ddkk komentáře u knih

Dočetla jsem a můj první dojem je, že se Hjorth a Rosenfeldt při psaní bezvadně bavili. Já ostatně s blížícím se koncem a neuvěřitelnými zákrutami děje taky...

První půlka knihy se poněkud vleče a dlouho to vypadá, že kromě šokujícího případu Billyho z minulého dílu a mrtvé ženy nalezené mezi prasaty, se vlastně zas tak moc neděje. Jenže...pak dostane děj ty správné obrátky. A nejde jen o vyšetřovaný případ. Taky Sebastiánovo soukromí se otřásá v základech a znovu se objevují postavy, na které jsme už málem zapomněli. A pak to přijde. Vypadá to jako definitivní konec. Ale prostě to konec být nemůže...

Jak jsem už napsala na začátku - Hjorth a Rosenfeld se museli hodně bavit. Anebo byli už úplně v háji ...To se teprve uvidí.

32 16.06.2024

Objevila jsem humorný (a zasvěcený!) svět Nicka Arnolda. Jeho knihy jsou pravým požehnáním pro rodiče, kteří chtějí, aby jejich děti opravdu něco zajímavého pochytily (a zapamatovaly si!) z přírody i technického světa okolo nás...

Líbí se mi nejen výsostně zajímavý obsah knihy, ale i její forma. Krátké statě, obrázky, vtipné glosy, výstižné a přístupné popisky, překvapivá porovnání zvířat a lidí, informace o úžasných zvířecích dovednostech, ale i o geniálních badatelích a protivných přírodovědcích...

Čteme a bavíme se, místy se ba i chechtáme...Doporučuji.

52 12.06.2024

Nad lotosovým květem
na vteřinu zastavil se čas,
na břehu cop si plete
dívka jež má velmi tichý hlas,
je slyšet klapot větru
o koruny sekvojových dřev,
na tisíc kilometrů
slyším její velmi něžný zpěv.

Mládenec útloboký
odvazuje od břehu člun
v rákosí u zátoky.
Měsíc se vynořil z vln,
z nebe se na zem sypou
stříbrňáky dynastie Čchen
a starý básník Li-Po
báseň píše na pergamen...

Mám ráda Jaromíra Nohavicu, za jeho úžasný básnický talent, za jeho poetiku a něhu, za jeho vtip a humor, za jeho lidskost a moudrost i za jeho všechny chyby. Je jen málo takových...

53 12.06.2024

Znovu jsem se vrátila k Îles de la Madeleine, které patří frankofonnímu Québecu, a k podivuhodnému ostrovu Entry, který sice také patří k souostroví, ale leží tak trochu bokem a mluví se tu naopak anglicky...

Po skvělé trilogii z Vnějších Hebrid je to příběh, který se mi líbil podobně a který jsem si teď přečetla znovu. Je vidět, že prolínání současného detektivního příběhu a historie, kterou dobře zná, se špetkou duchovna, jde Mayovi moc dobře. Podivuhodné Simovy sny, hledání vlastní identity i vztah s Kirsty, vražda, její vyšetřování, nezávislost místní komunity a ten konec...

Dávám za pět a doporučuji.

65 10.06.2024

Kniha mého dospívání. Ač nemá žádný dramatický děj, dodnes si ji pamatuju. Taky proto, že je v ní postava se stejným jménem jako mám já a které v té době nebylo ani náhodou obvyklé...

A taky snové akvarely Mirko Hanáka...

Moc hezká kniha, mám ji dodnes.

Asi to není pro každého, ale já jsem se výborně bavila. Skvělá sonda do vyprázdněných mozků určité společnosti, do zbytečnosti její existence...a konec - ad absurdum.

P.S. Plešatá zpěvačka opravdu není životopis Petra Jandy, jak se mě onehdy kdosi úplně vážně ptal...

66 05.06.2024

Ze zvědavosti jsem si knížku půjčila, když je kolem ní takový humbuk. A dobře jsem udělala, protože koupě by znamenala jen vyhozené peníze.

Děj se stále točí v kruhu, navíc ani ne moc promyšleně. Ano, všichni lžou, ale pro děj to znamená jen úmornou nudu...Ke konci jsem už přeskakovala celé pasáže, protože bylo zřejmé, že jde jen o další popsané stránky. Snad jen úplný konec poskytl jakousi satisfakci...

Shrnuto - nic moc, opět jedna marketingová bublina.

68 28.05.2024

Životopis Bedřicha Smetany, stejně jako další Kosatíkovy knihy, patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy z literatury faktu četla. Jako vždy fundovaný životopis tohoto velikána nejen české, ale i světové hudby je napsaný čtivě, v kontextu doby a událostí, s mnoha dalšími zajímavostmi týkajícími se soudobých osobností, jakými byli především Liszt a Wagner, kteří Smetanu nejvíce osobně i profesně ovlivnili.

