Ctenar1202 komentáře u knih

   Lenka svým chvílemi drsným humorem a nadhledem líčí život v léčebně. Ona si tam šla naivně odpočinout s tím, že bude celý den ležet, nic nedělat a jen čerpat síly. Je naprosto vyhořelá a v depresích. Ale to se spletla. V léčebně je velice přísný režim s mnoha aktivitami, aby v lidech probudili opět chuť to života. V postelích se přes den nesmí ležet vůbec. Od rána do večera jsou dny plné aktivit. Ať jsou to společné terapie, nebo hry či služba na úklid.

   Autorka nám velice čtivě líčí osudy několika lidí prostřednictvím Lenky. Poznává slečnu s anorexií, další slečnu pro změnu s bulimií a Šárku, která se do léčebny vrátila již několikrát. Proč? To se dozvíte v knize.

Příběh se četl hezky. Přesto mi hlavní postava, ač je to jmenovkyně, absolutně nesedla. Nevím proč, ale byla mi protivná a nesympatická. Vlastně ani nevím čím. Chováním? Vystupováním? Líčením života v léčebně? Nevím a někdy se to prostě stává, že nám lidi z nějakého důvodu nesednou. Přesto Lenku obdivuju za to, jak se se svým osudem poprala a že se nenechala zlomit. A možná mě i zklamalo to, že jsem si, nevím proč, myslela, že jde o autobiografickou knihu. Ale po otevření jsem si přečetla poznámku autorky, že příběh je smyšlený. Věřím však, že lidé, kteří se v knize vyskytují, opravdu někde žijí...

2 23.01.2023

Příběhy se mi moc líbily. Kapitoly jsou rozděleny vždy nadpisem o jaké ženě budeme právě číst a nemusíte mít obavy, že by se vám příběhy pletly. Jsou tak diametrálně odlišné, že si říkáte, jestli se vlastně vůbec někdy protnou. A mají se protnout? Co vše Smita, Giulia a Sarah prožívají a čím vším si musí projít? Jsou to tři silné ženy, které se nenechají zlomit osudem a statečně se perou se všemi nástrahami, které jim život připravuje. Vše se točí kolem touze po svobodě, seberealizaci a útěku ze stereotypu.

12 22.01.2023

Nechama Birnbaum je americká spisovatelka, která vždy věřila, že jednou napíše příběh své babičky Rosie, která prožila hrůzy 2. světové války.

Kniha Rusovláska z Osvětimi vypráví příběh o Rosie, která žije poklidným životem v Crasně, což je obec v Rumunsku. Má krásné dětství, které tráví s rodiči, sourozenci a kamarády. Naprostá bezstarostnost. Rodina dodržuje židovské zvyky a tradice. Žijí poklidný a šťastný život. Do doby, než jsou všichni Židé považování za odpad společnosti. Pak se její život obrátí v peklo, utrpení, hladovění a nemoci. Se svou mladší sestrou Leou se snaží zůstat pospolu a vydržet hrůzy Osvětimi a Bergen-Belsenu. Rosie celou dobu věří ve šťastný návrat domů a jedině tohle ji drží při životě.

Knih s názvem kdokoli z Osvětimi je na trhu spousty. Jsou svým zpracováním lepší a horší. Tuto bych zařadila k průměrným. Líbilo se mi popisování židovských tradic a celkově života z pohledu dítěte. Popisy z Osvětimi, Bergen-Belsenu by čtenáře, který touto knihou začíná, hodně znepokojily. Člověk, který má načteno, tak je mi hloupé to tak psát, ale kniha ho ničím nepřekvapí. Velice se mi líbil doslov, který sepsal autorčin švagr.

V knize se střídají kapitoly, které líčí Rosiino dětství a dospívání s těmi z koncentračních táborů. Pokud máte rádi knihy s touto tématikou, rozhodně ji doporučuji přečíst. Ona Rosie byla opravdu houževnatá a odvážná žena.

