Čarodějky ze Salemu
kniha od: Arthur Miller
KoupitKoupit eknihu
Drama amerického autora čerpá ze skutečných událostí z konce 19. století v americkém městečku Salem. Na počátku příběhu stojí žárlivost, jejímž důsledkem je tragický hon na čarodějnice. Vychází jako 61. svazek edice D v překladu Kateřiny Hilské.
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/41917/big_carodejky-ze-salemu-6bL-41917.jpg 4.3101Literatura světová, Divadelní hry
Vydáno: 2009, Artur
Originální název:
The Crucible, 1953
více info...
Komentáře (21)
Kniha Čarodějky ze Salemu
Po dočtení románu Maryse Condéové Já Tituba, černá čarodějnice ze Salemu, jehož hrdinkou je skutečná postava z historie, otrokyně z Barbadosu, která se málem stala jednou z obětí nechvalně známých čarodějnických procesů v americkém Salemu v roce 1692, jsem se opět vrátil k nejznámějšímu literárnímu dílu, které z těchto procesů čerpá a v němž se Tituba také objeví. Jde samozřejmě o slavné drama Čarodějky ze Salemu (The Crucible) amerického dramatika a spisovatele Arthura Millera (1915–2005). Hra, která se u nás hrála či vyšla i pod názvy Zkouška ohněm nebo Hrdelní pře, měla premiéru na Broadwayi v lednu 1953 a je po Smrti obchodního cestujícího druhou nejslavnější a nejhranější Millerovou hrou a jedním ze základních děl moderní i světové dramatické tvorby. I u nás se hra uvádí často, naposledy na Vinohradech (2017), v Brně (2018) a Plzni (2022). Na jevišti jsem ji ale zatím nikdy neviděl, zato teď jsem ji četl už potřetí, tentokrát v novém překladu Kateřiny Hilské.
Miller sice vychází ze skutečných událostí, ale pro potřeby sevřeného dramatu si leccos přizpůsobil. Hlavní konflikt se přenáší na farmáře Johna Proctora, jeho poctivou ženu Elizabeth, kněze Samuela Parrise, s nímž se Proctor nemá rád, a na Parrisovu neteř Abigail, s níž měl Proctor poměr a která se mu mstí poté, co ji zavrhnul. Dívka rozpoutá v puritánské farnosti davovou hysterii z přítomnosti ďábelských sil, čehož pak využívají i další lidé k osobním mstám a získání majetku. Miller navíc napsal svou hru jako analogii k právě probíhajícímu McCarthyho "honu na čarodějnice", tedy na komunisty a levičáky v době studené války.
Působivé a nadčasové drama bylo dvakrát zfilmováno. K francouzské verzi z roku 1957, kterou bych někdy rád viděl, napsal scénář Jean-Paul Sartre a manžele Proctorovy zde hrají Yves Montand a Simone Signoret, Abigail hraje Mylène Demongeot. K filmu z roku 1996, který jsem viděl, napsal scénář sám Arthur Miller (nominace na Oscara) a hlavní role hrají Daniel Day-Lewis, Joan Allen a Winona Ryder.
Srdcovka. Ačkoli mě ta nespravedlnost vždycky rozhořčí, mám příběh moc ráda. I jako film (1996), i jako představení v Městském divadle Brno.
Myslím, že příběh je aktuální v každé době. Dnes nás tedy nikdo nemůže pověsit za čarodějnictví, no ale pomsta, to je nestárnoucí téma... a touha(?). Nevěra. Majetek. Vztahy. Soudnost?
V listopadu jsem byla na divadelní hře, a od té doby jsem si říkala, že musím sehnat knihu a přečíst si jí. Bohužel ale musím ubrat jednu *, protože přeci jen "živá" prezentace byla doopravdy skvělá a herecké výkony text povýšily.
Čarodějky ze Salemu je skvělá hra, která pojednává o tom, co se stane, když společnost ovládne hysterie a lidé s nekalými úmysly se dostanou k moci.
Přestože se na první pohled může zdát, že se jedná o kus americké historie, není tomu tak. Nejedná se o zkoumání salemských čarodějnických procesů, ale spíše o fiktivní ztvárnění historické události, aby moderní čtenář prozkoumal vlastní zaujatost, předsudky, pokrytectví nebo pojetí cti. Právě tyto otázky oceňuji na knize nejvíc. Přiměje vás to dost přemýšlet nad tím, jak se chováme k ostatním. Existuje mnoho moderních problémů, na které pouze pohlížíme a nic neděláme.
Věřím, že mnohým se nebudou líbit myšlenky, které ve v nich hra vyvolá. Můžou být příliš konfrontující, což ne každý ocení. Já si nicméně myslím, že bychom všichni měli číst více takových knih.
