Ctenar1202 komentáře u knih

Královských rodin je v Evropě víc, ale upřímně, která má největší pozornost? Ano, ta britská. A v knize můžeme sledovat historii této rodiny od konce 19. století až po současnost. Postupně se přes 377 stran dostaneme až k informacím o současných členech rodiny. Takže o Williamovi, Harrym, Catherine a Meghan. Ano, i Harry a Meghan jsou zde zmíněni, Co zmíněni, je jim věnováno docela dost stránek a mě to neskutečně bavilo. Autor se snaží zůstat nestranný a to se mi líbilo. Čtení v knize je zpočátku, nebo aspoň pro mě bylo, lehce těžkopádné. Než jsem se srovnala se všemi daty a nahuštěnými informacemi, tak jsem si chvílemi připadala jako na hodině dějepisu. Ale byla to předmluva, takže jsem se těšila na samotný příběh a s ním jsem velice spokojená.

Knížku doporučuji všem. Jak znalcům královské rodiny, kteří si tímto mohou oprášit trochu znalosti, tak i těm, kteří vědí, že někde na severu žije kdosi, kdo kraluje...opravdu dostane velice ucelený soubor informací podaný čtivou formou. Jediné, co mě opravdu mrzí, že v knize není ani jedna fotografie. Ty by se rozhodně hodily. Na konci knihy je královský rodokmen od Královny Viktorie až po děti Harryho a Meghan.

1 22.10.2022

Hraničáři. Takový pojem vám asi nic neřekne. Stejně jako HPO...mně to taky nic neříkalo. HPO je zkratka pro Hraniční poruchu osobnosti. Je to opravdu zlá a nevyzpytatelná nemoc a může se u člověka projevit kdykoli. Lidé, kteří touto nemocí trpí mají pocity bezvýznamnosti, pochybují o sobě, o své existenci, prožívají pocity prázdnoty a nicoty. Sebepoškozují se a někdy to vede až k sebevražedným pokusům. Je to dá se říct, nová nemoc. Dřív by se o takových lidech říkalo, že jsou prostě divní...bohužel nejsou, oni za svou nemoc nemohou. Strašně s ní bojují, ale než si blízká rodina něčeho všimne, než vůbec může dojít k nějaké psychiatrické léčbě, trvá to i roky. A někdy je pozdě...


V knížce je uvedeno 22 příběhů lidí s HPO. Některé jsou vyprávěny přímo jedinci, kteří HPO trpí a některé vypráví rodič. Připravte se na to, že některé příběhy jsou opravdu srdcervoucí. Opravdu hodně. Nečekala jsem, že mě až takto knížka semele. Nejhorší jsou samozřejmě ty, vyprávěné pohledem rodiče...

Říkáte si určitě, že když se budete o své dítě aktivně zajímat, že tu nemoc poznáte. Nepoznáte...Rodiče těch dětí v knize s nimi mluvili, zajímali se, dělali pro ně první poslední a stejně...nedokázali pomoc. Ano, spouštěčem bývá horší dětství, nebo otřesné vzpomínky na cokoli, ale není to pravidlo. Je to prostě tzv. rakovina duše...Je to knížka plná bolesti. Ale i naděje, protože někteří lidé tam vypráví o svém úspěšném boji, ale je to běh na dlouhou trať. A je smutné, že se najdou i někteří lékaři, kteří tuto nemoc stále zpochybňují...

Knížku doporučuji přečíst všem, ale upozorňuji předem, že to není lehké čtení.

2 10.10.2022

Příběh se mi moc líbil. Zavede nás nejen do filmového zákulisí, ale provede nás hereččiným osobním životem. Líčení pocitů a myšlenek ve spojitosti práce x rodina. Ta dilemata, která se jí honila hlavou, aby dosáhla svých cílů. Přiznávám, že mi chvílemi lezla na nervy a říkala jsem si proboha, jsi slepá a hluchá? Ale to k celému příběhu patřilo a sedlo. Pro mě bylo hodně těžké vidět, jak jí byla kariéra přednější než syn....ale chápu, že to chtěla celé dělat hlavně pro něj, aby se měl dobře...jenže opět...za jakou cenu?...

