Tři kapky krve

07.06.2016

Dali byste si šálek pravé perské deprese? Tak tato kniha je jako stvořená pro vás.

Začíná to jako zajímavé obrázky z ospalé a vyprahlé Persie první poloviny 20. století. Nevím sice, jestli byl tehdy Írán modernější než dnes, každopádně mě překvapilo, jak moderní, v dobrém i ve zlém, je přístup autora. První povídky v tomto výboru jsou drsně realistické. Narazíte na zeď a dál už není nic. A zeď zobrazuje Hedájat skvěle. Ne dost na tom, že příběh skončí už tak dost špatně, ale autor si ještě přisadí dovětek přesně vypočítaný na to, abyste zaručeně propadli pocitu, že je to ještě mnohem horší a žádné východisko z tohoto krutého světa neexistuje.
Jak postupujete dál, ukazuje se stále jasněji, že spíše než o realismus se v jeho případě jedná o pesimismus. Zeď ho nezastaví, aby nesestoupil ještě hlouběji. Když svět nemá smysl, může ho stejně dobře nahradit nesmysl. Rozdíl mezi šílenstvím a realitou se ztrácí, aby v povídce Slepá sova vyústil v úplnou mystiku pesimismu, v níž se zhmotňují hrozivé noční můry smrtelného zoufalství. Zkrátka Hedájat píše výborně, ale jeho beznaděj se mi zamlouvala tím méně, čím byl přesvědčivější.