Dryáda komentáře u knih

Po přečtení Literárního spolku Laury Sněžné jsem se pro autora nadchla a doufala, že další počin ve mně vzbudí obdobné pocity. Bohužel někde se stala chyba. Své snažení ukončuji po čtyřech marných pokusech a cca 60 stranách. Když se musím do čtení knihy nutit, pak to začne postrádat smysl.

Tato kniha šla úplně mimo mne. Mistrovství tady nevidím, jen obrovský chaos vyprávění směsice zážitků, kdy člověk přemýšlí, kdo to vlastně vypráví, jak daný úsek zapadá do historie postav, kdo jsou ti lidé, o kterých se mluví (v půlce knihy jsem zalitovala, že jsem si od začátku nekreslila rodokmen). Záhy jsem uznala porážku a přestala se snažit vnímat, co se vlastně ve skutečnosti děje a knihou jsem plynula jako dávkovačem informací a dojmů o životě jedné komunity na skotském ostrově. V doslovu jsem se dočetla, jak nám kniha dává nahlednout do skotského humoru... tady jsem překvapeně zjistila, že patrně postrádám smysl pro humor. Ještěže je tohle veledílo tak krátké, jinak bych ho nedočetla.

02.04.2021

Americká slátanina převedená do knižní verze, která vlastně neví ani čím chce být.

Stereotypní ploché a černobílé postavy: dobrácké slabé utlačované osoby, které díky svému "hendikepu" nejsou součástí většinové společnosti a proti nim zlý krutý nesmrtelný (otrava krve a gangréna jsou v pohodě) bílý chlap, kterého takto vytvarovaly hrůzy zažité války. Asi proto se to odehrává v 60. letech, dneska by ho možná! poslali na vyšetření s PTSD.
Na to kolik knihy obecně poskytují prostoru pro psychologický popis postav a jejich vývoj je tato stránka naprosto nevyužitá. Sice se dovídáme základní fakta, ale nejdeme nikam do hloubky, kloužeme jen po povrchu.

To není vše, máme tady další jevy amerických trháků... přítomnost hlavního záporáka (kterého je třeba porazit); logické chyby (díra v boku se nehojí několik dní, ale díra po kulce v hrudníku zmizí hned), nesmyslnost děje pro potřeby zápletky (nikdo nehlídá vzorek?), náhodná interakce hlavních postav (že by osud?) a taky ten konec... uf!
EDIT1: Zapomněla jsem dodat... morálně poučné odpovědi na ožehavá témata současnosti (rasismus, homosexualita, práva jiných bytostí než lidí apod.)!

Stačí, že nám poněkud stagnuje kvalita amerických filmů, teď to ještě šoupneme do papírové podoby. Vlastně ani nevím, proč jsem to dočetla, čtivé to nebylo... nejspíš ze zvědavosti jak může vypadat kniha podle scénáře (a kvůli obojživelnému sexu to vážně nebylo).

EDIT2: Na film se koukat nebudu. :)

4 19.01.2020

Končím na straně 68 a nehodnotím. Komentář si ovšem neodpustím. Začalo to zajímavě, ale velmi rychle tomu došla šťáva. Když mě kniha začala opravdu nudit, odložila jsem ji a nakonec jsem se už nedokázala znovu začíst ani napotřetí ani napočtvrté. On se ten příběh asi někam vyvine, ale mne to nějak nezajímá.

Zajímavé, i když pro mne poněkud depresivní dílko, které si myslím někteří lidé pochopili špatně (soudě podle komentářů), na druhou stranu chápu, že to není kniha pro každého. Nejde v ní ani tak o pracovní kulturu v Japonsku, která taková až extrémní bohužel může být, na druhou stranu si v "konbini" zákazník nepřipadá, jako by prodavače obtěžoval (jako je vcelku časté u nás).
Kniha spíše zobrazuje dnešní společnost, která se tváří moderně a progresivně, na druhou stranu mnozí lidé (občas kolem sebe sleduji, že většina) zastávají stereotypní názory předávané z generace na generaci jako jedinou správnou pravdu, jejich život jede v zajetých kolejích, a pokud někdo nesplňuje tento vzorec, tak je divný nemocný a potřebuje léčit, přesně jak to zažívá hlavní hrdinka v knize. Protože i já se poněkud vymykám běžnému vzorci, se kterým se hodně lidí nedokáže smířit, na vlastní kůži cítím, že tohle není problém jen tradičního Japonska.
Není to žádné veledílo, ale vzhledem k tomu, že o knize i po třech měsících po dočtení přemýšlím, dávám plný počet.