(SPOILER) Jiří Ventluka sepsal smutný a těžký příběh jeho dcery Eriky. Popisuje nám v něm hodně emotivně a upřímně, co vše jeho dcera vydržela v boji s nemocí o které u nás dosud nikdo neslyšel a na celém světě jsou snad jen tři lidé, kteří trpí dysplazií lymfatického systému.

Erice se jednoho dne stane úraz a je převezena do nemocnice, kde se postupně dozvídá horší a horší diagnózy, které ji a celou její rodinu naprosto ochromí. A jelikož si lékaři nevědí rady a jsou bezmocní, rodiče se obrací i na možnosti alternativní léčby a Eriččin tatínek vyhledá i pomoc u šamanů. Obrací se na pomoc u zahraničních lékařů. Chytají se prostě každého stébélka. Ale Erika se jim ztrácí před očima... Sledují, jak se lékaři snaží v boji se zákeřnou nemocí, ale je to ode zdi ke zdi. A snaží se opravdu? Nechtějí pouze uchlácholit rodiče v tom, že bojují a snaží se Erice pomoci?

Knížka je celkem útlá a já ji přečetla za jedno odpoledne, protože ani nechcete přestat číst. Do očí se vám derou slzy, když se dokážete alespoň trochu vcítit do toho, co prožívají rodiče nemocného potomka. Je jedno, že už je dospělý. Stále je to vaše dítě. Tatínek popisuje i negativní zkušenosti s léčbou a přístupem personálu. Boj s větrnými mlýny, hra o čas. Dny, kdy se zdá, že je vše na lepší cestě a pak veliký pád dolů. Bezmoc, beznaděj a jen bolest.

07.10.2022

(SPOILER) Knihu Snoubenky smrti napsal Jean-Christophe Grangé. Francouzský spisovatel a scénárista. Asi nejznámější je mezi čtenáři jeho knížka, která byla i zfilmovaná a to Purpurové řeky. Já měla možnost si přečíst ještě nevydanou knížku s názvem Snoubenky smrti. Její vydání je naplánováno k 25.8.2022

Evropa se nachází na pokraji války. Je zmítaná nepokoji, ale nacistické manželky nic nepociťují. V klidu se scházejí v berlínském hotelu a užívají si život bohatých paniček. To však jednoho dne skončí. Na scéně se objeví tajemný vrah, který tyto bezstarostné dámy vraždí. A co víc, vždy je ošklivě zohaví a nechá ležet.

Poznáváme tři vyšetřující osoby, které se setkají, aby přišly na kloub těmto vraždám. Je to psychiatrička Mina von Hassel, která je navíc velice bohatá a má vliv na spousty lidí. Franz Beewen, který patří ke gestapu a je nemilosrdným a tvrdým člověkem. A jako posledního poznáváme Simona Krause, který pracuje jako psychoanalytik. Tito tři lidé se pustí do vyšetřování.

Příběh není jen o vraždách. Je velice rozvětven a dozvídáme se informace např. o životě homosexuálů v této době. O výrobě masek, které zakrývali obličeje vojáků znetvořených v 1. světové válce. Autor nás navíc velice napíná než se dozvíme, kdo ženy vraždí. Ale vůbec ničemu to nevadí, protože příběh je psaný brilantně bez jediného hluchého místa. Ač má kniha přes 600 stran, tak vám stránky pod rukama ubývají rychle. Vyústění příběhu se mi líbilo. Nebylo to nesmyslné či zbytečně natahované. Co si mě však naprosto získalo, to byla poslední část knihy, která obsahovala vzpomínky tří vyšetřovatelů. Zahrnovala takové informace, že se mi tajil dech.

