Clivicus komentáře u knih

(SPOILER) Perlou Aischylovy Oresteiy jsou dialogy, v kterých se jeho postavy přou o pádné a krvavé svízele. Argumenty na obou stranách jsou vždy čtivé, zejména jak se rozmluvy vyvíjejí dále.
Co nepřekvapivě odpuzuje dnešní čtenáře, je Agamemnónova oběť své dcery bohům, žačež se nám Klytaimnéstřina vražda jeví jako zadostiučinění. Sice chápu, že Agamemnón nám je svým činem odporný, na druhou stranu však dílo toto odsuzovat právě pro to mně přijde nespravedlivé a nepřiměřené. Cožpak máme po Aischylovi žádat básně, které s námi budou souznít co do morálky a mínění? Nesnese-li kdo jemu odporné pohledy na svět, tomu bych literatury z dávných dob radil nečíst.
Nutno dodat, že Klytaimnéstra také není žádný andílek, je to cizoložnice, o to horší, že manžela svého podvádí, mezitím co on vede válku za vlast a lije krev. Ještě k tomu cizoloží s uzurpátorem. Klytaimnéstra sice úpí pro smrt své Ífigeny, leč syna by nejraději viděla mrtvého a ztroskotaného bůhvíkde, taková matka není chvályhodna, zato tato kniha věru je.

1 25.08.2022

Na ramenech obrů je soubor statí a úvah na sebe slabě navazujících, leč v konci dobře spletených.
Témata, o kterých Eco pojednává, jsou nesmírně zajímavá (obzvláště mne zaujaly stati Absolutní a relativní, Neviditelné, Několik tajemství ohledně tajemství a Spiknutí) nejen sama sebou, nýbrž i zásluhou Ecova pera.
Vážené překladatelky by se však měly naučit správné a dobré češtině, tomuto překladu věru scházející (např. kladou =aniž by=, kde stačí pouhé =aniž=, nebo kde =aniž= lze nahradit kratší a jednodušší konstrukcí).
Doporučuji.

2 24.08.2022

Mapy, obrázky a fotografie zjednodušují čtenáři uchopit text, a že jich je mnoho. Nevím, jak aktuální jsou informace v této publikaci, ale přehledný a zajímavý popis Mikulčic mě nenudil.

1 20.08.2022

Knihu lze rozpůlit takto;
I. - Od úvodu do první poloviny 6. kapitoly nám autor předkládá souvislé dějiny odpovědí na otázku, kterou si položil v názvu knihy; jsou psány stručně a přímočaře, pročež docela hustá filosofie a její dějiny jsou zjednodušeny pro potřebu nás smrtelníků.

II. - Od druhé poloviny 6. kapitoly do konce se jedná o ubohou apologetiku socialismu a komunismu. Celá tato část nepřináší čtenáři nic nového a nikterak nenahlíží do tématu. Smysl života se v gulazích ani v diktatuře proletariátu věru nenajde.

Také si myslím, že by měl autor trochu více respektovat existencialismus a jeho tvůrce (Dostojevskij, Nietzsche, Kierkegaard). Považuje totiž tuto filosofii za nějaký nihilismus, jímž však věru není.
Možná jsem zde vyzněl vcelku negativně, ale kniha se četla velmi dobře.
Doporučuji

1 19.08.2022

Po přečtení bychom možná řekli: ,,Bylo by hrozné, kdyby se něco takového událo."
Správně bychom měli v zděšení vyříci: ,,Tohle se událo." (a stále se děje)
Netuším, z jakého důvodu neustále nelíbáme prsť našich zemí, vědomi jsouce, že jsme se digitō Deī vyvlékli z tolika tyranií a zločasů, vyhnuvše se mnohdy i těm možná nejhorším katastrofám civilizačním.
1984 je sice fikce, svým příběhem však třímá jakéhosi ducha autoritářských vlád.
Je to fikce, pokud jsou Severní Korea, Čína, desítky muslimských diktatur, Venezuela, Vietnam, Kuba, Rusko atd. fikcemi. Je to vskutku skutečnost.

15 18.08.2022

I z takového příběhu určeného dětem cítím vlastenecký zápal. No rcete, kdo by nechtěl, omluvte mne, nakopat Braniborcům prdel?
Vcelku pěkné dílko, ale chcete-li od Jiráska něco vskutku záživného, sáhněte po jeho Proti všem.

