí včetně předního vyšetřovatele z jiné části země, jehož mrtvolu Harry a Katrin objeví zhruba v polovině příběhu po dvanácti letech od jeho záhadného zmizení. Prvotní podezření, že Sněhulákem je onen kriminalista, se hroutí s hrůzným nálezem jeho těla uloženého dvanáct let v mrazáku a uzpůsobeného jako Sněhulák.

To je již ale nalezena další oběť – Silvia Ottersenová, spíše jen její hlava, která na dvou sněhových koulích doplňuje postavu Sněhuláka. Celé oddělení vražd a Harry se dostává pod velký tlak, neboť smrt Silvie proniká na stránky všech médií. Co měla Silvie společného s Birte? Co je Anti -SCL-70, zvláštní antigen, Raynaudův syndrom a sklerodermie ? To má Harry záhy rychle poznat.

Jste v půlce knihy a údajný Sněhulák je dopaden – ale ouha. Harry rychle přichází na to, že indicie jsou nastrčené a vše je jinak. Vyšetřování Harrymu komplikuje řada dalších postav a dějů, které zdánlivě s případem nesouvisí, ale nakonec napomáhají k dojasnění celého příběhu. Děj pokračuje a s blížícím se závěrem knihy přibývá víc a víc otázek a odhalení jsou stejně vzdálená, jak na počátku knihy.

Ještě jednou Vás Nesbo svede na scestí a dává Vám vybrat s řady možností, kdo je onen Sněhulák. Míří stopy až do samotného policejního sboru či novinářských celebrit? Objevení hrůzného netradičního naleziště obětí Sněhuláka příběh opět otáčí o devadesát stupňů jiným směrem. Harry již tuší, čtenář nejspíše ještě ne a tak se nakonec sám autor knihy z přemíry „zamotanosti děje“ rozhodne pro vyjasnění celé situace a identitu Sněhuláka odhalí sám. Jeho očima a myšlením hodnotí celý příběh, celý život člověka, který od dětství bojuje s projevy a ději, které sice nemohl ovlivnit, ale jejichž důsledek ho zatvrdil a nasměroval.

A přichází závěrečná část knihy, Sněhulák ví a Harry taktéž, mají k sobě mnohem blíž, než by se mohlo zdát. Přichází závěrečný střet a boj Sněhuláka proti Harrymu jehož rozuzlení má opět „Nesbovský“ rukopis – netradiční a zcela nečekaný. Je dobojováno a kniha končí.

Sněhulák je geniální kniha u níž ale platí, že na první přečtení nemáte možnost postřehnout vše předkládané, alespoň bez taháku postav a dějů sepsaných někde po ruce, které je dobré si sestavit. Tak jak u velmi dobrého filmu při prvním shlédnutí sledujete především děj a jeho akčnost, tak si při druhém či dalším opakovaném podívání všímáte detailů, narážek, point i bonmotů. Toto vše se objevuje i v knize a tak nezbývá, než přerušit spád děje a horečného čtení a vracet se zpět, dohledávat a vychutnávat si propracovanost detailů. Pokud si tu práci dáte, tato hra Vás zcela pohltí.

Příběh připomíná rozsáhlou křížovku, kde sice tajenku můžete nakonec znát, ale přesto Vám hodně políček může zůstat nevyplněno. Ale teprve jejich vyplněním pochopíte a oceníte autorovu geniálnost a vychutnáte si celou knihu beze zbytku.
Hodnotit tento thriller a dodržet nastavenou laťku, pak mne dejte k dispozici sedm hvězdiček. Tak musím dát „jen“ pět. Sněhulák je kniha plná komplexních zápletek, je to hra s postavami, dějem a událostmi, je to hra i se čtenářem hodna šachových velmistrů.

23.02.2013

Máslem dolů je tuším Šabachova čtrnáctá kniha, která datuje rok vydání 2012. Po všech těch Šabachových knihách, které daly vznik skvělých filmů (Šakalí léta, Pupendo, Pelíšky, U mě dobrý) jsem se na dílko celkem těšil a očekával opět sondu do života s odrazem skutečnosti a citlivými postřehy.

Co zůstalo, je onen ležérní poklid a určitá pasivita, která Šabachovy knihy provází, ale jinak mne tentokrát kniha moc nepřesvědčila.

Novela Vás zavádí na počátek nového tisíciletí a hlavními hrdiny jsou dva přesšedesátníci, kteří čím starší, tím více se stávají „kluky“. Zatímco mysl dětinští, jejich tělesné schránky již provází řada neduhů. Arnošt a Evžen tvoří nerozlučnou dvojici, která má mnoho společného a přitom i rozdílného.

