Darkry
komentáře u knih
Čas opovržení
Andrzej Sapkowski
Celistvý příběh by ani nemusel být rozdělován do více knih, proto pro druhý díl ságy platí to samé co jsem psal o prvním. 5/5
Krev elfů
Andrzej Sapkowski
Zaklínač je právem považován za jednu z nejlepších fantastických sérií v historii fantasy (někdy i druhou nejlepší po Tolkienovi). Nevyčnívá ale propracovaností světa, charakteristikou postav nebo nabytostí akcí. Samozřejmě, že i tyto aspekty jsou zde výborně zpracovány, ale to nejdůležitější je, že Andrzej Sapkowski je opravdu Pan spisovatel. Většina dnešních autorů fantasy se totiž snaží "pouze" odvyprávět příběh, zaměřují se na to, aby byl příběh dobrý, poutavý, aby se postavy chovali logicky a pak už jim nezbude čas (a asi i um) věnovat se jazyku. Sapkowski zvládá vše a ještě si hraje s jazykem tak, že to celý příběh ne jen podtrhuje, ale podává v úplně jiném světle, úplně jiný, realističtějším způsobem. Čtenář si to při čtení ani neuvědomí, ale když chce Sapkowski vyvolat pocit zmateného snu, noční můry, udělá to pouze jazykem, ale ne tak, že by napsal:
"Sen Ciri byl zmatený. Viděla černého rytíře jak se míhá před ní, ale nedokázala se v situaci moc orientovat."
Ne, on píše přímo a neříká čtenáři, že je sen zmatený, čtenář to cítí a prožívá to spolu s postavou. To poskytuje úplně nový a úžasný zážitek z četby.
A i jinak se projevuje spisovatelův um. Například napsat celou kapitolu (tím myslím celiství úsek "od hvězdičky z hvězdičce" nikoli jednu ze 7 kapitol knihy) pouze pomocí přímé řeči, bez jediné uvozovací věty příčemž čtenář ví, kdo mluví a děj se neustále posouvá dopředu je opravdový literární zázrak.
A když k tomuto spisovatelskému talentu přidáte úžasný svět, který se Sapkowskému podařilo vytvořit a postavy, které se mu povedlo do něj zasadit, vznikl příběh, který žije svým vlastním životem a vy jste čtením do toho života vtaženi.
Ztracený svět v podzemí
Roderick Gordon
Rozhodně dobře vymyšlený a zajímavý příběh. I když mi tam, jako poslední dobou u většiny takovýchto fantasy chybí práce s jazykem, prostorem a formou a stylem vyprávění - asi jsem rozmazlený Kingem a Sapkowskim :)
Ubavit se k smrti
Neil Postman
Zajímavá kniha, ve které se její autor zamýšlí nad tím jaký na nás má dopad televize a její sledování (kniha byla napsána v 80. letech 20. století - internet tedy ještě neexistoval a počítače nebyly nijak rozšířené).
Nechci zde přepisovat co autor televizi vytýká, ale jen podotknu, že kniha je zajímavá i pro někoho, kdo se jinak o epistemologii médií nezajímá (jako jsem já :)) a donutí nás se zamyslet nad způsobem jakým žijeme dnes a jak se žilo v 18. století (autor to srovnává).
Indigový drak
James A. Owen
Odlehčené fantasy ve kterém autor vytváří svět do kterého narval vše co už kdy bylo ve fantasy použito a nestydí se za to. Co se stane když se smísí svět Pán Prstenů a Narnie? Přikořeněno dnešním světem a kompletním Řeckými a Římskými bájemi a spoustou dalšího :). Je vtipné si při četbě všímat jaké prvky a z čeho autor použil.
Drak Jeho Veličenstva
Naomi Novik
Drak jeho veličenstva je i přes menší výhrady knihou, kterou mohu doporučit všem milovníkům fantasy a historie.
