Kandidát

(SPOILER) Pro mě se celkem nepochopitelně hlavní hrdinka rozhodla dělat tiskovou mluvčí někomu, o kom nic neví a vlastně nezná ani jeho politické názory. Což mi nešlo moc dohromady s postojem zkušené novinářky.

Tak, jako se nejdříve jevila postava Vranského sympaticky (opravdu jen chvíli), poté mi neskutečně lezl na nervy a nevolila bych ho ani jako místopředsedu SVJ.
Umím si ale představit, že mediální obraz politiků a celebrit je jedna věc a soužití a pravá tvář druhá (samozřejmě, ne nutně u každého)

Co mě celkem na knize bavilo, byly uvěřitelné dialogy mezi postavami. Líbilo se mi, že autorka ztratila i sprosté slovo, které se do situace hodilo a celkově to nedělala zbytečně naškrobené. :)

Tento thriller pochází z mimořádně napínavého a atraktivního prostředí. Každý, kdo čte noviny nebo poslouchá politické podcasty, má o zákulisí určitou představu. Situace popsaná v tomto příběhu je ale mnohonásobně dramatičtější a děsivější.

Děj začíná přímo na vrcholu volební kampaně. Sledujeme tiskovou mluvčí, která pracuje v režimu 24/7, a ze začátku vůbec netušíme, co přesně vedlo k náhlému zvratu. Příběh se následně vrací v čase a ukazuje, jak se hlavní hrdinka do kampaně vůbec dostala. Cestou nahlédneme pod pokličku televizní tvorby, zpravodajství i úplných počátků kampaně.

Co se mi na knize líbilo a co ne:

Strhující úvod: Začátek mě okamžitě vtáhl a skvěle nalákal na další děj.

Mírné zvolnění uprostřed: Ve střední části knize trochu docházel dech. Situace se začaly opakovat, kandidát byl na odstřel a hlavní hrdinka vlastně také – mimo jiné proto, že si nechala zničit osobní život, aniž by pořádně věděla proč.

Finálová jízda: Ke konci se ale tempo opět neuvěřitelně rozjelo. Jakmile jsme postupně odhalovali více informací o hlavním manažerovi kampaně, děj nabral obrovskou rychlost. Finálnímu vyvrcholení se tak nakonec vůben nedivím.

A co je na celé knize nejsmutnější a nejděsivější? Není napsaná jako alternativní realita. Dokáži si živě představit, že se něco takového reálně děje. Z toho jde mráz po zádech. Navíc iniciály kandidáta jsou V.V.

Knihu určitě doporučuji k přečtení.

(SPOILER) Strašně mě bavilo nakouknout do zákulisí příprav večerních zpráv a jen jsem si potvrdila, že je to přesně tak stresová práce, jak jsem si myslela, že je. Fakt obdivuju všechny, kdo jsou schopni v tomhle permanentním stresu pracovat. Dost jsem v některých pasážích poznávala samu sebe a říkala si, jak strašně člověk doufá, že dělá správnou věc, ale až s odstupem času vidí, jak moc bylo všechno špatně. Myslím ale, že tuhle knihu plně docení jen ten, kdo si podobným jednáním od svých šéfů v minulosti prošel.

Neodbytně se hlásící myšlenka, že skutečnost je ještě mnohem horší...

Já se přiznám, že se o politiku nějak extra nezajímám. Vím, že bych měla, ale vidím v tom jen hromadu nenažraných lidí, kteří berou nesmyslné peníze v podstatě za nic, zatímco opravdu důležitá povolání jako doktoři, učitelé apod jsou finančně podhodnocení. Nicméně minulou volbu prezidenta jsem můžu říct celkem prožívala. Chtěla jsem změnu, někoho, za koho se nebudu stydět a proto, když mi před nějakou dobou byla nabídnuta k recenzi kniha Kandidát, která slibuje nahlédnutí pod pokličku prezidentské kampaně od autorky @pastorlenka, neváhala jsem a řekla si, že knihu zkusím.

