Čarodějky ze Salemu

Zrádné dívky se sirkami, co mají "jiskru" zapálených, Héfaistonových schovanek. Sirný čep(ec), rusý šleh. Rusalky vater, co hnětou hněv. Roztápějí pece, ohniska očerňování a smrtí. Nemalé, syčící Salomé, za hranicí.

Čarodějky ze Salemu své divadelní, tak i knižní, světově uznávané místo bezesporu mají... Nicméně si nemohu pomoci, ale na tohle téma jsem četla i jiné knihy, které na mě zapůsobily o něco více silněji...
Každopádně i zde je poukázáno na naše "lidské dobro," skrze které se snažíme ve jménu a pro potěchu toho nejvyššího..., napravit ty "morálně slabší, zkažené kusy..." a to za jakoukoliv cenu, tedy i za cenu zrůdně zvrácených procesů a jejich obětí...
Smutné, šílené, neomluvitelné...

Kdysi jsem četl, viděl filmy a teď kvůli výzvě si dal repete. Kniha po dalším čtení a znalosti děje trochu ztrácí svou působivost, ale pro prvočtenáře to bude silné.

Keď mi dorazil balíček s touto knihou, tak som bola presvedčená, že niekde v matrixe nastala chyba a ku mne sa dostal buď nejaký slovník alebo modlitebná knižka... Ale nie, dorazili 'Čarodějky ze Salemu' a určite stojí za to si ich prečítať!

Drama se mi dostalo do ruky díky čtenářské výzvě. Přečteno vlastně během pár hodin.
Tento pro mě velmi silný a emotivní příběh by měl být povinnou četbou všem, abychom si uvědomili, že v době "prolhaných" sociálních sítí, kdy se ukazuje jen to, co chceme ukázat, nemá pro spoustu lidí pravda, hrdost a vlastní názor žádnou cenu.Ne každý, kdo na druhé ukazuje prstem, může soudit, to můžeme jen každý sám sebe, protože jen tak víme, jak to opravdu je.

Psané příběhy duší houpajících se na oprátce.

Přiznávám bez okolků – je to moje první přečtené drama. Možná ostuda, ale zároveň obrovské překvapení. Arthur Miller mě vtáhl do děje tak silně, že jsem knihu zařadil mezi vybrané doporučené tituly.

Příběh je děsivý právě tím, že je založený na dětské fantazii, pomatení smyslů, strachu, nebo legraci??? Kdo vlastně ví, co slečny motivovalo. To, co začalo jako nevinné výmysly, se proměnilo v mechanismus, který ničil a ukončoval životy. Pravda zabíjela. Lež osvobozovala.

Postavy jsou jako živé, jejich motivace pochopitelná, i když často nakonec bolestná. A přestože se děj odehrává v 17. století, jeho poselství je až nepříjemně aktuální. Lhát abych přežil. Mlčet abych nebyl odsouzen.

Silný zážitek. Doporučuji každému.

Lze porážet (a úspěšně porazit) lidskou nízkost vedoucí k pomstě a lynči? Lze odčinit osobní selhávání ve prospěch vyššího cíle – vystoupení prosti všem protivenstvím ve snaze o osobní morální a lidskou obrodu? Je pravda to, co určují lidé, ohánějící se právem a náboženskou morálkou? To (a mnohá jiná) jsou témata, kterými se zabývá jedno z vrcholných Millerových dramat, které čerpá z historického námětu – inkvizičního procesu, který se odehrál v roce 1692, a kterému padlo za oběť 20 nevinných lidí, obviněných z čarodějnictví a obcování s ďáblem.