7 28.10.2019

Milá, melancholická kniha. Mne rozhodně nenudila, jen mi vadilo to neustálé opakování pravidel a faktů o postavách. Neřeknu, kdyby to mělo přes 500 stran a 100 postav, ale tady to bylo nadbytečné a rušivé.

6 08.05.2019

Po Složce 64, která se mi vůbec nelíbila, jsem si myslela, že už se k Adler-Olsenovi nevrátím. Ale pak jednoho dne přišla nálada na temnou severskou detektivku a já jsem se rozhodla dát mu ještě jednu šanci. Bylo to sice trochu zdlouhavé, ale výborné, napínavé a Karl tolik nelezl na nervy jako v předešlých dílech.

3 05.05.2019

V první řadě je třeba říct, že knihu jsem četla v originále, tedy za mne odpadají jakékoliv vyjádření k překladu, oslovování celými jmény a tituly mi nevadilo (DCI Foster zas tak dlouhé není). Můj komentář zřejmě bude obsahovat spoilery, takže byli jste varováni. :)

Kniha je čtivá, na identitu vraha jsem přišla skutečně až ke konci knihy, i když ještě před odhalením, takže to nebylo nijak šokující. Ovšem těch nelogičností, které se zde objevují je tolik, že to až do očí bije.
Skutečně v Londýně existuje místo, kde není telefonní signál? Uprostřed města? Nejprve si pozvou detektiva až z Manchestru a pak ji házejí klacky pod nohy a nakonec z ní dělají blázna..? Aby to bylo napínavější? Další věc byla, jak se několikrát nechala málem zabít, to za sebou jako policistka nemá žádný kurz sebeobrany? A ještě nakonec sama vlezla do "vrahova doupěte"! A jako další perlička - Barbora se narodila ve Velké Británii a prožila tam celý svůj život a přesto trpí východoevropským přízvukem? No... Jen takový malý výčet, určitě by se toho našlo více.
Celkově můj dojem byl, že se děj odehrává v duchu, který spíš připomíná 90. léta a ne dobu, kdy jsou Česká republika i Slovensko v Evropské unii, do/z UK se dá doletět za 2 hoďky za pár šupů a ČR se účastní anti-trafficking programů na pomoc obětem. Ale třeba se jen v tomhle tématu moc neorientuju a opravdu je to tak zlé, jak nám to autor vymaloval.
A ta jeho východní Evropa mi taky dost lezla krkem, hlavně že máme všichni stejný východoevropský přízvuk. Ach jo... člověk by čekal trochu víc, když má autor za manžela Slováka.
Když nad tím tak přemýšlím, měním své hodnocení z *** na **. Přestože tohle nebyla autorova prvotina, dám mu ještě šanci a zkusím druhou knihu.

10 05.05.2019

Původně jsem chtěla dát odpad, ale přecejen první třetina se celkem dobře četla. Toť ale vše. Jinak by se kniha dala charakterizovat jako poněkud zvrácená nuda... fanda Hitlerových myšlenkových pochodů ze mne vážně nebude.
Nezasmála jsem se ani jednou. Stylem mi to připomínalo Stoletého staříka, který vylezl z okna, ale k humorným momentům to mělo daleko. Když jsem v tom tedy nenašla komičnost ani onu zmiňovanou satiru, marně jsem hledala jiný význam nebo účel. Spíš to celé děsilo, hlavně s ohledem na současný vývoj na politické scéně a vzestupy stran jako SPD a AfD. Především to na mne působilo, jakoby autor udělal z Němců hloupé nácky, kteří jako tupé ovce Hitlera zpopularizovali a následovali jako televizní hvězdu. Ve výsledku vše tak nějak neodvratně mířilo k jednomu bodu, a to udělat z Vůdce opět Vůdce.

05.05.2019

Nechápu... nechápu tu mánii kolem, nechápu mentální pochody Eleny. Ta osoba mě děsila, nudila a nejvíce ze všeho strašně štvala. Její nezdravá obsese Lilou se jen zhoršovala a nabírala na intenzitě, až jsem si řekla "A dost! Touhle postavou se frustrovat nebudu."

Obrázky jsou hezké, ač nemám tolik zelených odstínů, abych si vyhrála s všemi těmi listy a lístečky. :) Bohužel přes kvalitu papíru se nedokážu přenést. Připadá mi, jakoby byla kniha vytištěná na kancelářském papíře. I měkké pastelky vytlačují obrázky na druhou stranu a na fixy se dá rovnou zapomenout.