Jak už jsem zmínila, kniha slibuje příběh novinářky a tiskové mluvčí kandidáta na prezidenta. Přiznám se, že ze začátku knihy jsem byla celkem rozpačitá. Prvních sto stránek nemělo s kampaní, s kandidátem, ani s politikou nic společného. Sledovala jsem příběh novinářky, která má problémy se šéfem, práci si chce dělat podle sebe a není ji to dopřáno, proto z práce odchází. Příběh mě zkrátka moc nezaujal. Poté se ale naše hlavní hrdinka Dominika stává tiskovou mluvčí nového kandidáta na prezidenta a příběh mě začal trochu bavit.

Nicméně během čtení jsem se k hlavní hrdince nějak nemohla dostat. Rozum mi zůstávat stát nad tím, co všechno si nechá líbit a jak kampani obětovala úplně všechno včetně šťastného vztahu. Samotný kandidát primář Viktor Vranský se zpočátku zdál jako milý a inteligentní muž. Jenže pak se odkryla jeho skutečná povaha a lezl mi na nervy. Jedinou postavou, kterou jsem měla ráda, byl Dominičin přítel Adam. Toho mi bylo místy až líto, ale zachraňoval to.

Styl psaní autorky mi dá se říct sedl, téma je zajímavé a je to zajímavě napsané. Autorka skvěle popsala politický background, intriky a práci tiskové mluvčí. Oceňuju i to, že čerpala ze svých zkušeností.

Kniha je svým způsobem zajímavá, téma důležité, ale ne úplně mi sedla většina postav, včetně hlavní hrdinky, z původně inteligentní silné ženy se stala naivní blbka, která si nechala vše líbit a nechala se sebou zametat jak loutka.

Kniha byla zajímavá a při čtení jsem se bavila. Párkrát jsem si ale říkala, že to snad není možné. Konec mě dostal. Doporučuji.

Šílené prostřední je zjevně každé, které se točí kolem politiků a politiky .. možná umocněno východo-evropskou demokracií. Navíc moc peněz, které vládnou všem jako bájný prsten.
Pokud hledáte poučení, napadá mne po přečtení knihy jedno ... nevolíme PRO někoho, ale už napříště PROTI někomu. Není čistá volba.... vlastně není podstatné jak moc knize uvěříte nebo ne.

V knize sledujeme přípravu kampaně pro prezidenta.Kolik lidí je potřeba do týmu. Komu můžu věřit a na koho si dát pozor? Je vše tak čisté jak to vypadá? Kolik času věnovat kampani než přijdu o rodinu a přítele?

Lenka Pastorčáková to znovu dokázala. Po Žárlivce, v níž jsem hlavní hrdinku psychicky nezvládala, přišla s Kandidátem, který je snad ještě o stupeň lepší. Tentokrát není problém v hlavní hrdince, ale v lidech okolo. Tolikrát jsem v sobě dusila vztek, chtělo se mi hlavou tlouct do zdi, cítila jsem to napětí, stres, nervy na pochodu. A nakonec jsem děkovala Bohu za práci, kterou mám, protože to, co zažívala hlavní hrdinka Dominika, to bych nevydržela ani týden. Naprosto perfektní čtení.

- Kdo chce hrát vysokou hru, musí počítat s tím, že bude padat z výšky. -

Prvně bych chtěla zdůraznit, že pro mě příběh nebyl tak šokující a to zejména proto, že jsem markeťačka a přítel politolog. Na druhou stranu si ale myslím, že by si knihu měl přečíst každý. Protože ono opravdu není vše tak hezké, jak to vypadá.
Autorka nám prostřednictvím hlavní hrdinky ukazuje jak práci reportérky, tak poté tiskové mluvčí kandidáta na prezidenta. Autorka se samozřejmě mohla a taky nemusela inspirovat vlastními zkušenostmi.
Moc se mi líbila témata, které se autorka snažila podsunout v rámci příběhu, napříkla to, že opravdu nemůžeme čekat, že ve volbách najdeme 100% shodu, že každý různým tématům staví jinou váhu a nebo také, že občas se ve svých názorech i můžeme mýlit.
Bohužel, dojem ze čtení mi dost zkazila právě hlavní postava... Pochopila bych, kdyby se jednalo o naprosto nezkušenou a napolíbenou holčinu, ale tohle měla být velmi zkušená a inteligentní žena a v průběhu čtení z ní zbyla jen naprosto naivní blbka, která byla úplně hluchá a slepá ke všemu. Některé popsané situace mi navíc přicházeli až absurdní a zbytečně přitažené za vlasy.
Naopak, musím vyzdvihnout postavu Adama, dokonalost sama, opravdu, chlap a partner jak má být.
Knížka by mohla být i malinko kratší, některé pasáže mi přišly zbytečné a pro pohodlnější čtení bych i rozdělila do kapitol - první část byla 300 stran a to se mi zdá i dost.