Salemský horlivý farář Parris povolá své církevní nadřízené poté, co odhalí případ dospívajících dívek, které jsou stiženy zvláštními extatickými stavy. Povolanný vyšší duchovní prelát shledá tento případ jako čarodějnický – dívky byly shledány vinny tím, že jsou v kontaktu s ďáblem - a svolává inkviziční soud. Abigail, jakási samozvaná „vůdkyně“ dívek, s pomocí svých kompliců z vesnice, začíná obviňovat své sousedy z hereze. Ve své pomstychtivosti ukáže i na svoji sokyni – manželku farmáře Proctora, se kterým měla milostný poměr. Vyšetřovací mašinerie se rozjíždí, a společně s ní i všeobecná paranoia, které využijí někteří místní lidé na vyřizování si svých osobních účtů se svými sousedy. Proces je veden vysoce postaveným soudcem provincie – horlivým a nábožensky zapáleným, přesvědčeným o svém „božím poslání“. Proti zvrácenosti a šílenství samotného soudu a atomosféry kolem něj, vystoupí farmář Proctor a několik manželů žen, obviněných z kacířství. Gradující dějovou linkou je strhující diskuse mezi Proctorem a hrstkou lidí, kteří se postavili proti všeobecnému šílenstí a vrchním soudcem procesu, kterého podporuje místní kněz Parris a sousedé, kteří pod pláštíkem náboženské horlivosti sledují především svů osobní prospěch. Proctor je následně zatčen pro pohrdání soudem a mučen. Je nucen přiznat se, že byl ve spojení s ďáblem, výměnou za odvolání svého trestu smrti – a tím je postaven před hluboké morální dilema, jakým způsobem se k této veřejné dehonestaci postavit...

Strhující drama, které spájí skutečné události – Salemský čarodějnický proces z konce 17. století – a soudobé autorovy zkušenosti ohledně obvinění z protistátní a protiamerické podvratné činnosti v rámci tzv. mccarthysmu (vyšetřování Výboru pro neamerickou činnost, vedeného neslavně proslulým republikánským ultrakonzervativním senátorem McCarthym) a všeobecné společenské histerii, kterou tato činnost vytvářela. Miller byl vyšetřován, obviněn a odsouzen za pohrdání soudem. Základním motivem je vystoupení jedince vůči mašinerii, kterou pohání msta a „hon na čardějnice“ vůči opravdovým či domnělým nepřátelům. Tento posotoj osobní statečnosti a vystoupení proti zvůli může být zoufalý a zdánlivě odsouzen k nezdaru, Je potřeba mít na paměti, že jejím nositelem je vždy opět jen člověk – bytost se všemi svými nedokonalostmi a chybami – v soukromém přesvědčení a pochybnostmi o tom, co je pro něj "spravedlivé". Autor výstižně vykreslil povahu a atmosféru doby Salemského procesu, a v principu vlastně i se soudobým mccarhysmem prostřednictví horlivé ''mesiášské'' proklamace hlavního inkvizičního soudce Danfortha: „Doba se vyhranila a upřesnila – už nežijeme ve zšeřelém podvečeru, kdy se zlo mísilos dobrem a mátlo tak svět. Nyní s pomocí Boží svítí slunce, a ti, kdo se nebojí světla je jistě budou velebit“. Působivé mnohovrstevnaté a v poslední pasáži až infarktově gradující k nevyhnutelné tragédii, kdy pomstychtivý fanatismus ničí jakýkoliv náznak lidskosti a cokoliv, co se mu postaví do cesty. Tohle je jedno ze stěžejních amerických a světových dramatických děl 20. století, dámy a pánové! Toda raba, Arthure. Nechť je tvá duše navždy vevázána do svazku živých.

Lze porážet (a úspěšně porazit) lidskou nízkost vedoucí k pomstě a lynči? Lze odčinit osobní selhávání ve prospěch vyššího cíle – vystoupení prosti všem protivenstvím ve snaze o osobní morální a lidskou obrodu? Je pravda to, co určují lidé, ohánějící se právem a náboženskou morálkou? To (a mnohá jiná) jsou témata, kterými se zabývá jedno z vrcholných Millerových dramat, které čerpá z historického námětu – inkvizičního procesu, který se odehrál v roce 1692, a kterému padlo za oběť 20 nevinných lidí, obviněných z čarodějnictví a obcování s ďáblem.

