Clivicus
komentáře u knih
Romeo a Julie
William Shakespeare
(SPOILER) Nejsem literární kritik ni spisovatel, takže mou úvahu zde berte s hrstkou soli a pepře. Kdysi jsem se doslechl o jisté kritice Romea a Julie, že příběh není pravou tragedií, neboť jejich smrt nebyla zapříčiněna vadami či neřestmi postav, nýbrž holou náhodou a nepředvídatelným omylem. S tím však nesouhlasím, shledávaje tu jistý hřích na Romeovi.
Když upřeně hleděl na Julii stojící na balkóně, přirovnával ji k věcem jako slunce, záře atd. Viděl v ní jakousi svou bohyni, vtiskl do ní svůj ideál, jímž sama Julie však nebyla, ba být nemohla. Vždyť je to častý jev, když se přece muž zamiluje do ženy, ihned si ženu tu představuje jako to nejlepší stvoření, které kdy kráčelo na povrchu zemském, přiděluje jí ty nejvýsostnější atributy. Je to přirozené, avšak nutno si uvědomit, že žena ta povýšená v nebesa, věru v nich nedlí, nýbrž sama je normálním člověkem jako my všichni, kráčející po hlíně a špíně, ne v oblacích.
Jaké měl tento Romeův hřích následky? Tím, že si Boha téměř vtělil do Julie, si ji povýšil výš než cokoliv jiného, což je těžký hřích, před tímto hříchem varuje Hospodin, káže neklanět se modlám a marnostem. Modly a marnosti jsou světské věci vyzdvižené na místa, kam nepatří. Taktéž učinil s Julií.
Stoje pak u oltáři při nehybné Julii, nemohl ani pomýšlet na smrt své bohyně. Co zbude po skonání nejvyššího a nejvyvýšenějšího? Nic než smrt. Toť ta tragédie, a tragédie to geniální, věru a bezesporu.
Zvířecí statek
George Orwell (p)
Jasně a zřetelně Orwell vysvětluje nebezpečí radikálně levicové identitární politiky, spočívající ve všeobjímající ideologii, slibující všem rovnost na újmu zjevných utlačovatelů, zde lidí. Čistá nenávist a krvežíznivá pomstychtivost vůči lidem jsou zastřeny pod praporem rovnosti, volnosti a bratrství a láskou k chudým, chorým a němým.
Je důvod, proč je toto dílo klasikou. Není to pouhá bajka s ponaučením na konci, to vám slibuji.
Benediktini a střed Evropy
Petr Sommer
Čtivá kniha o benediktinech a o počátcích mnišství vůbec. Člověk se doví mnoho o vzestupu řádu, jeho prvních zakladatelích, o reformním proudu v Cluny a o tajemném sanktgallenském plánu, jenž se bohužel neuskutečnil. Na konci je i obsáhlý seznam všech středoevropských benediktinských klášterů druhdy i s obrázky, což mne mile překvapilo.
Za mě skvělé dílo ještě skvělejšího kolektivu.
Jak zachránit západní civilizaci
Ben Shapiro (p)
Kniha je pravdomluvná, řkoucí neblahý stav USA a v menším měřítku i celého Zapádu, souženého nekýženou radikalizací úzké skupiny levicových ideologů, kteří nemají cíle než podrývat a podkopávat kterýkoliv sloup a základ, na kterém spočívá naše civilizace. V pravdě popisuje Ben Shapiro škodlivý účinek hedonismu, materialismu a scientismu, jimiž se vzdálená levice ovinula. Připomíná, že tu civilizaci, kterou jsme budovali (a stále budujeme) nesčetná pokolení, stojí na Athénach a Jeruzalémě, nám drahých hodnotách.
Doporučuji.
Umění a krása ve středověké estetice
Umberto Eco
Každá kapitola mě lapala svou zajímavostí a návazností na část minulou. Ačkoliv je toto téma složité, zejména pro ty teprv se seznamující se středověkou vědou a scholastikou, Eco je souvisle upletl ve spanilou knihu hodnou našeho čtení i chvály.
Rád jsem četl úryvky tehdejších děl v latině, jsa toho jazyka milovník.
Dějiny ošklivosti
Umberto Eco
Této knize uděluji tři hvězdičky vlastně jen kvůli sobě, neboť mě moc nenadchly příliš stručné a strohé popisy druhů a etap ošklivosti, jimiž se lemují kapitoly téhle knihy. Čekal jsem, že se zde Eco hlouběji zaryje do tématu, jak to např. učinil v Umění a krása ve středověké estetice. Úryvky z proslulé literatury oněch dob doprovázející bohatou iluminaci jsem si zprvu sice užíval, ale po asi stu stránek mě začaly unavovat, až jsem je párkát i přeskočil.
Váže vady i klady této knihy, nakonec bych ji doporučil. Dávam tři dobré a ladné hvězdy (kdybych byl mohl, bylo by to 3.5).
Nová rada
Smil Flaška z Pardubic a Rychmburka
Tato hezká báseň pravděpodobně nenadchne ty, kterým je středověká čeština ostnem než tečnou s našimi dávnými předky a s jejich řečí, mně a mnohým tak drahou. Ačkoli určena je tahle kniha králům z dob nám vzdálených, leckteré rady jsou naší době přístojné a užitečné (např. rada beránkova a holubova).
Latina pro gymnázia I.
Jiří Pech
Je to skvělá učebnice s jednoduchými tabulkami a vysvětleními. Dobré jsou i textové části z klasické literatury na konci každé lekce.
Premonstráti
Ulrich Gottfried Leinsle
Kniha mě docela zklamala. Nejsem s to posoudit, zda za to může český překlad, nebo zda tkví neadekvátnost v německém originále.
Dějiny premonstrátů jsou líčeny suchou, syrovou a nezajímavou češtinou. Při čtení jsem usínal, protože celá kniha je jen spisem dat a nenavazujících faktů, k nimž autor vůbec nepřidává kontext ni je nestaví do vyššího měřítka Evropy. O nejdůležitějších osobnostech tohoto řádu (opati, biskupové, teologové atd.) se dovíme pouhá data narození, svěcení a účastí na generálních kapitulách. Nejčastějšími slovy této knihy jsou -v roce-. Myslím, že tato kniha zklame každého, který se chce více ponořit do myšlení dávných dob, lidí a společností. Kniha Premonstráti nabízí spíše seznam informací, což některým třeba vyhovuje, ale vůbec ne těm, kteří chtějí minulost chápat a postavit ji do měřítek vyšších.
Není to katastrofa, ale sláva též ne.
Za mnohem povedenější knihu o křesťanském mnišství považuji Benediktini a střed Evropy od Dušana Foltýna, Josefa Žemličky a dalších.
Jméno růže
Umberto Eco
Jsem milovník historie, a proto mě tato kniha svou středověkou atmosférou násobenou tehdejšími politickými problémy zcela uchvacuje. Umberto Eco dokonale spojil tajemný příběh v klášteře s kontroverzní polohou pohanských autorů, bojem františkánů o uznání, nenávistí k papežskému přepychu a patetickými upozorněními o přítomnosti Antikrista. To vše protkané individuálním příběhem benediktinského novice a františkánského mnicha. Nelze nedoporučit.
Přemysl Otakar I.
Josef Žemlička
Z této knihy se dozvíte mnohem více, než co název knihy slibuje.