Autorka uchopila originální námět - na kterém celý příběh stojí - velice šikovně a největší plus celé knihy jsou emoce - čtenář je dojat, má rád postavy, kroutí nad nimi hlavami i je nesnáší. Postavy jsou opravdu zajímavé a charaktery dobře vypracované. Chudáka Levita jsem doopravdy litoval.
Co by se knize dalo vytknout je styl a umění psát, které si autorka ve své první knize ještě úplně nepřisvojila. Častokrát mi přišlo, že by kniha potřebovala ještě jedno autorčino čtení - velmi hojně se zde vyskytují odstavce, které jsou zbytečné, autorka vysvětluje něco co čtenář už dávno ví nebo dokonce i některé scény jsou zbytečné nebo nepřirozeně vystavěné. Dost nepříjemně na mne také působila nerovnoměrnost vyprávění - některé události a scény jsou popsány tak, že čtenář čte to co už dávno ví a někdy naopak chybí několik vět, které by čtenáři vyjasnili, co se děje.
Co se samotného příběhu týče tak ten je poměrně jasný, až příliš snadno předvídatelný a jede přesně dle stereotypu dnešního fantasy. Ke konci mi pak přišlo, že autorka příběh potřebovala rychle ukončit a v druhé půlce začala přeskakovat spousty věcí, které v té první s radostí popisovala jen, aby rychle dospěla k závěru.
Ve výsledku tak knihu hodnotím kladně. Obdivuji autorčinu schopnost vytvořit nádherné prostředí, pestré postavy a poskytnout čtenáři příjemný zážitek. Na čem autorka (jak sám poznám při dalších knihách) zapracuje je umění psát, které se snad samo dostaví s dalšími zkušenostmi - schopnost dobře a vyrovnaně vystavit příběh, udržet stejnou úroveň detailnosti v průběhu celé knihy a HLAVNĚ - naučit se škrtat :).
Večernice
Brandon Mull
Komu se líbila první kniha, tomu se zaručeně bude líbit i ta druhá. Má ještě daleko dramatičtější příběh a už není tak pohádková jako jednička. Každopádně krásné, odpočinkové počtení pro čtenáře jakéhokoli věku (i když pro ty malé asi ne úplně odpočinkové :)).
Lesohrad
Brandon Mull
Hezká pohádka pro děti, která může být i přijemným odpočinutím pro starší čtenáře :). Fantastický svět, který zde potkáváme je velice bohatý na klasická pohádková stvoření jako jsou golemové nebo víly, ale i na ty Tolkienovské jako skřeti. Příběh tvoří jakýsi přechod mezi klasickou pohádkou a moderní výpravnou fantasy. Stojí za přečtení :)
Čest a sláva
Pavel Buksa
Historický román o dilematu rytíře za 30-leté války jestli se do války zapojit či ne. Když se pak konečně rozhodne zapojit se, válka skončí, ale on už neustoupí a vydá se do boje za čest a slávu byť už jako lapka.
Kniha je bohužel dosti nepřehledná a dočetl jsem jí jenom proto, že jí mám v povinné četbě.
Starověký Řím za pět denárů na den
Philip Matyszak
Velice hezky napsaná encyklopedie Starověkého Říma. Využívá i některé dosud neověřené poznatky, ale myslím, že to nevadí a naopak pomáhá utvořit celiství obraz života v té době
Není římského lidu
Jarmila Loukotková
Krásný román, který je i historicky velmi věrný. Doporučuji přečíst po sobě s Quo Vadis?. Obě knihy nabízí různý a přitom ve spoustě věcí podobný náhled na tehdejší svět, kulturu, doby i lidi.
Z Buicku 8
Stephen King
Moje první kniha od Stephena Kinga. Příběh knihy je jednoduchý a rozhodně by se dal napsat daleko stručněji, ale i přes jistou rozvláčnost Kingovo umění psát, udržuje čtenáře celou dobu napjatého a příběh rozhodně nenudí. Na knize by mi ani nevadila její délka v poměru ke stručnosti příběhu, jako spíš stručný závěr. Celá příprava vyvrcholení je tak detailní a propracovaná, že čtenář čeká bohatý závěr, ale ten nakonec proběhne jen na několika málo stranách.