4 17.01.2023

Dominika je hlavní postavou v knize Kandidát. Pracuje jako reportérka, která má neskutečně drsnýho šéfa. Pro sprosté slovo nejde daleko. Po svých podřízených požaduje až nelidské výkony a neustálou přítomnost na telefonu. Ve dne i v noci. Mezi novináři panuje rivalita a nejsou zde pravé přátelské vztahy. Nikdy nevíte, kdo vám bodne nůž do zad. Dominika je z této práce už psychicky vyčerpaná, protože její soukromý život se naprosto hroutí. Když dostane možnost stát se tiskovou mluvčí kandidáta na prezidenta, jde do toho, ač nemá žádné zkušenosti, ale věří, že se celou agendu naučí a určitě to nebude takový stres jako práce reportérky. To, že se mýlila je asi jasné. Tým kolem kandidáta na prezidenta je obsáhlý. Navíc i zde panují velice vyhrocené vztahy a nikdo si nemůže být nikým jistý. Místo, aby všichni táhli za jeden provaz, tak se tvoří skupinky, které mezi sebou bojují. Přesto se Dominika snaží odvádět bezchybné výkony. Pan kandidát je vynikající lékař, opravdu kapacita ve svém oboru, ale po lidech v týmu požaduje až nemožné. Navíc má hodně zvláštní požadavky, které tým musí zajistit. Dominika opět zažívá obrovský stres a neví, jestli dokáže dotáhnout celou kampaň až do konce...

Autorka má bohaté zkušenosti v této oblasti a její líčení celé problematiky a vztahů na pracovišti jsou dokonale popsané. Možná někdy vykreslené až lehce přehnaně, ale já jí věřila každé slovo. Nečekejte žádné nudné politické řeči nebo poučky. Kdepak. Dostanete až psychologickou sondu do světa vysoké politiky a nejspíš se budete na celý prezidentský boj, který právě teď probíhá v médiích, dívat asi trochu jinak. Kandidát je figurka. Figurka, která je vidět, ale největší práci odvádí jeho tým. A ten tým musí šlapat jako dokonale zapadající ozubená kolečka. Kdo chybuje, letí...

Knížku doporučuji přečíst všem. Mně se opravdu neskutečně líbila. V některých pasážích jsem dokonce poznala i skutečné reportáže, které byly v TV odvysílány a ano, je to jedna z těch asi nejvíc absurdnějších, ale nebudu vám prozrazovat, která to byla. Akorát vím, že jsem si říkala, že reportéři dělají z lidí hlupáky...teď jsem však poznala díky knize, že tyto reportáže rozhodně nejsou za odměnu...

2 09.01.2023

V knize se odehrávají dvě časové linky a v obou sledujeme hlavní postavu Lucku. Dozvídáme se o jejím dětství, kdy jezdila k babičce a dědovi, vztahy se spolužáky a hlavně se mi líbilo, že autorka používala opravdu dětské obraty a myšlení, když jsme o Lucii četli jako o školačce na prvním stupni. Postupný vývoj, kdy Lucka vyrůstala je tak krásně poznat.

V druhé lince čteme o dospělé Lucii, která si jde za svým snem stát se lékařkou. Ale Lucie není obyčejná a bezproblémová holka. Kdepak. V Lucce se skrývá neskutečné množství nedořešených problémů a sama sebe trýzní hladověním, rýpáním se ve svém nitru a celkově se neskutečně podceňuje. Přijde si ošklivá, nezajímavá, divná...V online světě se jí líbí. Cítí se uvolněně a svá a najde si zde i několik přátel. Mezi nimi Tomáše. Muže s kterým se nikdy neviděla, ale oba dva pojí obrovské sympatie a touha. Tomáš je o dost starší než Lucka, ale přesto si rozumí. Jenže osud je krutý a zlý...

Lucka bojuje se svými démony a když má pocit, že je v životě šťastná a spokojená, tak přijde další rána a další pád dolů. Opět se hrabe ze dna, ale má ještě sílu na to bojovat? Má, je tu přece Tomáš..

Autorčin styl psaní vás od prvního písmenka vtáhne a nepustí. Myslím si, že se v Lucce pozná hodně dospívajících holek a asi každá poznávala ty samé pocity, co Lucka. Její humor mi byl taky hodně blízký. Zpočátku...postupně však začala být pesimistická, nešťastná, bolavá a zlomená. A i její humor upadal. Ta proměna a nahlédnutí do duše člověka, který se plácá ode zdi ke zdi se autorce moc povedla.

