Doubravka1975 komentáře u knih
Po přečtení knihy Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu jehož hlavní hrdinka je skutečná postava černošské otrokyně z Barbadosu a která se stala málem jednou z obětí čarodějnických procesů v Salemu roku 1692, jsem se rozhodla přečíst i Čarodějky ze Salemu.
Skvělý, ale hustý a šílený. Příběh podle skutečných historických událostí. Člověk pomalu ani nemůže uvěřit, jakou davovou šílenou hysterii dokáže rozpoutat jedna uražená ješitná hysterka. Takové americké Kladivo na čarodějnice
Jsme jen tím, čím jsme vždycky byli, pouze jsme se odhalili
Manžele Alexandru a Alexandra Ahndorilovi zná většina čtenářů pod jejich pseudonymem Lars Kepler a jejich skvělou sérii severské krimi s Joonou Linou. Teď se rozhodli psát novou sérii - trilogii Klíč, pod novým pseudonymem Alex Ahndoril. Taková krátká ( 269 stran), klidná detektivka, krátké kapitoly. Ze začátku, no skoro do půlky trochu nuda, hodně se tu jí, pije a ťuká holí :):)
Soukromá vyšetřovatelka Julie Starková mi moc sympatická není. Její parťák, ex manžel Sid, tam je to se sympatiemi o dost lepší :) Případ, který řeší je zajímavý a do poslední stránky jsem nevěděla, kdo za tím stojí, podezřelí úplně všichni :) Super ten rodokmen na začátku.
Na další díl se těším, hlavně jsem zvědavá co se stalo Julii a mezi ní a Sidem a samozřejmě na nový případ herečky Biancy Salové :)
Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh srdce k boji vytasit,
zemřel, mlád dvacet čtyři let.
I když na poezii a verše moc nejsem, dávám plný počet
Je to silný příběh. O tom žádná. O těžkých rozhodnutích, o vině a odpuštění. Ale zpracování slabé a pro mě jaksi neuvěřitelné. Vůbec nevím jestli je to podle skutečné události. Na konci knihy chybí doslov nebo nějaká poznámka autorky.
Ve vlaku, je dlouhán s brýlemi dětem představen jako Gaetano Macchiaroli a říká, že v práci se zabývá knihami a spolu s ostatními soudruhy zorganizovali tuhle krásnou akci. Děti z chudého, válkou zbídačeného jihu Itálie jsou vlakem převezeny na sever, kde se o ně postarají místní náhradní rodiny. Na wikipedii není o vlaku ani zmínka. A nějak se mi nechce věřit těm rozdílům Sever x Jih.
Vím, že sever Itálie i dnes je průmyslový a bohatší než zemědělský jih. Ale tady ta prezentace severu roku 1946, dostatek a lepší jídlo, kultura, bydlení ( každé dítě má svoji postel a dokonce svůj pokoj), školství bez šikany, fyzických trestů a plno pochopení, když se ti nedaří, úplné rodiny, láska Derny, Rose a celé její rodiny k Amerigovi !? oproti jihu, kde si o tomhle všem můžou nechat leda tak zdát a hlavně ta vylíčená láska matky Antoniety.... to mi přijde trochu přehnané.
Za ten konec po skoro 50 letech přidávám *
I tak doporučuji
Perfektní příběh.
Téma bylo několikrát použito v různých skvělých pohádkách
Pěkná oddechovka o tom, že láska kvete v každém věku, ale není vůbec jednoduchá, možná je dokonce těžší než by jsme si mysleli :):):)
Autorka Nina Špitálniková, studentka koreanistiky, zde v knize popisuje svoje zážitky ze svých rovnou dvou pobytů v Severní Koreji. Klobouk dolů.
Trošku zmateně napsané. Její vypravování je často přerušované fakty. Ale já od ní už četla knihu rozhovorů, Svědectví o životě v KLDR. Takže hodně informací o režimu a životě v KLDR znám z předchozí knihy.
Kniha tentokrát obsahuje černobílé i barevné fotografie, na konci je výklad pojmů a poznámky.
Doporučuji obě její knihy. Je to mazec. Nejdřív ale asi číst Svědectví a pak tuhle. Tahle je spíš takové doplnění informací. Aspoň z mého pohledu.