1 19.09.2016

Mnohem vážnější, mnohem filozofičtější, mnohem temnější a taky dějově vleklejší než první sbírka povídek... tedy až na tu poslední, tzv. epilog, která působila svou kýčovitou hravostí a vtipností jako pěst na oko a úplně zkazila náladu knihy i předzvěst děje pentalogie. Za povídku "Něco víc" - asi nejlepší, co jsem dosud od Sapkowského četla - bych neváhala dát pět hvězd. Ale za tu podivnost v epilogu jsou jen čtyři.

Při hledání oddechové literatury jsem v knihovně narazila na Ódinovo dítě a nevěda, co mne čeká (kniha se honosila titulem "nejlepší norské fantasy roku 2014") jsem si knihu půjčila. Záhy jsem zjistila, že se jedná o Young Adult dílko, tedy čtení pro náctileté (a žánr, který není zrovna můj šálek kávy).
Svůj účel ovšem splnila, děj byl zajímavý, měl celkem spád a většinu času nenudil, ovšem místy byl trošku naivní jako hlavní hrdinka. Velkou část děje jsem přečetla vcelku rychle a zaujatě, ale ke konci začal drhnout a bezradně se plácat (hlavně posledních cca 50 stran).
Hlavní hrdinka už tak moc originalitou nesršela a její osud mi připadal místy vyhnaný do extrému. Její sebestřednost pobavila, neustálé "sebemrskačství" poněkud lezlo na nervy.
Docela mne zklamal i jazyk, jednoduchý a repetitivní (myslím, že po slově síla vedla v počtu použití plíseň).
Celkově shrnuto knihu určitě doporučuji fanouškům žánru Young Adult Fantasy. Já osobně se již bez dalších dílů obejdu.

1 07.09.2016

Kniha je to čtivá se zajímavou myšlenkou a propracováním. Z počátku to šlo ztuha, ale brzy jsem se nemohla odtrhnout. Bohužel na mne je zde až příliš mnoho náhod a pár "deus ex machina", vysvětlených poněkud oportunisticky "osudem" hlavní postavy. Původně jsem chtěla dát 4 hvězdy, ale pak přišel závěr.

V lepším případě, který nám zde vybarvil pan Gluhkovsky, by mělo všechno do sebe zapadnout, v hlavě by se měla rozsvítit malá žárovka a říct "aha, tak takhle to bylo". Ale ne, tady to nefungovalo, závěr neuspokojil a po těch více než 400 stranách zněl skoro až neuvěřitelně.

A proč ne 5 hvězd? Protože mi tady chyběly jakékoliv ženské postavy. Ženy plní funkci matek, továrních pracovnic, uklízeček nebo prostitutek. Tvoří jakési bezbarvé pozadí jednotlivých stanic. Jedinou výjimkou je mrtvola, do jejíž osobnosti nahlédneme alespoň krátkými vzkazy. Skutečně v celém metru nebyla jediná žena, jež by navlíkla uniformu, vzala do ruky kalašnikov a hlídala alespoň bezpečné hranice? Ani jedna brahmánka, která by stála za zmínku? Ani jedna lékařka?

PS: Zajímalo by mě, proč jsou Чёрные (tedy černí) nebo anglicky dark ones přeloženi do češtiny jako ďáblové.

3 17.08.2016

Kdybych hodnotila nedočtené knihy, dostalo by to nejspíš odpad. Minimálně za prvních 100 stran, přes které jsem se prokousala, a které byly neskutečně nudné. Šifře mistra Leonarda to nesahá ani po kotníky ani dějem, ani napětím a čtivostí, ani hlavní postavou (zase jednou hezký reklamní tah). Hlavní hrdina je superman, který zneškodní vraha skoro holýma rukama, hned pozná, že ho někdo sleduje, má spoustu super kamarádů, letí na něj krásné ženy a ještě je k tomu bohatý. No a teď prosím tu o Červené karkulce.
A to neustálé "tohle je evropské, tohle by Američan neudělal, nenosil, teď vypadám jako pravý Ital, český utečenec(???)" .. to vážně? Ach jo.

Úžasný příběh, ačkoliv jsem byla zprvu zmatená z postav. Poněkud nepříjemné byly francouzské věty (knihu jsem četla v originále, nevím jestli jsou i v české verzi).

1 23.06.2016

Na Dítě číslo 44 jsem se dlouho chystala s velkým očekáváním, dokonce jsem zvažovala koupi knihy a teď jsem ráda, že jsem to neudělala.