Kandidát je příběh jak probíhá kampaň na prezidenta. To, že o prezidenta zas až tak nejde a stojí za kampaní spousta lidí, kteří jsou různě najatý, podplacený, zmanipulovaný. A to nejen samotný aktéři kampaně okolo kandidáta, ale i média, novináři apod.

Jsou tam samozřejmě i slušní lidé, kteří si přejí změnu v politice jako je Dominika, ale těch je pomálu. Pro takové lidi tam není místo. Politika je semele. Musí tam být neurvalý buldok,který dokáže jít za svým přes mrtvoly. Proto Dominika přichází o své kolegy, které dostávají výpověď od hlavního manažera Šimona. Jsou ale opravdu tak neschopní nebo jen poznávají pravdu a tak musí jít z kola ven?

Dominika si od začátku není ničím jistá. Ani tím, že by měl být primář Viktor Vránský prezidentem. Jako operatér je skvělý, jako člověk cholerik, v jádru dobrý člověk, ale stačí to?

Co všechno si Dominika, bývalá modrátorka v televizi jako mluvčí kandidáta na prezidenta prožije už si musíte přečíst sami. Ale že to není lehká práce vám prozradit mohu. Naruší jí to celý život. Vztah s partnerem, s rodinou, stres, podlomené zdraví. Dokáže se z toho kolotoče se ctí vymotat? Už nikdy se nebudu na volby po přečtení této knihy koukat stejně.

Kandidát je příběh jak probíhá kampaň na prezidenta. To, že o prezidenta zas až tak nejde a stojí za kampaní spousta lidí, kteří jsou různě najatý, podplacený, zmanipulovaný. A to nejen samotný aktéři kampaně okolo kandidáta, ale i média, novináři apod.

Jsou tam samozřejmě i slušní lidé, kteří si přejí změnu v politice jako je Dominika, ale těch je pomálu. Pro takové lidi tam není místo. Politika je semele. Musí tam být neurvalý buldok,který dokáže jít za svým přes mrtvoly. Proto Dominika přichází o své kolegy, které dostávají výpověď od hlavního manažera Šimona. Jsou ale opravdu tak neschopní nebo jen poznávají pravdu a tak musí jít z kola ven?

Dominika si od začátku není ničím jistá. Ani tím, že by měl být primář Viktor Vránský prezidentem. Jako operatér je skvělý, jako člověk cholerik, v jádru dobrý člověk, ale stačí to?

Co všechno si Dominika, bývalá modrátorka v televizi jako mluvčí kandidáta na prezidenta prožije už si musíte přečíst sami. Ale že to není lehká práce vám prozradit mohu. Naruší jí to celý život. Vztah s partnerem, s rodinou, stres, podlomené zdraví. Dokáže se z toho kolotoče se ctí vymotat? Už nikdy se nebudu na volby po přečtení této knihy koukat stejně.

Když na to přijde, opravdu volíme pouze prezidenta? A opravdu je kandidát takový nebo byl stvořen svým okolím jako každý jiný marketingový produkt?

Jste přesvědčeni, že volíte vámi vybraného kandidáta a právě jemu dáváte hlas. Ve skutečnosti však volíte lidi, kterými se budoucí prezident obklopuje.

Celou knihou nás provádí hlavní hrdinka Dominika. Žena, kterou po jejím bývalém šéfovi už nic nerozhodí. Jenže pak se objeví ON.

Musí zvednout telefon, kdykoliv ON zavolá.
Trénuje s NÍM rozhovory, které JEMU připadají zbytečné.
A přesto se snaží, aby se ON necítil jako idiot.

