Clivicus komentáře u knih

Autoři správně postřehli vzestup krajní pravice v USA, ale vůbec se nezastavili a nezeptali, proč to tak je. To je asi hlavní vada knihy, že zcela opomíjí nátlak krajního liberalismus a progresivismu a jeho celospolečenské dopady nutící podobný jev na opačném konci politického spektra. Kdy jindy se přece nejhlasitěji ozývají konservativci, než kdy se ve společnosti rodí nové a nejisté (z jejich pohledu pochybné) věci? Stejného závěru by mohli dojít i při zkoumání Hitlerova vzestupu (nebo vůbec kdejakého fašismu v Evropě).
Z toho plyne dvojí nutnost pro levici i pravici, aby si jedni i druzí uvědomili, že demokratické hodnoty je s protější stranou pojí více než ideologická příbuznost s krajními kolegy.

20.04.2024

Kvalitně zpracovaný výklad

07.04.2024

V –Psohlavcích– se sem tam najdou od Jiráska prvky středověké legendy, k nimž snad Jiráska podnítily řeči oné stařeny na statku Kozinově: Já jen vím tulik, že Kozina bul nevinně hutracenej ha že je svatým.
Lamminger je zlomyslný a úkazem toho je, jak moc ho dráždí Kozina než třeba Přibek nebo Čtverák. Vždyť tito byli nejvzpurnější a nejbojechtivější. Tito přece rozdmýchali krveprolití a bouři odporu, kdežto Jan Kozina hájil práv chodských svým slovem. Ale právě proto byl Kozina o to více hořký pro Lammingera než bojechtivci. Vzpouru tělesnou je totiž snadné přemoci, ale pravdomluvného nelze ubít, neboť podstata Kozinova odporu nebyla tělesná, nýbrž mravní. A to je tak krásně vyvedeno v Lammingerově smrti, kterou si sám přivolal a které nemohl uniknout, protože ji vlastně nikdy neporazil.
Kdyby první polovina knihy byla vyvedana trochu záživněji, nezdržel bych se dát pět hvězdiček.

1 11.02.2024

Příručná knížka

Absurditou šlechtické nadutosti a pýchání v Lucerně prosvítá selský vtip, který ji zesměšňuje a stahuje dolů až k samotnému dnu rybníků a jezer, kde na všechny číhá vodník. V tomto je Lucerna velice vtipná komedie, ale sama o sobě by byla plytká, kdyby hlavním bodem dramatu nebyla neústupnost dvou stran, svobodné mlynářské rodiny a vrchnosti. Ta první nabývá vrchu nad vrchností (slovní hříčku jsem nezamýšlel), neboť mlynář Libor je neústupný duchem, kdežto hrabě a jeho úředníci pouze zdáním.
Vůbec neústupnost Liborova je vypěstována jeho silným vztahem k tradici (ano, za velikou pokládám chybu, bereme-li Libora jako rebela proti tradici), vždyť už na počátku vidíme, jak pilně zapisuje proroctví babiččino nebo že lípu střeží, protože mu připomíná jeho předky. Libor je nositelem dobré tradice (vlastně českého národa), ale vrchnost je nositelkou tyranie, zkroucené, nepravé tradice (tedy vlastně nepřirozených cizozemských živlů, které narušují chod věci české).
Lípa je samotná tradice a zároveň duch a neoblomnost národa českého, právě v ní se uschovají, kdo o to požádají, a právě ona ochrání toho, kdo ochrání ji. Svobodní mlynáři jsou tedy ve správném poměru s tradicí a právě proto je správnější jejich postoj vystihnout slovem -nepoddajný- a nikoli -vzpurný-. Oním slovem vyjadřujeme mravní pevnost, tímto zas mravní pustotu.
Kněžna hraje také důležitou roli, ačkoli po celou hru je kraji jaksi cizí. Přijela, aby utekla od tyranie (od strojených machinací města), a našla pravý svět na venkově v tichu. Právě hraběnka je tou postavou, která zničí lucernu. Je to znázorněním toho, že konec krutovlády musí pojít i svrchu.
Alois Jirásek celou tuto hru složil naprosto úžasně v duchu českého národního snažení a vlastenectví.

Lidé, kteří čtou jen ku požitku a pro které je kniha jen smetákem na pustý čas, budou sotva moci ocenit autory jako je Jirásek, z jehož děl se takovýmhle způsobem požitku nedá dobýt.