31.12.2022

Když se řekne Peter Freestone, vybaví se nám kapela Queen. Teda, měla by se každému z nás vybavit tato kapela, protože Peter byl 12 let osobním asistentem Freddieho Mercuryho. A protože Peter napsal před lety knihu o Freddiem, rozhodl se, i přes časté dotazy na jeho vlastní život, sepsat knihu, která bude takovou jeho autobiografií. A proto vznikla překrásná publikace s mnoha fotografiemi a překvapením na konci s názvem Ve správný čas na správném místě.

Peter Freestone se narodil 8.1.1955 a s rodiči procestoval kus světa. I on sám rád cestoval a je to v knize znát, protože poznáme spousty míst, spousty lidí a celkově je Peter velice komunikativní člověk, který se rád obklopuje lidmi, ale taky má rád svoje zázemí a svůj klid, když si potřebuje odpočinout. Peter se chtěl od malička stát lékařem, což se mu nepodařilo, ale v nemocnici nějaký čas pracoval jako ošetřovatel. On toho vůbec zvládl vystřídat hodně. Byl prodavačem, ošetřovatelem, zaměstnancem divadla, dokonce si zkusil jednorázově práci dirigenta (k tomu se ještě vrátím). Až ho jeho osud, kamarádi a celkově prořízlá pusa a odvaha zavedli až ke kapele Queen. byl do Freddieho blázen. Jako fanoušek. Měl obrovské charisma, skvělé vystupování a celkově pro něj byl vzorem. A tak se v knize dočítáme i o tom, jak se z člověka, který se stará o kostýmy celé kapely stal blízký člověk Freddieho. Peter byl taková jeho druhá ruka.

Po smrti Freddieho se Peter hledal. Věděl, že díky penězům, které mu Freddie odkázal, by nemusel už nikdy pracovat, ale to nechtěl. Chtěl být viděn, chtěl zažít úspěch a slávu a přes svoje známosti se stále pohyboval v kruzích plných celebrit a dokonce i královské rodiny. A tady se maličko zamyslím nad vším, co jsem od Petera četla. On je snad Bůh, robot, stroj nebo mimozemšťan. Nevím...cokoli zkusil, šlo mu dokonale. Lidi si ho zvali, plácali ho po ramenou, všichni po něm toužili. Žádná činnost mu nebyla cizí. Vypadl dirigent? Není problém, Peter to převezme ač nikdy nedržel taktovku v ruce. Dostal dvě věty co která ruka dělá a šup na jeviště...upřímně, místy mi to přišlo opravdu přitažené za vlasy. Opravdu nevím, jestli si Peter něco přibarvil či ne, ale než jsem se dostala k části, kdy se přistěhoval do České republiky, měla jsem nutkání knihu na chvíli zavřít a od pana barona Prášila (pardon) si odpočinout. Ale chuť číst byla silnější. Hodně, ale opravdu hodně mě zklamala část s Freddieho úmrtím. Takto necitlivě a chladně popsané...nečekala jsem to.

Ale pak přišel závěr, kdy mi byl Peter vlastně velice sympatický a navíc se v knize skrývá překvapení, které je opravdu propracované a pobavilo mě. Peter zůstal u hudby, žije v České republice, dokonce má české občanství a je spokojený. Stále sám, ale obklopen mnoha a mnoha přáteli a kamarády. Navíc společně s Milanem Devinnem, který je český zpěvák a skladatel pomocí projektu TFA cestují po světě a přednášeji o HIV/AIDS.

29.12.2022

Po dočtení knihy jsem nadšená. Ač to zpočátku tak nevypadalo, protože na prvních pár desítkách stránek čteme o pěstování borůvek a farmaření a já si říkala cože? Já snad čtu úplně jinou knihu. Upřímně, nebavilo mě to. Ale pak přišel zlom a já se od knihy nemohla odtrhnout. Plíživý strach si mě omotával kolem prstu, mráz běhal po zádech a pustit si k tomu nějakou strašidelnou hudbu, tak bych měla dokonalý hororový prožitek. Ale stačilo mi příběh jen číst. Autorovy popisy jsou velice detailní a opravdu nebudete mít problém si představit, jak jedete autem naprosto opuštěným lesem, kde se múže kdykoli cokoli zjevit přímo před vámi...Líbí se mi však, že autor nezacházel vyloženě do nějakých fantasmagorií, ale vše lze rozumem vysvětlit....lidská mysl a představivost je totiž tak hluboká a neprozkoumaná, že nevíme, co se nám v ní urodí...