2 16.08.2022

Samotné příběhy nejsou nijak zvláštní či jedinečné, leč je doprovázející sloh a J. Vrchlického básnický génius nese skvělost tohoto díla.

1 13.08.2022

Jsem optimistický člověk, takže tón Písní kosmických se mnou souzněl.
Myslím, že J. Neruda báječně spojil téma záhadného kosmu s vadnutím starého a vzrůstu nového.

Ty věčné hlasy proroků,
že také mrtvi budem,
nuž ano, ano, víme to -
my světa nepřebudem!

Co rozkvétá, to odkvétá,
co vzešlo, zase chřadne,
a Zem i s lidstvem rozkvětlým
jak bílá růže zvadne.
...
My umřem, avšak dříve si
hrob vysteleme slávou,
Svět celý musí nad hrobem
stát s obnaženou hlavou.

Jen se mi zdá nepovedeno spojení národovectví s všehomírem, přijde mi tam trochu vetřené.

6 12.08.2022

Básně moc nečtu, na tento skvost jsem narazil náhodou, a to přešťastnou.
Nerudovy verše, psané ladnou češtinou, v sobě nesou skryté, ale bystrou a otevřenou myslí vnímatelné významy.
Básně jsou sice krátké, leč o to pevněji třímají naše uši.
Zkrátka klenot národa.

4 11.08.2022

Chutná jednohubka. Velmi užitečný a stručný souhrn života a děl Karla Havlíčka Borovského. Nic svěžího však, prosím vás, nečekejte.

1 10.08.2022

Jiráskův povedený román libě popisuje rané husitské války, ladně propojuje tři děje zároveň, z nichž každý zhruba symbolizuje tři proudy v husitských válkách (věrní Římu, radikální a umírnění). Všechny děje nakonec splynou v jeden konec. Nesmím zapomenout na harmonický popis prostředí, hlavně řek, lesů, luk i hořících kostelů. Na místech, kde chtěl Jirásek čtenářům nahnat husí kůži, to zdárně svou slohovou obratností svedl.
Vždy žasnu nad schopností historických románů občas vyjádřit cosi naučnou literaturou nevýslovného, touto knihou bezesporu demonstrováno.
Žádné postavy mě nikdy neznudily, i přestože jsem, jsa milovník historie, mnohdy tušil, co jak proběhne a kterým směrem se děj řítí.
Aloise Jiráska bychom si měli vážit a cenit, byť si do dějin druhdy přimalovával.

Dnešní kritika bible vám nejjasněji ukáže kvalitu této knihy, resp. a správně těchto knih. Většina kritik se zabodne do pár bodů bible a nezdá se, že by se snažila jít hlouběji a podrobně rozebrat.
Lidem přečetším prvních pět knih Mojžíšových se nezdájí příběhy být skutečnými historickými událostmi, poněvadž jimi vskutku nejsou. Ale pohrdávat biblí, protože se některé příběhy doslova neuskutečnily, je jako odsuzovat Julii a Romea, ba to je jako zavrhovat všechnu literaturu. Ne každá pravda musí být doslovná. Pozorně si přečtouce zejména Genesis, zjistíte, že se tato kniha snaží skrze fikci (ano fikci) zjevit morální pravdu.
Dnes by vám samozřejmě obětování zvířat Bohu přišlo primitivní a zbytečné, málokdo si však uvědomí, že se zde jedná o psychologizaci obětí (jež lidem trvala desetitisíce let k stvrzení), které musíme provést v našem životě (abychom se stali lepšími, to, co nyní překáží, musí shořet. Taktéž chci-li něco mít v budoucnu, musím to nesníst nyní).
Nový Zákon (mám na mysli evangelia) je literární skvost, jehož hlavním hrdinou je učitel, mesiáš a zároveň svatá osoba, neboli Syn Boží. Ježíšova slova dala světu cosi nezopakovatelného ani těmi nejhlubšími filosofickými pojednáními, vše je násobeno skutečností, že Ježíš Nazaretský byl opravdovou historickou osobou.
Kralická čeština je zprvu náročná, ale lze
jí brzy zvyknout.
Lidé, kteří si myslí, že bible je nějaká fantasy bajka sepsaná k ovládání žen, otroků a menšin, potlačování vědy a genocídám, nemájí naprosto žádné ponětí o historii, literatuře a náboženství. Jejich hodnocením bych se chutě vyhnul, jak např. demonstruje pan Cojekomupotom.