Přestože je tento román fikce, autorka při psaní knihy čerpá z vlastních zkušeností z prostředí prezidentské kampaně, kdy pracovala na pozici tiskové mluvčí jednoho z kandidátů. Rovněž těží z praxe televizní reportérky, a mistrně popisuje zákulisí příprav večerních zpráv, politických debat a předvolební práce médií vůbec.

Příběh jako takový se mi hodně líbil. Prostředí prezidentské kampaně mimo kamery, které obyčejný člověk nemá šanci poznat, je hodně zajímavé a upřímně by mě zajímalo, na kolik procent to tak doopravdy je. Některé ze zvratů jsem vůbec nečekala a o to víc jsem si je pak užila.

Bohužel mi trochu vadilo, že kniha nemá jasně rozdělané kapitoly a je jen oddělena hvězdičkami v textu. Časem jsem se začala ztrácet ve jméně všech postav celého týmu a možná měla kniha projít ještě jednou korekturou, protože často mou pozornost upoutaly tiskové chyby, ať už v samotných slovech nebo chybějící interpunkce a uvozovky, takže jsem se pak ztrácela v textu a přímé řeči.

Autorka ale píše moc hezky a už mám v merku i její knihu Žárlivka. Nevím, zda je to účel nebo jen náhoda, ale jestliže se podle anotace týká stejné Renaty, moc se na ni těším!

Čtenářský vkus je přepestrý. Proto věřím, že fanoušci autorek specifických bestsellerů Obermannové, Třeštíkové či Nesvadbové nad tímto románem zaplesají. Mně se četl obtížně, zejména vinou hlavní hrdinky, jejíž neuvěřitelný blbismus hravě překonával pověstný napnelismus bez cukatúry. Doufám, že Dominičin příběh nebyl (obdobně jako předtím Žárlivka) autobiografickým románem, ale nezdařeným pokusem o vytvoření jakési české varianty Bridget Jonesové s využitím autorčiných znalostí prostředí televizního zpravodajství či Drahošova volebního štábu.

Netušil jsem do čeho jdu a trochu jsem měl obavy, jestli bude kniha moje krevní skupina. Udělal jsem dobře, že jsem sáhl právě po této knize. Měl jsem chuť si přečíst něco nevšedního z prostředí, které právě moc neznám. Ale ke knize konkrétně. Dominika na mě působí jako taková čistá duše, co chce za každou cenu hledat na světě i v lidech to lepší a to i za cenu, že vstoupí vícekrát do stejné řeky. Proč ne. Svět politiky a intrik a ztrát iluzí. Co k tomu dodat. Autorka píše z vlastní zkušenosti. Mě se líbí ta mnohovrstevnost povah. Ty různé motivy, proč kdo co dělá a co sleduje. To mám v knihách rád. Ty spojitosti i různorodosti. Ty srážky a následné důsledky. Snažil jsem se na to nedívat, jako na politický thriller ale jako na příběh Dominiky, která bojuje se zlem a vlastně i dobrem. Hlavně sama se sebou. Kniha mě překvapila a bavila. Vykreslení postav mužů mi připomíná každodenní boj s testosteronem, který asi každý z nás zná velmi dobře. Asi to platí jak v politice, tak ve firmách i jiných lidských sférách. Vyvrcholení příběhu bylo také velmi zajímavé. Určitě Kandidáta doporučuji pro čtenáře, kteří rádi objevují nevšední témata od autorů, kteří píší z vlastní zkušenosti a ještě dokážou příběh zajímavě okořenit. Jo... chystám se v létě na Žárlivku. Jsem za ten objev moc rád. Díky!