Vy, kteří máte rádi napětí, strach a nadpřirozeno, tak vám knihu doporučuji.

2 27.12.2022

Knížka Agathe vypráví příběh o psychoterapeutovi, který se za pár měsíců chystá do důchodu a pomyslně odečítá kolik pacientů bude muset ještě vyslechnout než se za ním definitivně zavřou dveře ordinace. Je starý, slabý, unavený. Žije sám a jediná jeho denní náplň je poskytování psychoterapeutických služeb. Jednoho dne přijde k němu do ordinace Agathe. Mladá žena, která chce využívat konkrétně jeho služeb a ne nikoho jiného. 

Byl to melancholický a hluboký příběh. Příběh napsaný na 112 stránkách, ale natolik vás vtáhne a osloví, že si budete přát pokračování. Já jsem na konci jen otáčela poslední list a říkala co, proč? Proč už je konec? Potřebuji vědět co bylo dál. Přesto, že byl příběh zasazen ke sklonku života jednoho muže a místy převládal pesimismus, tak mě oslovil svou silou a hloubkou citů. Psychoterapeut si za svůj život vyslechl neskutečné množství lidských osudů, ale zajímal se někdy někdo o ten jeho? Není na jednoho člověka příliš, když denně vyslechne x pacientů? Může vůbec zvládat takový nápor negativních příběhů?

2 16.12.2022

Patnáctiletá Jana prožívá běžné starosti a radosti dospívající slečny. Řeší školu, chlapce, ale přeci jen je v něčem maličko jiná než ostatní děvčata. Zjistí totiž, že její rodina skrývá tajemství, které by ráda rozluštila a dozvěděla se tak pravdu. Vše začne jedním dnem, kdy se hrabe v mámině skříni a najde sešit s pevnými deskami. Dočítá se v něm o podivných situacích. Zní to jako pohádka, ale přesto nevěří tomu, že to pohádka opravdu je. Z celého textu je spíš zmatená a nechce se ptát své maminky, protože by ji nerada rozrušila. Před rokem jí totiž zemřel manžel a Janě milující otec. Prarodiče se taky chovají podivně, když Jana zabrousí s otázkami do minulosti a tak vezme vše sama do své hrsti a pátrá. Pátrá a hledá až se dozví šokující informace, které si sama v sobě musí nejprve srovnat...

Knížku doporučuji všem. Opravdu všem, kteří si chtějí přečíst kvalitní společenský román, kdy je otevřeno jedno téma. Možná i několik témat, která rezonují ve společnosti. Já se našla hlavně v tom jednom, které vám v recenzi určitě neprozradím, abyste byli stejně tak překvapení a spadla vám brada jako mně.

4 11.12.2022

Klára Sekyrová je maminka, spisovatelka a hlavně paní doktorka, která napsala knihu Dr. Máma. Jde o zpověď pediatričky prvorodičky. O miminkách, těhotenství a rodičovství věděla díky svému studiu a praxi mnoho. Ale vlastní zkušenost je k nezaplacení a po narození syna se rozhodla napsat knihu, aby všem maminkám přiblížila své zkušenosti.

Čtení bylo skvělé. Sama mám dvě děti a tak jsem si s úsměvem na rtech zavzpomínala i na svá těhotenství a první rok života dětí. Klára píše velice poutavě, s lehkostí a pohledu nejen mámy, ale i paní doktorky. A přiznává, že se jí v určitých ohledech názor na prvorodičky a nezkušené maminky změnil. Protože v knihách najdeme spousty rad a doporučení, ale vlastní zkušenost je prostě vlastní zkušenost.

Na konci každé kapitoly jsou uvedeny navíc velice cenné rady novopečeným rodičům. Např. ohledně spánku či příkrmů. Ano, najdeme toho spousty na internetu, ale líbí se mi, že to je v knize takto sjednocené a spojené s poutavým příběhem.

