Dax komentáře u knih
Toto je zajímavě napsaná kniha o českém profesorovi z věhlasných světových univerzit, který se v Bangalore, Indie, chová jako naprostý blb.
Wim Hof metodu praktikuji a tak mě zajímal názor skeptického investigativního novináře. Kniha mi stylem připomínala knihu Born to run, autor se zde také zaměří na metodu a podrobuje ji různým úhlům zkoumání, přičemž využívá nejmodernějších poznatků vědy a medicíny. A zároveň potkává spoustu nadšených magorů, milujících překračování svých limitů. Pro mě obohacující a inspirativní čtení.
Výborný, obecný úvod do historie bylinkářství a symbiózy člověka a rostlin, a sociálněkulturních zásahů do ní. Doporučuji pro všechny, kteří se zajímají o tradiční evropskou medicínu.
Knihu jsem koupil v Levných knihách, když jsem se pracovně ocitl v cizím městě bez knihy... Útlá knížečka, která ovšem hezky shrnula moje současné rozpoložení. Autorovo přesvědčení, že v dnešním přeinformovaném světě začíná být duševní odpočinek nedostatkovým zbožím a lidstvo v pohybu "zoufale" potřebuje umění Zastavit se, plně sdílím.
"Ve věku rychlosti nám nic tolik neprospěje jako zpomalení. Ve věku vzruchů není nic luxusnějšího než dávat pozor. Ve věku neustálého pohybu není nic důležitějšího než v klidu posedět."
Soundtrack: https://www.youtube.com/watch?v=LXvG0SMP7tw&list=PLPaztBWnatcj0ixn-5_jxB8eKPJr6WROf
Děd, co vypadá jako Aemon Targaryen, napsal knihu, která nejspíš měla podpořit sociologickou studii o vytváření a udržování organizací v případech kolapsů. Jakožto profesor sociologie se sám zhostil hlavní role a začal organizovat a pít visky (nevím, co to je, ale pije to furt.) Jako nepřátele zvolil bezdomovce, feťáky a cikány, jako kolegy bezemoční postavy, se kterými to, že procházejí městem plným hromad mrtvol, a jejich život začal znovu na bodu nula, vůbec nehne. Zřejmě dobrej oddíl.Mno....
Knihu napsal tak ploše, plytce a nudně, že by zapadla do rubriky Haló sobota Rudého práva, a nezachrání to ani úsměvná představa pětasedmdesátiletého dědy, který se okamžitě stane vůdčí osobností nově vznikající kolonie přeživších. Inu Děd zakladatel.
Při porovnání s jinou českou knihou podobné tématiky, knihou Ondřeje Neffa Tma 2.0, Apokalypsa Evropy vůbec neobstojí. A je úplně jedno, že ze sociologického hlediska by vývoj mohl vypadat podobně, jak to pan Zdeňek Šafář Targaryen napsal. Už "úderný" název knihy zvolil špatně. Asi hodně visky... Knihu si nechám, v případě blackoutu s ní přitopím.
Kniha plná zvláštních přídavných jmen, hypnotického rytmu, všepronikajícího Chaosu, podávaného v malých dávkách. Rozhodně atmosféra.
Nevím, jestli je to kritika kolonialismu, západního myšlení nebo esej na téma člověk versus divočina, ale temnota, kterou v sobě máme od pradávna, z toho čiší.
"Plavba proti proudu té řeky připomínala cestování až kamsi do pravěku, k samým počátkům světa, kdy se na zemi vzbouřila vegetace a kralovat začaly veliké stromy. Prázdný říční proud, veliké ticho, neproniknutelný prales. Vzduch byl teplý, hustý, těžký a mdlý. Třpyt zářícího slunce nepřinášel radost."
Jako soundtrack toto: https://www.youtube.com/watch?v=5Bm9F3GFnik
Lovecraft je jako jeho Velcí Prastaří. Je to titán, moloch a jeho vyprávění nestoupá do závratných výšin (až na Snové putování k neznámému Kadathu) nýbrž klesá do hutné bažiny a tam se téměř nehýbe, ale všudypřítomná slizká obludnost bahna vytváří tu nejhutnější atmosféru, ve které se čtenář utopí. Pět hvězd nedám právě kvůli Snovému putování (jinak výborně napsaná snová fantastika), které je (pro mě) nešťastně umístěné uprostřed sbírky a tím velice rozbíjí atmosféru. Všechny ostatní povídky jsem přečetl jedním dechem, ale Snové putování mě zabrzdilo tak, že jsem v jednu chvíli knihu odložil.