Skvělé, vtipné, stále aktuální.
Peníze, prachy, many na prvním místě za každou cenu :):):)
Podle anotace jsem si myslela, že příběh bude úplně o něčem jiném. V anotaci se mimo jiné píše, že příběh je inspirovaný skutečnými událostmi, které provázely zkázu městečka Iola ve státě Colorado v 60.letech 20.století. Všechno má zmizet pod hladinou řeky Gunnison.
Tohle tam sice je, ale jen okrajově. Hlavně je to moc pěkný, čtivý příběh o lásce, nenávisti, odvaze, rodinné tradici a přátelství. Silný příběh o tom co znamená vést svůj život jako by byl řeka: sbírat zkušenosti, tiše plynout a přitom být silný jako proud a hledat cestu vpřed i když je tok řeky přehrazen.
Budu jako řeka: řekl Will. Můj dědeček mi vždycky říkal, že je to jediná možná cesta...
....dvě minuty tance, ve kterých se zrcadlil příběh celého týdne. Beznaděj, překonání, svoboda ...
Nikdy bych neřekla, že životopis může být plný emocí.
Vynikající čtení. Sympaťák Dominik Vodička úžasný tanečník ( navíc baleťák :)) . 2x vítěz Stardance a nyní už vím, že i držitel Thálie. Thálie je největší ocenění, které může v Česku divadelní umělec dostat. Vítěz kategorie Tanec muži za roli Muže v inscenaci Kytice Petra Zusky
Skvělý i když hořkosmutný příběh Tituby, skutečné postavy černošské otrokyně z Barbadosu. Kromě čarodějnického procesu ze Salemu je její osud dílem autorčiny fantazie.
Podle názvu jsem si myslela, že půjde jen o ten čarodějnický proces ze Salemu roku 1692, který vychází ze skutečných historických událostí, ale autorka se dotýká i témat kolonialismu, lidské svobody a údělu žen.
Líbila se mi komunikace se záhrobím, ale konec divoký. Ale, tak je to příběh o čarodějnici a Tituba je a není čarodějnice....
Doporučuji
Skvělý, čtivý thriller. Hlavní hrdinka Claire je teda hodně nesympatická, stalkuje a k tomu lže jak když tiskne a hlavně chystá pomstu. Chce se pomstít Hanně, která ji zkazila život. Postupně zjišťujeme, že lže každý a má nějaké tajemství.
Konec překvapil
Super !
Polsko, rok 1941
Téma silné a smutné, ale za mě moc pěkně a originálně napsaný příběh z těžké doby holokaustu inspirovaný skutečnými příběhy židovských dětí ukrývaných za druhé světové války.
Moc pěkná obálka
A mě se ten konec nekonec moc líbil, díky
Skvělý autobiografický příběh z 80. let, z doby socialismu, z prostředí ostravských dolů. Skvělé ostravské nářečí, hodně vulgarismů, ale oni ti chlapi tak mluví a kór havíři.
V druhé části knihy dostává autor povolení vycestovat do ciziny a navštívil svého bratra v Kanadě, kde zůstává a jeho příběh pak pokračuje v Holandsku. A tady jsem měla pocit jako by se z něho stal úplně jiný člověk. Vážím si toho, že to autor popsal, tak jak to asi bylo, ale já tak úplně neuznávám v 80. letech zůstat v Americe a doma v Československu nechat ženu a dvě děti. A navíc mě úplně štvalo, jak tam zkoušel žít a přitom se vůbec nesnažil. Knihu autor napsal na popud Jaroslava Hutky , který mu poskytl pomoc v emigraci v Holandsku.
Havířina je tvrdý chlebíček a na nějaké city není ani pomyšlení
Zdař Bůh chlapi
O filmy pro dospělé a o jejich aktéry, kteří v nich účinkují se vůbec nezajímám, ani jsem doteď žádný neviděla a určitě to tak zůstane i nadále :) ale byla jsem v kině na filmu Její tělo, který je inspirovaný skutečným životem Andrey Absolonové, naší úspěšné sportovkyně ve skocích do vody, ale po úrazu, kdy skončila její sportovní kariéra se dala na úspěšnou dráhu pornoherečky....