Knížku bych doporučila všem ženám, které teprve potomka čekají a určitě všem rodičům, kteří si chtějí čtením vybavit svoje zkušenosti, přešlapy, omyly a pokroky v nejtěžší životní roli, kterou je rodičovství.

1 03.12.2022

Příběh je to opět velice čtivý, dojemný a napsaný tak poutavou formou, že nechcete přestat číst. Ester mně osobně byla velice sympatická, ač mají někteří čtenáři jiný názor. Chápu, že se obrnila a nechtěla moc o dění číst, slyšet apod. Nechtěla si zpočátku připouštět jaká zvěrstva se kolem ní dějí. Jednala a chovala se tak, aby si co nejvíc zachránila život.

Pokud si budete chtít knihu přečíst, tak pro vás mám doporučení začít první knihou, protože ač na sebe vyloženě nenavazují, mohli byste si ale vyspoilerovat některé události, které jsou v předchozí knize uvedené.

1 01.12.2022

Veronika Vieweghová napsala román o nalezení cesty zpátky k sobě s názvem Pod maskou stín.

Tea a Tomáš jsou manželé a rodiče. Tomáš je kardiochirurg a Tea žena v domácnosti, která se stará, aby vše šlapalo jako na drátkách a byla celá rodina spokojená. Pro okolí jsou dokonalou rodinou, která má vše. Ale je tomu opravdu tak? Samozřejmě, že není. Je to pozlátko, které se postupně odchlipuje a odhaluje se jádro plné problémů. Tea je nespokojená, uštvaná, manžel unavený a rodina se začíná vzájemně odcizovat. Dozvídáme se co vše Tee vadí a proč se cítí být nespokojená.

Příběh vás do děje okamžitě vtáhne. Je velice čtivý a svými sympatiemi se chvíli přikláníte k Tomášovi, chvíli k Tee, ale nějak nevíte co si o této rodině myslet. Jenže to po několika desítkách stran končí a následuje, jak já říkám vymývání mozku a to hlavně čtenářovo. Řeči o skryté bohyni, tkadleně osudů a tvořitelce světů mě opravu nebavily. Tea spolupracovala s psycholožkou, ale mně se ta sezení vůbec nelíbila. Dobraly se k závěrům, že vlastně za všechno špatné může i nespokojenost ve školce, kdy se na Teu špatně podívala paní učitelka a že všechny tyto křivdy si bereme do dospělosti a můžou za naše problémy. Já s tímto nesouhlasím a proto jsem měla s knihou asi takový problém. Tomáš to podle mě vyřešil podstatně lépe a to jedním rozhovorem s kamarádem u piva a bylo to. Nemusel odhalovat své skryté bohyně a tvořitele světů. Tea se prostě snažila najít cestu sama k sobě, ale pro mě byla tato forma podání nešťastná. Z čeho jsem však měla velikou radost, to byly ilustrace, které celý příběh doplňují a ty jsou opravdu velice krásné.

V dnešní době a obrovské síle sociálních sítí je určitě spousty rodin, které žijí to své pozlátko a ukazují lidem okolo jen to úžasné a dokonalé. Uvnitř ale řeší problémy, starosti a je jen na nás čemu všemu budeme věřit ...

3 26.11.2022

Jaké to je vyrůstat v dětském domově a neznat svou minulost? Jaké to je být vydán napospas životu a poprat se s ním? Co vše musí člověk podstoupit, aby se uchytil v dnešním dravém světě?

Rudolf Král je český spisovatel, který nám v knize Raci v hlavě líčí příběh Mikuláše, který nezná své biologické rodiče, protože jako malé miminko byl odložen do dětského domova. Jenže je mu 18 a tak musí opustit brány tohoto ústavu a snažit se co nejlépe začlenit do společnosti. Jak moc mu to jde či nejde nám autor barvitě líčí. Miku, jak si nechává říkat, zažívá i v dospělém životě kotrmelce a prokousává se životem jak jen to jde. Dostane se až mezi několik lidí, kteří jsou členy mafiánského gangu.