Myslela jsem si, že divadelní hry v knižní podobě nelze tak moc prožívat, jako obyčejné knihy - než jsem dočetla poslední stránku Čarodějek. Trvalo mi, než jsem se k nim dostala, ale ve výsledku mi vyrazily dech.
Na Čarodějky jsem narazila, když jsem si šla do knihovny pro Smrt obchodního cestujícího. Nevím, nakolik je kniha věrná skutečným salemským procesům, takže nemůžu posoudit její naučnou funkci, ale myslím, že jako literární dílo je perfektní. Millerovi se podařilo (v dramatu!) nádherně vystihnout tísnivou atmosféru, prospěchářství lidí, krvelačnost, davovou hysterii, strach. Zařadila bych mezi povinnou četbu.
„HALE: Excelence, sirotci putují od domu k domu, opuštěný dobytek bučí na cestách, všude je cítit pach shnilé úrody a žádný člověk si nemůže být jist svým životem, když se nějaké děvce zachce na něj ukázat [...].“
Výborně napsaná hra se spádným, pohlcujícím dějem a množstvím podnětů k zamyšlení. Základní otázka, na kterou se autor snaží odpovědět, samozřejmě zní, jak mohlo dojít k loutkovému procesu, který odsoudil k smrti dvacet lidí a víc než sto vyšetřoval, jen na základě pochybného svědectví hysterických a halucinujících pubertálních dívek. Mě zvlášť zarazilo fungování soudu: kdokoli, jehož jméno padlo při slyšení nebo kdo třeba jen podepsal dobrozdání, byl automaticky zatčen, uvězněn a vyšetřován. Netřeba dodávat, jakou atmosféru strachu to vytvářelo a jak to paralyzovalo obhajobu.
Miller téma čarodějnických procesů aktualizuje tím, že je vztahuje k soudobému (1953) mccarthismu. To je podle mě značně nadsazená paralela, ale když autor v jedné z historických poznámek, vložených mezi repliky, kritizuje binární vidění světa (nepřítel = ďábel, „my“ = dobro), nelze s ním nesouhlasit. A kdybych nevěděla, že byl Miller komunista, z téhle hry bych to nepoznala. Jeho politické přesvědčení, pokud vím, nijak nedeformuje historickou látku, natož aby jím spisovatel tloukl čtenáře po hlavě jako jiní tvůrci (zdravím Bertolta Brechta).
Neumím si představit živější vylíčení salemských procesů, než jaké se podařilo Millerovi. Všechny postavy jsem měla před očima. A je jich hodně — možná by se dalo říct, že hra má „kolektivního hrdinu“ v podobě všech Salemských (byť hlavní postavou bude asi statkář John Proctor, jenž celou dobu bojuje o vlastní sebeúctu). Charaktery jsou vrstevnaté a dobře motivované, zvlášť vůdkyně děvčat-žalobkyň Abigail. Ostatně skutečnost, že autor tuto osobu „s nekonečnou schopností klamat“ postaršil z 11 na 17 let, mu umožnila vystavět sice smyšlenou, zato umělecky velmi působivou zápletku.
Dokázala jsem soucítit skoro se všemi postavami, nejsympatičtější mi ale byl kněz pan Hale. [v následujícím odstavci zmíním vývoj jeho charakteru, což by možná někdo mohl pokládat za menší SPOILER, ačkoli nevyzradím žádný zvrat] Když se pan Hale přesvědčuje, že obvinění jsou nevinní, snaží se je přimět, aby se lživě přiznali, čímž se vězni zachrání. Ač duchovní, dochází tedy k přesvědčení o svrchované hodnotě lidského života, pomíjivé organické existence:
„HALE: Nesl jsem to nejlepší ze svatého zákona, a čeho jsem se dotkl svou dychtivou vírou, to zemřelo. Kam jsem zamířil oko své všemocné víry, tam tekla krev. Dejte si pozor, paní Procterová — nedržte se víry, pokud ta víra nese s sebou krev. Je špatný zákon, který nás vede k obětem. Život, ženo, život je ten nejcennější dar od boha.“
Štítky
americká literatura zfilmováno čarodějnické procesy upalování čarodějnic čarodějnice Salem
Autor a jeho další knihy
| 1968 |  Cena |
| 2009 |  Smrt obchodního cestujícího |
| 2009 | Čarodějky ze Salemu |
| 1971 | Všichni moji synové |
| 2010 | Pohled z mostu |
| 1966 | Ohnisko nenávisti |
Kniha Čarodějky ze Salemu je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 141x |
| Čtenářské výzvě | 12x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 44x |
| Chystám se číst | 159x |
| Chci si koupit | 35x |
| dalších seznamech | 4x |