dalia1769 komentáře u knih

Některé povídky vtipnější, některé trochu rozvláčné. Mám ráda příběhy ze staré Prahy, ale Ignát Herrmann nebo Jan Neruda mi v tomto žánru sednou lépe.

V této knize je sice prostředí dobové Paříže vylíčeno opět přesvědčivě, ale s příběhem jsem měla trochu problém. Jednak autorův vypjatý ateismus je sice bezpochyby odrazem dobových nálad, ale na mne je až moc nenávistný. A dále prostě nejsem schopna cítit k anarchistům zabíjejícím nevinné náhodné oběti ani sympatie, ani pochopení, ani soucit. A to přesto, že život některých postav je opravdu zoufalý, představa, že řešení je v anarchii, je pro mne prostě absurdní. Ale jsem si vědoma, že i to je odraz doby... Naštěstí závěr knihy mne přece jen uspokojil.

Vyprávění ve 2. osobě jednotného čísla je natolik nezvyklé, že jsem si zpočátku myslela, že se mi kniha bude číst špatně, ale nebylo tomu tak a myslím, že se autorovi podařilo představit Františka Drtikola čtivým, zajímavým způsobem. Četba vtáhne do děje a představí hlavního hrdinu přesvědčivě a s respektem. Nedovedu posoudit, nakolik je kniha románem a co vše je dílem autorovy fantazie, ale podle Drtikolových biografií se zdá, že se autor držel reality poměrně věrně. Je to kniha, která určitě stojí za pozornost a inspiruje k vyhledání Drtikolových fotografií a dalšímu seznámení s jeho dílem.

Lidský osud na pozadí francouzských dějin druhé poloviny 20. století. Kniha se mi četla dobře, i když radikální politické názory hlavního hrdiny mi připadají dost bizarní vzhledem ke způsobu jeho života. Je to takový věčný nespokojenec, přestože měl v životě vlastně štěstí - byl finančně zajištěn natolik, že se mohl věnovat naplno dětem, cestování a zálibě ve fotografování. Pasáže o přírodě, stromech a fotografování hmyzu jsou krásné.

Moje první kniha od Chestertona a protože jsem od něj četla různé vtipné a trefné citace a aforismy, asi jsem čekala něco trochu jiného. Krátké detektivní povídky se svéráznou postavičkou otce Browna jsou dost zvláštní. Nevadí mi absence akce nebo řešení případů čistě rozumovou úvahou, naopak. Ani doba vzniku by u mne nebyl problém, čtu starší knihy s oblibou. Ale tyto případy mi připadaly většinou tak nějak nevěrohodné, přitažené za vlasy, někdy až absurdní. Těžko uvěřit, že by se skutečně udály. Občas se zde vyskytuje nějaký duchařský nebo hororový prvek, někdy pěkné poetické popisy, někdo náznak humoru, ale často mi četba připadala jaksi nudná. Postavy jsou často dost bizarní a moc se toho nedozvíme o jejich nitru či motivacích. Špatné to není, ale není to tak úplně můj styl...

Zvláštní mozaika různých textů spojených tak či onak s cestováním. Velmi nesourodé. Nejvíc mne zaujal příběh o hledání zmizelé manželky a dítěte na chorvatském ostrově, nicméně vysvětlení záhady jsem se nedočkala. Některé části mne opravdu nudily a přeskakovala jsem čím dál více. Části týkající se posedlosti anatomickými preparáty mi přišly až nechutné. Dá se říci, že je to jakýsi (zřejmě postmoderní) literární experiment, ale můj šálek kávy to není.

Průvodce po pražských stopách obou autorů a některých jejich současníků, s mnoha fotografiemi.

Populárně psaný, ale solidní a ozdrojovaný životopis Marca Aurelia. Čte se dobře a je vhodný i pro základní seznámení s touto zajímavou osobností.

Výborný, velmi čtivý životopisný román, který barvitě přibližuje atmosféru Paříže a jmenovitě Montmartru v době počátků impresionismu. Působivé, přesvědčivé, nemám co vytknout.

Hvězdičky neuděleny, toto jsem nebyla schopna dočíst. Pokud je toto literární postmoderna, pak se s tímto stylem míjíme. Velmi bizarní, roztříštěné, potřebovala bych k tomu asi nějaký manuál, protože jinak vůbec nechápu, oč jde...

Střípky ze života svérázných obyvatel kladského pohraničí, které se prolínají s legendou o místní svaté a mnichovi, který její legendu sepsal. Celkem čtivé, stylem podobné autorčině knize Svůj vůz a pluh veď přes kosti mrtvých.