Salemský horlivý farář Parris povolá své církevní nadřízené poté, co odhalí případ dospívajících dívek, které jsou stiženy zvláštními extatickými stavy. Povolanný vyšší duchovní prelát shledá tento případ jako čarodějnický – dívky byly shledány vinny tím, že jsou v kontaktu s ďáblem - a svolává inkviziční soud. Abigail, jakási samozvaná „vůdkyně“ dívek, s pomocí svých kompliců z vesnice, začíná obviňovat své sousedy z hereze. Ve své pomstychtivosti ukáže i na svoji sokyni – manželku farmáře Proctora, se kterým měla milostný poměr. Vyšetřovací mašinerie se rozjíždí, a společně s ní i všeobecná paranoia, které využijí někteří místní lidé na vyřizování si svých osobních účtů se svými sousedy. Proces je veden vysoce postaveným soudcem provincie – horlivým a nábožensky zapáleným, přesvědčeným o svém „božím poslání“. Proti zvrácenosti a šílenství samotného soudu a atomosféry kolem něj, vystoupí farmář Proctor a několik manželů žen, obviněných z kacířství. Gradující dějovou linkou je strhující diskuse mezi Proctorem a hrstkou lidí, kteří se postavili proti všeobecnému šílenstí a vrchním soudcem procesu, kterého podporuje místní kněz Parris a sousedé, kteří pod pláštíkem náboženské horlivosti sledují především svů osobní prospěch. Proctor je následně zatčen pro pohrdání soudem a mučen. Je nucen přiznat se, že byl ve spojení s ďáblem, výměnou za odvolání svého trestu smrti – a tím je postaven před hluboké morální dilema, jakým způsobem se k této veřejné dehonestaci postavit...

Strhující drama, které spájí skutečné události – Salemský čarodějnický proces z konce 17. století – a soudobé autorovy zkušenosti ohledně obvinění z protistátní a protiamerické podvratné činnosti v rámci tzv. mccarthysmu (vyšetřování Výboru pro neamerickou činnost, vedeného neslavně proslulým republikánským ultrakonzervativním senátorem McCarthym) a všeobecné společenské histerii, kterou tato činnost vytvářela. Miller byl vyšetřován, obviněn a odsouzen za pohrdání soudem. Základním motivem je vystoupení jedince vůči mašinerii, kterou pohání msta a „hon na čardějnice“ vůči opravdovým či domnělým nepřátelům. Tento posotoj osobní statečnosti a vystoupení proti zvůli může být zoufalý a zdánlivě odsouzen k nezdaru, Je potřeba mít na paměti, že jejím nositelem je vždy opět jen člověk – bytost se všemi svými nedokonalostmi a chybami – v soukromém přesvědčení a pochybnostmi o tom, co je pro něj "spravedlivé". Autor výstižně vykreslil povahu a atmosféru doby Salemského procesu, a v principu vlastně i se soudobým mccarhysmem, prostřednictvím horlivé ''mesiášské'' proklamace hlavního inkvizičního soudce Danfortha: „Doba se vyhranila a upřesnila – už nežijeme ve zšeřelém podvečeru, kdy se zlo mísilo s dobrem a mátlo tak svět. Nyní s pomocí Boží svítí slunce, a ti, kdo se nebojí světla je jistě budou velebit“. Působivé mnohovrstevnaté a v poslední pasáži až infarktově gradující k nevyhnutelné tragédii, kdy pomstychtivý fanatismus ničí jakýkoliv náznak lidskosti a cokoliv, co se mu postaví do cesty. Tohle je jedno ze stěžejních amerických a světových dramatických děl 20. století, dámy a pánové! Toda raba, Arthure. Nechť je tvá duše navždy vevázána do svazku živých.

Když jsem si knížku kupovala, vůbec jsem nevěděla, že je psána formou divadelní hry. A když mi přišla taková pidiknížečka velikosti deníčku, byla jsem překvapena ještě víc, protože jsem čekala bichli velikosti, co já vím ... Kladiva na čarodějnice? Stála mi v knihovně hodně dlouho s vidinou, že teď už si ji přečtu, ale pořád na to nebyl ten správný okamžik. Přečtená byla rychle za ráno, až mě to překvapilo, protože tuto formu v knihách moc nemusím. To nicméně neubírá na tom, jak těžké to je čtení. Myslím, že z filmu jsem viděla jako dítě střípky, ale víc si nepamatuju. A myslela jsem si, že šlo o něco úplně jiného, ne o pomstu. Teda - fakt mazec. A jsem ráda, že jsem se ke knize už odhodlala.