Pokud máte rádi rozvětvené thrillery, kdy do poslední stránky netušíte jak vše dopadne, tak tuhle knížku si rozhodně musíte přečíst.

(SPOILER) Každý obyvatel má svoji minulost, své tajemství a my poznáme několik z nich. Příběh je zasazen do první poloviny 20. století, kdy nejdřív sledujeme život za první republiky, poté hrozbu druhé světové války přes kterou se přeneseme až do odsunu Němců. Je to kus naší historie podaný prostřednictvím několika postav, které žijí své tvrdé životy. Jednou za čas se obyvatelé městečka Horní Jelení sejdou, aby i v dobách nouze uspořádali hostinu či oslavu s názvem Paví hody. Baví se, jsou rádi, že jsou spolu živí a zdraví a představují si, že jedí pávy...K tomu se nám odkrývají osudy několika postav, které jsou více a méně bolavé. Spíš více. Navíc můžeme sledovat jednotlivé charaktery postav a říkat si, aha, tak tohle bych já udělal/a neudělal/a jinak. Ale jak bychom se zachovali a co vše bychom obětovali v těchto přetěžkých dobách se nedozvíme, protože tyto roky jsou naštěstí pryč...

Autor na knize pracoval dva roky. Dva roky historie a lidských osudů. Přesto se mu musím velice omluvit, ale knížka pro mě byla oříškem. Obrovským. Od začátku jsem se s příběhem prala, protože mi nesedl styl psaní a navíc se v knize skáče v letech a mně to dělalo v hlavě chaos. Ani jedna postava mi nepřirostla k srdci, bohužel. Navíc i košaté věty plné přirovnání a odbíhání pro mě byly tentokrát spíš rušivé. Pár scén se mi však při pohledu na knihu vybaví vždy. Například jedna opravdu děsivá s novorozencem. To mi téměř vypadly oči z důlků.

To, že mně příběh v knize nesedl, ale neznamená, že by nebyla hezká. Ona je, ale je psaná prostě náročněji a tak se připravte na to, že si některé pasáže budete muset přečíst třeba dvakrát než pochopíte pravý význam.

(SPOILER) Marjánka je malá dívka, která žije klidným životem se svojí maminkou a tatínkem. Těší se na školní rok 1989/1990. Maminka je zaneprázdněná, tatínek se věnuje chovu králíků a tak jí na otázky, které se jí v hlavičce rodí, odpovídá dědeček vinař a dědeček malíř. Je to obyčejná rodina z jižních Čech. Přijde revoluce a najednou Marjánka zjišťuje, že jsou rodiče nadšení, že se smí tam, kam se dřív nesmělo a může se mluvit o tom, o čem se dřív taky nesmělo. Ona sama se se všemi životními změnami vyrovnává dětským způsobem. Rozhovorům rodičů nerozumí a tak si je vykládá po svém.

Na knížku jsem se opravdu hodně těšila a přišlo veliké zklamání. Žádná z osob mi nepřirostla k srdci a navíc mi to vyprávění přišlo opravdu bez emocí, hloubky a příběh šel mimo mě. Nevyvolával žádné emoce. Teda kromě naprostého a neomluvitelného přešlapu, kdy autorka v knížce uvádí po úmrtí jedné osoby, že pánové z pohřební služby popřáli upřímnou soustrast. Jako, to pardon, ale to se prostě nesmí žádnému autorovi stát. Soustrast se nikdy, opravdu nikdy nepřeje. Já jsem si dělala přímo do knihy i poznámky k větám, které mi přišly naprosto nelogické. Například ta, kde je napsáno, že mezitím co si maminka zapínala řetízek, tak tatínek stihnul vykouřit tři cigarety....pardon, ale cože? No, nic, opět se mi zvedá tlak. A štípání do zadku jako projev lásky mezi rodiči mi taky přišlo podivné. Štípání vidlemi...přesněji...já tu nechci ale moc prozrazovat, protože kniha teprve vyjde. Mně osobně se příběh bohužel nelíbil. Na druhou stranu musím uznat, že postupným čtením jsem poznámek psala méně a ke konci byl příběh již čtivější. Přesto si mě nezískal. Taťána Medvecká ke knize po dočtení napsala, že brečí jako malá holka a je jí hezky hřejivě u srdce. Já tyto pocity bohužel neměla.