Čtivý, působivý román, s rozporuplnými postavami, které nejsou černobílé, mají řadu chyb a slabostí, ale přesto nebo právě proto působí věrohodně. Tápou a snaží se najít své místo v životě na pozadí událostí kolem roku 1848 v Paříži. Hlavní hrdina Fréderic má v životě jako v podstatě jediný pevný bod nikdy nenaplněnou lásku k paní Arnaudové, jeho přátelé i on v sobě živí různé politické ambice, aby si nakonec po letech uvědomili, že se nenaplnily a že to nejlepší prožili už kdysi dávno. Autor líčí události realisticky, bez patosu, ale daří se mu dobře vystihnout lidskou psychiku.

Flauberta mám ráda, ale tato kniha mne zklamala. Možná ve mně příliš přetrval dojem z televizního seriálu, takže jsem čekala laskavý humor, trochu mudrování a filosofování a lenivou atmosféru francouzského venkova. Kniha je ale v podstatě nahuštěna výčtem nejrůznějších aktivit a dobových knih a teorií, které oba přátelé zkoušejí, takže než se čtenář vžije do některé epizodky, už je tu další, vše je jaksi zhuštěno a uspěcháno, jako by šlo o koncept a ne hotové dílo. Lidé zvídaví a přemýšliví s mnoha zájmy, byť nepraktičtí, jsou mi obvykle sympatičtí, ale tady je vše dohnáno do extrému... Nemohla jsem se začíst, svádělo mne to přeskakovat celé pasáže. Za mne nejslabší, co jsem od Flauberta četla...

Tři velmi odlišné povídky, z nichž se mi nejvíce líbilo Prosté srdce. Velmi citlivý, poutavý příběh, který se mi skvěle četl. Myslím, že mi Flaubert nejvíce sedí, pokud píše ze své současnosti. Této povídce bych dala 5 hvězdiček, dalším dvěma 3 hvězdičky.

Dílo napsané jako učební pomůcka pro vnuka Ludvíka XIV. jeho učitelem se i dnes dobře čte. Doplňuje a rozšiřuje příběh z Homérovy Odysseie a líčí příběhy jeho syna Télémacha při pátrání po otcově osudu. Příhody se nesou v duchu příběhů samotného Odyssea, jsou napínavé a jsou zároveň vymyšleny tak, aby vychovávaly budoucího panovníka (který se jím nakonec kvůli své předčasné smrti nestal). Kniha původně nezamýšlená k publikování se nakonec stala oblíbeným bestsellerem v 18. a částečně i 19. století, ale dnes je pozapomenuta. Čte se lehčeji než Odysseia, už jen proto, že jde o prózu, ale zdařile napodobuje antické texty.

Výborná analýza, zajímavé úvahy, které jdou i za rámec samotných Hovorů a vybízejí k zamyšlení o stoicismu obecně a o okolnostech vzniku díla. Skvělá pomůcka umožňující se zamyslet nad Hovory k sobě z různých úhlů pohledu. Po formální stránce škoda několika tiskových chyb, které by korektura byla mohla snadno odstranit.

Krásně provedený výbor z Hálkovy poezie, povídek i článků, doplněný texty o okolnostech vzniku děl, o autorově životě i jazykové stránce díla, s bohatým poznámkovým aparátem. Rozhodně doporučuji!

Pozoruhodný dokument své doby, z kterého je cítit autorova láska k české zemi. Ačkoliv se v některých bodech nechal zmýlit Hájkovou kronikou, je obdivuhodné, kolik míst sám prošel a procestoval v době, kdy takové výlety nebyly nic snadného. Zanechal nám tak cenné svědectví o české krajině i památkách tak, jak je mohl zvídavý cestovatel vidět před 350 lety.

Na prvotinu docela čtivé, zajímavý námět... Možná ne úplně typičtí hrdinové, protože na svůj mladý věk už mají za sebou úplné vztahové bludiště a celou řadu rozmanitých zaměstnání, ale jako románový příběh si to mou pozornost udrželo a byla jsem zvědavá, jak vše dopadne. Líbilo se mi postupné odkrývání minulosti. Případnou další Mádlovu knihu si ráda přečtu.

Zajímavý námět i prostředí Kladska kousek od naší hranice. Kniha se dobře četla, byly v ní poetické pasáže a popisy přírody, nicméně hlavní hrdinka mi byla poměrně dost nesympatická. Nevím vlastně, kolik z jejího jednání bylo dáno nemocí, oněmi blíže nespecifikovanými "potížemi", které její jednání určitě ovlivnily, a nakolik byla prostě fanatička s pokřiveným vnímáním světa, ale každopádně závěr ve mně vyvolal rozpačitý pocit nespravedlnosti a nepotrestaných zločinů. Jinak podstatná jména psaná s velkým počátečním písmenem jako názvy na mne působila rušivě, i když chápu, co tím chtěla autorka říci.