Ačkoliv je to prý první moderně napsaná česká kniha, její kvalitu jsem díky povinné četbě nedocenil a už nedocením. Jestli mi kniha něco dala, tak to, že nutit kohokoliv do čehokoliv může být velká chyba. Howgh.
Faberova agitka na téma zabíjení zvířat kvůli potravě se mi líbila, protože myšlenku nezabíjení tvorů kvůli jídlu plně sdílím, a tichá, studená a tísnivá atmosféřa mi zůstala pod kůží ještě dlouho.
Gaiman je jako Velký Kojot, Šejdíř indiánských příběhů. Zamotává kolem mně nitky mytologií až jde hlava kolem. Občas ovšem moje hlava ty kombinace až tak nebaští...Ale stejně; atmosféra na jedničku a spousta parádně napsaných postav ve členitém příběhu...Co víc chtít?
Tato kniha, stejně jako "Born to run" nebo " Co tě nezabije," nabízí čtenáři spoustu inspirace a setkání se zajímavými magory, zkoumajících na základě vědeckých poznatků a vlastní intuice limity těla a ducha.
Tady vše ještě proloženo snahou o rekonstrukci únosu něměckého generála z ostrova plného němců. Moc dobré čtení.
Tohle byla moje první Kingovka a možná první pořádný hororový příběh, který jsem četl. Ještě dneska mi běží mráz po zádech, když si vzpomenu, jak vyčerpaná Jessie, ležící připoutaná na posteli, vidí v noci v koutě pokoje siluetu muže, který ji pozoruje. Nebo je to jen stín stromu? Moje Vstupenka do Kingova světa. Pecka!
Pro člověka (nejen pro muže :) ), který se chce seznámit s buddhistickou filozofií je to dobrá volba. Stručně, jasně a západním způsobem vysvětluje a zasvěcuje. Jinak je takových knih celá kupa, jen jsou suchopárnější. Autor si také některé věci vysvětluje po svém, až to už trochu zavání alibismem a vyčůraností, aby mu ten buddhismus šel na konzumní způsob života dobře roubovat. Ale přesto, čím víc lidí bude číst tenhle typ knih, tím lépe pro celý svět.
"Abyste se naučili meditovat, nemusíte zaplatit devět set dolarů, vzdát se prima dovolené a trávit čas s natvrdlými ignoranty v sandálech."
"Myslím, že je smutné, když lidé hledají spiritualitu, protože se domnívají, že pak budou něčím mimořádní. Je to přesně naopak: Skutečné štěstí se dostaví, když si uvědomíte, že nijak mimořádní nejste."
Mistr světa ve skoku pro něco, musí být borec! A taky že v tomhle knížkomiksu je!
Pivo, šnaps, cynismus, ženský a poeticky špinavý vidění světa. Faaajn!
Nějak mám pocit (nejen z téhle beatové knihy,) že tenkrát život byl v lecčem jednodušší. I ta závislost na fetu se nějak dala odtrpět, poldové byli buď blbci nebo měkkejši a chrastit prachy na drogy šlo jedna báseň.
Burroughs šel na dřeň a neostýchal se cokoliv zakrývat. Nadto sám na sobě dokázal svoji "teorii," o které v knize psal, že fet je dobrý v tom, že zabíjením závislých buněk abstinencí dochází k masivní regeneraci těla, což feťáka omlazuje :O
Doporučuji příznivcům beatniků, hipíků, kontrakultury a drog.
Kdybych měl vybrat jednu knihu o výživě, asi bych sáhl po této. Poprvé jsem ji četl před víc jak dvaceti lety, nedávno jsem si ji koupil na knihobotu a jsem překvapen, jak nadčasová kniha to je i ve světle nových poznatků o výživě a zdraví. A kdybych měl vybrat jednu potravinu, doporučovanou v této knize, vyberu olej z pšeničných klíčků, pro jeho "zázračné" účinky při navrácení fyzické kondice a vitality i u starých lidí.
"Zdraví není jen nepřítomnost nemoci. Je to mnohem složitější stav."
Osm symptomů zdraví dle Dr. Sharona:
Energie a osobní výkonnost
Optimistický stav mysli
Zpomalení stárnutí
Fyzická kondice
Vysoká odolnost proti nemocem
Dobrý vzhled
Sexuální vitalita
Pozitivní přístup ke zdraví
Storlův pohled na svět mám rád. Taková šamansko-alchymisticko-hermetická mozaika, která se do přírody velmi hodí. Praktické a poučné.