dikyzapozornost komentáře u knih

Možná nebudu nejobjektivnější, ale tato kniha je moje nejoblíbenější vůbec. Krásný příběh, který je podtržen Nezvalovým citem pro jazyk a zvukomalbou, což je dokonalá kombinace. A opravdu můžu jen říct, že nepoznat Manon, nemilovala bych.

15 24.10.2021

Backman nezklamal.

Tohle je kniha o lidech. A o blbcích. To vám autor řekne hned v úvodu. Je to o lidskosti, o vztazích, jednom náhodném setkání. Je to o prohlídce bytu, jednom individuu s pistolí, jednom králíkovi, policistech, přepadení a o jednom mostu. A je to o nejlepší zápletce, která vás posadí na zadek.

Shrnout děj téhle knihy není úplně jednoduché. Kniha má krátké kapitoly, které jsou vyprávěny retrospektivně, ale zaručí to to, že se od ní nebudete moc odtrhnout. Vážně. Hlavní linka se odehrává v bytě, který se nabízí k bydlení, kdy do bytu plného zájemců vnikne individuum s pistolí. A říkám vám, že ani za mák neodhadnete, jak to ve skutečnosti všechno je. A hlavně proč to tak je. S každou další kapitolou se vám poodhalují lidské životy, ať už páru holek, které čekají dítě, usedlého páru v důchodu, nebo kariérní ženy a králíka. A s každou další kapitolou se vám odhaluje, proč jsou právě teď na jednom místě. A taky proč se pak na policejní stanici u výslechu chovají jako blbci.

Geniální. Naprosto.

Víc asi o ději prozradit nejde, abych se vyvarovala spoilerů, ale říkám vám, tohle chcete číst. Tohle potřebujete číst.

Jestli mám dát ruku do ohně za jedinou knihu, kterou jsem minulý rok přečetla, je to právě za tuhle. Autor si mé srdce získal Mužem jménem Ove, ale tohle jsem taky rozhodně nečetla naposledy. Smála jsem se, brečela jsem a několikrát jsem se přistihla, jak v šoku na stránky zírám s otevřenou pusou. Prostě miluju, naprosto to miluju.

Když jsem přemýšlela, co by se dalo knize vytknout, jediná mě napadla obálka, která mě teda z počátku dost vyděsila. Ale teď k ní nedokážu mít jedinou výtku, protože ji tak pochopíte, že si říkáte, že by jiná být nemohla. Anglické verze, které vypadají na pohled lépe, se ale téhle nemohou rovnat, protože nic neříkají. Tahle říká všechno v tom nejlepším slova smyslu.

Doporučuji prostě všemi deseti.

13 31.01.2024

Musela jsem si ji nechat uležet v hlavě, abych v sobě mohla najít nějaké hodnocení. A našla. Bylo to něco nového. Bylo to syrové, přímočaré, nechutné a svým způsobem geniální. Autorka píše vše absolutně bez zábran a tak, jak to je, a přesto si od čtenáře drží odstup, což ho přirozeně nutí chtít vědět, co se stalo. A proč se to stalo. Symbolika vlaku a motiv provinilosti jsou tu výborně zpracované. Pro mě to bylo velké vystoupení z komfortní zóny, dost psycho, ale prostě jo. Tohle si mě získalo.

13 21.01.2022

Naprosto skvělá kniha plná humoru, lidskosti, laskavosti, absurdity a všeho, co chcete číst. Tímto se řadí mezi mé nejoblíbenější knihy vůbec a jsem ráda, že to byla první, kterouu jsem od autora četla.

12 24.10.2021

Veselá a inteligentní studentka Olive, která tvrdě dře na své práci o rakovině slinivky. Věčný morous Adam, který má pověst krutého a nesmlouvavého profesora. Nucený vztah. Absurdní situace. A všechno to zapadá. Doplňují se, chápají toho druhého a dochází jim, že domluvené datum rozchodu se nezadržitelně blíží.