Amerikanofil Evžen, rentiér a zručný kreslíř, který své nadání nikdy nepovýšil na umění svůj život ve vztazích se ženami promarnil až do staromládeneckého důchodu. Arnošt je rozvedený šedesátník, který již dvacet let žije sám jen se svými knihami. Jako knihovník se pohyboval celý svůj život mezi svazky, a v době, kdy se stal invalidním důchodcem a Evženovým podnájemníkem sní o otevření antikvariátu, jehož základem by se měla stát jeho vlastní, léty a pracně vybudovaná knihovna vzácných vydání a publikací.

Evžen je přímočařejší, zajištěný, bez rodiny a dětí, Arnoštovou největší vášní vedle knih je jeho vnuk Míša a dcera Julie. A pak povinnost postarat se o svého otce, kterou naplňuje s křesťanskou láskou, i když otec již přežívá jen tělesně. Duchem je dávno mimo realitu světa, opatrován v blíže neurčeném ústavu, kde dožívá své dny. Ani dcera Julie, divadelnice a herečka, nemá život jednoduchý. Manžel podnikatel nenechá žádnou sukni kolem sebe v klidu a Arnošt, který vše sleduje neví, jak se vůči dceři a rodině chovat, aby neublížil, ale zároveň neumí eskapádě milostných úletů svého zetě čelit.

Středobodem obou pánů je hospoda Ticho, kde s železnou pravidelností vedle konzumace piva konzumují i život a jeho nástrahy. V rozpravách a filozofování se odráží současná doba první dekády nového tisíciletí. Odrazy jsou to však velmi obecné a jen lehce náznakové a spíše než popis problémů doby se řeší problémy nastávajícího stáří.

Arnošt se dostává do hledáčků doktorů a jejich nemilosrdným rozborům jeho tělesné schránky, které naznačují, že více než cokoliv jiného budou další dny spojeny s rozborem krevních testů a markerů, které svou elevací naznačují nedobrou budoucnost.

Děj – neděj se neposouvá nikam až do poloviny knihy, kdy se stane Míšovi vážný úraz, při jeho šestých narozeninách. Chlapec při zkoušení dědečkova dárku – chůdách, se vážně popálí, když na sebe obrátí hrnec vařící vody a ve snaze napravit vzniklé škody se Arnošt i Evžen do celé věci vpraví způsobem sobě vlastním. Když se ukáže, že Míšově návratu k normálu pomůže jen transplantace kožního štepu jeho biologického otce, rozhodnou se konat.

Příběh se ale dostává na křižovatku, neboť Julie musí v konfrontačním rozhodnutí přiznat, že biologickým otcem není jeho otec současný, nýbrž renomovaný režisér, který o svém synovi ale vůbec netuší. Celá situace se nakonec vyřeší a ona dramatická příhoda přinese nečekaně šťastný závěr. Míšovi uzdravení, rodině osvobození z problematického manželství, neboť původní vztah se pod tíhou důkazů rozpadá. Míša a Julie ale obratem získávají nového tatínka a partnera, který je naopak svoji novou rolí zcela pohlcen.

A pánové Evžen a Arnošt jsou spokojeni, že vše dobře dopadlo a rozhoupou se k zásadnímu rozhodnutí; poprvé a jistě naposled vyrazit za oceán do Ameriky, země, která se Evženovi stala životním osudem.

Mám-li knihu hodnotit, musím zůstat u tří hvězdiček a to jen tak tak. Pokud by měla každá kniha čtenáře pobavit či poučit, dodat myšlenku k zaznamenání a nebo nadčasovost dění, či předložit témata k přemýšlení, pak Petr Šabach se všech kategorií dle mého soudu ve svém zatím poslední díle jen lehce dotkl. Novela není rozsáhlá, a tak ji dočtete poměrně snadno. Mluvit o četbě se zatajeným dechem a na jeden zátah tu ale určitě nelze.

23.01.2013

S knihami Michaela Connellyho jsem se poprvé setkal zhruba před 17 lety a od té doby jsem přečetl všechny jeho dílka vydaná v češtině či slovenštině. Všem jeho knihám je vlastní prostředí losangeleského zločinu, dobrý příběh, čtivost, mnohačetné zápletky a několikeré zvraty v rámci popisovaného příběhu. Jeho knihy nejsou předvídatelné a proto pro milovníky detektivního žánru tolik zajímavé.

Michael je duchovním otcem oblíbeného hrdiny, policisty Harryho Bosche a knih s tímto samorostlým detektivem, který jde vždy cílevedomě a neúplatně za vyšetřením případu, napsal nejvíce. Vedle této postavy však později vytvořil i postavu advokáta Mickeyho Hallera, který stejně tak jak Bosh není stoupencem rutinních postupů a standarních metod při dosažení svého cíle.

Zatím co knihy s Harrym Boshem jsou detektivní příběhy přibližující především práci losangeleské policie, pátrání a dopadení zločinců a předání je americké justici k postrestání se všemi kličkami amerického práva, zajišťováním důkazů a prokazováním viny, je Mickey Haller velmi schopný právník, který ale jako advokát trestního práva stojí na straně „zatčených a obviněných“ a hledáním chybiček a kliček ve vyšetřování se snaží tyto své klienty osvobodit bez rozdílu jejich účasti viny. Tím si vysloužil nevraživost a nepopularitu jak u samotných policistů, tak i u kolegů právníků – státních zástupců, kteří naopak stojí vždy na straně obžaloby.