Souběžně s příběhem Mikuláše čteme o Nestorovi, který prožívá hrůzy první světové války, a když už si myslí, že se blíží lepší časy, tak se mu celý život sesype jako domeček z karet. Sledujeme tak jeho putování Zakarpatskou Ukrajinou, kdy se mu do života připlete malá dívenka, sotva pětiletá, které dá jméno Taryk. S nimi prožijeme v knize téměř celé dvacáté století a je to čtení velice bolavé, ale i úsměvné, magické a plné naděje.

Nestor, Taryk a Miku. Zdánlivě spolu naprosto nesouvisející příběhy. Autorovi se povedlo skvěle vylíčit jednotlivé postavy a máte pocit, že jste se do příběhu přenesli i vy. Procestujete s postavami spousty měst, schováváte se v lesích, dokonce se dostanete do cirkusu, ale taky ochutnáte hnusné mazlavé bahno zákopů a hrůzu z okolo znějících střel.

Příběh je skvěle vystavený a získá si vás, pokud mu věnujete opravdu pozornost a čas. Lidské osudy vás chytí za srdce, ale musíte být pozornými čtenáři. Zjistila jsem, že knihy z Nakladatelství Vyšehrad jsou čtivé, hodně čtivé, ale taky velice náročné. Přesto je budu doporučovat všude, protože toto jsou přesně ty knihy, kdy dostanete na sto procent kvalitní příběh.

5 20.11.2022

Smolaření. Říká vám tento termín něco? Já věděla zhruba o co se jedná, ale díky této knize jsem získala vědomosti o činnosti, která za desítky let téměř vymizela. Smolaření je totiž způsob získávání pryskyřice z jehličnatých stromů, která se nadále zpracovává a používá v mnoha odvětvích. Autorka si dala velkou práci ve studiu tohoto oboru, aby nám čtenářům dokázala zprostředkovat, jak moc těžká práce to byla.

V knize seznamujeme s Rae Lynn. Mladou ženou, která se přes nepříznivý osud dostane až do pracovního tábora, kde vykonává tuto fyzicky náročnou práci. Potká zde i Dela, který se z obyčejného dělníka vypracoval na předáka a ukazuje podřízeným, že i mezi nadřízeným a podřízeným může být lidský přístup. V táboře na zpracování pryskyřice totiž jinak vládne krutost a trestání za sebemenší chybu.
Rae Lynn a Del se snaží vyrovnat se svou minulostí a smířit se s osudem, který je jim určený. Čteme tak srdcervoucí příběh plný odhodlání, napětí a lidské houževnatosti.

Příběh se mi moc líbil. Od začátku jsem sice tušila, jak asi skončí, ale přesto mi to tentokrát vůbec nevadilo. Od první stránky jsem se do knihy ponořila a jen nerada jsem ji odkládala. Navíc autorka dokázala postavy, prostředí a život vylíčit tak barvitě, že jsem měla pocit, jako když jsem přímo v dění.

5 14.11.2022

Autor slibuje autentické vyprávění z prostředí, kam se běžný smrtelník nepodívá. Já se opravdu těšila na dramatický příběh, ale nestalo se tomu tak. Postavy pro mě byly vykreslené naprosto plytce a bez nějakého většího vnitřního poznání. Vyprávění bylo nemastné, neslané a já knížku dost často odkládala, protože když už se začalo něco dít a chtěla jsem se dozvědět podrobnosti, autor skočil v tématu někam jinam a nebo rovnou o několik let dopředu. Chápu, že popsat čtvrt století života je hodně, ale mě to v příběhu nesedlo. Byla však ke konci scéna, kdy jsem napětím ani nedutala, přesto v porovnání s celou knihou to bylo málo. Na konci mi však zbylo i pár otázek a po dočtení poslední věty následovalo jakože cože?

Možná bych byla s příběhem spokojená jako náctiletý kluk. Takto jsem ráda, že jsem si ji přečetla, mohla si udělat vlastní názor, ale vím, že mi příběh nesedl a očekávala jsem něco naprosto jiného.

12.11.2022

Autorka Jana Poncarová je česká spisovatelka, která se zabývá převážně skutečnými událostmi a životy lidí. Já bych vám dnes ráda představila její zatím poslední knihu s názvem Herečka: Múza první republiky.