Po shlédnutí filmu jsem si hledala nějaké zajímavosti o natáčení a obsazení atd. A jako konzultantka filmu z této branže byla právě Martina Mrakviová alias Tarra White, která tam má i mini štěk. A mimo jiné jsem se dozvěděla, že sepsala své paměti :) No a v knihovně knížka byla , tak jsem si ji prostě půjčila:)
Knížka čtivá, krátké kapitoly, hodně upřímná ( za to jedna * navíc ) o branži spíš jen okrajově, ale mě to stačilo :)
Co teda paní autorce vůbec nechybí je veliké sebevědomí, ale jinak hodně nezodpovědná a naivní. Hodně si v knížce protiřečí a co teda měla a asi má je víc štěstí než rozumu.
V doslovu se ještě dozvíte, že knihu napsal profesionál David Laňka, tak si myslím, že jeho jméno mělo být normálně na titulní straně, tak jak se sluší a patří.
Život lidem nakládá tolik, kolik unesou....
Moc hezky napsaný příběh jedné obyčejné rodiny. Příběh je románová fikce, ale autorka se nechala volně inspirovat životem své babičky Růženky. Ale historické události 20.století jsou skutečné a poznamenaly život všem zúčastněným. První půlka knihy je víc podrobná, druhá už víc letí dějinami. Autorka brňačka, takže známé části Brna, opět zmíněný Vyškov, super :) , skvělé moravské nářečí.
Při čtení jsem i já vzpomínala na svoje milované babičky
Vynikající, moc pěkně a čtivě napsaná autobiografie vynikající loutkoherečky Heleny Štáchové. Její silný životní příběh na nitích, chvílemi zamotaný k nerozmotání. Všichni určitě známe nesmrtelnou pětku Hurvínek a spol. :)
Osud zamýšlenou podobu knihy autorce trochu pozměnil. Její životní vzpomínky se střídají s jejím deničkem, psaným kurzívou, který zachycuje její boj se zákeřnou nemocí.
Neměj strach ze stínů. Znamenají, že nablízku je světlo
Moc hezký příběh podle skutečných historických událostí z 30.let minulého století z doteď nejchudší, ale také nejkrásnější oblasti Spojených států z východní Kentucky.
Příběh o vzniku Koňských knihoven, provozovaný odvážnými ženami knihovnicemi. Příběh o přátelství, lásce, odvaze a síle žen a knih.
Kniha je věnována mimo jiné i všem knihovnicím a knihovníkům na celém světě. A víte, kdo mi doporučil tuhle skvělou knihu? No přece, naše skvělá paní knihovnice!
Doporučuji!
Perfektně, čtivě napsaný vztahový román. Ale ty postavy, jejich charaktery a vztahy MEZI NIMI, fakt hustý....
Příběh vypráví čtyři hlavní ženské hrdinky na střídačku v ich-formě. Tři sestry, Kristýna 36, Magda 33 a Iva 16 let a jejich matka Milada 55. Vedlejší mužské postavy Jirka, Franta, Šklíba, Petr, Rob, Hubert, ale hlavně David, ten zamíchá kartami úplně všem.
Úplně všichni vám lezou na nervy, ale nemůžete přestat číst, protože pořád se tam něco děje (fakt tam není jediné nudné místo a to má kniha 375 stran) a potřebujete vědět jak jenom tohle může dopadnout...
Asi za půlkou knihy mě jenom tak náhodně napadla myšlenka, jak by se tohle dalo vyřešit ( a ono mi to tentokrát vyšlo, uf)
PS: díky za zmíněný Vyškov :)
V knihovně při vypůjčení knihy Mrtvá a živá byla hned vedle knížka Rebečin příběh, volně pokračování Mrtvé a živé, tak jsem si to vzala taky.
Příběh začíná v dubnu roku 1951, 20 let od záhadné smrti Rebeky, první manželky Maxima de Wintera. A plukovník Julyan dlouholetý přítel Rebeky a Maxima se pouští spolu s historikem Greyem do pátrání, jak to vlastně všechno bylo....
Příběh je možná zajímavý, ale já bohužel odkládám, protože mě to nebaví, proto nehodnotim*. A zde na databázi zjišťuji, že tohle je už druhé volné pokračování Mrtvé a živé, tak to určitě číst taky nebudu. To mě vůbec neláká