Co ale musím ocenit je literární způsob vyprávění v dvou časových rovinách a v ich-formě z pohledu několika různých postav, což se moc často nevidí a líbilo se mi to (zvlášť když jsme se do minulosti dívali na tu samou situaci očima tří, čtyř lidí).
Pod kupolí
Stephen King
Líbí se mi, že se King v poslední v některých dílech odtrhává od horrorového žánru. Tato kniha je skvělým příkladem.
Jediné co mi přijde v ní trochu sporné je počet postav. Když se na příběh dívám zpětně jsem nadšen, protože nepodal příběh jedné osoby, ale příběh celého města. Vysoký počet postav umožnil čtenáři prožít atmosféru v městečku mnohem intenzivněji. Na druhou stranu si myslim, že to přeci jen King trochu přehnal. Některé postavy by asi šly vypustit, protože hlavně v první půli knihy se mi postavy hodně pletly (to je možná způsobě zčásti i tím, že všichni mají samozřejmě americká jména, které se můžou člověku z našich luhů a hájů rozlišovat o trochu hůře).
Jinak ale skvělá kniha. Doporučuji.
O psaní: Memoáry o řemesle
Stephen King
Knihy, které se snaží učit "jak správně psát" většinou na milost neberu a jsem zastáncem toho, že člověk se musí naučit psát sám a navíc ne každý se může naučit psát. U knihy Stephena Kinga jsem se ale zastavil jednak proto, že z části je to autobiografie, která mě u Kinga zajímalo a jednak proto, že i část nazvaná "O psaní", která je jakýmsi návodem se u tak velkého autora nedá přehlédnout.
O části životopisné se zmiňovat moc nebudu, protože je, jak jinak, úžasná, čtivá a ohromně zajímavá. Místo toho radši těch pár řádků věnuji Kingově návodu jak psát. Jak jsem řekl, normálně tyto návody odsuzuji, ale u Kinga to tak udělat nemůžu z jednoduchého důvodu, on je odsuzuje také. A díky tomu nepsal návod, ale psal spíš přehled toho jak píše on, čemu se snaží vyhýbat a jak při psaní postupuje, což bylo ohromně zajímavé a inspirativní.
Rozhodně knihu doporučuji, protože Stephen King opět nezklamal.
Dlouhý pochod
Stephen King
Strhující kniha. Po přečtení obdivuji Kinga ještě daleko víc než před ním. Je úžasné, jak dramaticky a nevšedně dokáže autor popsat poměrně monotonní
i když dramatický děj knížky. Na začátku jsem nechtěl věřit, že celá kniha bude doopravdy jen o tom, že těch sto chudáků půjde a budou postupně umírat, ale na konci jsem si uvědomil, že právě díky jednoduchosti děje se mohl autor zaměřit na psychologii chování jednotlivých hrdinů a sledovat postupnou změnu jejích vnímání smrti, svého dosavadního života i pochodu samotného.
Skvělá kniha! Doporučuji.
5/5
Běh o život
Richard Bachman (p)
King prostě umí psát. Dokáže v krátkých větách přesně vystihnout atmosféru, popsat charakter a chování postav i bez příslovců, které tak nenávidí (viz. Stephne King: O psaní) a umí stavět dialogy.
Příběh je dobře vystavěný, dramatický a má v sobě i námět k zamyšlení.
4/5
Nájezdníci
John Flanagan
Ještě o kus povedenější než první díl Bratrstva. Flanagan jednoduše drží svou laťku a člověk se dobře baví. Vtipná, nenáročná, zajímavá a napínavá odpočinková četba.
Vyděděnci
John Flanagan
Příběhem a postavami sice odlišná, ale jinak velmi podobná kniha Hraničářově učni. Komu se líbil ten, bude spokojen i se sérií Bratrstvo. Autor se prostě od série k sérii nemění :).