Kniha je o životě talentované české herečky Jarmile Horákové. Ta od dětství toužila po tom stát se herečkou a stát na prknech, která znamenají svět. Herectví pro ni bylo vším a ač byla ještě dítě, byla k sobě tvrdá a disciplinovaná. Učila se texty a tvrdě dřela, aby se jednou dostala na divadelní scénu a mohla lidem ukázat své herecké umění. A povedlo se jí to. Milovala divadlo a film a naprosto mu podlehla. Vše, i soukromý život, šel stranou. Velice ráda si psala své pocity, myšlenky a vzpomínky do deníku.

Druhá významná žena v knize je Olga Barényi. Toto jméno vám možná nic neřekne, ale jedná se o pseudonym herečky a hlavně spisovatelky Aloisie Anny Voznicové. Ta se v knize věnuje psaní divadelní hry Herečka, která má být právě o životě Jarmily Horákové. Olze se totiž do rukou dostane Jarmilčin deník a ona se rozhodne nenechat upadnout v zapomnění její příběh.

Autorka dokázala bravurně vykreslit dvě tak naprosto odlišné postavy. Jejich pocity, dravost a odhodlanost v dobách ve kterých žily. Mezi Jarmilou a Olgou nás dělí v knize 20 let. Jarmila byla mladá a plná života s mnoha sny, ale bohužel osud tomu chtěl jinak a zemřela velice mladá a to ve 23 letech. Její poslední týdny života jsou v knize vylíčeny s neskutečným citem a měla jsem slzy v očích. Jarmila mi jako osoba přirostla velice k srdci a přiznám se, že jsem si o ní hledala na internetu další informace. Bohužel jich moc není. A je to škoda.

Proto jsem velice ráda, že autorka napsala takto nádhernou knihu, která je dějově sice smyšlená, ale opírá se o reálné události. Knížku doporučuji přečíst všem milovníkům historie, ale vlastně i všem ostatním, kteří si prostě chtějí přečíst kvalitní příběh, který ve čtenáři zanechá hlubokou stopu.

4 07.11.2022

Já musím smeknout před autorkou, protože jsem netušila, že držím v ruce tak moc čtivou knihu. Od prvního písmenka si mě získala a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Vztahový propletenec a chování postav mě bavilo. Rozhodně bych takové vztahy nechtěla mít ve vlastní rodině, ale jsem naprosto přesvědčená, že se to stát může a pak se rodina otřásá v základech.

5 06.11.2022

Co se vám vybaví, když slyšíte jméno Richard Ramirez? Ano, sériový vrah, který byl obviněn z 13 vražd, 5 pokusů o vraždu, 11 znásilnění a 14 vloupání. Ano, docela vysoké číslo na jednoho člověka. A abyste se dozvěděli o jeho životě, vraždách a osudu po odsouzení víc, tak si o něm můžete přečíst knihu s názvem Richard Ramirez-Night Stalker od Philipa Carla.

Richard Ramirez. Člověk, který se zapsal do dějin jako sériový vrah a ač je téměř 10 let po smrti, tak nás jeho život a činy nadále fascinují, znepokojují a znechucují zároveň. Kde se v něm vzalo to zlo a nenávist? Ty sklony k násilí? V dětství? Či se takto člověk narodí? Těžko říct...každopádně Richard byl sériovým vrahem řádícím v 80. letech 20. století. V roce 1989 byl uznán vinným z 13 vražd, 5 pokusů o vraždu, 11 znásilnění a 14 vloupání. Jeho soudní proces sledoval celý svět. Lidé ho nenáviděli, ale paradoxně se našlo spousty žen, které se do něj zamilovaly, psaly mu dopisy a představovaly si s ním intimní vztah.

Richard vyrůstal s pěti sourozenci a rodiči. Otec měl násilnické sklony a byl na děti velice tvrdý. V dospívání se sblížil se svým bratrancem, který se vrátil z války ve Vietnamu a barvitě Richardovi líčil, jaké brutality tam zažíval a sám dělal. Ovlivnilo Richarda i tohle? Možná...