3 03.12.2023

Dvě věci mě zaujaly:
1, 286d-287a
Platón právě stanovil dva druhy měření, a to relativní (v porovnání s něčím jiným) a absolutní (poměr ku pravé míře), což využil k výkladu a nadbytečné délce řeči. Tvrzení tu v kratší podobě otisknu
,,..A co se týče vhodné délky pro řešení otázky, jak bychom ji rozřešili co nejsnáze a nejrychleji, to rozum přikazuje klást až na druhé místo, kdežto sám postup, při kterém dělíme podle pojmových druhů [tj. při kterém řešíme]. A také jestliže úvaha musí být dlouhá, aby učinila posluchače lepším zkoumatelem, máme usilovat o takovou a nijak se nepohoršovat nad její délkou, a podobně, jestliže je potřebí kratší. A jestliže by někdo káral délky řečí a nebyl spokojen všelikým obcházením, takového nemáme podle příkazu rozumu jen tak pustit,... nýbrž máme pokládat za jeho povinnost, aby ukázal, že kratší řeči by udělaly účastníky lepšími dialektiky [rozuměj řešiteli]"
Zdá se mi, že Platón zde vymezil Occamovu břitvu z druhého konce. Totiž Occamova břitva radí volit to řešení, které vyžaduje nejméně předpokladů, avšak Platón zde klade týž princip z druhého kraje, totiž radí, aby řešení mělo náležitou délku, je-li jí třeba, pakliže jí nepotřebuje, ať se nepřidává. Obě rady jsou v podstatě totéž, ono zavrhuje nadbytek, toto nedostatek, avšak obě z principu, že postup při řešení má přednost před délkou.

2, Ke konci
Politik tedy nesoudí, ale dává zákony, neválčí, ale volí mezi válkou a mírem. Není soudcem ani vojevůdcem, ale sám tyto činitele řídí. Zároveň, podoben jsa tkadlci, musí ve své obci správně mísit ctnosti protivné. Jako příklad si Platón zvolil (ne ledabyle) statečnost a uměřenost, obě jsou ctnosti, ale coby vlastnosti si docela protiví, neboť statečný člověk je smělý a prudký, kdežto uměřený je rozvážný a neunáhlený. Tyto ctnosti se samy o sobě stáčejí ke krajnostem, ze statečnosti se stává šílenost a nezřízenost, z uměřenosti zaostalost a ochromení. Je politikovým dílem, aby obě tyto ctnosti rovnoměrně vážil a v obci stvrzoval, jelikož vespolek jsou nejzdařilejší. Ale proč si Platón vybral zrovna tyto dvě vlastnosti a co mají společného s řízením obce? Tuším, že Platón chtěl jaksi statečností vyjádřit liberalismus a uměřeností konservatismus. Vyplývá to už z poznámky, že ,,uměření zachovávají", a také z podobnosti těchto vlastností těmto tendencím, jež dnes nazývamé konservatismus a liberalismus, zachovávat staré a zavádět nové. Platón by tak vystihl rovnováhu státu, který z těchto povah (tendencí) to nejlepší.

17.11.2023

Největším svízelem k vymezení vědění je, že bývá nutno a priori přijmout nějakou definici aspektu vědění, čímž však opět vyvstává problém o vědění a tím pádem se rozmluva obvodem kružnice vrací, odkud pošla.
Divím se, že se Sókrates (tedy Platónův mluvčí) nikdy neodvolal k ideám, tedy k Platónově ústřední teorii ve většině jeho spisů. Možná právě smlčením této své filosofie chce dokázat, že bez ní nelze zjistit, co je to vědění.

12.11.2023

Antapodosis (a zbytek jeho spisů) nám podává otonský úhel pohledu z doby, kdy se císař přel s papežem o přednost a s byzantským císařem o titul. A protože ctihodný Liutprand blahé paměti nebere své spisy tak vážně, jak bývalo v jeho době zvykem, jsou velice čtivé a dostávají slibu, jež jsi autor na počátku předsevzal, totiž aby jeho kronika byla odpočinkem od vážných a na mysl tíživých knih.
A právě díky této lehkovážnosti až krajní sprostotě lze kroniku čítat, aniž by se u ní kdo znudil.