Bylo mi mnohdy smutno při čtení o jeho osudu, o rodinné tragédii a smrti jeho nejbližších, o nepochopení jeho druhé ženy, o těžkém prosazování jeho geniální hudby v malém českém hudebním rybníčku...přála jsem mu oddanou přítelkyni Fröjdu Benecke ve Švédsku i věrnou Elišku Krásnohorskou...žasla jsem, co dokázal napsat za posledních deset let života v úplné hluchotě...a zatrnulo mi, když jsem četla o jeho tragickém konci...

Jsem vděčná Pavlu Kosatíkovi za jeho otevřený, nic neskrývající a o to vzácnější skutečný životopis našeho prvního světového hudebního skladatele, Bedřicha Smetany.

Doporučuji.

81 26.05.2024

Útlá příručka, která stručně a přehledně provází základy pěstováním bonsají. Je tu spousta obrázků, návodů a doporučení.
Koupila jsem ji jako dárek pro jednoho takového začátečníka, tak doufám, že se bude líbit.

75 16.05.2024

Na další knížku SB jsem se moc těšila a tajně doufala, že to bude po delší době podobná pecka jako ty s Lacey... No, pecka to opravdu není, ale přesto je to zajímavý a napínavý příběh o samolibosti, pocitu nepostižitelnosti a také o žárlivosti, pomstě a zaslouženém trestu.
Rozuzlení není úplně překvapivé, ovšem to by nebyla skvělá Sharon, aby nedokázala napětí dávkovat v krátkých a čtivých kapitolách až do konce.
Doporučuji.

81 16.05.2024

Nepřidám se k oslavným komentářům. Autorka napsala příběh, který by vydal tak na povídku, ovšem s těžko uvěřitelnou zápletkou. Přemíra zbytečných slov, nekonečné dialogy o ničem, popisy osob, které nemají valný význam.Navíc se rozluštění dá vytušit už při začátku vyšetřování případu. Dočetla jsem, ale nadšení se nekonalo.

83 16.05.2024

Tak tohle byl skutečný, uvěřitelný a životaschopný příběh z Valašska, které je mému srdci hodně blízké. Stejně tak jako vesnické prostředí, jako osudy žen...

Myslím, že autorka má hezky našlápnuto k úspěšné spisovatelské kariéře. Ráda si od ní zase něco přečtu, napíše-li to...

Dávám za čtyři, za ten trochu nešťastně odbytý konec. A doporučuju.

94 29.04.2024

Vůbec mě to nenudilo, bavila jsem se až do konce. Taky trochu na účet autora, který o tom, jak v socialistickém táboře fungovalo soudnictví, evidentně nic moc neví. Předjímat to, že i v SSSR (nebo u nás) fungoval britský porotní systém je tedy pořádný renonc. Koneckonců i to, jak je popsána cesta Harryho do Leningradu a zpět, je dosti naivní. Že by člověk, který bojuje za práva ruského opozičního spisovatele a v očích věrchušky zrádce národa a lidu
dostal bez potíží sovětské vízum, je z oblasti sci-fi...Je vidět, že západní svět skutečně ani netušil a ani nepochopil, jak to vlastně za železnou oponou fungovalo.

Ale jinak to bylo hodně zajímavé, především příběh snahy po uchvácení moci v bance Farthings i Baringtonově loďařské společnosti. Je vidět, že v tomto oboru je autor hodně doma. No a konečná pro ústředního zlosyna se mi vlastně také líbila. Asi taky podvědomě toužím po tom, aby zlo bylo po zásluze potrestáno...

88 29.04.2024

Úplně bych podepsala komentář mé oblíbené uživatelky Dela111, i když mně to pomalé tempo nijak nevadilo. Já jsem si ten neobyčejně komplikovaný a místy asi záměrně matoucí děj užívala.
Konání povedené partičky "kamarádů" je místy opravdu tragikomické a jejich uvažování až nepochopitelně naivní. Už jen ten nápad s odstraněním mrtvoly v soli...
Nicméně jsem si početla a na konci se nemohla dočkat způsobu, jakým tu zamotanost Yrsa vyřeší.
U mne za čtyři, hlavně za ty fantasmagorické dějové zvraty.

78 29.04.2024

Výborný, napínavý příběh s překvapivou pointou na úplném konci. I když - drobně se dá vytušit, že se věci mají přece jen ještě trošku jinak...