Samozřejmě, že je hned jasné, jak to dopadne, ale celou dobu jen doufáte, aby to tak skutečně skončilo. Aby se všem povedlo, na čem tak tvrdě dřeli. A aby jeden idiot dostal co proto.

Postavy jsem si zamilovala a hrozně mě bavilo to vědecké prostředí, kterému vůbec, ale vůbec nerozumím. A fakt mi vyhovovalo, že hlavním hrdinům už dávno nebylo 16, takže jsem si nepřipadala na knihu stará. To jejich popichování, když jsou na první pohled jako den a noc. Respektive jako černá káva a dýňové frappuccino.

Zamilovaný, milý, inteligentní. Všechno dávalo smysl, nic tam nebylo zbytečné, nic tomu nechybělo. Bonusová kapitola byla velmi příjemným zpestřením. Normálně romantiky nečtu, ale věřím, že se k téhle knize jednou vrátím. A pravděpodobně dám tomuhle žánru další šanci.

8 31.01.2024

Zneklidňující román nositelky Ceny Jiřího Ortena"

Je pravda, že slovo zneklidňující vystihovalo můj pocit po celou dobu čtení. Myslím, že tohle je něco, co by si měl každý přečíst.

Příběh od české autorky z devadesátek na sídlišti v malém městě, kdy jedenáctiletá/dvanáctiletá Františka chodí do divadelního kroužku, který vede Mirek. Mirek tvrdí, že by nikdo z divadelňáku neměl mít jiné další přátele, protože kdo chce něčeho dosáhnout, musí pro něj být divadlo život. A přesně proto on se musí propojit se svými herečkami. Proč je ale nutí se svlékat? A když si tak malé holky pustí až moc k tělu, teprve zazní otázka, nebylo tohle už moc? Tajemství, které všichni tak nějak vědí, ale nikdo s tím nic nedělá.

Bylo to vážně silné čtení. Nedoporučovala bych číst mladším lidem, neboť pohled takhle mladé holčiny může být zavádějící, když si sama neuvědomuje, že je to špatně.

Ale prosím, tohle si přečtěte. Knížka je čtivá a doplněna dokonalými ilustracemi od Ondřeje Dolejšího. Je to něco, co si budu pamatovat ještě hodně dlouho.

8 15.10.2022

Kniha, která obletěla instagramem, a přesto si našla místo v mém srdci. Zatím nejlepší kniha za rok 2022.

5/5⭐

Příběh o dvou ženách. Příběh o přátelství, lásce, důvěře i nedůvěře, citovém poutu, ztrátě, nalezení, pomstě, nenávisti, bolesti, starých ranách, nových záplatách, laskavosti, míru, klidu na duši, podzimu a vůni hrušek.

Do stylu psaní jsem se musela chvíli dostat, ale nakonec jsem byla ráda, jak byla kniha zpracovaná, protože to neskutečně k příběhu sedlo. Chcete číst víc, chcete vědět víc. Chcete víc. Nehledě na to, že kniha je vizuálně neskutečně nádherná.

,,Román o tom, jak snadno lze ztratit kontrolu nad životem a jak je obtížné získat ji zpět

Sally a Liss — dvě ženy, které by nemohly být rozdílnější. Sally má před maturitou, ale jediné, co si přeje, je mít pokoj. Na všechny se zlobí a všechno nesnáší: návrhy, nabídky, pravidla, předpisy, dospělé… Nejvíc ze všeho ale nesnáší otázky, hlavně ty, které se týkají jejího vzhledu. A tak se rozhodne utéct. Mlčenlivá Liss žije sama na statku mezi poli a vinicemi a vypadá to, že všechny práce kolem hospodářství bez problémů zvládá.