Kniha (respektive drama) plné lží, nenávisti, pokrytectví, závisti a dalších tradičních křesťanských hodnot.

Tato kniha mě hodně dlouho míjela, až jsem na ni jednou narazila v naší městské knihovně. Řekla jsem si, že to zkusím. Téma zní zajímavě: čarodějnické procesy v 17. století v americkém městečku Salem. Podtitul Když před soudem stojí pravda… dodává dílu o to větší palčivost. Na obálce je možné vidět vše, co celým dramatem rezonuje. Kniha je velmi těžká na interpretaci po pocitové stránce. Smutek prostupuje téměř každou stránkou. Zároveň si čtenář může povšimnout nepochopení a do jisté míry také hledání viníků za každou cenu. Nikdo nikoho neposlouchá a nikdo nikomu nevěří. Oprátka hrozí téměř každému, kdo není ochotný přiznat, že obcoval s ďáblem. Knihu bych vřele doporučila všem milovníkům dramatu, tematiky čarodějnických procesů a příznivcům autora Arthura Millera.

Po přečtení knihy Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu jehož hlavní hrdinka je skutečná postava černošské otrokyně z Barbadosu a která se stala málem jednou z obětí čarodějnických procesů v Salemu roku 1692, jsem se rozhodla přečíst i Čarodějky ze Salemu.
Skvělý, ale hustý a šílený. Příběh podle skutečných historických událostí. Člověk pomalu ani nemůže uvěřit, jakou davovou šílenou hysterii dokáže rozpoutat jedna uražená ješitná hysterka. Takové americké Kladivo na čarodějnice
Jsme jen tím, čím jsme vždycky byli, pouze jsme se odhalili

Tato divadelní hra se tak trochu vymyká - je podle skutečných událostí a autor v písemné podobě obohacuje diváka o informace ze "zákulisí", což v samotné hře na prknech moc nejde. Příběh je to vyhrocený, jak tak bývá skoro vždy u soudních dramat (nehledě na to, že jde o rok 1692 a s moderním soudnictvím nemá mnoho společného), "otevírá se mi kudla v kapse", emočně to ve mě vře. Moc dobře zpracované. Dám plných 5*, 17. 12. 2023.

Šílené nahlédnutí do 17.století.

O čarodějkách ze Salemu jsem do teď získala velmi málo informací (moc jsem se o téma nezajímala) a o to víc jsem byla ze čtení deprimovaná! No opravdu, uhryzala bych si nehty z těch potvor!
Prostě nebylo nijak možné prokázat svou nevinnu a lhát bylo jediné východisko..
Smutná doba, ale velice zajímavá kniha. Osobně jsem si zamilovala Proctora, jeho chování i vyjadřování..

Asi bych ráda viděla i divadelní zpracování. Kniha se mi líbila. :)

Chápu, je to vážné téma, ale situace, které ve hře vznikají jsou tak absurdní, že to byla děsná sranda. Hra se dobře čte a je strhující. Miluju postavu Proctora, je uvědomělý a obrovsky lidský. Jeho názory a postoje jsou mi asi nejbližší. Moc jsem si to užila a ráda bych někdy shlédla divadelní představení.
"Jsme jen tím, čím jsme vždycky byli, pouze jsme se odhalili."
"Mlčím jen jim navzdory. Je těžké lhát psům, protože to chtějí."
"Mám taky své hříchy. Za mužovu nevěru může taky chladná žena."
"Doznávám své vlastní hříchy, nemohu soudit jiné."
"Ne, není to totéž! Co jiní říkají a pod čím já jsem podepsaný, to není totéž!"
"Pověste je tak, aby je všichni viděli! Ten, kdo je bude oplakávat, oplakává mravní zkázu."

