denib komentáře u knih

Výborné a vtipné. I když je to kniha pro děti, báječně jsem se pobavila a zasmála, i když zdaleka ne všechno bylo humorné téma. Doporučuji.

Pár věcí mi v knize nesedělo, něco jako by skřípalo, ale nejedná se o nic podstatného. Podstatné mi přišlo, jak je zde srozumitelně na krásném příběhu popsaná nemoc "zapomněnka". Jaké to je pro člověka, vlastně zvířátko, které je takto nemocné a kolikrát zmatené, ale i pro toho, kdo mu pomáhá. Je to milý, laskavý příběh. A i když je pro děti a já už jsem až moc dlouho dospělá, ke konci mi dojetím slzička ukápla.

Musím říct, že autorka už zřejmě nikdy nepřekoná svůj Dům duchů. To ale neznamená, že jsou ostatní knihy špatné. Naopak. Tahle byla výborná, napsaná velmi poutavě a celou dobu ve mně udržovala zvědavost, co bude dál. Navíc pro mě se stále jedná o exotické prostředí a události, o kterých toho moc nevím. Skvěle vykreslené prostředí, postavy a těžké osudy.

Je to předvídatelné od samého začátku ve všech dějových linkách. Je to taková "lehčí" literatura, zaměřená na vyždímání emocí ze čtenáře. Ale z nějakého důvodu mi to vůbec nevadilo. Čtení utíkalo, nikde to nedrhlo a já si u toho krásně odpočinula. Byl to navíc hezký příběh z hezkého prostředí. A půlnoční plavání v moři je fajn nápad.

Už mi je trochu trapné pokaždé ke knihám paní Mornštajnové psát, jak se mi líbí. Ale je to tak, líbí se mi. A líbila se mi i tato kniha. Už beru jako samozřejmost, že se mi dobře četla a že i tentokrát se jednalo o zajímavé téma. Bez problémů jsem se vžila do strachu hlavních postav a i když se jedná o alternativní historii, ani mi nepřišlo, že by to snad bylo nereálné. Oceňuji ukázku toho, co s člověkem, resp. s jeho myšlením, může udělat prostředí a specifická výchova.

Nejsem z knihy úplně nadšená. Je pravda, že hmyzu je v ní uvedeno hodně a dozvěděla jsem se nějaké zajímavé informace, to ano. Ale celkově mi to přijde velmi stručné a zjednodušené. Cílovkou jsou určitě lidé, kteří o hmyzu moc nevědí a nechtějí se nechat zahltit detaily. Je to spíš jen taková "rychlopříručka" na zahradu. Některé komentáře k tomu, jak lidé daný hmyz vnímají, mi připadaly celkem zcestné. Co se týká fotografií, některé jsou moc povedené, některé ne. Autorka uvádí vždy tři hlavní znaky daného hmyzu, ale často chybí detaily, podle kterých hmyz bezpečně rozeznáte od podobných druhů. Také výběr druhů hmyzu, které jsou v knize uvedené, mi přišel zvláštní. To ale může být i tím, že to není česká kniha. Nemusí u nás být nejčastější stejné druhy jako v Německu.

Trochu mi u čtení běhal mráz po zádech. Překvapilo mě, že to je hodně o zjišťování, co s malou Regan vlastně je, a jak by se jí dalo pomoct, nejen o samotné posedlosti nebo vymítání. Je to hodně o tom, co se děje s její matkou, s knězem, který jí má pomoct, a s dalšími lidmi. A to je dobře, protože tahle psychologická stránka příběhu je nesmírně zajímavá. I když scén, kdy autor popisuje Reganino chování a nevysvětlitelné věci je tam taky hodně, včetně různých drsných (někdy až nechutných) detailů. Bez toho by to ani nešlo. Kdybych neviděla několik podobně zaměřených filmů, asi bych si jejich hrůznost jen z popisu neuměla představit v plném rozsahu. Konec mě překvapil výsledkem i rychlostí. I přes jisté výhrady, celkově hodnotím dobře. Vyvolalo to ve mně silné emoce. To se cení.

Dobrá detektivka jako ostatně vždy u této série. Ničím nevybočuje z řady, přesto nenudí a výborně se čte. Nechybí napětí ani vtipné poznámky. Trochu mi přišlo, že se autorka ohledně výkladu, jak funguje jasnovidectví, opakuje, ale nebylo to nijak strašné. Rozhodně série patří k těm, kde kvalita dílů s jejich množstvím neklesá.

Tahle kniha mě opravdu překvapila. Pravděpodobně bych si jí ke čtení nevybrala, kdyby mi jí nedoporučila kamarádka, se kterou jdu na besedu, kde bude i autor. Když jsem začala číst, byla jsem trochu otrávená. Sprostá slova, sex bez servítků a stejně tak názory hlavní postavy. Na mě trochu moc... Jenže aniž bych chtěla, začal mě fakt bavit děj. A hlavní postava by s jiným vypravěčským přístupem prostě nefungovala. Bavila jsem se u toho víc a víc, bylo to napínavé, akční, prostě hustej nářez :-) Rozhodně se pustím do dalších dílů. Jo, a miluju tu tlustou holku :-)

Román o třech sestrách, které původně byly čtyři. Každá si nese své nemalé problémy, které se tou ztrátou prohloubily. Každá se s tím pokouší vyrovnat jinak. Kniha mě vtáhla do děje hned od první stránky, četla se výborně a probouzela ve mně touhu číst dál a zjistit, jak to celé dopadne. Nebylo to úplně nepředvídatelné, ale to vůbec nevadilo. Původně jsem nečekala nic zvláštního, takže se pro mě jedná o milé překvapení.