(SPOILER) V knize Musím tě zradit poznáváme chlapce Cristiana, který se jednou chce stát slavným spisovatelem. Často sní o svém budoucím životě ve svobodné zemi, ale představa, že bude navždy žít utlačován je děsivá. Jednoho dne je osloven tajnou policií s důležitým úkolem. Sledovat svého kamaráda, který má kontakty s USA a donášet na něj. Nakonec je donucen donášet i na vlastní rodinu a zjišťuje, že lidem v jeho městě se nedá věřit ani nos mezi očima. Je zmatený, vystresovaný a bojí se, že i jeho spolužáci a kamarádi patří k lidem, kteří donášejí informace tajné policii na něj.

Doma se jeho dědeček snaží chytat v rádiu nelegální vysílání a dozvídat se alespoň zprostředkovaně nějaké nové zprávy o politickém dění na území Evropy. Taky si přejí žít v demokratickém státě a mají pocit, že se toho nikdy nedočkají. Dědečka navíc navštíví tajná policie, když nikdo z ostatních členů rodiny není doma...

Celý příběh v knize je plný odvahy, odhodlání, ale i bolesti a smutku. Donutí vás vyhledávat si další informace o Ceauşescovi a jeho příšerném vedení země. On sám se zahrnoval luxusem a bohatstvím. Lid v Rumunsku trpěl, umíral v chudobě. V roce 1989 však přišlo vysvobození a tolik vytoužená svoboda. Ceauşesco za svoji vládu zaplatil životem, protože byl on i jeho manželka zastřelen.

Markéta veškeré informace podává s lehkostí a velikou otevřeností. Přesně tak, jak by se to mohlo líbit školákům a dějepis by pro ně nebyla nuda spojená s drilem letopočtů a nicneříkajících jmen s nudnými holými fakty bez vysvětlení souvislostí. Musela pročíst spousty a spousty materiálů, novinových článků a navíc do knihy připojila i několik příběhů s pamětníky což udělalo celou knížku ještě víc autentickou. V této knížce opravdu nečekejte hromadu dat, ale svižně vyprávěné příběhy, které vás osloví, vyděsí, překvapí. Já jsem si několikrát při čtení říkala, sakra, jak může moje maminka říct, že za komunistů bylo lépe...vždyť to byla drsná doba a nejspíš se opravdu časem ty vzpomínky natolik zkreslí, že si člověk vezme jen to lepší a toho za komunismu moc nebylo...já jsem byla malá a pamatuji si jen prvomájový průvod.

Odbočka v lesích je knížka plná napětí od prvního do posledního písmenka. Parta přátel se rozhodla, že letos nepojede na žádnou zahraniční dovolenou, ale zůstanou v Česku. Jeden z nich vymyslí a naplánuje pobyt v Beskydech. Má vše do puntíku připravené, zajištěné ubytování a tak jednoho dne on a jeho pět přátel sednou do dvou aut a vyráží směrem na ranč. Těší se na skvěle strávený čas. Po cestě se však začíná kazit vše a mezi lidmi se projevuje netrpělivost, podráždění. Rozhodnou se, že si cestu k ranči zkrátí přes les....mají přece mapu a jedou proboha jen do Beskyd, ne na konec světa...jenže to se přepočítali. V lesích, které jsou hluboké, tajemné a děsivé jim vypoví službu první auto. Všech šest se do jednoho nevejde, takže se rozdělí a část přátel plánuje dojet na ranč a sehnat pomoc...