1 18.10.2023

O Mojžíšově životě pojednává Řehoř, aby určil, co je dokonalá ctnost, dokonalý způsob života.
Když se Mojžíš narodil, vyzařoval krásou a tím ušel faraónovu zákonu, aby každé hebrejské mužské nemluvně bylo zabito. Přijal egyptské obydlí i vzdělání, které si později v životě odnesl na cestu. Když si Bůh vzpomněl na úmluvu, kterou stvrdil s předky Izraele, vyvolil Mojžíše, aby vyvedl Jeho lid z otroctví.
Mojžíš a jeho lid prošel mořem křtu, kdežto za nimi jeho nepřátelé utonuli. A když mu Bůh neukázal svůj obličej a když mu dovolil se dívat pouze na ,,svá záda", pochopil vskutku Mojžíš, že Bůh je neuchopitelný a bezmezný, tudíž i (dokonalá) ctnost je nekonečná a cestu k ní nelze dovršit, nýbrž spočívá v neustálém šplhání vzhůru.
Takto Řehoř vymezuje (resp. nevymezuje, neboť nemá mezí) dokonalou ctnost a cestu k ní.

02.09.2023

Stručný život Avicenny. Autor vyzdvihuje materialismus a odtržení od islámského dogmatu jako nadčasovost Avicenny.

22.08.2023

Kniha pojednává o rasismu skrze myšlenky a činy pana Floryho, Angličana žijícího v Barmě. Flory jakožto běloch pobývá ve společnosti bělochů ve svém městě, ale tato společnost je mu velice protivná. S hořkostí v sobě totiž Flory snáší řeči a chování dalších Angličanů opovrhujících místním obyvatelstvem. Flory je v tomhle ohledu osamocen. Je to vtipné, neboť skutečnou obětí rasismu v této knize nebyl domorodec, ale běloch, Flory. Jemu totiž, jenž se úplně zpěčoval povýšenosti Angličanů a ponižování domorodců, uložila společnost největší strázně. Je vidět, že pro vesměs dobré lidi není v takovém společenství místa, ba ano, že zlým tu kyne prospěch.
,,We walk under a load of memories which we long to share and somehow never can."

2 14.08.2023

Josef Pekař byl důsledným žákem Jaroslava Golla a tak zde klade velký důraz na vlivy vnější, z ciziny, v níž Češi mnohdy hledali vzor a přejímali od ní obyčeje. Hned v 1. a 2. kapitole je sv. Václav (tj. jeho druhý, posmrtný život) ten, jímž jsme se (zásluhou legend, např. Kristiánovy) zařadili mezi křesťanskou společnost. Husitství chápe jako důsledek jednak gotické mentality a zápasení Čechů s Němci.
Pekařova vědecká činnost a jeho nazírání z ní vyplývající významně ovlivnily dějepisectví jeho i pozdější doby. Pekařův výklad o smyslu (spíše o smyslech) českých dějin se příčí Masarykově představě o táborství jako nosném pilíři Čechů. Kritizuje samotnou představu o jednom smyslu našich dějin.

25.07.2023

Líbí se mi, že Čapek ukazuje fašistické hnití ne z hlediska politického, ale individuálního. Tzv. bílá nemoc se prožírá takřka celou společností a jediný její léčitel stává se nejostřejším ostnem pro ty nejhorší lidi. Díky velkým myšlenkám zplodil Čapek veliké dílo.

11 15.07.2023

Masaryk se potýká s ústředním problémem společnosti, ale i ústředním problémem individua, tj. s prací.
Prací se člověk stává člověkem a kolektiv funkčním.
Tehdejší bídný stav školství (v Čechách a na Moravě) znamenal pro Masaryka velký svízel pro rozvoj českého národa.
Myslím, že kapitoly o čtení a knihách svého užitku a pravdivosti nepozbyly ani po více jak sto let.

1 10.07.2023

Čornejův životopis Jana Žižky z Trocnova je v poli dějepisné literatury klasem nejtučnějším a nejvyšším. P. Čornej zpracoval Žižkův život s pečlivým přihlížením k dochovaným listinám a zmínkám, k jeho době a jak jej ovlivňovala a k politickému stavu vůkol. Pro Čorneje není ovšem Žižka jen vojevůdcem a mocným činitelem, nýbrž i člověkem se svou minulostí, jejíž jho musí snést, a v tlaku současných událostí, v nichž musí rázně konat.
Dlouho trvalo, než byl překonán Pekařův životopis Žižky, a ještě déle potrvá, než bude onen Čornejův přemožen.
Douška: Pamatuji si, že když jsem tuhle knihu dočetl, měla zde 60-100 hodnocení, přičemž jejich průměr byl vždy 100 %. To jsem vskutku žasl, jaké úcty si může kniha dobýt.