Hned při prvním setkání Sally zjišťuje, že Liss je jiná než ostatní dospělí — pokradmu si ji neprohlíží, nesoudí ji, neklade jí podezíravé otázky. Liss nabídne Sally nocleh a jedna noc na statku se změní v pobyt na dobu neurčitou. Sally pomáhá Liss s hospodářstvím a mezi starými hrušněmi a včelími úly objevuje kouzlo obyčejnosti. Liss však není zdaleka tak silná, jak se zdá, a možná to nakonec nebude Sally, kdo potřebuje zachránit.”

Miluju. Miluju. Miluju. Doporučuju. Děkuju.

8 15.10.2022

Kdyby laskavost byla kniha, byla by to právě tahle. Je to kniha, kterou budete mít přečtenou asi za 20 minut, ale neskutečně dlouho ve vás zůstane. Minimálně to byl a pořád je můj případ.

Knížka o přátelství, kde malý chlapec poznává vytrvalého krtka toužícího po svém zaslouženém zákusku, ostražitou lišku, kterou život naučil, že ne všechno je růžové a moudrého a laskavého koně.

Vtip, vlídnost, hloubka a překrásné ilustrace i písmo je to, co tuhle knihu dělá tak výjimečnou.

Mnoho lidí odkazuje na milovníky Malého prince a musím říct, že je to správná cílová skupina. Ale druhého Malého prince od toho nečekejte, vůbec. Jen k tomu přistupujte jako k podobnému žánru.

Zamilovala jsem se.

Je to přesně to, po čem s radostí sáhnete, když nevíte, co se sebou a vždy najdete něco nového. Jedno obří obří obří doporučení.

7 15.10.2022

Jak tuhle knihu v krátkosti popsat? Originální nápad, zajímavá hlavní hrdinka, neskutečně předvídatelný konec, průměrné zpracování.

Tahle kniha měla ohromný potenciál.

Nora se rozhodne spáchat sebevraždu. Když to udělá, dostane se do Půlnoční knihovny. Místo, kde se zastavil čas. Místo, kde každá kniha představuje život, jaký mohla mít. Místo, kde má šanci si vybrat život, ve kterém bude spokojená.

Setkáváme se tu s objevováním sebe sama, s celoživotními výčitkami, s uvědoměním si sama sebe, s uvědoměním si priorit, s láskou k rodině, s láskou k sobě samé.

Proč to ale nestačilo?

Tenhle potenciál prostě nebyl využit. Za polovinou kniha začala být plochá a nezajímavá. Moc rychle odhadnete, kam to bude směřovat a jak to skončí, hlavní hrdinka nemá zas tak uvěřitelný vývoj. A protože to až moc připomínalo český film Probudím se včera.

Škoda, mohla to být úžasná kniha. Takhle lepší průměr. 3⭐️/5

7 15.10.2022

(SPOILER) Daniel a Kit jsou dva spolužáci na střední škole. Jeden vřelý a přátelský, druhý hlavně uzavřený a záhadný. Shodou okolností a náhody se jejich cesty protnou a pak je to jak na horské dráze.

Musím říct, že jsem dlouho nebyla tak napjatá. Ano, mohlo mě napadnout, jak to tak bývá, že to dopadne dobře, ale ty jejich události, které pořád posouvaly příběh jinam, mě nenechávaly klidnou. Chvilku jsem byla tak šťastná, jak si k sobě konečně našli cestu a pak zas smutná z toho, jak se to mezi nimi kazí. No a nikdy nevíte, jak to zase povede. A to jsem fakt milovala.

Dokonce mě mrzí, že jsem to nečetla původně v hmotné podobě a poslouchala jako audioknihu. Ale ne, musím říct, že @audiolibrix ty knihy opravdu umí! Skvěle se to poslouchalo a protagonisté hlavních postav byli vybráni opravdu výborně.

Příjemný gradující příběh, rozvíjení postav, uvědomění si vlastního postoje k věcem, vystupování ze své komfortní zóny, krásně napsané postavy a prostředí. Žila jsem tam s nimi.

Ne, fakt tohle nemělo chybu! Na druhý díl se těším a přečtu si ho, ale snad taky vyjde jako audiokniha, protože byla opravdu skvělá.