Přiznám se, že když jsem o knížce Kandidát slyšela poprvé, automaticky jsem ji vyhodnotila jako takovou, která není pro mě. Knihy z politického prostředí běžně vůbec nevyhledávám, naopak se jim spíše vyhýbám. Prostě to není téma, které by mě při čtení nějak moc bavilo.
ALE! V této knize jde o mnohem víc, otevírá různá témata, vynáší na povrch věci, o kterých bych se jinak možná ani nedozvěděla.
Ano, v knize je hlavním tématem prezidentská kampaň, ale z pohledu hlavní hrdinky je vše tak realistické, že mě kniha bavila od začátku do konce!
Kniha nabízí skvělý pohled do zákulisí prezidentské kampaně, ale ve stejné rovině se soustředí i na osobní život hlavní hrdinky. Vše je skvěle skloubeno, nic nepůsobí nepatřičně a příběh příjemně odsýpal.
S hlavní hrdinkou bylo velice snadné se ztotožnit, byla moc dobře napsaná a já s ní prožívala každou stránku. Rozhodně nebyla v lehké situaci, takže každá stránka znamenala riziko, pro čtenáře tudíž i kapku napětí (to si já vždy užiju).
Styl psaní mi sedl, kniha se četla dobře a stránky mi ubíhaly pod rukama.
V knize na mě čekalo nejedno překvapení, nic moc jsem dopředu nedokázala odhadnout, takže jsem byla opravdu zvědavá, čím příběh nakonec vyústí a jestli mě překvapí. A ono ano!
Kandidát je pro mě skvělým objevem, ale zároveň taky knihou, která mě přesvědčila o tom, že ne všechny knihy jsou takové, jako se napovrch zdají, že je třeba vystupovat ze své komfortní zóny a dávat šanci i těm knihám, které "nejsou pro mě". Děkuji za to.

Čistý, upřímný, autentický člověk se prezidentem nestane. Protože poctivost nemá sílu. Poctivost nestačí. Je podezřelá a nepochopitelná. (citace z knihy, str. 313)

Věděla jsem, že začíst se do knihy, u které se předpokládá jistá míra kontroverze, a to hnedle v tak zásadní otázce, jakou je přímá volba prezidenta, nebude nikterak jednoduché. Proč? Protože mě politika zajímá, a protože je mi více méně jasné, že vše není tak růžové, jak je nám médií předkládáno. Jedná se o natolik špinavou hru, že nemáme šanci si uvědomit, že ji jako běžní občané nemáme ani v nejmenším, jak ovlivnit.

Nedávná naše národní zkušenost s volbou vhodného kandidáta na, spíše reprezentativní post prezidenta naší milované matičky země, nám ve svých velmi hrubých obrysech ukázala, kam až může toto všechno dojít. To nejhorší, co nás mohlo potkat - fatální rozdělení občanů do dvou tolik odlišných táborů.

Z každé stránky románu je patrné, že autorka přesně ví, o čem mluví. Sama přiznává, že čerpá z vlastních nemalých zkušeností z politického i mediálního prostředí. Co mě však udivuje je fakt, že má někdo žaludek se tomuto pletichaření dobrovolně vystavovat... Ale co, někdo to dělat musí.

Jsem nadmíru přesvědčena, že lidé, co vkročí do politiky, musí mít hroší kůži. Můj žaludek by jejich počínání nezvládl, o nervech ani nemluvím.

Autorka odvedla skvělou práci, příběh je bravurně propracovaný a seznámení se se zákulisím "manévrů" okolo přípravy volební kampaně, mě uchvátil. Že však i v českých podmínkách může probíhat kampaň "ve velkém stylu", mě dosti překvapilo. Snůška lží, obviňování, překrucování pravdy, tvrzení polopravd, házení špíny na konkurenci.... Však, nedávno jsme toto zažili na vlastní oči.

Co už mě tolik neuchvátilo, bylo jednání zejména mužských antihrdinů této knihy. Ego stále přetrvává v poměrně značné míře u většiny tohoto pokolení (vím, o čem mluvím, sama se pohybuji v akademickém světě). Popisované arogantní chování nadřízených bylo na jednu velkou facku. Nicméně musím před hlavní hrdinkou Dominikou smeknout za zachování chladné hlavy a dekora.

Obdivuji, že se autorka držela sarkastického humoru, tedy alespoň já ho při čtení často spatřovala. Pobavila jsem se zejména při popisování denního režimu samotného kandidáta.