Děsivé, tajemné, a znepokojující líčení všeho, co jednotlivé postavy v lese potkává vám nedovolí přestat číst. Cítíte mrazení v zátylku a napětím ani nedutáte. Známe to všichni, že ve strachu vidíme nebezpečí všude. A v lese, navíc neznámém a hlubokém se veškeré vnímání nebezpečí ještě zvyšuje. A když v něm zůstanete sami? Ještě horší. Představivost a psychika neskutečně pracují...

Navíc se mi moc líbilo, že ač na dovolenou jede parta kamarádů, kteří se znají spousty let, vládne mezi nimi jistá rivalita, která se projevuje právě v okamžicích, kdy jsou odkázaní jeden na druhého a zjišťují, jak by se zachovali v kritických situacích.

7 02.10.2022

Spousty a spousty úžasných receptů, které vás lákají k snězení daného jídla už jen z fotografií. Navíc je u každého receptu podrobný postup s mnoha dalšími tipy. Mě osobně zaujaly např. čočkové kuličky, květáková boloňská omáčka a různé druhy pokrmů z tofu, které naprosto zbožňuji. A protože jsou veganské potraviny bohužel stále mnohem dražší než ty běžné, tak si můžete doma vyrobit vlastní sojové mléko či jogurt. Vám, kterým chutná seitan (já osobně jsem si k němu cestu nenašla), tak je zde tip na seitanové závitky s náplní z jedlých kaštanů a kyselých okurek.

Myslím si, že i člověk, který se stravuje masem a živočišnými mléčnými produkty zde najde tipy na skvělé recepty. Místo tofu tak použije třeba kuřecí maso.

Já jsem z knížky nadšená, protože je v ní 123 veganských tipů a hlavně návody k uvaření či výrobě veganského jídla jsou srozumitelné a lehce pochopitelné.

30.09.2022

(SPOILER) Nečtěte si anotaci. Je v ní řečeno vlastně všechno. Pokud máte rádi náročnější témata a příběhy, tak tuhle knížku rovnou vynechte. Je od začátku, opravdu od samého začátku naprosto předvídatelná v ději. Navíc psaná tak jednoduše s dialogy, které mě osobně rozčilovaly a říkala jsem si, jestli opravdu takhle spolu mluví náctiletí a poté dospělí lidé... Konec mi přišel uměle natahovaný a vadilo mi, že si dva dospělí nedokážou pořádně promluvit, ale místo toho před sebou utíkají. A pokud Tate měla tak obrovské tajemství, které se nikdy nikdo nesměl dozvědět, tak proč ho proboha říkala klukovi, kterého znala pár dní? Ne, opravdu jsem nechápala myšlenkové pochody hlavních postav. Nechci moc zabíhat do podrobností a něco vám zde vyzradit, ale aby se osmnáctiletá dívka divila, že jednadvacetiletý kluk měl už sex a pak skočila šipku do postele (ano, přímo tak je to napsané v knížce ) a on se za ní vyšplhal (jak se šplhá do postele?!). Celkově ta slovní spojení mě iritovala.

Slibuji, že od autorského dua, které vystupuje pod jménem Christine Laurenová už opravdu nic číst nebudu. Ne každému se prostě její tvorba líbí. Já jí dala druhou šanci, ale bohužel, moje očekávání nenaplnila.

1 30.09.2022

V současné době mají ženy a muži stejná práva. A neumíme si představit, že by tomu tak nebylo. V historickém románu od Anne-Sophie Lunding-Sørensové s názvem Tajemství sanatoria poznáváme Hannah Neumannovou. Je to mladá doktorka, zabývající se psychoanalýzou. Jelikož se příběh odehrává v 19. století a v této době ženy nebyly ve vedoucích pozicích a nebo samostatně pracující, tak má Hannah docela těžkou pozici obhájit svá konání. V sanatoriu kam přijíždí totiž záhadným způsobem zemřelo několik pacientek. Snaží se tak celému případu přijít na kloub. Paní doktorku si velice oblíbí zdravotní sestra Dagmar, která se snaží jí být nápomocná. A nejen v pracovním vztahu, ale i mimo ordinační hodiny.