9 05.07.2023

Způsob psaní se spíše snaží čtenáře dojmout nežli zpravit, pročež se knížka přirozeně ladněji čte jako takový příběh upřímného muže snášejícího příkoří slepých a nevšímavých lidí. Pomineme-li občasné výskoky komunistického tlachu, je to hezká knížka s hezkým obrázkovým svazkem na konci i v první části.

1 05.07.2023

Při čtení jsem si v hlavě Gallovu kroniku porovnával s kronikou Kosmovou. Ačkoli obě tato díla mají v dějinách svého národa podobný úděl, liší se jejich dějepisná hodnota nevyzpytatelně. Gallus totiž chce povýšit krále Boleslava III. a předestřít ho jako správný protiklad vůči jeho bratru Zbyhněvovi, kdežto Kosmas je věren (alespoň vernější) dějepisné objektivitě a chronologickému řádu.
Můžeme si jeho díla vážit jako jakéhokoli jiného díla středověkého písemnictví, přičemž není důvod zcela odsuzovat Gallovu kroniku z hlediska údajů, které nám perem zachoval.

1 05.07.2023

Kniha je takovým hezkým způsobem rozsáhlá, že se z ní člověk mnohému naučí, ale zároveň stručná a srozumitelně psaná, že ji člověk dokáže rozumně strávit. Dokonalá publikace pro ty, kteří chtějí alespoň trochu nakročit do antiky. Jediná nevýhoda je poněkud suchoparný text.

30.06.2023

Ze své návštěvy osmahlých horníků (ačkoli jejich pokožka je spíše zvyklá uhelnému prachu než žáru slunce) a jejich příbytků a rodin si Eric Arthur Blair odnesl mnoho moudrosti, jíž by v žádném dlouhém pojednání o marxismu, proletariátu, buržoazie a dějinné nutnosti nikdy nedobyl.
Je to právě ten popis těžkého a lopotného života ochuzeného horníka, kterým se Orwell snaží připomenout pravý úmysl slušného socialismu.
Orwellova diagnóza chabnoucího socialismu, ztrácejícího půdu fašistům každým dnem, je určitá skupina socialistů, kterou vystíhají ona silná slova:
Sometimes I look at a Socialist - the intellectual tract-writing type of Socialist, with his pullover, his fuzzy hair, and his Marxian quotation - and wonder what the devil his motive really is. It is often difficult to believe that it is a love of anybody, especially of the working class, from whom he is of all people the furthest removed.
(Čas od času přemítám nad oním socialistou ano nad tím badatelským druhem, sepisujícím pojednání, se svým svetříčkem, se svými chundelatými vlasy a svou zásobou Marxových hesel hledaje, co ho probůh opravdu pohání. Člověk by mnohdy stěží přijal, že je to láska ke komusi, a už vůbec k dělnické třídě, od níž je ze všechněch lidí nejvíce vzdálen.)

Je to vskutku provolání k zahození marxistického žargonu a tlachání z trpkosti a k opravdovému lidskému a slušnému socialismu ve prospěch nejen těch, co se živí krumpáčem, ale i těch, co se sotva živí kuličkovým perem.

2 17.06.2023

Ačkoli na povrchu Aurelius vyznívá dost sentimentálně a unešeně, jako by byl svými řečmi opilý, vůbec tomu tak není. Stoicismus, jak jej zde čteme, můžeme chápat jako velice zjednodušený a logický přístup k životu. Čiň dobro, kde můžeš, a kde nemáš vlivu, toho místa opomiň. Co ti život dá, to přijmi, neboť co užitečného přinášejí jásot nebo zármutek? Co je logického na rmoucení se nad událostmi, u kterých člověk neměl vlivu, prostě se ti postavily v cestu, smiř se s tím.
Aureliův stoicismus je tu ale příliš zjednodušený (chápu samozřejmě, že jako císař s nepřáteli v bocích, v předu i za sebou neměl čas na hluboke promýšlení svých zápisků, vždyť ani neměl v úmyslu je zveřejnit), nedokáže řešit skutečné lidské problémy a dilemata (žádná sebeklidnější povolnost nezhasí úzkost těch nejsklíčenějších dob).
A snad jen jediná nedobrá věc v Hovorech k sobě je časté opakování stejného tvrzení.

3 13.06.2023