A jaké bylo téma toho fejetonu? - Jak tráví víkendy. - Aha. Ale proč si to nenapsal sám? - Protože jsem jeho mluvčí. - No a? Když se ho někdo zeptá, jakou měl ráno stolici, budeš za něj taky odpovídat ty? (citace z knihy, str. 156).

Čemu moc nerozumím je, proč Dominika přechází od jednoho cholerického blázna k druhému extrému. Snad naivní víra k přispění udělat svět alespoň trošičku lepším? Nebo vidina tučné výplaty? Nevím. Ponořená do práce si Domča ani nevšimne, že se jí sype osobní život. Ale jsem ráda, že nakonec zvítězil zdravý rozum a sama si uvědomí životní priority, které jsou OPRAVDU DŮLEŽITÉ. Ono najít tak silnou oporu v partnerovi je dnes velkou vzácností.

A jen malý dovětek: Jako opavsko-ostravského patriota, se mě abnormálně dotkla poznámka Pražáka, ve které Moravskoslezský kraj nazývá Ukrajinou.

Je zbytečné vítězství vítězstvím? (citace z knihy, str. 70)

Velmi, palčivě aktuální.
:
Kniha je opravdu obsáhlejší, o to více se dotýká široké škály společenských témat, například morálky, která se v různých měřítkách snižuje nebo i zcela odlišuje a v kombinaci s politickou linkou (dostáváme se totiž do zákulisí během kandidatury - do míst, kam běžný občan pod žhnoucí pokličku ani mrknutím oka nenahlédne) zesiluje naléhavou potřebu o změnu i ideál a v případě hlavní postavy Dominiky - postavit se tedy na "straně dobra".
:
Dominika nemá příliš prostoru na soukromý život a hned v úvodu poněkud rezignuje s téměř nulovou snahou prosadit si jakýkoliv osobní čas nejen pro přítele Adama nebo vlastní rodinu. Z přímého bossingu, ze kterého odchází z pozice moderátorky jedné televizní stanice, se přímo katapultuje na nové umístění jako hlavní tisková mluvčí pro kandidáta na post prezidenta - primáře Viktora Vranského, který však velice brzy poodhaluje své karty a nitky, které vedou hodně vysoko.
:
Tým V.V. je rozmanitě různorodý, pro čtenáře o to více atraktivní. Kniha neobsahuje žádná plytká místa. Mě osobně pobavilo objasnění vyzouvání si lodiček u dámského osazenstva a poprvé se tak dozvídám o misofonii. Velice rozporuplná, téměř zlověstná postava -  již v úvodu, byl pro mě právě Šimon. 
:
Autorce se povedl mistrný kus. Velice precizně a zasvěceně dokázala udržet mojí pozornost, byť bych nejspíš "díky" předsudkům (že se jedná pouze o politické dílo) knize šanci nedala. Oprávněně si Kandidát na Databázi knih drží vysoké hodnocení.
:
Nabízí se jen otázka, co je opravdu jen fikce a co znepokojivá realita, kterou si zaručeně položí po přečtení epilogu každý čtenář.

Za tuto knihu velice děkuji přímo @pastorlenka a rychlé odeslání @grada_cz @cosmopolis_cz

Tuhle knížku jsem četl v průběhu poměrně dost vyhrocené prezidentské kampaně a úplně nevylučuji, že tahle skutečnost může mít určitý vliv na moje hodnocení. Není to úplně ten typ knihy, o které by člověk mohl prohlásit, že se mu líbila a myslet tím, že z ní měl nějaké pozitivní pocity. Většina postav je krajně nesympatická, hlavní hrdinka se leckdy chová dost iracionálně, kandidát je značně rozporuplná osobnost a nedá se říci, že by mu člověk dokázal nějak výrazně fandit. Proč mě ten příběh tedy oslovil? Rozhodně je čtivý a pokud se člověk trochu zajímá o politickou scénu a vůbec dění v téhle zemi, najde si tam spoustu paralel s tím, co se tady za poslední roky dělo, jakým způsobem tu určitá část lidí (ne)přemýšlí apod. Na rovinu říkám, že román moc nedoporučuji fanouškům pána, který rád pálí červené trenky, ani toho, který si myslí, že Měsíc je planeta. Asi by ji úplně neocenili ;-)