5 15.10.2022

Naomi je nevěsta na útěku, která po prosbě jejího dvojčete Tiny přijede na pomoc do malého městečka Knockemoutu (což je mimochodem místo, kde každý chlap je potetovaný a sexy), kde ale místo své nezodpovědné sestry najde jen její dceru, Naominu neteř, o které Naomi nevěděla. Naomi se převrátí život vzhůru nohama a z ženy, která plánovala společný spořádaný život s bývalým snoubencem, se stane žena, která se musí postarat o jedenáctiletou Waylay v úplně cizím městě bez domova, práce, i mobilu. A do toho všeho ji do života vztupuje Knox - atraktivní potetovaný vousáč, který je mrzutý na celý svět.

Tak jo. Knox je mrzutý a často panovačný blbec, co si budeme. Ale přesto mě jeho kapitoly bavily o to víc. Naomi je žena, která se celý život snaží brát tíhu svých blízkých na svá bedra a život zasvětila tomu, že se všem kolem bude snažit ulehčit jejich trápení, až zapomněla na to, že by měla ulehčit hlavně sobě. Knox v sobě zase všechna trápení dusí a to z něj dělá nejmrzovatějšího člověka pod sluncem. A přesto si tihle dva k sobě najdou cestu.

Kniha je víc spicy než romantická, ale mě to fakt bavilo. Jen teda nechápu, jak má někdo chuť to dělat i na dětské oslavě. Knoxovo chování bylo často na palici, ale číst o něm bylo prostě skvělý. Lehce kriminální zvraty a často zbytečně vyhrocené pasáže, ale nemohla jsem se odtrhnout.

Co mi ale vadilo, bylo několik do očí bijících překlepů.

Zvláštní pozornost bych ještě věnovala autorčinu poděkování, protože se otevírá bolesti, kterou prožila a vložila do knihy.

Se vším všudy ji ale doporučuji.

3 31.01.2024

Po dočtení Smrtky jsem se poměrně brzy pustila do druhého dílu Nimbus, ale trvalo mi neskutečně dlouho se začíst. A když říkám dlouho, myslím vážně dlouho. Knihu jsem nějakým záhadným způsobem měla rozečtenou pár měsíců a nějak jsem neměla chuť se k ní vracet. Po pár stránkách jsem ji vždy odložila a šla číst něco svižnějšího. Nebavilo mě jen sledovat chování Nimba, kde byla až neskutečná podoba s chováním Velkého bratra z románu 1984. Jenže pak přišla asi strana 190 a zbytek jsem dočetla za jeden den.

Hltala jsem hlavní linky jak Rowana, Cirry ale i vedlejší, které se nakonec ukázaly, že úplně vedlejší nejsou. Že jsem posledních 40 stran nezavřela pusu, jak moc jsem nechápala, že se to skutečně děje a přeci takhle to skončit nemůže. Jo, haha, může. Všechno do sebe zapadlo, všechno se propojilo a zároveň zůstaly věci, které skončily otevřeně a já se musím dozvědět, jak to dopadlo.

Už v prvním díle jsem naprosto milovala tu promyšlenost světa, kde lidé neumírají přirozenou smrtí a jak nenásilně autor dokáže vše říct tak, že víte, že nemá jedinou skulinu v jeho fungování.

3 15.10.2022

Tohle mě chytlo za srdce. Ze začátku mi to přišlo moc urychlené a jako by nás někdo hodil doprostřed knihy, ale po pár stránkách se to srovnalo.

Vztah Alison a Sam jsem prožívala z obou stran, čemuž hodně pomohly pohledy obou postav, i když jsem se původně bála, jestli mě bude bavit číst tu samou situaci dvakrát. A bavilo. Navíc pohled Sam mě uchvátil tolik, že jsem ho chtěla mnohem víc. Naopak mě začal ke konci pohledu Alison trošku budiž, ale vynahradil to ten druhý.