Po delší době jsem nebyla ochotna knihu ani na chvíli odložit. Je napsaná chytře, bez hluchých míst a ze dvou souběžných pohledů pachatele - proč? No, k tomu je potřeba se dočíst až do konce...

Skvěle jsem se bavila a autorovi tleskám. Tohle se mu fakt povedlo!

96 09.04.2024

Cyklus vlkodlaka je krásně ilustrovaná povídka, jejíž děj je rozdělen do jednotlivých měsíců v roce. Podle mne - mistrná. A stejně jako u Laurie je překvapivě (na Kinga) úsporná, ani slovo navíc, ani slovo, které by chybělo.

Děs, jimž je zmítáno městečko Tarkers Mills, je nelíčený, dějí se hrůzné (jak jinak) věci. A opět je tu nečekaný hrdina a nečekaný původce všeho zlého...

Líbilo se mi to, moc. Takže doporučuji. Navíc je to fakt hezká knížečka.

98 09.04.2024

Historie vzniku státu Izrael je zajímavé téma, ale kdybych předtím nečetla knihu Exodus, asi bych se v Šulcových Mostech úplně ztratila.

Kniha je zahlcena velkým počtem osob a osobností, v jejichž historické úloze a postavení v příběhu jsem se jenom těžko orientovala. Samozřejmě vyjma notoricky známých politiků...Hodně mě zajímala pozice Jana Masaryka v době, kdy už mu doslova zvonila hrana a on přesto udělal pro vznikající židovský stát maximum možného. Je vidět, že respekt k tehdejšímu Československu a autorita syna TGM byly před únorovým převratem úžasné. Máme na co být hrdí...

Musím souhlasit s tím, že kniha je zřejmě mimořádně objevná především pro mladší ročníky. Z mého pohledu je to právě detailní faktografie evidentně podložená spoustou rešeršní práce autora, která zvyšuje hodnotu knihy. Z hlediska literárního už to bohužel taková sláva není.

V každém případě knihu jako dobrý základ pro pochopení toho, o co se na Blízkém Východě odehrávalo a co se tam aktuálně odehrává, doporučuji.

91 09.04.2024

E-book jsem získala zdarma, jinak bych se ke knize o sedmi manželích Evelyn Hugo asi vůbec nedostala. Zajímalo mě, proč je příběh tak vysoce hodnocen (většinou) a jestli je to opravdu taková bomba...

Přiznávám, že jsem knížku přečetla docela rychle, ovšem občas jsem leccos přeskočila. Nebylo to vždycky úplně zajímavé a myslím, že některé pasáže ani neměly valný význam pro příběh. Až do konce jsem čekala, co to vlastně Evelyn skrývá a proč si za svou životopiskyni (ech!) vybrala právě Monique, a jaké že příšerné tajemství to vypluje na povrch...no, bylo to docela překvapivé, ale tím, jak se v tom autorka do konce patlala, ten pravý efekt nečekaného se poněkud rozpliznul...

Když to shrnu, není to špatné čtení, ale moc bych od toho nečekala. U mne za tři.

95 02.04.2024

Tyhle příběhy Macha a Šebestové nám ještě chyběly (a zatím chybí i M. a Š. za školou). Pobavily nás stejně jako ty ostatní, chlapečci se dověděli novinky z historie, přičemž nejvíce je zaujal Napoleon Bonaparte a Šemík. A napříště to máme nalajnované jasně: nejprve výlet k nedalekému Památníku bitvy tří císařů a pak v Praze na Vyšehrad.

Mně osobně nejvíce naštvala Marie Antoinette - jak ta chtěla vychytrale vyklouznout z vlastní popravy, to se teda nevidí! Stejně nevyklouzla!

Doporučujeme a vůbec nám nevadí dlouhatánské věty pana Macourka. Koneckonců, ty jsou přece jeho poznávacím znamením a navíc si stejně vždycky představujeme neopakovatelný přednes Petra Nárožného.

93 25.03.2024

Jedna z nejsilnějších knih, jaké jsem kdy četla. Mrazivá, plná zoufalství, bezmoci a bolesti, fyzické a ještě více duševní. Součást našich dějin, na kterou by leckdo raději zapomněl.

Ve světle současnosti, která sází jen na spotřebu, zážitky a pouhé věci, příběhy žen a dívek a jejich dětí, které jen výjimečně přežily odporné podmínky věznění, mohou současné generaci připadat jako nepředstavitelná fantasy z jiného světa. Není. Padesátá léta v naší zemi byla skutečná a zničila mnoho poctivých, vzdělaných a pracovitých lidí jen díky tomu, že se ke kormidlu dostala doslova lůza...Je to velmi poučná kniha a měl by ji číst každý, komu záleží na vlastní budoucnosti.

Doporučuji.

126 20.03.2024