Jako vždy u Pavla Čecha se jedná o moc hezkou knížku, která je sice pro malé čtenáře, ale mě taky bavila. Knize nechybí vtip, napětí a překrásné ilustrace.

Nenapadlo by mě, že tak krátká malá knížka může přitom být tak zdlouhavá. A bohužel nudná. Příběh je vymyšlený zajímavě, i když dost nepravděpodobně, a šlo by z toho udělat aspoň průměrnou detektivku, ale muselo by to být prostě líp napsané. Tady na kostru příběhu autorka nalepila nějaké ty dialogy, zbytečné vysvětlování z oblasti biologie a spoustu prázdného balastu, který ani nedokážu popsat. Dočetla jsem jen kvůli tomu, že mi připadalo hloupé tak krátkou knižku vzdát.

Jednoduše skvělá kniha, u které jsem se báječně bavila. Babky jsou trochu praštěné, takže je s nimi sranda, jsou milé a mají jedna druhou... a třetí :-) Docela jim ten jejich život závidím. Dlouho jsem se u čtení takhle neusmívala. Jediná drobná výtka je, že krmí labutě přesně tím, čím se labutě krmit nemají. Snad to rodiče dětem vysvětlí. Doporučuji.

Vidím, že jdu hodnocením proti proudu. Mám od autorky ráda sérii Kyselé třešně, takže jsem se na knížku těšila. Příběh je to dobrý, zajímavý a byla jsem opravdu zvědavá, jak dopadne. Ale nečetlo se mi to lehce. Pořád se ne a ne začíst, dokonce jsem knihu na nějaký čas odložila. Nevím presně, čím to je. Snad že mi postavy nepřirostly k srdci. Přišly mi takové plytké, nedokázala jsem se vžít do jejich osudů a myšlení. Něco mi v té knize prostě chybělo.

Dobře jsem si početla. Některé povídky se mi líbily míň, některé víc. Jen povídka od M. Pilátové mi vyloženě nesedla. Celkově to je ale rozmanité, dobře namíchané a tak jsem si čtení náležitě užila.

Tohle je moc hezký způsob jak dětem přiblížit život a druhy ptáků. Bude je to bavit, užijí si hezké příběhy a ještě se něco naučí. Některé historky jsou úsměvné, některé maličko drsnější, ale taková příroda je. I já jako předlouho dospělá jsem se dozvěděla něco nového a s knihou se potěšila. Příjemné a milé čtení s řadou povedenych ilustrací.

Začíná to jako poklidná česká detektivka, jaké mám ráda. Na začátku je sice drsná vražda, ale autor si nijak nelibuje v brutalitě ani krvavých detailech, což oceňuji. A když si člověk říká, že je všechno víceméně jasné a co tedy bude v knize dál, přijde překvapivý zvrat a místo detektivky čtete spíš o psychologii kriminalistů. Pro mě to bylo hodně překvapivé a knihu to posunulo ještě o hvězdičku výš. Protože co si budeme povídat, v detektivkách už se napsalo snad skoro všechno a tak vyloženě překvapí málokdy. Dobré čtení.

Na pana Herriota to nemá. Nicméně se jedná o milé, odpočinkové čtení, pro chvíle oddychu jako dělané. Místy je to i vtipné, místy se dokonce o zvířatech můžete i něco dozvědět. Potřebovala jsem se zrovna pustit do něčeho nenáročného, takže jsem spokojena.

Rozhodně to je zajímavá kniha. Jedna se o velmi dobře vedené a sepsané rozhovory s různými samotáři a myslím, že co respondent, to jiný typ osobnosti, jiný důvod k útěku do samoty. Protože mám pocit, že se vlastně vždycky o nějaký útěk jednalo. U některých rozhovorů mi rozum zůstával stát, nedokážu plně pochopit, co se děje v hlavě lidí pod vlivem alkoholu, drog nebo jakéhosi náboženského vytržení. U jiných rozhovorů jsem naopak cítila až skoro pochopení, u jednoho dokonce obdiv, i když já sama bych se pohodlí civilizace vzdát nechtěla. Opravdu zajímavé. A i graficky je kniha povedená, obsahuje dobré fotografie.

Přiznávám, že jsem knihu už četla jednou a nedočetla. I když bych zřejmě neměla kritizovat knihu takového velikána, připadalo mi to rozvleklé. Dialogy mě nebavily. Ale díky výzvě jsem po knize sáhla znovu a jsem za to ráda. Ze začátku mi to sice ubíhalo pomalu, ale postupně jsem se na Hamingwayovo tempo naladila, do příběhu vžila a na konci... to nebudu prozrazovat. Ale prostě jsem ráda, že jsem knihu přečetla.