Autorka tady otvírá jedno velmi citlivé téma, které neřeknu, protože by to byl spoiler, ale je poměrně nedořešené. A je to logické. Něco sami vyřešit prostě nemůžete. Můžete vyřešit jen to, jak se k tomu postavíte a budete s tím bojovat. A přesně proto Sam považuji za velmi silnou osobnost. A chápu její kroky, které sice zraňovaly Alison, tak i ji samotnou.

Pokud chcete netradiční vztah, ve kterém panuje spoustu tajemstvích, čaje, originálních situací, veverek, knih a vůně citronu, čtěte.

Všechno do sebe zapadá. Všechno se uzavírá. Všechno důstojně končí.

Velké velké velké doporučení!

3 15.10.2022

Jemná, kouzelná a sakra důležitá knížka

George je holka, i když ji všichni vidí jako kluka. Ale ona ví, že je holka. A ví, že její skutečné jméno je Melissa. Chodí do čtvrté třídy a ona a její spolužáci mají hrát divadlo Šarlotina pavučinka. A ona moc chce hrát Šarlotu. Ale jak by mohla, dokud ji ostatní budou vidět jako kluka?

Tohle bylo krásný, jemný, milý, kouzelný. Kniha je popisována jako middle grade, ale tohle je rozhodně pro každého. Příběh transgender dítěte je nesmírně důležitý, citlivý a křehký. A každý by měl mít v životě Kelly. Kelly, která když ji to George řekne a řekne ji, že je Melissa, kolem ní začne nadšeně skákat a vykřikovat její pravé jméno. Kelly, která ji zařídí výlet daleko od domova, aby mohla být holkou se vším všudy.

Při poslední scéně s maminkou jsem měla pomalu slzy v očích. Znovu opakuji, jak křehká dětská duše dokáže být.

Krásný, krásný, krásný, důležitý.

2 12.07.2023

Sledujeme příběh 14letého studenta, kterému ostatní spolužáci nadávají Šilhavec a šikanují ho. Jednoho dne dostane dopis od jeho spolužačky Kodžimové, která je také terčem šikany, aby se sešli. A najednou v tom světě beznaděje a utrpení vzniká něco, za co stojí vydržet.

Uf. Uf uf uf. Autorka už mě totálně dostala její knihou Prsa a vajíčka, ovšem toto mě dokázalo rozbít. Šikana je tady popsána naprosto syrově a detailně, ať už jde o to, jestli hlavního hrdinu spolužáci svážou a kopou, nebo ho donutí sníst křídu. V doslovu se dozvíte, že se v Japonsku se šikanou potká víc jak polovina studentů. Některé školy taky šikanu záměrně přehlížejí, aby neutrpěla jejich prestiž. A z toho všeho je vám strašně úzko. Jen nečině přihlížíte odpornému ubližování slabšího a jeho bezmoci. Zároveň ale pomalu zachytáváte něco tak křehkého, co se tvoří mezi hlavním hrdinou a jeho spolužačkou Kodžimovou. A jen doufáte v nějaký happy end, nějaké zadostiučinění.

Ne všechno mi sedlo, jako třeba závěrečný proslov Kodžimové, nebo některé filozofické úvahy, ale ve výsledku je to dobrá kniha. Podstatně tenčí než jsou Prsa a vajíčka, o něco asi horší, ale Kawakami dokazuje, že není autorkou jen jedné dobré knihy.

2 12.07.2023

Jakože jo, bylo to fajn, ale nic moc z toho.

Pamatujete na stejnojmennou facebookovou stránku? Tenkrát jsem ji hrozně ráda četla a teď už vlastně vůbec nevím, jestli pořád funguje. Ale upřímně? Byla 100x lepší, než tahle kniha.

Knížka byla víceméně o ničem. Nádherné ilustrace, ale děj skoro nebyl, začal tak náhodně, jak skončil a prostě nic. Pár příhod z kolejí, brigád a z obědů u babičky. Nic, co by každý nezažil.