V příběhu sledujeme téměř detektivní práci, která popisuje i různá psychická onemocnění a postup léčby právě v devatenáctém století a věřte, že byste nechtěli v této době žít. Utlumování pomocí léků až do stavu naprosté otupělosti, přivazování k postelím a podobné praktiky, které v té době byly normální. Dnes naprosto nepřijatelné. Doktorka Hannah Neumannová se však snaží těmto věcem zabránit a navíc přijít na to, proč čtyři pacientky zemřely.

Je to velice čtivý příběh s hezkým a logickým vyústěním. Já sobně měla maličko problém v lince mezi Hannah a Dagmar. Myslím si, že v této době je tohoto tématu všude natolik moc, že v této knize by se mu šlo i vyhnout. Ale chápu, že autorka chtěla poukázat na něco, co bylo před cca 150 lety naprosté tabu a vyvolávalo to mezi lidmi znechucení. V dnešní době nás nenapadne se nad tímto tématem vůbec pozastavovat.

28.09.2022

Příběh v knížce je skvělý! Smekám před autorem, protože celou dobu psal v ženském rodě a líčil ženské pocity, myšlení a netuším, jak je možný, že se mu to takhle povedlo. Anetu jsem si oblíbila od první stránky. Fandila jsem jí, litovala, držela pěsti, prostě prožívala jsem u čtení emoce. Navíc je v příběhu zasazeno několik opravdu hodně povedených hlášek u kterých se zasmějete. Opravdu. Jednu jsem si přečetla při cestě autobusem a smích skrývala do límce saka. Ale pak se blížíte ke konci příběhu a přijde šok. Totální šok a naprostě vykolejení, bouře emocí a najednou vám vše dá zcela jiný rozměr. A já nadšeně tleskám, protože takhle si čtenáře omotat kolem prstu, nepustit a na konci ho úplně vyždímat.

1 27.09.2022

Příběh v knize nám vypráví o Holly, která by moc ráda začala podnikat a k tomu si vybrala své oblíbené sevillské pomeranče. Miluje jejich hořkosladkou chuť a chce z nich vyrábět nejen marmeládu, ale i kosmetiku a další produkty. Aby navázala spolupráci, vydá se do Španělska. A rozhodně nechce jet sama a tak nabídne spolucestování své mamince Elle. Jenže ta není úplně nadšená, že se její dcera chystá vydat právě do těchto míst. A Holly vrtá hlavou proč.

Příběh je rozdělen do minulosti a přítomnosti a obě období se pravidelně střídají. Můžeme tak sledovat vyprávění Holly i Elly a dozvídat se, proč se Elle do Španělska nechtělo a co celý život tají. Holly je pro změnu pro své obchodování tak zapálená, že přehlíží mužskou pozornost, které se jí ve Španělsku dostává.

Příběh se nám ke konci moc hezky spojí, ale já osobně byla lehce zklamaná. Asi jsem čekala víc, než jen opravdu na mě hodně romantický příběh, kdy vlastně od první stránky tušíte, jak celý příběh skončí. Navíc mi přišel zbytečně natahovaný a knížka mohla být klidně o 100 stran kratší. Jako letní oddychovka na dovolenou je to fajn knížka. Ale ve mně osobně nic moc nezanechala. Ba naopak mi v některých situacích přišla Holly lehce nevyzrálá.

Do rukou se mi dostala přenádherná kniha s názvem Příbytky hudby, kterou po dvouletém putování po místech, kde žili a tvořili slavní skladatelé, zkompletovali dva němečtí autoři. Bodo Plachta, který napsal text a Achim Bednorz vytvořil úžasné fotografie.

Milovníci umění budou nad touto publikací plesat a jásat. Je skvěle zpracovaná a dozvídáme se v ní nejen o životě a tvorbě nejznámějších skladatelů, ale i o domech, kde žili a tvořili své skladby. Věřte, že v knize najdete přenádherné domy a budete toužit se do všech podívat. Mimochodem, pokud jste turisticky založení, tak tato možnost je. Všechny domy jsou v dnešní době muzei a památníky.