Kniha začíná slibně úvodní kapitolou na Ukrajině i seznámením s Demidovem. Brzy ale začíná děj pokulhávat nejen podivným prozřením hlavního hrdiny, ale i občasným ruským stereotypem (vodka a drogy?). V druhé třetině mě začal opouštět zájem číst dál a poslední čtvrtina byla už natolik absurdní a místy nelogická, že jsem občas převracela oči v sloup (nebudu se rozepisovat, pro ty co chtějí číst, ale stručně: identita vraha, celý závěrečný střet).

Co se týče historické přesnosti, poněkud mě děsí lidé, kteří tuto knihu berou jako zobrazení skutečnosti. Někteří asi zapomínají, že se jedná o fikci. Věřím, že si autor data nastudoval, sám podává seznam literatury, ale taky upozorňuje na historické nepřesnosti a některé věci mi přijdou vyhnány až do extrému. Úsměvné mi přišly momenty, jako vystřižené z akčního amerického filmu (už zde je vidět cílenost na hollywoodské publikum, což se autorovi samozřejmě splnilo): "rozmluva" s Nestorovem ohledně vyřešení zločinu, zlobící startér, pomáhající lidé, kteří po vyslechnutí příběhu okamžitě plánují další postupy...

Kniha je psána hodně jednoduchou angličtinou bez složitých vět i slov, čte se svižně a lehce. Jako odpočinkové čtení pro nenáročného čtenáře fajn, ale Man Booker Prize?

17 19.06.2016

Tak tahle kniha šla úplně mimo mne. Mám ráda fantasy i detektivky, ale tohle neexcelovalo ani v jednom žánru, čpí z toho naivita a amatérismus, jako by to psal nějaký student pro zábavu.
Děj byl takový divný a nezajímavý, stupňování napětí bylo spíš úsměvné než zdařilé. Když to shrnu, tak bych knihu charakterizovala jako nudu.
Harry Dresden, wizard (jak sám říká stejný kořen jako slovo wise - moudrý), dělá občas neuvěřitelně hloupé a nelogické věci. Vím, že hlavní postavy nejsou jen dokonalí hrdinové, ale s Dresdenem jsem za jeho chování chvílemi měla chuť zatřást (velmi zjednodušeně, možná spoiler: budu arogantní a budu lhát, protože vás všechny ochráním a spasím svět, ve skutečnosti všechno ještě víc zavařím a pak se nimrám ve svém zoufalství). Jeho temná minulost a hříchy, takový celkem častý motiv, že to až smrdí jako klišé, mne vyloženě rozesmály.
Za mne jediná hvězda, že jsem vydržela přečíst, to co jsem přečetla (ano, přiznávám se, pár kapitol jsem přeskočila...a o nic jsem nepřišla, konec jsem pochopila a nepřekvapil :) ).

Edit: Zapomněla jsem dodat, že jsem po celou dobu čtení měla v hlavě podvědomý pocit, že je ta kniha dost sexistická, ale snažila jsem se to potlačit, že si to jen namlouvám. Po přečtení jednoho komentáře na goodreads, který to pěkně rozebral, už chápu, kde se to tam vzalo.

5 15.06.2016

Dali byste si šálek pravé perské deprese? Tak tato kniha je jako stvořená pro vás.

07.06.2016

[pozor, může obsahovat spoilery]
Upřímně vůbec nerozumím tomu velkému hodnocení a hysterii kolem (anebo vlastně asi ano, reklama dokáže hodně). Celá kniha na mě působí jako koláž jiných fantasy knih (ne, není to stejné jako se jimi nechat inspirovat). Jako bonus je plná "fat-shaming-u", černobílých postav, několika nelogičností a opakujících se slov (minimálně v angličtině, s českou verzí jsem neměla tu čest).
Hlavní postava Harry Potter, šikanovaný ale pořád drzý, nenávistný nejprve ke svým příbuzným a potom k některým čarodějům, super-mocný-slavný čaroděj (který by se nebýt Hermiony vůbec neobtěžoval studovat) tak dokonalý, jako kdyby se vyloupl ze shōnen mangy, se nakonec sám těší, až bude šikanovat svého bratrance (Tohle má jako inspirovat děti?).
Některé momenty v knize byly tak povrchní a plytké, že se mi až dělalo špatně (prvních pět kapitol a elitismus čarodějů jako příklad). Neposlouchat to jako audioknihu, tak to nedokončím.
Ano, můžete oponovat, že na čtení takovýchto knih nemám věk (a možná k mému nízkému hodnocení přispívá i ta davová hysterie, která se kolem Harryho Pottera točí), ale osobně bych tuhle knihu dětem na čtení nedala. Určitě by se našly lepší.

10 06.06.2016