17 09.08.2022

Nejenže tu stojí vynikající a čtivý životopis, ale i vhled do Valdštejnovy osobnosti a temperamentu. Dověděl jsem se zde mnoho o Čechách po Bílé hoře (ale i před ní) a o rostoucím napětí a vzestupu radikálního křídla, který onu válku předcházel. Z bdělého zkoumání rodinných vztahů a ekonomického stavu jak místního, tak širšího, brání v potaz Valdštejnovy osobnosti a zřetelů na vídeňskou politku lze vidět, že J. Janáček je vskutku poctivým a pilným dějezpytcem.
Klasika pro období stavovského povstání.

2 08.08.2022

Drahná kniha o českém králi Václavovi II., zastíněném svými předchůdci i nástupci. Podrobně popisuje Žemlicka toto období, neváhaje užít více stran, než kolik jich je s to vstřebat laik. Rozvedeny jsou zde důležité aspekty vlády Václava II. v poslední třetině XIII. století jako ,,Zlá léta", diplomaté a kormidelníci Václavovy politiky, stav rozdrobeného polského království, vztah k církvi i jeho říšská politika apod.
Pokud se opravdu zajímáte o historii, tato kniha vás uspokojí, stejně jako cokoliv od J. Žemličky.

2 08.08.2022

Skvělá suma českých dějin, doporučuji jak laikům, jimž stručnost a přímočarost knihy zlehčí chápání našich dějin, tak i pokročilejším. Mně osobně místy vlastenecky zabarvené části vůbec nevadí, ba jsem rád, že se na náš národ v této knize nezapomnělo, jak se občas stává v dnešních učebnicích a knihách o naší historii.

V pořádku, ale téma mi přijde obnošené; člověk znechucen marným světským životem se obrátí k upřímné víře v Krista, což nepovažuji za nezáživné téma, ale přece jen potřebuje být vtěleno v nějaký živoucí příběh. Neustálý popis prostředí se mi zdál nepovedený, nudě mě každým slovem.
Kdyby tato kniha nebyla slynula Komenského, zavržena by byla svých čtenářů většinou.
Mnozí zde filosofují o těžkém čtení, třebaže to spočívá jen v archaickém jazyce. Jsou tu vyvyšovány alegorie knihy, jež však hluboko nezasahují, jsouce většinou jasné a zřetelné na prvý pohled.
Nechci na Komenského nikterak šlapat (já si ho opravdu vážím), ale komentáře zde vepsané mi mnohé se zdají devótně nadsazovat knihu průměrné úrovně.

7 07.08.2022

Æsopovy bajky jsem četl velmi mlád. Tehdy mě bavilo je číst, ačkoliv ponaučením jsem mnohdy nerozuměl. Člověk již trochu starší je rád, že jej Æsop doprovázel za mlada, chápaje už význam všech strastí a lstí toho dobytka a zvěře. Myslím, že spravedlivě činím, přiřknu-li mu titul filosofa, jen milovník moudrosti by ji totiž tak živě viděl v přírodě a jejích bytostech.
Měl-li bych děti, předložil bych jim to k čtení co nejdříve.

3 06.08.2022

Čtouce Kosmovu kroniku, pomněte, že originál je v latině, a právě v něm tkví ta slohová spanilost.
Každý Čech by si měl Kosmu přečíst. Měli bychom si vážit jakékoliv kroniky, umožňující nám nahlédnout do již velmi zamlžených dějin, zejména pak píše-li je literárně schopný člověk jako Kosmas.

5 06.08.2022

Osobnost Arnošta z Pardubic mě vždy zajímala, proto jsem tuto knihu s nadšením chopiv chutě četl. Je psána jednoduchou češtinou, není to žádny vysoký sloh, leč s literárně naučného hlediska plní kniha svou roli oddaně.
Doporučuji nejen zájemcům života našeho prvého arcibiskupa, ale i zájemcům doby Karla IV., s níž je Arnošt z Pardubic nepochybně spjat.

1 05.08.2022

Příběhy mě dojaly, tu ladnou češtinu Světlé jsem při čtení slyšel v uších jako z lyry.
Vltava je tu drahokamem mnohých povídek, Karolína z ní vykovala neoblomné pouto postav a jejich pocitů. Jen Smetanova Vltava by předčila Karolíninu.
Pouze mi přišlo obnošené to schéma, v kterém otec, přísný a téměř tyranský, vdá svou dceru muži, kterému dcera se nehodlá oddát. Jinak vřele doporučuji.

1 05.08.2022