Knížka je docela silná, má 576 stran a je opravdu obsáhlá. V první čtvrtině se dozvídáme o vraždách a o tom, jak se snažila policie Richarda dopadnout. V druhé čtvrtině čteme o jeho dětství, dospívání a celkově rodinných vztazích a tato část mě bavila asi nejvíce. Následuje soud, který byl opravdu, ale opravdu zdlouhavý, úmorný a v některých věcech naprosto nepochopitelný. Porota pojídající popcorn při rozhodování o Richardovo vině či nevině mě opravdu pobavila. Každopádně byla tato část knihy pro mě zbytečně dlouhá, navíc se v ní objevilo neskutečné množství jmen, která se mi pletla a nebo jsem absolutně netušila kdo to je. Poslední část byla čtivější a velice se mi líbil rozhovor Richarda s autorem knihy. Ano, čtete dobře. Autor se osobně s Richardem setkal a to dodává celému rozhovoru větší sílu.

Pro všechny, kteří mají rádi True Crime, knížku doporučuji, ale připravte se na trošku zdlouhavější část při soudním procesu. Jinak jsem byla z knihy nadšená a samozřejmě si o Richardovi ještě googlila fotky a na Wikipedii se o něm dozvíte velice podrobné informace.

1 05.11.2022

Devadesátky. Období poslední dobou hodně skloňované, protože lidi rádi vzpomínají a nechtějí zapomenou na roky, kdy jsme se stali samostatným státem a žilo se nám prostě skvěle. A tak je to i v knize, která nás zavede na přelom roku 1992-1993, kdy vznikne samostatná Česká republika. Novinář Daniel, který je hlavní postavou této knihy, odlétá na ostrov Tenerife, aby zde sepsal reportáž o životě a tradicích místních lidí. Těší se, jak se mezi novináři vyšvihne svými skvělými fotografiemi a článkem. Daniel je takový sebestředný namachrovaný týpek milující sarkasmus, ale ne vždy je zcela pochopen svým okolím. Jeho přítelkyně Veronika je vylíčena jako infantilní hloupoučká slečinka. Nebo aspoň mě to tak přišlo a fakt jsem nad jejími dopisy, které posílala na Tenerife pro Daniela, žasla.

Danielův pobyt na ostrově je všechno možné jen ne práce. Slibuje si, jak bude fotit a psát. Ač se snaží, tak cesta k sepsání reportáže je trochu trnitá. Potkává zde partu několika lidí s kterými se spřátelí a prožívá s nimi několik společných dní, kdy se vzájemně poznávají. Jasně, Daniel je chlap a má své potřeby, ale fakt mi svým chováním lezl na nervy. Jak utržený ze řetězu. Líbilo  se mi však zamyšlení všech přátel nad tím, jak bude naše republika vypadat za třicet let. To bylo místy i velice úsměvné. Třeba v názorech na mobilní telefony a nebo internet, který byl zrovna v plenkách.

Jelikož je autor psycholog, tak dokázal skvěle vylíčit povahy a chování jednotlivých postav. Závěr se mi moc líbil, ale ráda bych o Danielovi četla dál a ač mi chvílemi lezl krkem, tak jsem si ho přeci jen v něčem oblíbila. Jako kamarád na pokec super, ale chlap pro život, nikdy.

2 30.10.2022

(SPOILER) Osudy jedné rodiny ve 20. století shrnula v dramatickém příběhu. S Emilkou prožijeme celý její život. Radosti, starosti a každodenní život je na stránkách velice čtivě vylíčen. Emilka nám roste před očima a my s ní prožíváme její vývoj v samostatnou ženu, která by ráda prožila šťastný život. Emilka a její blízcí jsou vystaveni mnoha problémům a snaží se s nimi vyrovnat co nejlépe. Žít jako slušní a pracovití lidé a mít kolem sebe milující rodinu.

Já měla bohužel problém s tím, že v příběhu bylo moc úmrtí. Nevím, proč autorka nechávala zemřít tolik osob. Však dramatičnost lze napsat i jinak. Jakmile se na pozadí objevila nějaká postava, tak jsem si hned říkala, že na následujících stranách zemře. Věřím, že každá rodina má svůj osud napsaný, ale zde mi to přišlo opravdu na sílu. Jinak se mi příběh celkem líbil, ale myslím si, že brzy zapadne mezi knihy, které jsem četla, pamatuji si nádhernou obálku, ale obsah ne. Až na ta úmrtí.

4 26.10.2022