Tady se dokazuje to, že projekt, který je úspěšný na internetu, nemusí nutně znamenat dobrou knihu. (Ano, narážím na Terapii sdílením, mrk mrk.)

Dozvěděli jsme se asi tolik, co stejně všichni vědí. Studenti jsou nezaměstnaní alkoholici a rodiče jsou na ně pyšní.

Nemám moc co k tomu říct, přečetla jsem to do hodiny a nic extra mi to nedalo. Ale jak říkám, bylo to fajn.

2 15.10.2022

Tahle série je pro mě velmi vzácná, proto si nenechám ujít žádnou novou knihu. Ač se mi i tento díl líbil, mám k němu několik výhrad.
Přijde mi, že bylo naprosto zbytečné příběh rozdělovat do dvou knih. V této knize nebyl žádný překvapivý zvrat, takže kdyby 15. a 16. kniha byla jen jedna, byl by příjemný zvrat uprostřed příběhu a pak už bychom jen doufali, že kniha dobře skončí.
Konec mě trochu zklamal. Nebylo to klasické zakončení, jako jsme u Hraničářova učně zvyklí, nebo alespoň mně to tak přišlo.
Ale co se nedá popřít, je, že je kniha i tak poměrně napínavá, postavy jsou stále dobře napsané, bojové scény promyšlené, detailní a nápadité a hraničářský život prostě zase o něco zpestřený.
Rozhodně stojí za přečtení, ale doufám, že další díl (a moc si přeju, aby byl) bude nápaditější a lepší.

2 05.12.2021

Marina je ve třetím ročníku na gymplu, když svět zasáhne covid. Zrovna ve chvíli, když se jí vše daří, začíná se dávat dohromady s Martinem, který se jí dlouho tajně líbí, se musí s rodičema odstěhovat z Prahy do jejich baráčku u Českého ráje. Tam potkává sousedovic syna Jakuba, který je od začátku protivný. Vzhledem k okolnostem si ale začnou vzájemně pomáhat se školou a je vidět, že si vzájemně pomůžou v mnohem víc věcech.

Bylo něco, do téhle knize chybělo? Spíš ne. Nepřišla jsem na nic. Tohle byla ukázkově napsaná skvělá YA.

Skvělá romantická linka. (Lidi píšou hate to love, já píšu hate to friends to love).

Chatové konverzace. K dnešní době to prostě neodmyslitelně patří a do online covid doby už úplně. Krásně to hýbalo dějem a osvěžilo celý příběh. (Potřebuju kamarádku, jako je Klára).

Realistické postavy, které mají chyby. Ale pozor, které své chyby dokáží uznat a promluvit si o nich.

Komunikace. A skvělá. Dokázat si otevřeně promluvit o pocitech, chybách, skutcích, ale i tématech, jako je sex, první sex, ochrana apod.

Sex. Realistický, netoxický, decentní. Tak, jak by v YA knihách měl být.

Milý příběh, hezky se vyvíjící se vztahy mezi všemi postavami a originální hlavní hrdinka.

Kdybych měla být opravdu hnodopich a hledat něco, co podle mě nebylo úplně dokonalé, by bylo, že Erika na svůj věk (8 let) byla až moc vyspělá a podobně staré dítě se takhle podle mě nevyjadřuje. Ale co já vím, já v té době možná jedla písek, nemůžu soudit jiné děti.

Doporučuju, doporučuju, doporučuju. A jsem hrozně ráda, že to tahle kniha dotáhla i na police v knihkupectví.

5/5⭐

1 15.10.2022

(SPOILER) Musím říct, že námět mě velmi zaujal. Sedmnáctiletá Viktorie se stále nevyrovnala se smrtí své matky, i když je to už dlouhých 9 let. V zrcadle a nadále i v myšlenkách vidí samu sebe, akorát s černýma očima. Nutí ji dělat věci, které nechce a nikdy by to neudělala. Ale ona má nad ní tak silnou moc.