V knize vidíme interiéry skladatelů napříč pěti stoletími. Některé příbytky jsou vybavené skromně s pár kousky nábytku, ale některé mají tak bohaté interiéry, že nevíte kam dřív s očima. Můžete se podívat na domy, kde tvořil například Mozart, Händel, Schubert, Schumann, Wagner, Puccini, Strauss a další.

Kromě života a tvorby skladatelů se můžete dočíst i další zajímavé informace. Třeba o Vídeňské státní opeře, která byla otevřená v roce 1869 a při této příležitosti zazněl Mozartůn Don Giovanni. Ne nadarmo se říká, že je Vídeň městem hudby. Sjížděli se sem a tvořili zde ti nejvýznamnější skladatelé. Přeneseme se i do Německa přesněji do Lipska, které nadšeně chválil ve svých dopisech Felix Mendelssohn Bartholdy. Město ho naprosto uchvátilo svou atmosférou a postupem času se stalo velkým konkurentem právě Vídně. 

Kniha obsahuje velké množství fotografií, informací a myslím si, že každého milovníka historie, hudby a umění musí nadchnout.

2 03.09.2022

Sbírka povídek Za sklem pro mě byla příjemným překvapením. Každá ze sedmi povídek je svá a přesto jsou všechny provázané. Týkají se totiž lidských osudů, životů a všeho, co nás může potkat. Povídky jsou místy lehce abstraktní, aby čtenář zapojil vlastní fantazii. Dýchne na vás veliká dávka emocí, citů a přijde mi, jako kdyby autorka poodkrývala své já. Citlivé a vnímavé. A hlavně čtenář je nucen nad každou povídkou zapřemýšlet a určitě ho některé, stejně jako mě, chytnou za srdce.

Mně osobně se nejvíc líbila povídka Za zdí. O osudu jedné ženy, která našla svého přítele s ní, s ženou, kterou by nejraději nikdy nepoznala...Trpký osud ji zavedl na místa, kam se nikdo z nás nikdy nechce podívat...

Další povídka, která mě chytla za srdce se jmenuje Za ruce. Příběh dítěte, které vyrůstalo s nevlastním otcem a chtělo se dozvědět o svém biologickém otci. Tento příběh je napsaný tak citlivě, s obrovskou hloubkou, že musí zasáhnout každého čtenáře.

I ostatní povídky mají své kouzlo, ale tyto dvě mě zasáhly nejvíc a budu si je vždy s touto knížkou spojovat.

26.08.2022

Spisovatel Lukáš Boček je pro mě novým objevem ve čtenářském světě.

Markovi zemře otec. Nevlastní otec. Navíc je to zcela nečekaně a náhle. S mámou přežijí pohřeb a Markovi trvá několik týdnů než je schopný vyzvednout urnu. Přežívá...navíc ho mrzí a nejde mu do hlavy, proč se na pohřbu neukázala jeho sestra Šárka. Ano, neviděli se několik let, ale že by ani smrt otce nebyla důvodem přijít? Jednoho dne potká Lenku, bývalou kamarádku Šárky a ta mu předá dopis. Tím nastává životní zvrat a totální chaos v Markovo životě. Příběh nás přenáší do Markova dětství a vzpomínek na otce. Jak s ním chodil rybařit, jak jeho i Šárku bral na výlety a jak se jim věnoval. Jejich matka taková nebyla a raději pracovala ve svém květinářství. Od začátku je z příběhu cítit velký strach, obavy a hlavně tajemství. Temné a znepokojivé. A ví o něm Šárka. Sestra, kterou se Marek snaží vypátrat společně s Lenkou. Marek se prostě musí dozvědět, co se v jejich rodině odehrálo a proč otec zemřel....