Pikantní je, že Connelly obě dvě postavy v průběhu let spojil rodinným poutem – jsou to nevlastní bratři, kteří stojí každý na jedné straně spravedlnosti, ikdyž v jednom ze svých románů je dává dohromady, to když Mickey Haller přijme nabídku a stane se státním zástupce a Harry je jeho vyšetřovatelem.

Kniha Pátý svědek patří do řady s Mickeym Hallerem, je proto třeba počítat, že se dostanete do mašinerie amerického práva a převážná část děje se odehraje v soudní síni. Přesto je příběh a jeho vyvrcholení opět brilantní.

Román Vás seznamuje s nejdemokratičtějším soudním systémem, který je ale náchylný k chybám a omylům. Seznamujete se s postupy, které jsou na začátku obvinění té či oné postavy z trestního činu, její zkrácený proces, balancování a snaha o dohodu mezi oběma stranami ještě než se vlastně případ dostane před soud. A pokud k tomu přijde, rozjede se mašinerie – žaloba – obhajoba pod vedením nestranného, ale voleného soudce a především před porotou 12 ti náhodně vybraných lidí jako poroty, která nakonec o vině či nevinně obžalovaného rozhoduje.

Zde se plně odhaluje nedostatek tohoto soudního systému. Rozjíždí se strategický boj týmů lidí – obžaloba – obhajoba podle předem daných pravidel, kde již nejde ani tak o vinu obžalovaného, jako spíše o intelektuální a morální boj mezi těmito týmy a využitím slabých a silných stránek rozhodujícího soudce, který na proces dohlíží.

A vítězí ta strana, která je šikovnější, zkušenější, emociálnější a dovede přesvědčit porotu o své pravdě, kdy si i při jejím výběru velmi pečlivě vybírá z kandidátů, kteří ji spíše vyhovují. Proto i dnes sedí v amerických věznicích stále spousta nevinných, především z doby, kdy nebyly při jejich procesech k dispozici dokonalé důkazní techniky, jako anylýza DNA a jiné forezní postupy.

Kniha Pátý svědek, stejně tak jako řada jiných knih např. Johna Grishama a dalších, plně odhaluje mašinerii amerického práva a justice a ukazuje, že máte-li šikovného advokáta, může být i jasný zločin a obviněný sproštěn obžaloby, přestože se to mnohdy vymyká logice a zdravému rozumu. Takto osvobozený obviněný navíc dle americké ústavy nemůže za stejný zločin být obžalován po druhé i kdyby se ke své vině obratem doznal.

A právě tento strategický boj se vede na stránkách jedné z posledních knih Michaela Connellyho Pátý svědek, mezi velmi zkušenou a dobrou státní žalobkyní Adreou Freemanovou a Mickey Hallerem. Jdou si po krku nevybíravě a uplatňují přitom všechny fígle své profese i nepřímým využitím osoby rozhodčího soudce. Příběh se ve vlnách překlápí tu na stranu obhajoby, tu na stranu obžaloby a až do posledních stránek netušíte, jak celý proces dopadne. A přestože má obžaloba nezvratné důkazy, podaří se Hallerovi husarský kousek. Svalit vinu na třetí stranu, kterou do procesu umně naimplementuje a pak ji donutí sáhnout k tzv. pátému dodatku ústavy, kdy se tato strana „schová pod pětku“ a odmítá vypovídat proti vlastní osobě.

Jeho klientka dostává osvobozující rozsudek, aby ihned v následném oslavném večírku svým obhájcům naznačila, jak s nimi celou dobu manipulovala a vlastně jim prozradila, jak celý trestní čin provedla.

To by ale nesměla takto „ponížit“ Hallera, který si obratem najde cestičku, jak spravedlnosti nakonec dát zapravdu.
A zdá se, že i postava Mickeyho Hallera nachází svoji správnou cestu, když se v závěru zatím této poslední knihy s Hallerem, její hlavní hrdina v závěru románu odhodlá opustit stranu obhájce a naopak dát své znalosti a zkušenosti na stranu práva – tzn. státního zástupce. Snad si tak definitivně vyřeší své morální dilema, získá respekt a uznání svých kolegů, svého nevlastního bratra Harryho Boshe a nakonec i své ženy – státní zástupkyně s dcerou.

Knize dávám 4 hvězdy a doporučuji všem, kteří máte rádi dobrý příběh a přitom Vás nenudí se hrabat mezi soudními rozhodnutími. I já spíše preferuji akci v terénu, kterou i Connellyho představuje Harry Bosh, ale ty 4 hvězdy jsou opravdy silné.

06.12.2012