Ale. Ale ale ale. Reálně má kniha takových 280 stran a 160 stran jen čteme jednu a tu samou myšlenku pořád dokola, jak Viktorie se nedokáže vypořádat se smrtí své matky. Reálně se s Černookou setkáváme okolo strany 160-180 a na straně 220 už je pryč. Do té doby se opakuje dle mého pořád to samé.

Nehledě na mě opravdu nepříjemný styl psaní autorky. Nechtěla opakovat slova a pořád se snažila vše tak lyricky popsat, ale REZEDOVÉ OČI/REZEDOVĚ ZELENÉ OČI jsou téměř na každé třetí stránce. Tu barvu už jsem opravdu nemohla vystát.

Ke konci už jsem nevěděla, co je skutečné a co není, ale tím stylem, že už mě to štvalo, jak moc se to mění a nedostává to žádný pevný směr. Postavy se chovaly nelogicky a to nejen hlavní hrdinka, která k tomu ale měla omluvu. I tak. Vytáčila mě.

Zklamalo mě to a opravdu mě to mrzí, protože autorku moc ráda sleduji a všichni si knihu tak chválili. Ale rozhodně to není poslední, co jsem od Aničky Musilové četla.

Každopádně děkuji @cas_sknihou za to, že mi knihu poskytla do štafety.

Dávám 1,5/5 za nápad a za to, že jsem tam našla krásné fráze, které stojí za to si zapamatovat. Bohužel jsem nebyla ten pravý, kdo měl knihu číst.

Ale co musím ještě uznat, je ta překrásná obálka. Jedna z nejhezčích, jaké jsem viděla.

15.10.2022

Opravdu čtivý a zábavný styl psaní s naprosto nesnesitelnou hlavní hrdinkou, která je jádrem celého problému, který tahle kniha kolem sebe má.

Nejsem cílová skupina, pro koho je to napsané, ale jsem za to spíš ráda, protože si neodnesu ovlivnění tím špatným příkladem, jakým Mei je.

A teď vážně, knihu bych si i užila, neboť, jak už jsme zmínila, autorka má fakt dobrý a čtivý styl psaní a dokáže vymýšlet situace a momenty, které od feelgood YA knihy očekávám, ale nešlo to, neboť jsem co stránku protáčela oči nad tím, jak hrozná Mei je. Její neskutečně dětinský přístup mě fakt vytáčel. Má také úhlavního nepřítele. Proč je její úhlavní nepřítel? Protože prostě proto! A tohle vysvětlení se táhne od začátku do konce snad na vše, co udělá. Za nic ve své podstatě nenese zodpovědnost, nebo je jí vše odpuštěno. Nehledě na to, jak je se vším hned hotová, jako tomu bylo při myšlence prvního polibku. Ale to bych vlastně i odpustila vhledem k věku, kolik jí je. Ale to ostatní už ne.

Ne, zmínky o čokoládě mi roztomilé prostě nepřipadaly, protože mi přišlo, že je to to jediné, co hlavní hrdinku má charakterizovat, a proto o tom čteme každou druhou stránku. Ne, díky.

Děj je vlastně fajn, jednoduchý s milostným trojúhelníkem, který do tohoto žánru patří. Ostatní postavy jsou takové nemastné, neslané, nikam se neposouvají. Grafické zpracování je skvělé, knihu to oživí a získává to ten teenagerovský nádech. Vtipné nebo trapné momenty jsou napsané fakt dobře. Přesně kvůli tomu bych podobné knihy četla dál. Ale prostě ta Mei.

Vzato kolem a kolem, mohla to být fakt dobrá kniha ve svém žánru, kdyby do popředí nebyla dosazená tato hlavní hrdinka. Kdyby autorka myšlenku, kterou tahle kniha má předat, lépe uchopila, nebála bych se hodnocení zvednout.

Jsou momenty, kvůli kterým bych po knize vlastně ráda sáhla znovu. A bylo jich dost. Ale dost jich bylo i na to, abych ji odložila.

15.10.2022