Je to depresivní a silné čtení. Já měla při čtení místy husí kůži, protože příběh zní tak autenticky... Pomocí deníkových zápisků a vzpomínek tří lidí, Marka, Šárky a otce je nám před očima rozplétán rodinný příběh plný bolesti, lží, přetvářky, ale i naděje a velkého odhodlání. Čte se skvěle a navíc je na začátku knížky QR kód s odkazem na skladby, které v knize zazní a to je naprosto skvělé, protože to ještě víc podtrhne atmosféru při čtení. Navíc má autor bohatou slovní zásobu a používá takové slovní obraty, že čtenářské srdce plesá.

7 21.08.2022

Putování bylo skvěle popsané, místy bych řekla až moc, ale tím pádem si čtenář mohl udělat krásnou představu o daném místě. Ještě lepší je však použít Google a daná místa si vyhledat během čtení. Dostanete tím tak neskutečný zážitek. Měla jsem pocit, že s Raynor a Mothem putuji i já. Chladno, vedro, bolavé nohy, spálená těla od slunce. Oba dva byli však velice houževnatí a ač měli téměř pořád hlad, protože byli skoro bez peněz, tak se snažili, aby je neopustil optimismus. Moth se pokoušel nepřipouštět si své onemocnění a prostě jít. Jít co mu nohy dovolí. Na cestě potkávali různé typy lidí. Někteří jim věnovali jídlo nebo jim ukázali kudy dál lepší cestou. Někteří se od nich odvraceli a odmítli jim dát i obyčejnou vodu. Přesto se nevzdávali a s průvodcem v ruce putovali dál.


Jestli zvládli dojít až na konec cesty a jak zvládal či nezvládal Moth své onemocnění vám neprozradím. To si přečtěte vy.

6 10.08.2022

Znáte všichni své sousedy? Jejich životy, osudy, radosti i trápení? Určitě ne. Zavřeme vchodové dveře a žijeme si svůj život. A to, jaký žije soused nad námi, pod námi a tak dál, je nám asi jedno. Nějak podobně je to i v knížce. Jednotlivé obyvatele domu poznáváme, když se paní Anna nemůže dozvonit na domovníka Vladimíra Vránu. Na spolehlivého člověka, který je skvělým kutilem a o dům se perfektně stará. Jenže, najednou zmizel...

A my se tak přenášíme do minulosti a začínáme číst o období, kdy Vladimír zažíval těžké časy a jelikož hledal bydlení, stal se domovníkem. Následně se do příběhu proplétají i další osudy jiných obyvatel. Například Klára, která trpí agorafobií a vyjít z bytu je pro ni nadlidský výkon. Nebo pan spisovatel Hilský, který zkouší psát povídky na různá témata. Paní Cartierová, která má psa na kterého mluví pouze francouzsky a další.

Vyprávění mi přišlo zpočátku zdlouhavé, nezáživné a hlavně jsem si nemohla zvyknout na absenci uvozovek. To mi dělalo opravdu velký problém a několikrát jsem se v textu vracela, abych pochopila o čem vůbec čtu a kdo zrovna hovoří. Každopádně po několika desítkách stránek jsem si na autorčin styl zvykla a stránky mi pod rukama mizely rychleji a rychleji. Bylo to i čtivostí, protože jak mi přišel příběh zpočátku monotónní a ne moc záživný, tak tento pocit přibližně v polovině zmizel. Bylo to možná i povídkami pana Hilského. Fiktivního spisovatele, které byly v knize velice hezky zpracované.

Navíc se autorka snažila do knihy zahrnout aktuální témata dění ve světě. Hlavně ta společenská témata. Sexuální predátorství, transgenderové téma a celkově soužití různých lidí s různými znalostmi a zvyklostmi na jednom místě. V jednom domě.

Pokud máte rádi knihy s lidskými osudy, problémy, starostmi, ale i radostmi, tak vám tuhle mohu doporučit. Jen si musíte zvyknout na chybějící uvozovky a trošičku rozvleklý začátek.

5 09.08.2022