Tato kniha má v sobě tolik bolesti, lží a nespravedlnosti, kolik je možno představit si ve společnosti. Čarodějky ze Salemu jsou obrazem všech nečistot a zrad, jakých jsou lidé schopni. Číst tuto knihu, prokousávat se jejími stránkami v člověku vyvolává potřebu vstoupit do děje a křičet na lidi, jací jsou to blázni. Pomatenost a naprostá ztráta zdravého pohledu na situaci je neuvěřitelná. O to neuvěřitelnější je vnitřní vědomí, že toto je skutečně v lidské povaze. Lidé se raději rozhodnou pro utrpení druhých, než aby sami přijali odpovědnosti za své činy a stejně tak, je jednoduché vyvolat strach a nenávist, pakliže lidé okolo nejeví zájem o jiné, než vlastní bezpečí.
Tato kniha by mohla pravděpodobně nejlépe ukázat na jedinou věc: snaha být tím nejlepší možným člověkem, je nadevše.

Po dočtení románu Maryse Condéové Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu, jehož hrdinkou je skutečná postava z historie, otrokyně z Barbadosu, která se málem stala jednou z obětí nechvalně známých čarodějnických procesů v americkém Salemu v roce 1692, jsem se opět vrátil k nejznámějšímu literárnímu dílu, které z těchto procesů čerpá a v němž se Tituba také objeví. Jde samozřejmě o slavné drama Čarodějky ze Salemu (The Crucible) amerického dramatika a spisovatele Arthura Millera (1915–2005). Hra, která se u nás hrála či vyšla i pod názvy Zkouška ohněm nebo Hrdelní pře, měla premiéru na Broadwayi v lednu 1953 a je po Smrti obchodního cestujícího druhou nejslavnější a nejhranější Millerovou hrou a jedním ze základních děl moderní i světové dramatické tvorby. I u nás se hra uvádí často, naposledy na Vinohradech (2017), v Brně (2018) a Plzni (2022). Na jevišti jsem ji ale zatím nikdy neviděl, zato teď jsem ji četl už potřetí, tentokrát v novém překladu Kateřiny Hilské.
Miller sice vychází ze skutečných událostí, ale pro potřeby sevřeného dramatu si leccos přizpůsobil. Hlavní konflikt se přenáší na farmáře Johna Proctora, jeho poctivou ženu Elizabeth, kněze Samuela Parrise, s nímž se Proctor nemá rád, a na Parrisovu neteř Abigail, s níž měl Proctor poměr a která se mu mstí poté, co ji zavrhnul. Dívka rozpoutá v puritánské farnosti davovou hysterii z přítomnosti ďábelských sil, čehož pak využívají i další lidé k osobním mstám a získání majetku. Miller navíc napsal svou hru jako analogii k právě probíhajícímu McCarthyho "honu na čarodějnice", tedy na komunisty a levičáky v době studené války.
Působivé a nadčasové drama bylo dvakrát zfilmováno. K francouzské verzi z roku 1957, kterou bych někdy rád viděl, napsal scénář Jean-Paul Sartre a manžele Proctorovy zde hrají Yves Montand a Simone Signoret, Abigail hraje Mylène Demongeot. K filmu z roku 1996, který jsem viděl, napsal scénář sám Arthur Miller (nominace na Oscara) a hlavní role hrají Daniel Day-Lewis, Joan Allen a Winona Ryder.

Srdcovka. Ačkoli mě ta nespravedlnost vždycky rozhořčí, mám příběh moc ráda. I jako film (1996), i jako představení v Městském divadle Brno.
Myslím, že příběh je aktuální v každé době. Dnes nás tedy nikdo nemůže pověsit za čarodějnictví, no ale pomsta, to je nestárnoucí téma... a touha(?). Nevěra. Majetek. Vztahy. Soudnost?

V listopadu jsem byla na divadelní hře, a od té doby jsem si říkala, že musím sehnat knihu a přečíst si jí. Bohužel ale musím ubrat jednu *, protože přeci jen "živá" prezentace byla doopravdy skvělá a herecké výkony text povýšily.